Dr. Fra Mario Knezović, pro radiostanici Mir Medžugorje

Chvála Kristu i Panně Marii, 

Jak je pro mne jen významné a milé to, co Ježíš učinil svému příteli Lazarovi a co se můžeme z toho všeho naučit? Lazarovy sestry, které byly Ježíšovy drahé přítelkyně, doběhly k Ježíšovy a řekly mu toto: Pane, ten, kterého máš rád, je nemocný. Když to Ježíš slyšel, řekl: Ta nemoc není na smrt, ale aby se oslavil Bůh a byla sláva Boží. Jistě v tu chvíli ani Marta a Maria nebyly spokojené Ježíšovou odpovědí. Očekávaly Ježíšovu rychlou intervenci, protože je nemocný ten, kterého má Ježíš tolik rád, kterého miluje, jak říká Písmo svaté. Přitom Ježíš, jako by stál stranou a  tak na něj doléhají muka Marty a Marie a nemoc a potíže jeho přítele Lazara. Ježíš nepokračoval dál ve své cestě. Zůstal v tom místě, jak je napsáno, ještě dva dny.

To je to, co můžeme i my dnes vyčíst – Ježíš zůstal s námi. Ježíš je s námi v těchto chvílích ve kterých se my ocitáme. Ježíš od nás neodešel. Ježíš zůstal v tom místě, aby učil víře Martu a Marii. Proto se Marty zeptal: Marto, věříš, že já jsem ten, který dává život věčný? A Marta odpověděla, že věří. Přesto později uvidíme, že ta Martina víra se zakládala spíše na nějakých pozemských vztazích. Ale Ježíš se vždycky obrací na to, co je věčné.

Proto, drazí přátelé, i my v těchto chvílích ve kterých se my ocitáme, v této náročné situaci, kdy máme tolik nemocných, tolik ohrožených, možná voláme – Ježíši, podívej se, jsme nemocní, uzdrav nás, vyleč nás! – Ale klíčová otázka je, je-li smyslem života být zdravý na těle a onemocnět na duši? Je to snad ono, co Ježíš říkal a Písmo svaté nás poučuje: Co nám prospěje, když získáme celý svět, ale svojí duši uškodíme?

Vidíte, kdyby Ježíš uzdravil Lazara hned, uvěřili by v Něj lidé? Buďte si jistí, že ne.  Co by se stalo? Pravděpodobně by se stalo jako v jiných případech, že by lidé pokračovali ve svém životě a říkali by svoje. Já vás přesvědčuji, drazí přátelé, kdyby se teď stalo, že by Ježíš svým zázračným zásahem zastavil Koronavirus, zastavil všechny těžkosti a problémy kolem toho provokujícího virusu, co by se stalo? Uvěřilo by toto lidstvo v Ježíše Krista? Ručím za to, že ne. V tu chvíli by se pravděpodobně opět objevily řeči, že je to díky technologii, vědě, současné medicíně, přijatým bezpečnostním opatřením  bezpečnostních štábů, různým nabídkám a vymoženostem.  A Ježíš by zase zůstal stranou. 

O co se opírají tato moje slova? Připomeňme si jinou událost, jiného Lazara, který byl chudák, těžko se mu žilo, červi ho žrali, jak je řečeno v Písmu, a přišel k boháčovi a prosil toho boháče, který se oblékal do šarlatu, žil si v luxusu, jenom aby se mohl nasytit drobky z boháčova stolu. A potom, později, když ten boháč zemřel, skončil v ohni pekelném, kde je pláč a skřípění zubů, pak se obracel k Abrahámovi: Otče Abrahame, prosím tě pošli toho chudáka, skromného Lazara. Mám pět bratří v otcovském domě, ať jim řekne, aby se obrátili, aby přestali žít, jako když Bůh není. Ale říká Abraham: O ne. Měli proroky, měli Mojžíše... A měli jsme i samotného Ježíše mezi námi a opět se někteří neobrátili od svého zvráceného, povrchního a hříšného způsobu života. A dodal Abraham, dokonce i kdyby viděli, že někdo z mrtvých vstal, neuvěřili by.

Tak je to i teď. Bez ohledu na to, že svoláváte intervenci, zázraky Boží... Bůh to může vykonat, ale Bůh nás vychovává, jako vychovával Martu a Marii ve chvílích nemoci jejich bratra i smrti jejich bratra. Poučuje nás, že Ježíš nepřišel řešit naše časné a všední politicko-společenské záležitosti, ale přišel nás pozvat na věčnost. Ježíš si přeje, aby se stalo s každým člověkem to, co se stalo při vzkříšení Lazara. Když přišel k hrobu. Marta říká: Už páchne, Pane. Vidíte, opět se objevuje na scéně lidské uvažování. Marta chce poučovat Ježíše! Marta chce Ježíšovi dávat informace! Marta se s Ježíšem dělí o svoje znalosti namísto, aby přijala nauku Ježíše Krista! Ona Jeho poučuje: Už zapáchá, Pane. Už je čtyři dny v hrobě... A Ježíš říká: Lazare, vyjdi z hrobu! Odvalil se veliký kámen...

A to je i tento čas. Odvalme, drazí přátelé, veliký kámen ze svých životů! Odvalme tu tíhu, která se na nás někde navalila - nevíme možná ani kde - abychom vyšli z hrobu. Možná i my zapácháme. Páchneme svojí nenávistí, svými neřešenými vztahy, zapácháme svým sobeckým postojem v životě, zapáchá i svět tím, že se drobečky házejí chudákům a boháči si rozdělili většinu světového bohatství. Možná nastala chvíle, a nastala, aby se ty drobky ze stolů boháčů rozdělovaly jnak na jídelním stole toho Božího světa.

Proto se nebojme. Víme, že Ježíš i když jsme nemocní i když umíráme od nás neodešel, ale zůstává s námi.  Teprve později pokračoval Ježíš ve své cestě do Judee se svými učedníky.  Tento svět musí pochopit, že je Bůh naše hranice. Kolikrát jsme slyšeli, že se o někom říká: Ten má hlavu až v oblacích – když vidíme, úspěšné lidi... A vidíme, co se teď děje. Co je ta naše hranice? Naše hranice jsou ty čtyři čtvereční metry našeho bytu, v našem domě. Šťastní jsme, když máme balkon, že máme kam vyjít na vzduch. Šťastní jsme, spokojení, drazí přátelé. Vidíte, jak se za okamžik všechno promění. Z toho, že jsme nosili hlavu až v oblacích, jsme šťastní, že máme balkon ve svém domě, nebo alespoň nějaké okénko, že se můžeme nadýchat čerstvého vzduchu, který je Boží dar... Proto, poučme se z toho. Ježíš je s námi a je v nás. Pokořme se před mocnou Boží rukou. Věřme Ježíšovi, modleme se v těchto dnech a Bůh jistě poučí i nás v této náročné době a dá nám lekci věčného života, ne lekci tohoto života, ale lekci věčného života. 

Ať vás požehná Hospodin a ať vás chrání, ať k vám Hospodin obrátí svou jasnou tvář a milostiv ať vám bude, ať k vám Hospodin obrátí svůj pohled, a pokoj svůj vám dá. A požehnání Boha Otce všemohoucího Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Pokoj a Dobro.