Arcibiskup Giorgio Lingua slavil mši svatou v Medžugorji - uvádíme hlavní myšlenky z kázání

U neděli 14. července 2024 při večerní mši svaté na vnějším oltáři kostela sv. Jakova v Medžugorji předsedal apoštolský nuncius Chorvatské republiky, arcibiskup Giorgio Lingua. Mezi koncelebranty byl apoštolský vizitátor se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje, arcibiskup Aldo Cavalli a biskup diecéze Limerick v Irsku, mons. Brendan Leahy. Dále provinciál Hercegovské františkánské provincie, fra Jozo Grbeš, gvardián mezinárodního závodu Antonianum v Římě, fra Miljenko Šteko, medžugorský farář fra Zvonimir Pavičić a dalších 34 kněží.

Ve svém kázání obrátil pozornost k mešnímu čtení a mluvil o Amosovi, který byl vyhnán kvůli svému prorokování. Ten se bránil slovy: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: `Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'' Amos všechno opustil, protože ho Hospodin povolal. To nebyla jeho práce, ale mise'', prohlásil arcibiskup Lingua a zdůraznil dvě skutečnosti.

''Amosovo kázání, které vyvolávalo problémy veřejnému pořádku, rozsévalo paniku mezi lidmi a nelíbilo se představitelům civilní ani náboženské moci, která intervenuje vydáním pokynů k jeho pronásledování. Druhá skutečnost je vnitřní, související s Amosovým vztahem s Bohem. Ta v něm vytvořila jistotu – Bůh je ten, který ho pozval a poslal. Tu druhou skutečnost - jemu velmi zřejmou nikdo jiný nevidí a nemůže se prověřit, neexistují objektivní kriteria a všem viditelná znamení, která by to potvrzovala'', řekl mons. Lingua a zdůraznil, že jsou to dvě skutečnosti, které jsou přítomné v životě každého z nás.

''Z jedné strany jsou to slova a skutky, které  říkáme a činíme, které všichni vidí a které je možné posuzovat. Na druhé straně každý muž a žena mají osobní, intimní, tajemný vztah s Bohem. To je dialog, který se ve vlastním svědomí srovnává s věčným tajemstvím, které je neviditelné, ale o nic méně skutečné. Proto je před svědomím každé osoby potřebná pokora, největší úcta, postoj bázně Boží, protože vztah s Bohem je pro každého ojedinělý a neopakovatelný a proto probíhá v tajnosti'', řekl arcibiskup Lingua a zdůraznil, že tato úvaha má hluboký význam i pro to co se děje zde v Medžugorji''.

''Existuje vnější, objektivní, skutečnost, kterou nikdo nemůže popřít, jako příliv poutníků, kteří přijíždějí z celého světa, mnozí z nich znovu objevují víru, mění svůj život a začínají milovat Boha a bližního. V určitém smyslu je to i zneklidňující jako kázání Amosovo, které zneklidnilo lid a vyvolalo starost vládní moci.

Potom máme vnitřní skutečnost, skrytou, která je známá jenom tomu, kdo ji zažije a jenom on ví odkud pochází. A když o tom mluvíme, nikdy se nám nedaří ji přenést v plnosti. Od nás všech je žádáno, abychom k Božímu dílu přistupovali pokorně a s úctou bez předsudků v srdci a mysli.

Církev, která je Matka a Učitelka, má povinnost a náročný úkol rozlišovat, aby nikdo nebyl podveden, třeba i s dobrým úmyslem. Věřící mají právo být usměrňováni, protože se ptají: Je  to co je mně říkáno pravda nebo ne? Je to co vidím a slyším skutečnost nebo iluze? Je to v souladu se zjevením nebo je to klam?'', říkal nuncius Lingua a přešel k normám na rozlišování nadpřirozených fenomenů, které v květnu vydalo Dikasterium pro nauku víry.

Řekl, že ' nejvyšší úroveň uznání, kterou Církev může dát je nihil obstat, tedy že po pozorném a dlouhodobém zkoumání viditelných manifestací může vyjádřit, že nejsou elementy, které odporují doktríně a morálce Církve a proto, že nejsou překážky pro svobodné a osobní přijímání takovýchto zjevení a vzkazů, které zjevení v sobě přinášejí''. Dodal, že když prvně četl tento dokument, že ho napadlo, že si tím církevní moc chce mýt ruce, aby se nemusela vyjadřovat o takto citlivých tématech.

''Tehdy jsem pochopil, že toto naopak je, postoj veliké úcty k individuálnímu svědomí, které je, jak říká Druhý vatikánský koncil, nejskrytější jádro a svatyně člověka, kde je on sám s Bohem, jehož hlas zaznívá v intimitě. Nikdo jiný nemůže proniknout a proto ani posoudit jednotlivé svědomí. Je možné vidět a posuzovat jenom skutky, vnější fenomeny, ale osobní vztah těch jednotlivců s Bohem posuzovat možné není'', prohlásil arcibiskup Lingua, a zdůraznil, že existuje jen jedno konečné a jisté zjevení, a to je ono v Synu Božím …

''Kristův život a slova jsou jediným univerzálním a konečným kriteriem Božího zjevení člověku. Přitom, jestli je všechno řečeno ve Slově, které se stalo Tělem, to ještě neznamená, že bylo všechno i pochopeno'', řekl pan arcibiskup Lingua.

 (medjugorje.hr)