Choďme životem jako děti světla

CHOĎME ŽIVOTEM JAKO DĚTI SVĚTLA
Na počátku tohoto roku zvláštním způsobem uvažuji o Ježíšovi jako o světle a tak Ho také vnímám.
Proč je světlo tak důležité? Proč sám Ježíš o sobě říká, že On je Světlo světa (srov. »„Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (J 8,12)? Proč přišlo Světlo na svět? Bible nám říká, že před Ježíšem vládla zemí temnota a bezzákonní. Proč Ježíšův příchod všechno změnil? Proč On říká, že činí všechno nové?
Představte nějaký pokoj ve kterém vládne tma. Co v tom pokoji je a v jakém je stavu nevíme. Můžeme si jen představovat a žít v neznalosti, hmatat a tápat kolem věcí. Jestli do pokoje vpustíme světlo, uvidíme ho takový jaký opravdu je. To co se v něm nachází, v jakém je to stavu, čisté nebo špinavé, polámané nebo celé, v pořádku nebo v nepořádku. A i když potom světlo znovu zhasneme, náš život v té temné místnosti už nikdy nebude stejný, protože jsme ho viděli osvícený a světlo nám ukázalo na čem jsme. Už víme jaké co je, že je něco špinavé, zmačkané, rozsypané, prasklé. Na nás je jestli budeme nadále předstírat, že nevíme v jakém žijeme chaosu nebo se pokusíme něco měnit vnášením stále většího světla.
Stejné to je, když duše pozná Ježíše. Božské světlo ozáří prostor duše a osoba si začne být vědoma toho co má hodnotu, nebo spíše co hodnotu nemá. A už není návratu. Už není možné zavírat oči před hříchem nebo před tím co není dobré, protože nyní to už zná.
Proto je světlo i nebezpečné. Protože odhaluje to co není v pořádku a nutí tě ke změnám. Potom musíš chodit a hledat ještě více světla. Proto si všichni lidé světlo nepřejí. Nepřejí si ho ti, pro které je příliš těžké přijmout, že jsou jejich skutky špatné, že žijí v hříchu, ve špíně… Světlo nechtějí ti, kterým vyhovuje takto tápat v pološeru a nevědomosti o tom v jakém stavu je prostor jejich duše: nechtějí zašívat svoje lůžkoviny nebo je vyprat, opravit nábytek, umýt okna, nádobí… Je jim lehčí být ve tmě a předstírat, že není žádný nepořádek, raději než začít ten nepořádek pomalu uklízet, osvěžovat prostředí…
Světlo je nebezpečné, protože odhaluje stav tvého srdce, tvého světa, tvých světonázorů. Ukazuje ti tvoje chyby a omyly, ukazuje ti na co se máš zaměřit. A to není jednoduché. To vyžaduje každodenní práci na sobě, sebekázeň, zříkání se žádostivosti a požitků, zříkání se hříchu, vzdálení se od hodnot a zákonů světa. Raději ne, Světlo je velmi náročné! Světlo ti ukazuje k  čemu jsi povolán, abys byl, k čemu jsi stvořen: abys se i ty stal dítětem Světla. To znamená, že ze sebe musíš odehnat veškerou temnotu (hřích).
Proto sv. Jan apoštol říká: „Světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (J 3, 19-21)
Dnes je zvláště těžké přijmout Ježíše jako Světlo. Proto, že je stále méně lidí, kteří svítí Ježíšem. Je stále méně míst, které svítí Ježíšovou Pravdou. Vytrácejí se ukazatele směru. Tmě se zdánlivě podařilo i světlo udělat šerým.
Švýcarský spisovatel a filozof Max Picard ve svém díle "Útěk od Boha" tu šerost světa vidí takto: "Ve všech dobách člověk utíkal před Bohem. To, co odlišuje dnešní útěk od všech ostatních útěků je následující: Univerzální víra nadřazovala osobní víru. Existoval objektivní svět Víry, dokud se ÚTĚK neuskutečnil individuálně. To jednotlivec konal skutkem osobního rozhodnutí. Dnes je všechno naopak. Už neexistuje objektivní svět Víry; Víru je potřeba znovu a znovu realizovat, z jednoho okamžiku do druhého, osobními rozhodnutími, individuálně se vzpírat stavu Útěku. Dnes je Útěk realitou, a ne Víra. Opravdu, dnes nejen, že celý svět prožívá útěk od Boha, ale navíc se ten stav prohlašuje za normální. Temnota je prohlašována za světlo. A to je největší podvod zlého ducha. Zlý chce pomalu vrátit svět do tmy, hříchu a bezzákonnosti.
Panna Maria vidí tu nadcházející temnotu. A proto jí zbývá jenom jediné: jasně a nahlas prohlásit, že  „svět potřebuje Ježíše“. Právě tak jako v době Ježíšově se už nechodí v zástupech. Temnota pomalu všechno pohlcuje a formuje si svoje vlastní  syny. Syny temnoty. Na cestě za Ježíšem, za světlem, zůstávají jednotlivci. Hrstka apoštolů. Ti, kteří jsou spojeni s Pannou Marií, protože Ona dává Ježíše, který svítí svým mírem. (srovnej – Přináším vám svého Syna Ježíše, aby vaše srdce naplnil mírem, protože On je mír. Dítka, hledejte Ježíše v tichosti svého srdce, aby se narodil znovu. 25. 12. 2023.
Panna Maria nás učí jak v temnotě světa nalezneme Ježíše: On se nachází v tichosti našich srdcí. I dává se poznat při modlitbě. (srovnej – hledejte Ho skrze modlitbu, protože On se dává každodenně každému z vás.“
Svým způsobem nám Panna Maria ve svém poselství z 25. 12. 2023 říká, že tato nadcházející doba je časem osobních rozhodnutí a osobního setkání s Ježíšem, tj. individuálního oddělování se od kolektivního postoje Útěku před Bohem. Už není spoléhání se na druhé, kopírování druhých, hledání výmluv… Každý bude stále více chodit sám jako i Ježíš zůstal sám před svým křížem a sám byl na něj i přibitý. Každý z nás bude ponechán sám před svým křížem. A každý bude  muset rozhodnout bude-li následovat Světlo až do konce nebo udělá krok zpět do tmy.
Buďme vděční, že se nám Ježíš stále ještě každodenně dává skrze svaté svátosti a provází nás svým požehnáním.                        

 (Paula Tomić – Glasnik Mira 1/2024)