Na letošním kněžském semináři v Medžugorje byl i biskup z Ukrajiny

Mons. Radosław Zmitrowicz, pomocný biskup diecéze Kamyanets-Podilsky řekl:

"Na semináři jsem poprvé. Je to pro mne milé, jsou dobrá témata a líbí se mi ta přítomnost kněží z celého světa. Podle mého názoru, tady je přesto nejdůležitější to místo na kterém se seminář koná. Papež řekl, že se vzhledem k mnoha drobným válečným konfliktům ve světě svým způsobem vlastně odehrává třetí světová válka. Tady v Medžugorji je možné konkrétně vidět, jak Bůh vede dějiny: z jedné strany je ve světě těžko, a na druhé straně se tyčí Medžugorje jako nějaké znamení. My potřebujeme toto znamení, protože je ve světě stále méně křesťanů a protože je stále větší pronásledování křesťanů a je stále větší pronásledování věřících a víry. Proto potřebujeme toto znamení mateřské lásky, které nám dodává odvahu a ukazuje, že u Boha bude vše dobré.“

„Válečný stav na Ukrajině poznamenal i Církev. Na Ukrajině jsou v různých krajích i velmi rozdílné podmínky. Veliká je rozdílnost samotných církví, protože máme tři křesťanské církve, tři ortodoxní a několik protestantských komunit. Moje biskupství je tisíc kilometrů od válečné zony, ale mohu říci, že se válka dotýká celé oblasti: stále se něčí muž, bratr, otec, syn… nachází v boji nebo se vrací se všemi posttraumatickými břemeny, která leží na psychice, na duši i tělu. Poslední smutný příklad je návrat třiceti mladíků, kteří byli v ruském lágru mučeni a na konec vykastrováni… Zkuste si představit, jak se cítí tito mužové v plné síle, kterým je vzata jejich mužnost! Kolik budou potřebovat pomoci, aby přijali svoji situaci a naučili se s ní žít… Přítomné tu jsou i všechny vedlejší jevy válečného stavu a postkomunistického systému: hluboká a rozvětvená korupce, využívání této situaci k obohacování se… Na druhé straně vidím, jak se DOBRO vzpírá tomu ZLU a jak ta těžká doba zoceluje lidi v pravé hrdiny, kteří se obětují, kteří organizují pomoc, modlitební řetězce… Podle mne je přesto největší problém na který narážím – PROBLÉM NADĚJE. Hlavně, mnoho lidí už nevěří, že může být lépe. I když se vláda změnila, pravé změny nejsou… Zejména mladí lidé nemohou věřit, že je možné žít jinak.“

„Jsou dva zdroje naděje. První zdroj je poučení z dějin: prvořadě z historických událostí se člověk učí jak se společnost a člověk rozvíjí k lepšímu. Bohužel, to na Ukrajině a ve světě v posledních letech není možné vidět, naopak vše jde stále k horšímu… Tedy historie nám pomoci nemůže. Další zdroj je OSOBNÍ SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM, SPASITELEM. Jestli se člověk ve svém vlastním srdci setká s Ním a pozná Jeho – pak se to pro Něj stane základem nějaké nové  NADĚJE. Jsem si jist, že poslání Církve dnes není nějaká mrtvá religioznost, ale konkrétní pomoc člověku, aby se setkal s Ježíšem Kristem skrze setkání a modlitby, které prohlubují víru. To je ve skutečnosti jedna velmi pokorná misie, protože je potřeba konkrétním způsobem pomáhat rodinám, bývalým vojákům, kteří onemocněli... Otevírá se tak mnoho nových polí pastorační činnosti…“