Úvodní řeč provinciála hercegovské františkánské provincie Nanebevzetí Mariina, fra Miljenka Šteka

Vážení pracovníci médií, jak je vám známo, 11. února 2017, tisková kancelář Svatého Stolce zveřejnila, že Svatý Otec František jmenoval zvláštního vyslance Svatého Stolce pro Medžugorje v osobě Jeho excelence arcibiskupa mons. dr. Henryka Hosera, aktuálního ordináře arcibiskupství Varšava-Praha v Polsku. Cílem poslání je získat co nejhlubší znalosti o pastorační situaci této skutečnosti a především o potřebách věřících, kteří tam přijíždějí na pouť, a na základě toho navrhnout možné pastorační iniciativy pro budoucnost. Mise proto bude mít výlučně pastorační charakter. Předpokládá se, že mons. Hoser, který bude dále pokračovat v plnění služby arcibiskupa ve Varšavě – Praha zakončí svoje poslání do konce nadcházejícího léta“. To tedy bylo sdělení Svatého Stolce. V souladu s touto zprávou přijel pan arcibiskup do Medžugorje jako zvláštní vyslanec. Jak bylo sděleno z papežské nunciatury Bosny-Hercegoviny, chtěl se pan arcibiskup dnes setkat s vámi, vážení pracovníci masmédií. Proto předávám slovo panu arcibiskupovi, který vás osloví a po projevu zodpoví několik vašich dotazů.

Setkání arcibiskupa mons. Henryka Hosera, zvláštního vyslance Svatého Stolce, s novináři dne 5.dubna 2017

(První část)

Dámy a pánové, dobrý den. 

Na počátku jsem povinen vám sdělit několik vysvětlení a několik omluv. Rámec mojí mise definoval Svatý Stolec. Jedná se, jak jsme slyšeli o prozkoumání stavu pastorace poutníků v Medžugorji. Toto je moje první návštěva Medžugorje. Přišel jsem bez znalostí místní situace, ale věděl jsem, že se jedná o mezinárodní poutní místo. Budu používat francouzský jazyk, protože ten je velmi dlouho, a i dnes, jazykem diplomacie.

Vy jistě ode mne očekáváte moje dojmy, moje závěry. První věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je velmi podstatná skutečnost, že dříve Medžugorje nebylo ve světě známé. Bylo to malé místo ztracené kdesi mezi horami, to je i význam jeho jména. Nyní je Medžugorje známé po celém světě, a je také potřeba vědět, že poutníci přijíždějí z 80 zemí světa. Co se týká významnosti tohoto poutnického místa, může se porovnávat s druhými. Například, do Medžugorje přijíždí každým rokem dva a půl milionů poutníků. Do Lurd šest milionů, ale Lurdy existují již 150 roků. Medžugorje je staré sotva 36 roků. To je čas, aby se udělala první bilance, první zhodnocení, které je velmi důležité pro budoucí rozvoj tohoto místa.

Ale proč sem přijíždí tolik lidí? Z jedné strany, jistě slyšeli o tom, co se nazývá medžugorská zjevení,  která začala v 1981. roce. Z druhé strany ti, kteří přijíždějí odhalují něco mimořádného. První věc je ovzduší, atmosféra míru a klidu.  Stejně tak atmosféra vnitřního míru, usmíření srdce. Odhalují stejně tak veliký prostor hluboké spirituality. Znovu objevují nebo objevují poprvé ve svém životě smysl pro svaté. V Medžugorji se setkávají se sakrálním časem a sakrálním prostorem. Sakrální znamená vyhrazené zvláštním způsobem pro Boha.

Obyčejně se říká, že je Medžugorje místo mariánské úcty, i to je pravda, ale vnikáme-li do hloubky, vidíme, že je úcta v Medžugorji v podstatě kristocentrická, protože je v centru slavení Eucharistie, přenášení Božího slova, klanění před Nejsvětější svátostí oltářní, kde člověk odhaluje, že je Nejsvětější svátost skutečná Kristova přítomnost v Jeho Božství i v Jeho lidství. Někteří objevují modlitbu růžence, což je meditativní modlitba o tajemstvích naší víry. A konečně, modlíc se Křížovou cestu, vstupují do velikonočního tajemství, což znamená muka, smrt a vzkříšení Kristovo. Uzavírám tento přehled tím nejvýznamějším, a to je svátost odpuštění, osobní a ušní zpověď.

Z náboženského pohledu je Medžugorje velmi plodná země. V těchto letech jsme napočítali 610 řeholních a kněžských povolání povzbuzených Medžugorjem. Největší počet v Itálii, USA a v Německu. S přihlédnutím na krizi povolání, zvláště ve starých křesťanských zemích, jako v západní Evropě, vidíme, že je to něco nového a někdy i otřásajícího.

Když počítáme podaná svatá přijímání, protože to je jediný způsob, jak stanovit počet poutníků, přirozeně s chybovou tolerancí, bylo podáno 37 milionů svatých přijímání, počítajíc od roku 1986 do roku 2016. Počet poutníků je ještě vyšší, protože nepřistupují všichni ke svatému přijímání.

V hodnocení situace Medžugorje je třeba rozlišovat tři prostory.

První prostor je farnost, která existuje odedávna. Která slouží farníkům, kteří jsou tu, kteří tady žijí a jejichž počet za posledních deset roků vzrostl o tisíc lidí, kteří se tady usídlili, možná již i více. Tato farnost, která má svou historii, která ve třicátých letech minulého století vystavila kříž nad Medžugorjem, přijala dnešní medžugorský fenomen. Do té historie farnosti spadá i zvláštní, osobní historie těch, které nazýváme vizionáři.

Druhý okruh, druhý prostor, jsou poutníci. Jak jsem říkal, do 2 500 000 ročně. Ten počet má vzrůstající tendenci. Jasné je, že je to ohromná výzva pro kněze, kteří slouží na tomto místě. Ten fenomen vyvolal nárůst současné infrastruktury, která musí odpovídat na potřeby poutníků, a do toho spadá i tato hala, kaple klanění, otevřený prostor pro mše svaté pod širým nebem. To jsou některé elementy, které byly přidávány podle potřeby vzhledem k příchodu poutníků.  Z druhé strany vidíme, jak se rozvíjí místo. Je stále víc a více hotelů, restaurací, obchodů, to mi již připomíná malé Lurdy. Není známo, že jsou Lurdy druhým hotelovým městem Francie, hned po Paříži. Možná je to i budoucnost Medžugorje ve vztahu k Sarajevu. Tedy počet obyvatelstva vzrůstá a vzrůstá i kapacita ubytování poutníků.

Ale vidíme i třetí prostor. V Medžugorji se usídlily komunity, sdružení, sociální a charitní aktivity, myslíme, že je jich třicet. Některé jsou inspirovány Medžugorjem, mají tady kořeny. Ale jsou i takové, které přišly z jiných zemí, které byly založené někde jinde a usídlily se tady, aby žily to ovzduší, ten medžugorský fenomen.

Tady existují i originální kreace, zejména připomínám dílo, které vytvořili otci františkáni, charitativní ústav "Majčino selo". Stojí za to ho navštívit, jestli vás to zajímá, protože se jedná o doprovázení života v různých fázích, zejména života v problémech: sirotci, problematická mládež, závislí na drogách, na alkoholu a podobně, hendikepovaní.  I to je výraz aktivní lásky, která je úzce spojena s křesťanskou vírou. Je tu i jedno dílo, které se jmenuje "Domus Pacis" – Kuča Mira – (Dům míru), které stejně tak založili otci františkáni, dům pro uzavřená duchovní cvičení v tichosti. Domem Míru prošlo již 1200 skupin s více než 42 000 účastníky. Ten druh duchovních cvičení, seminářů, mění lidi zevnitř.

Jsou tu i semináře – ještě jedna invence medžugorské farnosti. Semináře se konají jednou do roka. Již 23 roků se koná jeden, který je otevřený pro všechny, již 21 roků seminář jenom pro kněze, to je vzdělávání kněží, již 17 roků existují semináře pro manželské páry a již 4 roky nový typ semináře pro lékaře a zdravotní personál. V minulém roce se konal první seminář  pro život, na ochranu lidského života. Je tu i seminář pro osoby s invaliditou. Tedy toto všechno ukazuje intenzitu křesťanského života tady v Medžugorji a je to určitý druh modelu, který se může použít i jinde.

To, co svatyně dnes ve světě nabízejí, je takového druhu, že papež František problematiku svatyní z Kongregace pro klér přenesl na Kongregaci pro novou evangelizaci. Tady lidé dostávají něco, co nenacházejí doma. V mnohých našich starých křesťanských zemích, už individuální zpověď neexistuje. V mnohých zemích není klanění před Nejsvětější svátostí, v mnohých zemích není známá křížová cesta, nemodlí se růženec. Ve francouzské Bretani mi jednou řekli, že se tam křížová cesta modlila naposledy před třiceti roky. Je jasné, že takové vysychání duchovního a sakrálního prostoru vyvolává všeobecnou krizi víry.

A sem lidé přicházejí k prameni, tady tiší svoji žízeň po svatém, žízeň po Bohu, žízeň po modlitbě, kterou odhalují jako bezprostřední kontakt s Bohem. Řekl bych, že cítí Boha i díky Blahoslavené Panně Marii.

V Medžugorji se důraz klade na Marii jako Královnu Míru. Může se říci, že to není nic nového, protože v širém světě existují kostely zasvěcené Královně Míru, ale když se zadíváme na světový kontext našeho života dnes, vidíme to, co papež František nazývá III. světovou válkou po částech. To znamená fragmentárně. Nejkrutější podoba, ta, která nejvíce zraňuje a ničí, jsou vlastenecké války. Vy, kdo žijete na Balkáně jste nedávno prožili takovou vlasteneckou válku. Já jsem prožil genocidu v Rwandě. Teď, vidíte, v Sírii na blízkém východě, že se ničí země nejstarší přítomnosti křesťanství, užívají se chemické zbraně. To je náš současný obrázek. A kolik politických sporů v každé zemi. Tedy obracení se k Panně Marii jako Královně Míru je podle mého názoru podstatné. Specifická úloha Medžugorje tady má největší význam.

Vy, drazí přátelé, byste měli být nositeli Radostné zvěsti. Řekněte celému světu, tedy, v Medžugorji můžeme opět najít světlo. My potřebujeme ta zvláštní místa světla ve světě, který se noří do temnoty. Přeji vám také, abyste se zapsali na nějaký seminář tady, na nějaké téma, abyste odkryli něco, co si nedokážete ani představit. Děkuji vám. 

(medjugorje-info.com)