Fra Danko Perutina / Síla obrácení v Medžugorji

(promluva při mši z 22.3.2025)

Bratři a sestry, když se zadíváme jak vypadá současná situace ve světě pak vidíme, že snad nikdy nebyla horší. Především jsou napadány základy křesťanské víry – manželství a rodina, v mnoha státech je legalizovaný potrat, zabíjejí se nenarozené děti, dále je tu manželská nevěra, závislosti různého druhu, války, povodně, požáry a zemětřesení. 

Přitom je ale i mnoho pěkných věcí. Nejsou jenom špatné věci kolem nás. Je tady mnoho nových modlitebních skupin. V určitých státech je mnoho duchovních povolání tam kde dříve nebyla. Jedna z největších událostí, která nás tady těší je, že v 1981. roce se Panna Maria tady zjevila na Kopci zjevení šesti vizionářům a ta řeka, která tehdy začala téci teče až do dnešních dnů. Všichni jsme součástí té řeky a každého se Boží milost a láska Panny Marie dotkla alespoň trochu, protože se nikdo z Medžugorje nevrátil domů stejný. V evangeliu, které jsme slyšeli vyzývá Ježíš své učedníky k obrácení a říká jim: Což myslíte, že ti Galilejci, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat nebo těch 18 na které padla věž v Siloe byli větší hříšníci než jiní Izraelci? Protože v té době se myslilo, a i dnes si někteří myslí, že lidé mají nějaké skryté hříchy a že je Bůh kvůli tomu trestá... Bůh odpouští, miluje a čeká člověka, aby mu otevřel bránu ráje. To evangelium, které jsme vyslechli nás vybízí k tomu, abychom nezkoumali cizí hříchy, ale abychom se starali o vlastní spásu. Proto Ježíš svými slovy volá své posluchače k obrácení, aby nepropadli zkáze.

Chtěl jsem říci, že tady v Medžugorji se stalo mnoho obrácení... Já jsem přesvědčený, že těch asi 50 milionů poutníků, kteří prošli Medžugorjem se obrátilo, každý z nich alespoň v nějaké maličkosti a někteří ve větší věci. Někteří zažili úplné obrácení, někteří malé. Někteří to zažili až přišli domů, někteří třeba za měsíc po návratu domů... Ale nikdo se nikdy nevrátil domů stejný! 

Tak například jeden poutník ze Skotska říká, že jeho zážitky z Medžugorje jsou nevysvětlitelné i pro něj samotného. Vypráví: Do Medžugorje jsem prvně přijel v září 1985. roku  a zůstal jsem jen 2 dny. Nejdříve jsem šel na Kopec zjevení, kde se -jak mi lidé řekli – Panna Maria poprvé zjevila. Tehdy jsem ani nevěděl co hledám. Když jsem se vrátil z Medžugorje domů pokračoval jsem v práci jako obyčejně, ale současně jsem hledal někoho kdo by mne dále mohl duchovně vést. Popsal jsem jednomu knězi svoji situaci a on mne hned odkázal na pana biskupa. Já jsem se obával toho setkání, ale pan biskup mne velmi mile přijal a začal mne připravovat na přijetí svátosti křtu a přestoupení na katolickou víru. V té době jsem znovu jel na pouť do Medžugorje a moje víra a láska se stále prohlubovaly. Za necelý rok po mé první pouti do Medžugorje jsem byl přijat do katolické církve. Proto je Medžugorje pro mne jako Betlém. Jsem radostný a neptám se co bude později, protože v sobě uchovávám, že vím komu jsem uvěřil.  A co jsem se naučil v Medžugorji? Naučil jsem se předně, že je každý z nás hodnotný, jedinečný a neopakovatelný. Objevil jsem, předně, že poznání srdce je hlubší než všechna slova. Zdá se mi, že to je to co každého z nás může udělat svědkem, i když nic neříká a nezná jazyk druhého člověka. Mám dojem, že my více hledáme rozumové poznání a srdce potlačujeme. Přitom, kde se srdci ubírá význam tam se všechno stává marností. Když člověk nemá srdce, to znamená chybí mu výchova k lásce k bližnímu, pak ani společný jazyk v rodině není zárukou, že se lidé navzájem pochopí. Já jsem se tady skutečně setkal s něčím novým, něčím hlubším než slova, co tvoří nové lidi. Setkal jsem se s Boží láskou a blízkostí Panny Marie.

Bratři a sestry, toto je jen jeden z příkladů svědectví, která byla napsána. A bylo by zajímavé přijmout svědectví každého z vás, kteří jste tu dnes večer přítomní. Jsem si jist, že by to byla překrásná svědectví.

Tato doba, kterou prožíváme nás zvláštním způsobem vyzývá k proměně. Svatopostní období je zvláštní výzvou k obrácení. Ježíš říká: Království Boží je blízko. Obraťte se a věřte evangeliu! A na jiném místě říká: Protože jestli se neobrátíte a nebudete jako děti, do království Božího nevejdete... Obrácení je hluboká, zásadní a úplná změna směru v životě. To je podobné tomu co se děje cestujícímu, který v jednu chvíli pochopí, že cestuje špatným směrem. Zastaví se, otočí se a jde jinou cestou. Zná cíl a teď jde správnou cestou. Každé obrácení je obrácení se od zla k dobru, od lži k pravdě, od nevěry k víře a od satana k Bohu. To se stalo mnohokrát v dějinách Církve. Připomněl bych např. svatého Pavla, který pronásledoval křesťany. Jmenoval se tehdy ještě Šavel. Při setkání s Pánem před Damaškem se úplně obrátil. To setkání zcela mění jeho život. Zcela mění jeho identitu. Není už jeho nepřítel, ale učedník a stává se svědkem. Čím je obrácení hlubší tím méně se člověk ohání vírou na veřejnosti.

Panna Maria nás vícekrát vyzvala k obrácení ve svých poselstvích jako i v poselství z 25. února 2025, které má církevní schválení, říká: Drahé děti, ať vám tento jarní čas je povzbuzením k osobnímu obrácení, abyste se svými životy modlily a milovaly Boha nadevšechno za všechny ty, kteří to potřebují.

V historii teologie je známo, že jsou potřebné dva kroky k obrácení. První krok je odvrácení se od hříchu a druhý krok je obrácení tváře, srdce a života k Bohu. A proto je potřebné se radikálně rozhodnout. Nemůžeme Bohu patřit na 90% . Nemůžeme dnes trochu Bohu patřit a zítra ne. Dnes sníme trochu Nutely a zítra ne.  Proto je nám všem shromážděným kolem Kristova oltáře kladena otázka. Kdyby přišel Ježíš a zeptal se tě: Jsi můj nebo nejsi – co by si mu odpověděl. Věřím, že ta otázka bude položena v Nebi: Byl jsi můj nebo nebyl? Pak nebude potřeba nic vysvětlovat. Víš, Ježíši, ono tak a tak... On zná všechno. On ví, jestli jsi Mu patřil nebo ne. A jestli ne pak proč? Co ti chybělo v životě?

V poselství 25. září minulého roku Panna Maria říká: „Drahé děti z lásky k vám – z lásky – mne Bůh poslal mezi vás, abych vás milovala a povzbuzovala k modlitbě a obrácení za mír ve vás, ve vašich rodinách i ve světě.“ Jsme svědky toho jak je ten mír otřesen.

Na počátku, přesněji v devadesátých letech před válkou (v bývalé Jugoslávii) řekla Panna Maria v jednom poselství, že je možné války zastavit modlitbou a půstem. Ale my tomu nevěříme. My si myslíme, že to Panna Maria říká jenom tak... A věřím, že ta národnostní válka tak brzy skončila díky tomu, že byli lidé, kteří se modlili, postili a obětovali.

Druhý příklad obrácení je ten nám známý Marnotratný syn, který se po tom co promarnil veškerý majetek vrací k Milosrdnému otci. Myslel, stačí jít k mému otci a říci mu, že jsem zhřešil. A proč vstal, proč se vydal k Bohu? Protože věděl, že je otec, který je obrazem Boha Otce, dobrý. Měl tu zkušenost. A on ho přijal, neptá se ho na nic. Neptá se: Kde jsi byl? Kolik peněz jsi vyházel? Proč jsi se nevrátil? Jak to často děláme my se svými dětmi. On naopak říká: Rychle, dejte mu hůl, sandále a šat...  Všechno nejlepší. Můj syn byl ztracený a vrátil se. Tedy takový je náš Bůh. Takový je náš Otec! Vždycky se celé Nebe raduje, když my se vydáme ke zpovědnici. Čím větší hříšníci jsme tím větší slavnost je v Nebi!

Kolikrát jsme zde v Medžugorji my kněží slyšeli ve zpovědnicích – to se může říci, to není žádné prozrazení zpovědního tajemství – že byli lidé, kteří se vyzpovídali po 20, 35, 50 letech. Když se vrátí ztracený syn nebo dcera po 50 letech, a těch bylo mnoho, vlivem komunizmu nebo jiných různých událostí, pak tady v Medžugorji říkají: Tady se mohu snadno vyzpovídat a jinde jsem nemohl. Tohle poutníci říkali mnohokrát.