Svědectví Grga Vasilja, medžugorského farníka
Grgo Vasilj je obyvatel farnosti Medžugorje. V roce 1981 mu bylo přes třicet roků. Vždycky, jako i dnes se zabýval zemědělstvím. Byl praktický věřící, ale od těch vzrušujících dnů se může říci, že chodí stále na mši svatou, a to ne jen v neděli, ale i každý všední den na večerní mši svatou. Čas výročí zjevení je vhodnou příležitostí zavzpomínat si na první dny zjevení.
•Kdy jste slyšel o zjeveních a co jste si tehdy myslel o těch zprávách dětí?
Zprávu jsem slyšel druhý den v obchodním domě v Čitluku. Jeden prodavač se mne ptal co se to děje u nás v Bijakoviči. V prvních chvílích jsem byl rezervovanější než bylo potřeba. Někteří naši farníci hned uvěřili. A vzpomínám na slova zesnulého Janka Vasilja, který prohlásil: «Uvidíte, v Medžugorji se dějí veliké věci!»
• Kdy jste prvně odešel na Podbrdo?
Na Podbrdu jsem byl třetí den. Brzo se začala v kostele slavit mše svatá, tak jsme chodili téměř každý večer, protože nás něco silně přitahovalo. Nechodil jsem jenom já, ale celá moje rodina a všechny rodiny z farnosti. Všichni jsme chodili na večerní mši. Bylo to období velkých prací na poli a na vinicích, ale najednou se našel čas na každodenní příchod do kostela. Kostel byl stále plný farníků. Bylo by dobré, kdyby to někdo nafilmoval, abychom dnes viděli, jak to tehdy bylo – možná by nás to vedlo k tomu, abychom byli zase takoví. Jednalo se o nadšení, ale ne jen o ně – jednalo se o živou víru, kterou bylo možné jenom tehdy zažít.
• Měnili se lidé?
Bylo mnoho změn. Člověk byl ochotný podat ruku na usmířenou. Ale, jak život pokračuje každý den, jsme ještě na zemi, a ne v ráji, procházíme zkouškami. Ti, kteří vytrvali, dále se modlili, byli více připravení žít dále v míru s druhými. Ti, kteří se nemodlili, hůře dosahovali míru a usmíření. Vedla nás ruka Boží.
• Byl jste svědkem obhajoby při soudu s fra Jozo Zovkem. Jak bylo přijato zajetí fra Joza?
Lidé o tom napsali celé knihy, může se o tom hodně vyprávět. Když byl fra Jozo odveden byli jsme večer v kostele na mši, bylo horko a kostel byl zaplněný. V jednu chvíli vyšel fra Zrinko (medžugorský kaplan) a se slzami v očích řekl, že toho rána policie odvezla fra Jozu neznámo kam. Po těch slovech fra Zrinka bylo slyšet v kostele pláč, ale lidé byli současně i nějak hrdí, věděli, že komunisté nebudou mít poslední slovo. Fra Jozo hodně vytrpěl, ale Pán se jistě skrze něj oslavuje.
• Kdy jste vy uvěřil v pravdivost slov těch dětí?
To u mne nenastalo najednou. Nejdříve mne něco přitahovalo k modlitbě a skrze modlitbu jsem si prostě byl jistý. Nevím jak, ale byl jsem si na sto procent jistý, že děti mluví pravdu. Nadšení a pevnost ve víře dnes nejsou stejné jako bývaly.
• Naše farnost je dnes světové centrum modlitby. Jak vidíte farnost dnes, a jaká byla před čtvrt stoletím?
Je v ní dnes jako i tehdy mnoho dobrého. Přesto. To nadšení a pevnost víry dnes nejsou jako bývaly. Moje babička mi vyprávěla, jak se u nás i před sto léty modlívali růženec, a to všechny tři části. Máme modlitbu, máme zjevení, tak by bylo dobré se ptát, jak je to dnes. Dokonce bych mohl říci, že i naši kněží by na tom měli trochu více pracovat, ne proto, že oni by nebyli dobří, ale proto, že my nejsme dostatečně dobří.