Kardinál Ernest Simoni Troshani z Albánie podal své svědectví na Mladifestu

Ve čtvrtek, 3. srpna, 89letý kardinál Ernest Simoni Troshani z Albánie, který strávil ve vězení 28 roků, podával svědectví na 28. mezinárodním modlitebním setkání mládeže v Medžugorji. Tentýž den kázal při večerní mši svaté.

Mluvil o těžkých letech pro albánský národ: „V roce 1945 začala těžká kalvarie pro všechno co křesťanské v Albánii. Situace byla stále těžší, když se do toho zamíchal Stalin a vzal věci do vlastních rukou. On chtěl od albánské vlády v 1952. Roce, aby „otevřela“ Církev světu. Shromáždili se kněží z celé země. Nevěděli jsme proč nás shromáždili, ale brzy jsme se dozvěděli, že mají záměr odloučit Církev od Říma, aby byla soukromá, a ne apoštolská, katolická. Katolický klér řekl: „My si to nepřejeme. Když viděli, že na tom trváme, řekli nám: 'Tedy dělejte si s Vatikánem co chcete, máte svobodu'. Byla to falešná svoboda. Co se dělo? Lid, mladí i staří, děti i dospělí přicházeli a naplňovali kostely, ale na veřejnosti nebyly mše ani kněží nebyli.

Stal jsem se knězem v roce 1956. a začal jsem se svým posláním. Nevěděl jsem, že mne stále sledovali špioni a zapisovali téměř každé slovo, které jsem řekl. A ukládali si to, aby jednoho dne  to bylo moje obvinění a odsouzení. Protože jsme v duchu pocítili, že se proti Božímu lidu chystá veliká bouře, zanechali jsme dvě věci, jestli jednoho dne už nebudeme dále žít: Modlitbu růžence a klanění Ježíšovi v Nejsvětější svátosti oltářní. A to  dolehlo k uším mocipánů a začalo ještě větší mučení a zneužívání. A docházíme k 1963 roku. Během půlnoční mše si pro mne přišli, svázali mne a odvezli neznámo kam. Byl jsem odsouzený na smrt, protože jsem „vyzval“ lid, abychom jednoho dne všichni společně zemřeli pro Ježíše Krista a nezradili Boha. Další důvod rozsudku smrti: Tajně mi instalovali kameru, aby slyšeli co dělám. Podvrhli mi mého dobrého přítele. Byl podvrhnutý jako tajný agent, a já to nevěděl. Myslel jsem si, že je to dobrý člověk. A on byl zaprodaná duše, jejich špion. A začal napadat režim, stát a já jsem začal tušit o co se jedná. Já změnil taktiku a říkám, že Ježíš nás učí, abychom milovali svoje nepřátele a abychom odpouštěli, abychom žili se všemi v míru, protože Ježíš nechce mít nepřátele.

A ještě jedno obvinění: dva týdny před tím zemřel americký prezident John Kennedy. Všichni kněží na světě dostali úkol, aby každý kněz na svět

ě slavil tři zádušní mše za amerického prezidenta. Já jsem tu zprávu slyšel v radiu, a udělal jsem to, protože nás vyzval papež. Jak jsem dostal reviu z Ruska, byla mi doručena velká fotografie Kennedyho. A bylo mi řečeno, že já jsem  ten, který chce slavit mši svatou za nepřítele, tak jsem se automaticky stal nepřítelem státu a systému. A přirozeně, že ten obraz komunistickou vládu zneklidnil a rozhodli, že mne popraví oběšením, protože jsem slavil mši svatou za jejich nepřátele. A ještě jeden důvod, aby měli před lidem zdůvodnění mojí smrti, protože jsem se údajně zabýval falešným exorcizmem. Prezident Enver Hoxha, když to slyšel mi udělil milost a nepověsili mne. Zůstal jsem i nadále ve vězení. Já jsem dnes hrdý, že jsem byl vězení. Věřícím i nevěřícím jsem přinášel Radostnou zvěst Ježíše Krista. Tedy, vyplatilo se, že jsem byl ve vězení. Jsem šťastný, že jsem k lidem mluvil o Boží svobodě. Ježíš je ten, který osvobozuje, a to je svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít. Po deseti letech tvrdého otročení mi oznámili, že mne znovu předvedou před soud. Podvrhli skupinu mladých katolíků a oni lhali na můj účet, aby znovu montovali proces na trest smrti. Když už to nebylo možné lidskými silami, zasáhl Bůh a znovu jsem dostal milost. A zůstal jsem ještě 18 roků v cele (u tamnici).  Slavil jsem mši, šířil jsem Radostnou zvěst Evangelia, zpovídal jsem a byl jsem kněz. Po 28 letech věznění přišel dekret svobody po doživotní vězení. A dále jsem byl odsouzen k doživotnímu čištění kanalizace, nejhorší práci. Ale Boží ruka mne provázela. Přesto jsme v té těžké situaci zažíval novou svobodu. Budu znovu kněz ať bych šel kamkoli. Ve dne jsem dělal nejtě

žší práce, a v noci jsem slavil mši, zpovídal a vykonával kněžskou službu. A nastal rok 1990. Byl jsem pozván k pohovoru. Řekli mi, že mne pozvali, aby mi řekli, že se brzy bude otevírat Církev. Znovu se vrací Vatikán do Albanie. Církev zažije znovu svobodu. Byl jsem, zůstanu a budu do konce kněz. Tehdy jsem i já s nimi zažil znovu svobodu. A od té doby jsem obešel  více než 110 vesnic, kázal jsem a radostně mluvil o Bohu. A znovu jsme zažívali radost, Církev se otevřela, svoboda víry, když k nám Matka Tereza přijela do Albánie spolu s ní jsme šli na návštěvu ke Svatému Otci. A tak se začala obnovovat  duchovně i ekonomicky jak Církev tak národ v Albánii. Začali jsme žít jako všechny svobodné národy ve svobodném světě.“

Kardinál Simoni svědčil také o tom jak reagoval, když se papež rozhodl jmenovat ho kardinálem:

„Nečekal jsem, že někdy v životě budu kardinálem. Byl jsem pozván do Assisy na kongres míru. Nevěděl jsem, proč jsem tam pozván. Představte si, zvali mne, neznámého starce z Albánie?! Ptám se: „Proč stojím v první řadě? A aby to bylo ještě zajímavější, tak mne papež pozval na oběd. Nic jsem nevěděl, při obědě mi papež nic neřekl. Papež v roce 2014 navštívil  Albánii. Tehdy jsem já vyprávěl před ním. On si mě zapamatoval a proto mne pozvali. Když jsem byl mezi lidmi, viděl jsem svoje jméno na světelné tabuli - kardinál Ernest. Tedy, já to dnes tvrdím, že je to Boží dar a odměna Matky Boží. Kdokoli se bude modlit tři růžence denně, zažije zázrak a  to co by si nikdy nedokázal ani pomyslit. Proto milujte, modlete se růženec a zažijete i větší zázraky než já. A přesvědčuji vás, že vám Matka Boží, Královna míru daruje v životě vše. Buďte si jistí, budete mít světlo a mír.“