Co máme dělat, aby nás nakonec nepostihl tragický osud?

O. Josip Radić

V Adventě často slýcháme o Janu Křtiteli. Říká Boží slovo, že on kázal tak, že lidé myslili, že je očekávaný Mesiáš. A co on lidem říká: Přichází o tolik větší a o tolik důstojnější než jsem já, že já nejsem hodem mu ani zout boty.  Až On přijde, co se bude dít? Jan Křtitel říká: Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ To jsou slova toho, který není ani hoden zout boty tomu Pánovi. Přichází Syn Člověka, Syn Boží, ten, který je jediný pověřen, aby soudil lidi. Ten jeho soud bude velmi prostý. Všechny lidi rozdělí na obilí a plevy, na dobro a zlo, na uspěl a propadl. Obilí půjde do jeho nebeských sýpek a plevy do ohně pekelného.

Když lidé slyšeli co Jan káže všichni se vyptávali: Co máme dělat, aby nás nepostihl tragický osud? Říká papež Benedikt k tomuto evangeliu: Ve hře je tedy náš budoucí osud. V okamžiku smrti budeme tedy souzeni podle toho nakolik jsme podobni Děťátku, jehož příchod očekáváme…

Vidíte, přestože je to normální a krásné, Vánoce nespočívají ve vánočních stromcích, ozdobách, svíčkách, ale Vánoce jsou extrémně závažná záležitost a týkají se nás všech.

A co máme dělat, ptají se i dnes všichni lidé. Co  máme dělat, jak se máme chovat, abychom byli připraveni na Jeho příchod? V krátkosti si o tom něco řekněme:

Bůh nás volá po všechny tyto dny – Advent je k tomu darovaný - abychom se urychleně zbavovali tvrdosti a zloby. Bůh pohlédne do našeho srdce a On rozhodne o našem osudu. My si můžeme povídat a myslet co chceme. Ale Bůh pohlédne a vidí v nás a ukáže to i nám. Proto je důležité se v této době urychleně zbavovat jakékoli zloby, nenávisti, tvrdosti. Ježíš říká, jak jsme nedávno slyšeli: Komu mám připodobnit toto pokolení? Říká Bůh: Co mám dělat s těmito lidmi? Jsou tak tvrdí a tak zakořenění ve zlém… Přišel Jan Křtitel, největší z těch, kteří se narodili z ženy, veliký prorok. Nejedl a nepil. To znamená – neustále se tvrdě postil. Krmil se medem divokých včel a lučními kobylkami. A co o něm říkali lidé? Protože od nich žádal, aby se obrátili, říkali, že je posedlý ďáblem. Přišel Syn člověka. Jede a pije a říká se: Hele, žrout a opilec, přítel celníků a hříšníků, hříšnic… Nikdo není dost dobrý! Proč se tohle stalo? Pro velikou tvrdost lidských srdcí. Pro velikou nepoučitelnost. To je definice plev - lidské srdce, kterému nikdo a nic nemůže pomoci.

Jak říká náš známý spisovatel z 16. století, Marko Marulić, to jsou lidé, kteří ať řekneš cokoli všechno pokládají za zlo. Proč? Protože je zlo v nich. Člověk je pokorný, nazývají ho pokrytcem, když je prostý, říkají, že je  blázen. Když se postí, říkají o něm, že je přehnaný… Není žádné dobro, které by neočerňovali.

Tedy drazí, tohoto je třeba se chránit. Je potřeba se zbavit zla v sobě, ve svém srdci.  

Další je, že nás Bůh v této době upozorňuje, abychom si uchovali lásku. Zachovejte si lásku. Co znamená ztratit lásku v srdci? To znamená, že nás Bůh už nebude považovat za svoje. Víte, že naše dějiny jsou přeplněné nespočetnými situacemi, kdy lidé ztratili lásku. Počínaje tolika válkami a zločiny, které se stále dějí. Tedy, když člověk ztratí lásku v srdci už před Bohem není ani ovce ani beránek, ale vlk. Boží srdce už člověka nevidí jako jehňátko, které pastýř hledá a bere na ramena, aby je nesl, ale hledí na něj jako na vlka. Tím člověk skutečně je, když ztratí lásku. Ztrátou lásky a rozvinutím nenávisti odchází z Božího stáda ovcí a stává se vlkem (nepřítelem). Říká svatý Jan Zlatoústý: Dokud jsme ovce, vítězíme. Proč to? Protože Bůh je na naší straně. Tehdy se stále vítězí. A říká dále: staneme-li se vlky, ztratíme ochranu pastýře. Protože Kristus nepase vlky, ale ovce. Nikdo normální přece vlky nepase. Když člověk ztratí lásku, přestává být Boží ovce a Boží Beránek, přechází do skupiny vlků.

Milovaní, chraňme si lásku. Vzrůstejme v lásce! Ke komu prvořadě? Na prvním místě k Bohu a k bližnímu.

Jak zřídka kněz během celého svého působení zažije, že člověk má rád Boha. Lidé chodí do kostela z různých důvodů. Ale do kostela se má chodit především, protože mám rád Boha. Nemohu být bez Boha.

Další k čemu nás Bůh vyzývá je, abychom milovali svého bližního jako sebe samého. Jak budeme nejlépe vzrůstat v lásce? Když se snažíme, abychom milovali nepřítele. To je největší znamení lásky. Všichni máme nepřátele. Neexistuje člověk, který nemá nepřítele. Co si budeme povídat, když měl tolik nepřátel Jan Křtitel i Ježíš Kristus. Oba zabili. Říká Ježíš v Písmu svatém: milujte své nepřátele. Čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí a modlete se za ty, kteří vás pronásledují a pomlouvají. Tedy to je návod, jak si zachovat lásku, růst v lásce a zachovat si status Božího stáda ovcí a ne patřit ke smečce vlků. Každá lidská bytost, která se odevzdá zlu a nenávisti se podobá spíše nepříteli a vlku než beránkovi za kterého ji Bůh stvořil.  Bůh nám o tom říká, že jsme povoláni, abychom se stali podobní andělům a ne nepřátelům. Není důležitý můj vlastní názor na mne, ale nepochybně přichází Syn Boží, který rozlišuje obilí (srdce plné lásky) od plev (to je srdce ve kterém láska není). V obojím poznáváme, že se jedná o lidi. Bůh nás volá v této posvátné době, abychom rostli v lásce.

A na závěr – zbavme se všeho co v nás dusí žár lásky! Proč posloucháš, čteš a sleduješ to co tě vede k nenávisti k Církvi, kterou ustanovil Kristus !? Zbavujme se závislostí! Zbavte se závislosti na alkoholu, drogách, na televizi, na internetu, na smilstvu.

Zbavujme se všeho co nám brání na cestě k nebi, abychom byli pravé děti Boží.