Fra Danko Perutina / Aktuální kázání v Medžugorji v Neděli Božího Slova

Bratři a sestry, ve chvílích největších krizí a zkoušek se ukáže kdo ja jaký člověk.

Tak tomu bylo i s Janem Křtitelem. Jan stále opakoval Herodovi, že nemůže mít za ženu ženu svého bratra Filipa. Nechtěl ustoupit a musel do vězení. Možná bychom my reagovali jinak. Možná by někteří z nás řekli: mne to nezajímá, druzí by k tomu mlčeli, třetí by říkali, že o tom nic nevědí... Tak tomu nebylo s Janem ani s Ježíšem a jeho učedníky, kteří když se ocitli před veleradou prohlásili, že je potřeba spíše poslouchat Boha než lidi. Ti lidé na které zde myslíme, přenesli štafetu pravdy od Ježíše Krista až do dnešních dnů. Oni prošli různými válkami, tísněmi, kříži, pronásledováním a nesklonili hlavu a nezřekli se víry v Ježíše Krista.

V té době, kdy byl Jan zajatý, jak jsme četli v Evangeliu, se Ježíš objevuje v Galileji. Místo, které si vybral je Kafarnaum u kterého se nachází Genezaretské jezero. Odchází ze svého města k tomuto jezeru, které má rozlohu 20 x12 km. Nazývají ho Boží oko. Je pod hladinou moře. To nám chce symbolicky říci, že Ježíš přišel vytáhnout ty, kteří se ocitají v hlubinách zla, hříchu, mukách a utrpení. Přichází do Kafarnaum, tedy do Galileje o které se říkalo, že je pohanská, protože hraničila s pohanskými státy. Proto chce Ježíš svým příchodem sem říci, že je spasení pro všechny. Ne jen pro židovský národ, ale pro celý svět i pro pohany. Ježíšův projev zde je provokativní a vyzývavý. On říká: Obraťte se, protože se přiblížilo Království nebeské. Přitom většina Galilejců se v té době domnívala, že oni obrácení nepotřebují. Obrácení potřebují pohané a nebo při nejmenším se potřebují obrátit ti, kteří mají veliký hřích. Jim samým obrácení potřebné není.

Podobná situace je mezi těmi Galilejci a námi. Věřím, že kdybychom vypsali anketu, že by většina z nás řekla, že nepotřebujeme žádné konkrétní obrácení, protože neděláme žádné těžké hříchy, plníme to co od nás Církev očekává a tak jsme se dostali do jednoho kolotoče. Právě Ježíš tím svým voláním k obrácení provokuje nejen Galilejce, ale i nás, abychom začali už hned dnes se svým obrácením. V čem bychom se měli obrátit? Ve všech sférách života a zejména ve vztahu k lidem. Protože obrácení nespočívá jenom v našem vztahu s Bohem. K Bohu máme všichni více méně správný vztah. Víme kdo je Bůh, víme kdo jsme my, jaká je naše pozice. Přitom ale k lidem nejsme tak milosrdní, dobrotivý, nemáme tak pozitivní smýšlení jako máme k Bohu, svatým, k Panně Marii atd. Právě tady Ježíš ukazuje prstem a říká: Obraťte se, protože Království nebeské se přiblížilo.

Co je Království nebeské? To je On. On je radostná zvěst a cílem je náš příchod do Nebe a setkání s Ním. Slova Ježíšova jsou do určité míry podobná slovům Jana Křtitele, ale jsou i odlišná. Motivace je úplně odlišná. Zatímco u Jana je motivací lidí k obrácení hrozba tak u Ježíše je tím motivem blízkost Království Božího. Motivem mu není strach z soudu, nýbrž radost z darované příležitosti spasení.

Kdyby se nás nějaký bezvěrec ptal co je to obrácení, pak je tady řada definic. Jednou z nich je, že je to hluboká proměna v člověku. Je to vystoupení z temnoty na světlo. Vystoupení ze smrti do života. Je to změna směru. Je to spolehnutí se na Boha a radikální rozhodnutí pro Ježíše. Obrátit se znamená odvrátit hlavu od hříchu a toho způsobu života, kterým jsme šli určitou dobu a obrátit svoje oči, skutky, setkání k Ježíši Kristu. To znamená obrátit se. Zcela změnit mentalitu jak zvenku tak zevnitř. Být radikální. Obrácení je oddělenost od hříchu. Z jedné strany i to je negativní vnímání obrácení. Já se zříkám hříchu, ale to není dostatečné, je třeba vykonat i druhý krok. Hledat Boha a jeho Království. Jak to mnozí v historii zažili: Svatý Pavel, Svatý František, svatý Augustin, různí světci a světice.

Ani jeden člověk není natolik obrácený k Bohu, aby už obrácení nepotřeboval! A to platí pro nás. Proto se vyplatí i obětovat, modlit a postit, zříkat se hříchu, abychom se jednoho dne nestyděli až se ocitneme Bohu tváří v tvář. Kdy je potřeba s tím začít? Hned! Je třeba se zbavit závislosti na drogách, na alkoholu, je potřeba se věnovat těm se kterými žijeme. Je třeba přestat dělat hříchy, zvláště ten specifický hřích, který nad námi nejvíce vítězí, a to my sami nedokážeme. Proto přišel Ježíš a proto v tom spočívá radostná zvěst. Proto založil Církev, proto máme i svátosti, aby nás vytahovaly z bláta do kterého každý den zapadáme.

My se můžeme modlit, my můžeme bojovat. Od svých předků jsme převzali štafetu víry, ale přitom jediná generace může všechno zničit. Jedna generace, která všechno uvrhne do propasti, protože upustí od tradice. Začne s něčím novým. Obviňuje Církev z toho, že je konzervativní, že se nezajímá o nové věci. To rozhodně není přesné. Církev nikdy nebyla konzerva, protože svatost je vždycky moderní a světci jsou moderní. Proč, protože není nikdo kdo by neměl rád světce. Vezměme si třeba Matku Terezu nebo svatého papeže Jana Pavla II. nebo další naše moderní světce, které známe. Proč? Protože oni nejsou nebezpeční. Oni nemluví proti druhým, neuvažují negativně, ale prostě jenom dělají dobro druhým. Takový člověk je vždycky svěží, nový a lidé za ním běhají.

Tady jsme v evangeliu slyšeli odkud odevšad se lidé hrnuli za Ježíšem. Pravděpodobně i celníci a farizejové i herodovci a písmoznalci mysleli: tento Ježíš je konzervativní. Naše nauka je správná. Přitom lidé běhají za Ježíšem a ne za nimi. Oni se báli, že by mohli ztratit moc a proto musel Ježíš zemřít.

Naše srdce je jako kámen v řece. Řeka s ním pohybuje, omílá ho, ale kámen je suchý. Pokud při silném úderu kámen pukne na dvě poloviny, pak voda vniká do jeho středu. Stejně tak i my. Můžeme být tady v Medžugorji nebo na jakémkoli jiném posvátném místě, v prostředí milosti, ale je-li naše srdce uzavřené, pak milost nemůže vniknout dovnitř. Tady v Medžugorji se to stalo milionkrát, že lidé velmi snadno otevírají své srdce – jak o tom svědčí - vylévá se milost, dochází k obrácení, které netrvá týden, ale celý život.  

Dnes večer v evangeliu Ježíš povolal dva páry apoštolů. Říká jim prostě: Pojďte za mnou! A oni opouštějí všechno.  Spravovali sítě, ale když Ježíš řekne pojďte za mnou oni opouštějí otce, sítě, loďku, ryby a jdou za Ježíšem. Ode dneška budete lovit lidi, říká jim Ježíš. On mění jejich životní povolání. A můžeme klidně říci, že z nich 12ti malých lidí, malých zrnek hořčičných, vzrostl ohromný strom. Více než miliardu a tři sta milionů křesťanů a to množství stále a nezastavitelně roste i když my to nevidíme, ale ten růst se nezastavuje, protože Církev vede Duch Svatý.

Ježíš nevyžaduje od obyčejných rybářů velké schopnosti. I tehdy byli nějací vzdělanci, doktoři, profesoři, kteří byli vyšší třídou společnosti. Ale Ježíš hledá malé lidi s disponovaností. Oni si nebyli ani vědomi, že vstupují do životní školy ve které oni přes všechny svoje slabosti budou růst vedle Pána.

Ani dnes nechybí Boží povolání. I dnes Bůh volá. I dnes volá Panna Maria, Královna Míru. Svými poselstvími nás volá 42 roky a proto bych se s vámi chtěl podělit o svědectví jedné dívky, jejíž srdce nezůstalo uzavřené, protože tady před 42 roky v Medžugorji se Nebe dotklo země a my jsme slyšeli slova Matky, která se rozlévají dodnes v našich srdcích a volají nás k obrácení, modlitbě, půstu, ke klanění, na mši svatou... Tato dívka vstoupila do řádu Misionářek lásky Matky Terezy a ona podává krátké svědectví jak dostala své povolání skrze Pannu Marii medžugorskou, Královnu Míru.  Říká následující:

V 1987. roce jsem pracovala v investičním bankovnictví pro americkou burzovní brokerskou firmu. O víkendech jsem často chodila pomáhat do kuchyně pro chudé, kterou vedly sestry Matky Terezy a někdy jsem zašla i na adoraci a modlila jsem se u sester v klášteře. Jednoho dne během tichého klanění jsem požádala Ježíše, aby mne naučil modlit se, protože jsem se neuměla modlit a nevěděla jsem jak dál. I když  jsem byla vychována jako katolička a chodila jsem do katolické školy, zapomněla jsem jak se modlí růženec a z deseti Božích přikázání jsem znala dvě. Na konci té adorace jsem prošla vstupními dveřmi. Jak jsem jimi procházela dal mi mladý volontér do ruky šedivou knihu s názvem Otevři své srdce Panně Marii, Královně Míru. Jak jsem došla domů hned jsem začala tu knihu číst a snažila jsem se do praxe uvádět to co Panna Maria učila o modlitbě. A to na prvním místě bylo zasvětit se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu, potom modlit se k Duchu Svatému každé ráno a každý večer a den že bude vypadat jinak. Další věcí bylo pozvání k modlitbě růžence, a to ne jakákoli modlitba, ale modlitba srdcem. Také jsem začala chodit denně na mši svatou a na zpověď jednou měsíčně. Do Medžugorje jsem odjela za rok a to od 1. do 7. října roku 1988. Panna Maria mi pomohla odpovědět na moje povolání, abych se stala řeholnicí a každý den mne dále vodila, protože bez ní by se mi to nepodařilo. Zvláště jsem zažila nesmírnou Boží lásku v Medžugorji. To byl zážitek, který je těžké popsat slovy. Vím, že se Panna Maria zjevuje a jsem přesvědčena, že bude Medžugorje jednoho dne uznáno jako svatyně, svědčí tato řeholní sestra Misionářka lásky.

Bratři a sestry, toto povolání, které ta mladá dívka pocítila a odpověděla na ně pozitivně, je jenom jeden příklad stovek, tisíců, povolání kterými Panna Maria vyzvala věřící, aby se vrátili k prameni lásky a tím je Ježíš Kristus. Ta slova, která Panna Maria řekla před dvěma tisíci roky na svatbě v Káni Galilejské – učiňte cokoli vám můj Syn řekne - ta platí i dnes pro nás zde. Učinit co Ježíš říká: Obrať se! Věř evangeliu! Miluj Boha nade všechno, miluj bližního jako sám sebe! A všechna ostatní slova, která o třetí neděli během roku, která je nedělí Božího slova, jsou před námi jako program.

Panno Maria, dej nám tu milost, abychom zodpovědně odpověděli na tvoje a Ježíšovo volání a učiň, aby naše srdce byla jako tvoje Neposkvrněné Srdce  a jako Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Tak ať se stane. Amen.