Otče biskupe, vím že jste v Medžugorji byl již koncem roku 2022. Účastnil jste se modlitebního uvítání nového roku 2023. Jaké bylo vaše první setkání s Medžugorjem?
- Poprvé jsem přijel do Medžugorje v roce 2022., i když události v Medžugorji jsem sledoval od počátku. Už před tím než jsem se stal biskupem jsem se setkával s věřícími, kteří mi podávali svědectví, že díky Medžugorji a přímo v Mežugorji znovu začali věřit. Hluboce mne oslovovalo, že u mnohých lidí nastala obnova víry, hluboké obnovování. Osobně jsem celé ty roky do Medžugorje nepřijel, protože to prostě "nebylo v Božích plánech".
Řekněte nám o těch svých zkušenostech: číst o Medžugorji, setkávat se s lidmi, kteří v Medžugorji byli, poslouchat o jejich zážitcích, a potom sám přijet do Medžugorje a sám všechno vidět a prožívat?

- Prvořadě mne oslovila ta skupina se kterou jsem cestoval autobusem do Medžugorje. Oni jako přípravu, jednotlivě vyprávěli o tom proč jezdí do Medžugorje. Převážně mluvili o osobních zkušenostech. Proč se obrátili, přitom velká část z nich měla i nějaké svoje „rány“, ať už rány z rodinného života nebo něco podobného co těžkého prožili. Už během té cesty, ale zvláště pak tady přímo na místě, jsem zažil, že se tady mnohem více modlí než na jiných místech. A to s určitou zvláštní radostí a hloubkou, a zejména, jak se tu radostně slaví eucharistie. Minulý rok, jsem měl, abych tak řekl, malou potíž, to se opakovalo i  včera. Šel jsem do zpovědnice a už mne lidé z ní nechtěli vůbec pustit! Dozvěděl jsem se v té době o mnoha různých situacích, osobních krizích, potížích, silných zážitcích, a to mne všechno hluboce dojímalo. Něco co jsem zažíval již s tou loňskou skupinou se děje i v této skupině. To jsou  zážitky, které ty lidi udělali šťastnějšími. Ku příkladu, když jsme šli společně na Kopec zjevení. U jednotlivých zastavení jsem krátce pohovořil. Prožíval jsem  otevřenost svých posluchačů, připravenost přijmout to všechno. V návaznosti na to i oni mají svoje otázky, životní potíže, svoje problémy o kterých chtějí promluvit. To co mne již v minulém roce hluboce dojímalo - předpokládám, že i letos tomu tak bude – je že sem přijíždí mnoho mladých, kteří v Medžugorji prožívají hluboké zážitky a dostávají podněty, aby něco v životě změnili. Já mám zkušenost, že mnoho z nich prožilo hlubokou životní změnu.
Mluvíte o změnách, o radosti kterou vídáte na lidech, kteří tu byli nebo teď jsou... Co to rodí tu radost tady v Medžugorji? Je to zpověď, eucharistie, klanění… Co to je?
- Věřím, že je důležité, ne jen tady v Medžugorji, ale i pro celou Evropu, pro celý svět, aby se věřícím přiblížily základy víry a aby byly prožívány. První bod je modlitba. Tady se lidé mnoho modlí. Ať mluvíme o růženci nebo klanění nebo různých dalších druzích modliteb. Bez modlitby není duchovní život. Dnes je mnoho stresu vzhledem k uspěchanému způsobu života, kvůli mediím, která nás neustále něčím ‘’bombardují’’, my prostě nemáme možnost se vyrovnávat s některými záležitostmi. Modlitba je základ, abychom vstoupili do ticha, abychom se vymanili z toho začarovaného kruhu světa, abychom uskutečnili vztah s Pánem. Druhým bodem, který zde Panna Maria zvláště zdůrazňuje je Eucharistie. To je poznání – Kristus je mezi námi. Tajemství spasení se tím stává skutečností. Každý může přijít a být s Ním sjednocený. Přijímání  Chleba Života, jako pramene ze kterého se může čerpat...
To je velmi důležité i pro otázky, které máme my v Evropě. My, například, máme nedostatek kněžských povolání. Někdy je i těžké najít v blízkosti místo, kde je mše svatá. Přitom, když věřící zažijí hluboké poznání co je to eucharistie, pak lidé nasedají do aut a daleko cestují, aby našli místo, kde se mohou zúčastnit mše svaté. Matka Boží nás stále vede k Ježíšovi, to je vidět zvláště v Medžugorji. A třetí, co je v Medžugorji zvláště patrné je svátost smíření. Jsem přesvědčený, že svátost smíření je významný bod pro obnovu Církve. S tím je spojený zážitek: Bůh je Otec, který odpouští. Od nás se očekává, že poznáme co jsou naše hříchy, vyjádříme co jsou naše hříchy a zvláště, že vidíme, abych tak řekl, "kde nás bota tlačí". Mnoho lidí nosí rány v srdci, ale to je cesta, abychom se uzdravili. Zvláštností Medžugorje je i výzva k půstu. To je určitý výchozí bod při kterém se musíme nutit, abychom něco udělali. Veliké nebezpečí dnešní spotřební společnosti je, že nechceme přijmout kříž, ale odhazujeme ho od sebe. Po Druhém Vatikánském Koncilu mnozí odstranili kříž z oltáře. Dnes v této materialistické společnosti se snažíme vytvářet křesťanství bez kříže. Ale, skrze kříž k nám přichází požehnání, nalézáme cestu k Životu. Proto je půst výchozí bod, ze kterého jsme vedeni, abychom jako křesťané žili pravý život. Každý musí poznat, že jsou různé oblasti a situace, kdy je velmi dobré, abychom něco obětovali, abychom se postili. Například při způsobu užívání internetu nebo medií, i to je oblast, kde je možné něco obětovat. Medžugorje zvláště zdůrazňuje význam Panny Marie. Matka Maria, která nám ukazuje cestu, Maria, která nás vede tou cestou, je v centru, protože Ona nám ukazuje Ježíše. Pět bodů, které Panna Maria doporučuje, které bychom měli žít, považuji za důležité pro obnovu Církve. Tady máme ještě další dva výchozí body. První, že zde prožíváme zkušenost, že je třeba více poznávat víru a také ji více žít. To je pro dnešní lidi pravý poklad. Druhý výchozí bod, který je možné v Medžugorji poznat, je že obnova víry a odpuštění, které zažijeme, ta nová zkušenost s vírou, se stává výchozím bodem k tomu, aby se každý z nás stal určitým druhem misionáře. Katolická Církev, zejména v současném světě, se nerozvíjí a neroste kvůli tomu, že nějaký kněz dobře kázal, ale díky svědectví otce, matky, a často i dětí rodičům. V mnoha našich životních situacích se může víra znovu zrodit, jestliže se to světlo víry znovu zapálí. Proto věřím, že je Medžugorje ohromný zdroj síly, který je tady znovu rozdmýchán jako plamen víry a je nadějí pro novou evangelizaci, kterou mi opravdu potřebujeme.
Jak na vás působí medžugorská modlitební místa, zvláště skrze tři významné body: farní kostel  sv. Jakova, Kopec zjevení, Križevac? Zdá se vám, že každé z těch míst má nějakou svoji hlubokou spiritualitu? Mše svatá je střed všech událostí, ale máme i modlitbu růžence na Kopci zjevení, pobožnost Křížové cesty na Križevaci...
- Domnívám se, že je to základ pro každého křesťana. Při modlitbě růžence rozjímáme o Ježíšově životě a skrze Marii uvažujeme i nad naším osobním životem. Skrze Marii nastal převrat v lidských dějinách. Ježíš se stal člověkem, narodil se z Marie, a skrze Jeho utrpení, skrze Jeho smrt, skrze Jeho vzkříšení, se uskutečnila možnost, že každý z nás může zažít vzkříšení. Křtem jsme spojeni s Ježíšem a tady se vytváří pouto s Pánem. Při biřmování získáváme sílu Ducha Svatého, abychom Pána mohli pochopit a spolu s Ním jít dále životem. To nám vytváří podmínky, abychom i my mohli přijmout Pána, kterého přijala Maria. Maria  je od počátku Neposkvrněně počatá, Pán Ji uchránil od hříchu, a to my získáváme svým křtem. Ona jako Matka Milosrdenství, jako Matka Naděje, je pro nás velikou oporou a povzbuzením k tomu, abychom i my přijali Pána a stali se s Ním jedno. Ona nás učí žít s Pánem. Ona ho provázela, nejen ve chvílích velikých zázraků, a toho co konal, ale i v těch chvílích, kdy bylo těžko. Ona je ta, která stojí pod křížem. Proto nás Medžugorje učí tomu čemu nás učí Církev, že skrze modlitbu růžence, skrze rozjímání jednotlivých tajemství, se stáváme bližšími a získáváme poznání, abychom byli jedno s Pánem. Tady je i Križevac, a na něm Křížová cesta, která je v centru spásy každého z nás. Uvažování o tom, co to znamená pro nás, jak provázet Ježíše na Jeho cestě, to je ústřední pro naši víru. To nám ukazuje jak nesmírná je Láska Boží k nám. Jak můžeme číst i v mešních čteních – do krajnosti je miloval. Křížová cesta nám ukazuje na jedné straně tíži našich hříchů, které nese Ježíš. A současně je tu i nesmírná láska Ježíšova a současně se tu projevuje jak těžce trpí, a jak těžké pro Něj bylo nést Jeho kříž. Křížová cesta je pozvání, abychom ho následovali, abychom šli v Ježíšových stopách, i když je to těžké. Ale, všechno končí vzkříšením!
Jak byste komentoval modlitební program v Medžugorji o kterém poutníci říkají, že pro ně není dlouhý, není nudný, že ho prožívají jinak než ve svých farnostech, i když trvá tři  nebo někdy i čtyři hodiny?
- To je opravdu zajímavý psychologický fenomen ke kterému zde dochází. Skutečně jsem to sledoval! Když nastane skutečné setkání s Pánem, interakce s Pánem, pak čas rychle plyne, i když je zřejmé, že trvá velmi dlouho. Myslím, že je tu řešení té hádanky. Ovzduší modlitby, ovzduší živé víry, živého Pána, ale i společné modlitby, to je jeden z významných bodů.
Jak komentujete univerzálnost Církve, kterou můžeme vidět zde v Medžugorji?
- To mě velmi těší, jak v Medžugorji, tak i na jiných místech. Hluboce mne dojímá, když lidé různých ras, jazyků a národností společně prožívají totéž. Radostí projevují to co prožívají. Velmi prosím Pána a Pannu Marii, aby tu obnovu, kterou prožívají skrze přítomnost Kristovu lidé zde, mohlo prožívat mnoho lidí všude. To všechno proto, aby se nakonec v jejich srdcích znovu zrodila Láska Kristova. Aby se lidé nesháněli stále po penězích, po hodnotách konzumní společnosti, po tom hmotném – přirozeně i tyto věci jsou potřebné – ale aby se  spíše snažili o osobní zážitek setkání s Pánem, protože s Ním máme být spojeni.
(Rozhovor pro Radio Mir Medžugorje vedl: Dragan Soldo )