Co máme dělat?

15.11.2022 11:24

Fra Mario Knezović

Máme rádi konkrétnosti. Kolikrát se ptáme, co máme dělat, jak postupovat? Jak měnit svoji situaci a jak měnit situaci a ovzduší kolem sebe, v Církvi, ve společenství, v prostředí, kde žijeme a působíme.

V prvním čtení dnešního dne jsme četli jasné upozornění, prorocké slovo proroka Joela určené lidstvu. Sdělené předně kněžím a služebníkům chrámu. Co oni mají činit a potom oni, aby vyzývali lid k obrácení, protože temnota sestupuje na zem. Protože nastala doba účtování, skládání životních účtů. Je třeba troubit na trouby na Sionu, naléhavě kázat na Svaté hoře, aby lid poslouchal slova svého Boha a začal žít cestu obrácení.

Co to prorok Joel říká nám, pastýřům, kněžím, hierarchii Církve, služebníkům chrámu a oltáře?

Kněží oblecte žínici, opásejte se a lkejte, služebníci oltáře naříkejte, protože z domu Boha vašeho vymizely oběti, vymizela milost, v podstatě vymizel Bůh. Tedy v tom smyslu upozornění a naléhavá výzva služebníkům a kněžím co mají dělat. Oblecte se do žínice, naříkejte, nad situací, kterou vidíte a která se odvíjí před vašima očima a vy možná zavíráte oči, abyste to neviděli. Vylepšujete situaci sladkými slovy, že to není nic tak zvráceného jak se na první pohled zdá.

My se asi neoblékáme do žínice, ale zůstali jsme v rozkošném purpuru nebo nějakých svých palácích. Ale aby lid  slyšel svého Boha, poslouchal svého proroka, poslouchal svého kněze a pastýře, nejdříve ten kněz a pastýř musí sám obléci oděv kajícníka, naříkat, plakat nad vlastním osudem a potom v modlitbě i nad osudem lidu, který je mu svěřen jako stádo, aby je vedl a spravoval.

Bratři a sestry, to není lehké. To nejsou pohádky pro slabochy. To nejsou slova pro člověka, který zapadl do mentality této naší současné civilizace,  která všemi možnými silami a prostředky bojuje proti „kajícím rouchům“, proti lkaní a naříkání i proti tomu, aby kněz varovně pozvedl hlas na Sionu, varovně pozvedl hlas ve své farnosti, varovně pozvedl hlas ve své diecézi, u svého oltáře, aby lid poslechl hlas Pána Boha svého! Protože se prosazuje metoda mlčení, metoda, kterou se snažíme relativizovat problémy, které jsou před námi.

Nemusíme chodit daleko, ale můžeme uvést jednoho kolegu Joela, proroka Jonáše, který se snažil vyzývat Ninive k obrácení. Bůh ho vyzval: Jonáši jdi a mluv k lidu, že za 40 dnů bude Ninive – město které bylo slavné a zářivé – že bude celé rozbořeno, zmizí. Jonáši jdi a upozorňuj. Jonáš odmítl. Zpočátku odmítl a mlčel nad Boží výzvou. Nasedl na nějakou loď a začala bouře, jak nám to líčí Písmo, a pak ho jeho spolucestující vyhodili z lodě do moře a bouře utichla a nastal klid a mír. Velryba ho spolkla, jak říká Písmo a po třech dnech ho vyvrhla na břeh. Jdi a kaž! Proč jsi mlčel, když jsi dostal od Boha úkol?! Proč jsi Jonáši byl tak slabý. Ty jsi neměl být na lodi, ale v Ninive! Pak Jonáš odchází a káže lidu to co je těžké slyšet, to co i dnes drásá naše uši. Co provokuje naši mysl. Co vadí našemu srdci – OBRAŤTE SE. Bůh ve své zlobě pohrozil: Zmizí město Ninive, jestli se neobrátíte a neodvrátíte od své špatné, hříšné cesty! A pak se děje to, co by bylo tak krásné, spasitelné, revolučně milostiplné, kdyby nastalo v této naší generaci, ale nevidíme, že by se dělo, jedině je vidět nějaké ojedinělé pokusy. Vládce tehdy nařídil, aby se veškerý lid od nejmenšího do největšího oblékl do žínice, do kajícího oděvu, vyhlásili půst. Dokonce i svému dobytku zabránili jíst! A co učinil vládce? Sedl si do popele. Chtěl tak symbolicky říci: Prach jsem a v prach se obrátím. A v tu chvíli není už vládce ani vůdce, ani moci ani slávy. Do popela si sedni! A ne jako dnešní lidstvo: z pohodlných křesel svého postavení... Jich jakoby se to ani netýkalo!

Proto, bratři a sestry, my kteří jsme zde. My kteří stále ještě jsme ostatky svatosti Boží na zemi, musíme toto lidstvo – na poslední chvíli – vyzývat k probuzení ducha, k půstu a pokání.

Tolikrát Panna Maria ve svých poselstvích mluví o půstu! Je potřebná ta dimenze, která se pomalu vytrácí: Půst, pokání, odříkání si a oběť. Potom člověk pochopí, kdo je Bůh. Potom bude moci obléci stav pokory, kterou bude moci světu něco vzkazovat.

My bratři a sestry v tomto období často uvažujeme o milosrdenství. Je před námi i Rok milosrdenství. Ale mne stále napadá co nemohu a nechci přecházet mlčením. Zdálo by se mi mnohem užitečnějším, kdybychom vyhlásili rok pokání a kajícnosti a teprve potom Rok milosrdenství. Protože se bojím, že z toho Roku milosrdenství vytvoříme další ideologickou formuli ze které budeme chápat: Ano, Bůh je milosrdný, odpouští... Ale s námi se nic neděje, my neměníme svoje srdce. My zůstáváme ve stejném stavu hříchu a zla! Nejdříve pokání a potom milosrdenství. To nás i Ježíš učil! Proto se bratři a sestry musíme umět chránit od populizmu a podlézání této generaci.

Zatímco se ve Vatikánu koná synoda o rodině, na nás je předně se modlit a méně analyzovat. Ale především se modlit, aby tato synoda nepochlebovala tomuto světu, ale aby předně sloužila Bohu. A milosrdenství, jak říkal v těchto dnech jeden z kardinálů, především zahrnuje pokání, oblečení se do žínice pohledem do vlastního srdce, uvědoměním si vlastního stavu a potom bude Bůh odpouštět. Potom bude Bůh prokazovat nesmírné milosrdenství, ale mluvit o milosrdenství bez pokání, to se bojím, že je veliký klam.

Drazí bratři a sestry, vidíme v jaké situaci žije civilizace ve které se my ocitáme. Divíme se a ptáme se, jestli se křesťanské kořeny Evropy někde ztrácejí... Ale přitom děláme všechno proto, aby tomu tak bylo. Tato civilizace, která zabíjí nenarozené děti, pro kterou je potrat něčím normálním, ta ubíjí křesťanství. Civilizace, která uvažuje o euthanasii jako příkladném prostředku usmrcování nemocných, ta ve skutečnosti vykonává odkřesťanšťování Evropy. Nesmíme prvořadě myslet na ty, kteří k nám přicházejí z jiných zemí s jinou tradicí a jinou vírou... Zadívejme se do vlastního srdce, zameťme před vlastním prahem! Podívejme se pravdě do očí, do civilizace, do pořádku, který vytváříme! Nemůže civilizace vytvářet dobro, jestli oddáváme (spojuje do manželství) to co je morálně nepřípustné.

(Přeloženo ze zvukového záznamu)


 

Zpět