Další zpráva o uzdravení v Medžugorji

Damir Čorić dobře poznal co je dlouhá a těžká nemoc. Byl pětkrát operován kvůli hydrocefaluse (vodnatosti hlavy), ale bez výsledků. Každá další terapie se zdála být nesmyslná a Damir již opravdu nemohl ani chodit. Když se zdálo, že už není pomoci, nastala změna v jeho životě.

Damir Ćorić se narodil v Mostaru 23. července roku 1960. Bez pozitivních výsledků byl pětkrát operován na hydrocephalus: vodnatost hlavy, což působí rozšíření vnitřního prostoru lebky vlivem čehož se hlava dítěte může značně zvětšit, a důsledkem toho je i atrofirace mozku. Zdálo se, že pro něj není léku, ale jeho svědectví říká něco jiného:

“Dlouhý a težký průběh mojí nemoci začal 21. března roku 1980. Tehdy mne poprvé prováděli vyšetření v Mostaru po symptomu, který charakterizovala velká ochablost nohou, která se projevila před třemi roky a stále více se zhoršovala. Z Mostaru  mne přemístili do Záhřebu, kde mi stanovili diagnozu hydrocefalusa. Byl jsem pětkrát operován kvůli opakujícím se potížím, a po poslední operaci, místo, aby mne poslali na  rehabilitační oddělení, jak dělávali dříve, poslali mne domů, protože považovali jakoukoli terapii za neužitečnou. Když mne 6. března 1981 propustili, vůbec jsem nemohl chodit. Ztratil jsem i schopnost mluvit, krmili mne jenom tekutinami.

Zatímco můj celkový zdravotní stav byl bezezměny, moje rodina mne v červenci 1981 odvezla autem do Medžugorje k Podbrdu. Od té doby se moje rodina začala modlit. Za tři týdny mne znovu odvezli do Medžugorje do kostela, kde se Vicka nademnou modlila. V tu chvíli jsem pocítil jako by do mne vešla nějaká síla. Při návratu domů jsem se snažil pohyby vysvětlit své matce co jsem prožil ve chvílích modlitby. Už následující den jsem začal sedět, a potom jsem udělal i první kroky. Na Vánoce jsem začal mluvit, a na Vzkříšení jsem se úplně uzdravil”, (Svědectví bylo uvedeno: Antonacci, Antonio i suradnici, Izvanredna ozdravljenja u Međugorju, Kršni Zavičaj, Humac 1990.)
Vytrvej a věř! Po Damirově návštěvě Medžugorje následovalo postupné zlepšování, které pokračovalo až do úplného uzdravení. V říjnu 1983 Damir dostal práci v továrně na výrobu kompresorů v Mostaru. Po lékařské prohlídce 17. ledna 1984 byl vystaven dokument ve kterém je Damir prohlášen za zdravého a práce schopného. Na žádost lékařů, kteří zkoumají tento případ bylo Damírovi v roce 1988 provedeno CT mozku, prohlédl ho neurolog a neurochirurg. A CT i dvě specielní vyšetření potvrdila pacientův normální stav. CT prokázalo zmizení abnormalit pacientova mozku, které byly dříve zjištěné, potvrdila trvalé uzdravení i na úrovni orgánů. Damirovo svědectví je podnět pro všechny, které napadají pochybnosti a kteří se ptají jsou-li pro ně léky. I když se zdá, že pomoci není, může se životní cesta člověka úplně změnit. Jedno takové svědectví v sobě chová poselství - lék je, vytrvej a věř.