Homilie arcibiskupa Henryka Hosera, zvláštního papežského vyslance pro Medžugorje, z 1. dubna 2017

Drazí bratři a sestry, tentokrát budu mluvit francouzsky. Promiňte, že jsem se ještě nenaučil krásný chorvatský jazyk.

Shromáždili jsme se kolem oltáře na Pátou postní neděli. Před námi jsou ještě dva týdny do Vzkříšení. Za týden je již Květná neděle. Za dva týdny, na závěr Svatého týdne, budeme slavit největší křesťanský svátek. To je slavnost vzkříšení. Dnešní biblická čtení mluví právě o vzkříšení. Ukazují nám tři perspektivy, tři pohledy na vzkříšení. První pohled, první perspektiva je historická. Víme, že Ježíš Kristus, Syn Boží a Syn člověka, žil na této zemi, v Palestině, ve Svaté zemi. Víme, že Ho ohlásili, prorokovali o něm proroci, jako prorok Ezechiel, ze kterého máme dnes čtení. On uvádí Boží slova: „Já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z vašich hrobů!“ a opakuje: „Otevřu vaše hroby, vyvedu vás z vašich hrobů!“ To je proroctví: on už vidí příchod Mesiáše. Víme, že Ježíš zemřel a že vstal z mrtvých. A co je základ naší víry. Bez té události vzkříšení, by naše víra byla prázdná.

Druhý pohled je liturgický, to je svatopostní cesta. Čtyřicet dnů jsme se modlili, a stále ještě se modlíme. Postili jsme se, a stále ještě se postíme. Začali jsme být štědřejší, protože jsme dávali almužnu, i to budeme dělat i nadále. Vy zde dobře znáte tu svatopostní spiritualitu.

Ta liturgická cesta přípravy současně ukazuje i třetí pohled, třetí perspektivu. To je perspektiva našeho života. Života každého z nás. My žijeme pro vzkříšení. My jdeme ke vzkříšení. My procházíme smrtí, abychom vstali z mrtvých. Konečným cílem našeho pozemského života je vzkříšení. Na té cestě je třeba vstávat z mrtvých, anticipovat tu konečnou perspektivu. A to částečné vzkříšení, to je naše obrácení. Ježíš říká a opakuje: Existuje smrt těla, ale On mluví i o smrti duše, a smrt duše je pro nás mnohem nebezpečnější hrozba, protože můžeme zemřít navždy. Tedy, kdykoli se obracíme, obracíme se k Bohu, který je zdroj života, pramen věčného života, a stejně tak k lásce, protože Bůh je láska. Láska nám dává život. Milosrdná láska nám dává vnitřní  mír, a ona nám dává životní radost.

Ale jsou dvě podmínky. První podmínkou je víra. Před tím než by konal zázraky, žádal Ježíš víru. „Věříš, že to mohu učinit?“ „Ano, Pane, já věřím! Pevně věřím!“ A potom, ta víra otevírá naše srdce pro obrácení, to otevírání skrze svátost milosrdenství, a to je svátostná zpověď, a naše se srdce otevírá, čistí se a naplňuje se Duchem Svatým a celou Trojicí. Kristus nám to potvrzuje, když v Knize Zjevení říká, že stojí u dveří našeho srdce a klepe na bránu. A jestli Nejsvětější Trojice sídlí v nás, my se stáváme chrámem Božím, Boží svatyní.

Nyní se vracím k historické perspektivě. 

Ve dnech, které jsou před námi budeme číst v Evangeliu, jak se síť, kterou vrhli Kristovi nepřátelé stále víc a více stahuje. Ježíšovi stále víc a více vyhrožují. A on to ví. Ví to lépe než Jeho učedníci. Ale je tu někdo, kdo Ho následuje, kdo Ho následuje na té cestě Utrpení. Je to Jeho matka, blahoslavená Panna Maria. Ona je blízko, ona s Ním trpí, Ona cítí bezmocnost. Svatý Jan Pavel II. hovořil o její tak těžké víře. My ji často nazýváme Sedmibolestná. její život provázelo trápení a bolest. I nyní její trápení, její muka vzrůstají současně s Kristovým trápením, až do samotného Kříže. Když se modlíme Křížovou cestu, u čtvrtého zastavení vidíme, jak se Maria setkává se svým Synem. A Evangelium nám říká, že Ona byla očitý svědek Jeho strašné smrti na Kříži. Na svoje ruce přijala znetvořené tělo svého Syna. A křesťanská tradice nám říká, že Ona první, ještě před Marií Magdalénou, se setkala se Zmrtvýchvstalým Ježíšem.

A potom, v perspektivě života každého z nás, v perspektivě vzkříšení – je tu Ona! Ona nás provází, Ona nás následuje, Ona má účast na každém našem trápení i na našem utrpení, jestliže to žijeme v Boží perspektivě. Ona nás chce spasit, dovést nás k obrácení. My musíme pocítit její duchovní přítomnost.

Nazýváme jí, zejména tady, Královna Míru. V Litaniích Blahoslavené Panny Marie, jí dvanáctkrát nazýváme Královnou. Název Královna míru je na samém konci. Maria je Královna. My rozjímáme Slavná tajemství Růžence a její Korunování za Královnu nebe a země. Ona má podíl na charakteristikách kralování svého Syna jako Stvořitele nebe a země. A její kralování je univerzální. Ona je všude a její uctívání je všude dovoleno. Tedy, my jí děkujeme, říkáme díky za její stálou přítomnost při každém z nás.

Královna míru – to je plod obrácení. Ona vnáší mír do našich srdcí a podle toho se my stáváme lidmi míru ve své rodině, ve své společnosti a ve své zemi. Mír je ohrožen v celém světě. Svatý Otec František říká, že je třetí světová válka již částečně tu. A nejhorší ze všech válek jsou občanské války, které jsou vedeny mezi obyvateli stejné země.

Já jsem, drazí bratři a sestry, žil 21 roků v Rwandě, v Africe. V roce 1982. tam byla zjevení Blahoslavené Panny Marie. Ona předvídala genocidu v Rwandě asi deset roků předem. Deset roků předem. Tehdy nikdo nechápal to poselství. Ta genocida vyvolala milion obětí během tří měsíců. Zjevení Blahoslavené Panny Marie jsou již uznaná. Představila se jako Matka Slova, Matka Věčného Slova.

Tedy, ta úcta, která je zde tak intenzivní, je nesmírně důležitá a  potřebná pro celý svět. Modleme se za mír, protože destruktivní síly jsou dnes nesmírné. Obchodování zbraněmi neustále narůstá. Lidé mají spory, rodiny mají spory, společnost má spory. Potřebná nám je intervence nebe. A přítomnost Blahoslavené Panny Marie – to je ta intervence. To je Boží iniciativa.

A proto vám chci dodat odvahu a povzbudit vás jako zvláštní papežský vyslanec. Šiřte celým světem mír skrze obrácení srdce.

Největší zázrak Medžugorje – to jsou zdejší zpovědnice. Svátost odpuštění a milosrdenství. To je svátost vzkříšení. Děkuji všem kněžím, kteří přijíždějí sem zpovídat, jako dnes, kdy je padesát kněží ve službě lidu. Já jsem několik roků působil v západních zemích, v Belgii, ve Francii, a já vám říkám, že zpověď vymizela, že individuální zpověď už neexistuje, kromě tu a tam. Tedy, svět usychá, lidská srdce se zavírají, zlo roste, spory se množí. Buďme, tedy, apoštoly radostné zvěsti obrácení a míru ve světě.

Tady jsem slyšel slova, že nevěřící jsou ti, kteří ještě nepocítili Boží lásku, protože ten, koho se dotkne Boží láska a milosrdenství, které jsou neodolatelné, nemůže se jim vzepřít. A tedy my jsme svědky toho, co 

 zachraňuje život. My jsme svědky toho, co zachraňuje svět.

Bratři františkáni mi řekli, že sem přijíždějí poutníci z osmdesáti zemí. To znamená, že se tato výzva rozšířila až do končin země, jak řekl Kristus, když rozesílal svoje apoštoly. Vy jste, tedy, svědky Kristovy lásky, lásky jeho Matky a lásky Církve.

Ať vás Bůh upevní a žehná vám. Amen.  

( medjugorje.hr - Do češtiny přeloženo z chorvatského překladu z francouzštiny )