Otevřený dopis mostarskému biskupovi jako odpověď na veřejné šíření jeho osobního negativního postoje k Medžugorji

DARIJA ŠKUNCA KLANAC

(Bljesak.info)

JE PŘÍLIŠ POZDĚ NA UBÍJENÍ MEDŽUGORJE

''Otče biskupe, je příliš pozdě na ubíjení Medžugorje se záměrem zakalit zdravou jiskru počátečních událostí zjevení. Ono to natolik vyrostlo a přineslo dobré plody , že to teď vypadá podivné, jako že se dítě ani nenarodilo, a ono je tu před očima celého světa, ono roste a vstoupilo do své fáze dozrávání'', uvádí v otevřeném dopise biskupu Ratku Perićovi Darija Škunca Klanac spisovatelka, která uveřejnila několik knih o Medžugorji.

Dopis uvádíme v plnosti: 

Velevážený otče biskupe,

pozorně jsem si přečetla Vaše nejnovější prohlášení o Medžugorji. Cítím se být nucena, napsat Vám otevřený dopis, a to z prostého důvodu: jev medžugorských zjevení ( uvádím bez uvozovek) jsem studovala dlouhou řadu roků, zvláště období prvních sedmi dnů. Poslouchala jsem nahrávky 18 rozhovorů, od 27. 6. 1981 do 30. 6. 1981, kdy se fra Jozo Zovko a fra Viktor Kosir vyptávali vizionářů. Vyhýbaje se senzace chtivosti již od samotných počátků až doposud, k čemu jako žena jinak nemám sklony, jsem vždycky zůstávala užaslá a přesvědčená o jejich upřimných a pravdivých vyjádřeních. Napsala jsem čtyři knihy na to téma jako výsledek mých zkoumání a svědectví, vytrvale se snahou objektivně a otevřeně povzbuzovat k nutnému potřebnému rozlišování bez kterého se nic nemůže chápat ani hodnotit. 

Vy pak, otče biskupe, k uvedeným medžugorským otázkám pravidelně vystupujete na veřejnosti tím způsobem jakoby neexistovala světlá strana měsíce. Otče biskupe, je příliš pozdě na ubíjení Medžugorje se záměrem zakalit zdravou jiskru počátku událostí zjevení. Ono toliko vzrostlo a přineslo dobré plody, že to teď vypadá divně, jako by se dítě ani nenarodilo, a ono je tu před očima celého světa, ono roste a došlo do své fáze dozrávání. Vy, tedy, jako byste mu chtěl, ve chvíli kdy do Medžugorje přichází papežův zvláštní vyslanec, zasadit smrtelný úder. Váš dopis zveřejněný před příchodem papežského vyslance, působí jako by se chtělo vnucovat, téměř jako byste ho chtěl uvítat slovy: „Tedy, to je pravda o medžugorských zjeveních; já jsem Vám všechno řekl a nepotřebujete vidět nic dalšího“.

Nemíním, otče biskupe, pouštět se s Vámi do polemiky. Od počátku svých zkoumání jsem  byla pro rozhovor a rozvážnost, ne pro prázdné rozpravy. To jsem nedělala ani s největšími protivníky Medžugorje, kteří spolupracovali s mostarským Ordinariátem, ale domlouvala a uskutečňovala jsem si s nimi setkání tady v Montrealu a ve Francii. Zvláště jsem pak, ve své době zesnulému fra Ivu Sivrićovi nabízela, abychom spolupracovali na zkoumání prvních dnů zjevení, což on kategoricky odmítl. Škoda, protože jsme mohli společně dojít k úplnějším výsledkům. Fra Ivo založil tézi, že Medžugorje je kopie Lurd, protože prý děti údajně četly nějakou knihu o Lurdech a hned začaly hrát ta zjevení. Když jsem se pak trochu blíže podívala na tu podobnost s Lurdy, které si i on zásadně povšiml, a potom proměnil v dětskou hru, já jsem se věnovala prostudování Lurd i došla k tomu, že podobnost je opravdu zarážející. (Medjugorje, réponses aux objections, Daria Klanac, Éditions du Sarment, Paris, 2001, str. 109) To mne ještě více upevnilo v mém názoru na pravost Medžugorje.
Přitom, podle Vašeho způsobu uvažování, bych se mohla ptát, jaká je to Panna Maria, která se zjevovala v Lurdech. Podle Vaší jednostranné analýzy, jsem udělala závěr, že ani Lurdy nebyly pravé:
První den Panna Maria neříká nic, ale pouze pokyvuje hlavou a modlí se s Bernardetou Sláva Otci a potom náhle zmizela; druhý den Bernardeta pokropila Pannu Marii svěcenou vodou, Panna Maria se usmála a zmizela. V Medžugorji to bylo třetí den.

Třetího dne Bernardeta žádala zjevení, aby jí řeklo svoje jméno. Panna Maria se usmála a ne odpověděla. Devátý den si Bernardeta myje tvář v blátě a žvýká trávu. Všichni, kdo to sledují, myslí, že se zbláznila. A potom tam začala téct voda a teče dále. Potom se objevilo padesát falešných vizionářů. Panna Maria nevybrala ani nejvhodnější místo, které bylo před zjeveními považováno za nečisté, protože tam chodila prasata. A tak popořádku.

Francouzská Biskupská Konference, v jednom období žádala theologa a mariologa René Laurentina, aby prostudoval Lurdy. On to učinil a na to téma vydal 30 knih. Stal se autoritou v církvi a ve světě. Francouzští biskupové neměli k jeho práci žádné připomínky.

S Otcem Laurentinem jsem spolupracovala dlouhou řadu roků. ( Intimno pismo mojim hodočasnicima, str. 38. Darija Škunca Klanac, Sakramento 2016.) On mi dodával odvahu v mých zkoumáních a napsal předmluvu k francouzskému vydání mojí knihy „Na izvorima Međugorja“ /U pramenů Medžugorje/ (Aux sources de Medjugorje, Sciences et culture, Montreal 1998. (3e éditions 2014. www.comprendre-medjugorje.info ) I když jsme se ve všem neshodovali nevadilo nám to a pokračovali jsme ve spolupráci. O Lurdech řekl, sledujíc dnes přístup k Medžugorji, že by Lurdy těžko prošly v naší době. Přesto jistě i Vy uctíváte Pannu Marii Lurdskou, jako i papeži a všechen věrný lid.

Tady není prostor na dlouhý výklad o té pedagogice Panny Marie s maličkými. Nakonec moudří a rozumní tomu druhu řeči ani nerozumějí. Jenom znovu připomínám: o tom jsem psala ve svých knihách. S ohledem pak na Váš dopis, plný jízlivosti a jednostrannosti, chci vnést jenom trochu světla do temné strany Vašich prohlášení. Uvedu výňatek z rozhovoru, který fra Jozo Zovko a fra Viktor Kosir vedli s Jakovem v prvních sedmi dnech. Vizionář Jakov byl neochvějně přesvědčen a bezmezně radostný, že vidí Pannu Marii.

Fra Zovko: A máš ty radost, že jsi viděl Pannu Marii?
Jakov: Jak bych neměl radost!?

Fra Kosir: Řekni, jestli jsi si ty někdy přál, aby se ti takhle zjevila Panna Maria?
Jakov: No, ano. A teď říkám, že jsem řekl: ''Teď ať umřu, nebylo by mi to líto, když jsem viděl Pannu Marii.''
Fra Kosir: Dobře, ale jestli jsi ty, kdy doufal, řekněme, před rokem nebo před půl rokem?
Jakov: Ne, vůbec ne.
Fra Kosir: Nedoufal jsi, že by se ti mohla Panna Maria ukázat, ani jsi na to nepomyslel?
Jakov: Já jsem o tom ani nevěděl.
Fra Kosir: Že se může zjevit?
Jakov : Ano.
Fra Kosir: A co, když ti v tom dnes večer někdo zabrání, když ti nedovolí jít máma nebo někdo jiný?
Jakov: Kdo mi bude bránit, když já chci jít. Mne touha táhne, abych šel nahoru.

Fra Kosir: Ale máma tě nenechá?
Jakov: Nemůže mne zastavit. Já půjdu!
Fra Kosir: Nemůžeš?!
Fra Zovko: Co by jsi jí řekl?
Jakov: Já bych řekl, mámo já půjdu i kdybys mne zabila. Zab si mě, já zase půjdu.
Fra Zovko: Vím, ale když Bůh říká, abys poslouchal mámu. Co potom řekneš.
Jakov: Já půjdu k Bohu nahoru, k Panně Marii půjdu nahoru, no tak.( 27. 6. 1981. Před polednem)
Fra Zovko: Ale, vždyť jsi ji neviděl?
Jakov: Koho?
Fra Zovko: Pannu Marii.
Jakov: Viděl jsem Pannu Marii! Jako by byla přede mnou, tak jako vy!

Otče biskupe, máte tyto úryvky ve Vašem přepisu kazety? Jestli ne, mohu Vám je půjčit, abychom si je společně  vyslechli a prohlédli. Odkud se bere ta odvaha, velevážený, v tom desetiletém dítěti, že je ochotný zemřít za to, co vidí. Nedal se ani trochu zmást kněžími, kteří ho dobře „proklepávali“, mysleli, že je malý, že je snadné ho zmást. Podobné odpovědi dávali i druzí vizionáři, pevně přesvědčení, že vidí Pannu Marii.
Ivanka (30. 6. 1981): Vidím ji jako Vás, říká ona fra Jozovi, To není lež. –
Nelitovala bych toho, kdyby mne zabili proto, že jsem viděla Pannu Marii. Ráda bych k ní odletěla ( 28. 6. 1981).
Ať si kdo věří nebo ne, já jí vidím, důstojný pane, jako s Vámi takto stojím a mluvím (28. 6. 1981).

Tak bych mohla pokračovat přímými citáty i ostatních vizionářů, ale i to najdete v mých knihách.  A teprve, když bychom začali rozhovor o dobrých plodech, pak by nebylo konce bezpočetným svědectvím. Mnoho zkoumání za dlouhou řadu roků, světových odborníků (lékařů, psychologů, psychiatrů, sociologů, antropologů, neurologů, fyziků a dokonce i samotných theologů), dokazovalo objektivitu událostí. Proto uzavírám: ''Podle plodů je poznáte'' (Mt 7, 15-20).

V tom smyslu končím slovy papežova vyslance, jistě nestranného a objektivního pozorovatele, který své postřehy o Medžugorji sdílel v italské „La Fede Quotidiana“ 15. února tohoto roku, kdy, kromě jiného řekl: ''Plody víry jsou podle mne pozitivní. Pod plody myslím modlitbu růžence, eucharistické klanění, půst a pokání, protože to všechno povzbuzuje rozvoj víry. V Medžugorji vidíme lidi, kteří se vracejí ke svátostem, vidíme obrácení, proměny způsobu života, účast na eucharistické slavnosti, zpovědi, uzdravení, a to se všechno děje v Medžugorji. To nemůžeme popírat ani pastorálně ignorovat''.