Děláš si čas na modlitbu přes den?

Síla polední modlitby

Každý den v poledne se nějaký mladík objevil před vraty kostela, krátce se zastavil a zase odešel. Měl na sobě kostkovanou košili, rozedřené džíny a bundu, právě to, co mladí v jeho věku nejčastěji nosí. V ruce nosil papírový sáček s pečivem k obědu.

Farářovi byl podezřelý, optal se ho tedy, proč chodí ke kostelu, protože jsou i lidé, kteří do kostela chodí krást.

„Chodím se pomolit“, odpověděl mladík.
„Pomodlit se?! Co se můžeš pomodlit za tak krátkou chvíli?“
„No… každý den přijdu v poledne do kostela a řeknu:
„Ježíši, Jim je tady“, a pak odejdu. No, modlitba je to krátká, ale jsem si jistej, že mne Ježíš slyší.“
O několik dnů později měl tento mladík v zaměstnání těžkou autonehodu. Musel být převezen do nemocnice. Ležel v pokoji s dalšími pacienty, ale jeho příchodem se tam úplně změnila nálada. Brzy se ta místnost stala místem setkávání všech nemocných z oddělení. Mladí i staří často přicházeli k jeho lůžku, a on je obdarovával úsměvem, povzbuzujícím slovem i nějakou legrací. Navštívil ho i pan farář. V doprovodu nemocniční sestry si přisedl k jeho posteli:„Říkali mi, že si těžce zraněn, ale přesto povzbuzuješ druhé nemocné. Jak to jen dokážeš?“ - „Díky tomu, který mne každý den v poledne navštěvuje.“ „Ale sem nikdo v poledne nechodí!“, skočila mu do řeči sestra.
„Přichází, přichází, každý den v poledne! Zastaví se ve dveřích mého pokoje a řekne: ‘Jime, Ježíš je tady!’ A pak odejde.“