Druhá část rozhovoru s odvážnou a pevnou františkánkou

Sestro už jsme hovořili o těch aktuálních potížích ve kterých se ocitá naše společnost i celé lidstvo. Možná někdy zapomínáme, co říkal Ježíš, že některé věci je možné přemoci jedině půstem. Nevím, kde jsem to slyšel, možná někde od vašich studentů, vím, že je vám asi nepříjemné o tom mluvit, ale znám, že jste se vy postila řadu dnů. Jak dlouho to bylo a je to přesně, že jste se postila právě na tento úmysl, aby se vyřešila tato situace napětí, rozdělení a toho všeho ?

Ano, máte pravdu, ctěný a drahý, fra Mario. Některé zlo nebo vlastně všechna zla, je možné přemoci jedině půstem. Během mého řeholního života a působení na školách a ve farní pastoraci a katechezích mne stále provázely pozitivní zkušenosti s půstem, modlitbou a eucharistií, protože to je nerozdělitelné. To jsem konkrétně pociťovala například během práce ve škole, když jsem kvůli problémům výchovně-vzdělávacího charakteru odcházela na návštěvy do rodin. A místo, abychom řešili problémy se kterými jsem přicházela mi rodiče předkládali množství problémů souvisejících s okultními praktikami. A tehdy jsem ve skutečnosti pochopila, proč ti rodiče nechodí do kostela a co potom mám očekávat od dětí? A po několika domácích rodinných katechezích, se pomalu vraceli do kostela, ke svátostem a k aktivnímu praktikování víry. To bylo viditelné potvrzení skutečnosti, že Zlý nemůže zůstat ukrytý před půstem, modlitbou a eucharistií. Jak jste dobře řekl – ráda se postím ve středy a pátky a je to 15 dnů, kdy jsem uvažovala o celé té situaci, co se nám to všechno děje, vytanula mně na mysli Ježíšova zkouška na poušti. Kde On, jak snad všichni známe, přemahá ďábla. Rozhodla jsem se pro čtyřicetidenní půst. A rozumí se, jak jste řekl sám, že tady neuvádím sebe jako příklad. Vím dobře kdo jsem a co jsem. Jsem nula jak tak říkávám. Právě teď - když celý svět prožívá úžasné drama odlidštění člověka stvořeného k obrazu Božímu, transhumanizmus je tady možné uvést, a ďábel nás zkouší stejnými metodami jakými zkoušel Ježíše – ptám se nyní já vás, jestli existuje lepší prostředek než toto. Díky Bohu, že nás naše Církev naučila půstu, modlitbě a že máme eucharistii.

Ano, bez toho to jde těžko.

A musím říci, jak víme, že postit se není snadné. To také říkám.

Přicházejí i potíže a krize.

A hlavně v kuchyni. Já přijdu na chodbu a už to tam voní na všechny strany, člověče. Ale to nevadí. Já se nenechám zmást, protože se každé ráno modlím za milost půstu. Věřte mi. To je moje první myšlenka – Pane i dnes se chci spolu s Tebou postit. Bez toho to nejde. Tak tolik o půstu.

Bravo, krásné! Tím jsme i druhým dali návod co a jak dělat. A teď bychom, sestro, mohli trochu promluvit o tom, jak řekl Ježíš: Přišel jsem vrhnout oheň na zem. Plane ten žár v nás věřících nebo jsme téměř uhaslí, ukolíbaní, chladní, lhostejní? Stali jsme se relativisty? Hledíme na svět bez duchovního pohledu, jak říká Jozip Mužić, že jsme příliš ponořeni do světského ducha... Jak hořet ohněm pro Ježíše, právě v té naší době, protože teď potřebujeme oheň Ježíše Krista.

Vy myslíte ten úryvek z Lukášova evangelia 12. kapitola 49-53, že?! A říká Lukáš dále: Myslíte si, že jsem přinesl mír na zem? Vůbec ne, ale rozdělení... právě z tohoto evangelijního úryvku jako každodenně z liturgických čteních v těchto dnech, odhalujeme, jak je každé Ježíšovo slovo na místě a jak se každé z nich ve skutečnosti naplňuje. Ježíš jasně říká: myslíte, že jsem přinesl mír na zem? Vůbec ne! Ale rozdělení. Nepůsobí to podivně, nezaráží to, že On mluví takovým to způsobem? Že náš dlouho očekávaný Mesiáš, který je náš jediný mír tady mluví o rozdělení, které je evidentní na každém kroku? Myslím, že je nám všem dnes jasné od koho přichází současné rozdělení mezi lidmi a kdo je ten, který nás rozděluje. Štve jedny proti druhým,  naplňuje nenávistí, rozvratem, vzájemným nepřijímáním atd. Diabolo – ďábel. Mne osobně tento Lukášův text vyzývá, abych poznávala Ducha Svatého, jehož oheň, tedy plamen Ducha Svatého, který působí a odvážila bych se říci, spaluje všechno to ve mně, co není hodné Jeho a Jeho Božského života. Já tuto korona dobu prožívám od samotného počátku jako čas krize v širokém duchovně náboženském kontextu. to znamená, že nastala doba, že už se nemůžeme jenom nazývat křesťany, jak jednou řekl papež František, ale že jimi opravdu musíme také být. Prosím Pána každé ráno po Proměňování (při mši), aby mi uchránil ducha, duši i tělo čisté a svaté a to i za cenu vlastního života. To mne prostě tak napadlo a je to silnější než já. Což neříkal i Pater Pio, že jsou zkoušky oheň, který očišťuje? Doba je těžká a neuvěřitelně náročná pro nás křesťany. Tedy vyberme si, každý osobitým způsobem...

(Přepis ze záznamu emise Agape Radiopostaje Mir Medžugorje)