Fra Dankovo radostné kázání na Radostnou neděli

Bratři a sestry, ve všech třech čteních se mluví o radosti a tak jsme i v prvním čtení mohli slyšet: Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! … v žalmu bylo: Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele. V listu sv. Pavla Filipanům jsme četli: Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!

Kdybychom chtěli Bibli shrnout jedním slovem, udělali takovou anketu a zapojili jste vy všichni přítomní, věřím, že by odpovědi byly různé. Někteří by řekli, že je Bible kniha naděje. Jiní by možná řekli, že je Bible kniha ve které je hlavní láska. Třetí by odpověděli, že je Bible kniha, která mluví o spasení… Ano, je to troje a mnohem více než to, ale přitom bychom mohli shrnout Bibli do jednoho slova a to je – RADOST! 300x se ve Starém a Novém zákoně opakuje to slovo. Proto všechna čtení této třetí neděle adventní, která se nazývá Radostná, mluví o důvodu k radosti, ale ne takové co často dominuje v našem adventu a vánocích. Připomeňme si jen něco z toho. Miliardy našich částí oděvů jsou v našich skříních bez použití podle statistik z loňského roku. Samozřejmě, statistiky jsou globální, ale jsou zarážející. Protože jsme denně vystavováni vlivu reklamy a nakupuje se více než je potřebné. Lidé jsou stvořeni, aby se měli rádi a věci jsou stvořené, aby se užívaly. A svět je ve velikém chaosu, proto že jsme zaměnili tyto dvě skutečnosti. Milujeme věci a lidi využíváme.  

Kolem 800 milionů lidí ve světě hladoví. A podle dalších údajů se každý den vyhazuje veliké množství potravin. Když se zadíváme na obchodní centra vidíme, že ta vytvořila nové náboženství, které se nazývá spotřebitelské. To má svoje krásné, zářivé objekty, jakoby nové chrámy.  V nich se organizují nákupy, navazují se přátelství, jsou tam hry pro děti. Popíjí se v nich káva, může se v nich i něco pojíst. Obchodní centra se stala centry sociálního života a rekreace. Tak, když přijde neděle veliký počet i věřících, uvažuje, jestli se vydá do kostela na mši nebo do toho nového chrámu v obchodním centru, praktikovat to nové náboženství, které se nazývá konzumerizmus - nakupování atd. Užívání si barev, hudby, vůní atd. Se snaží spotřebitele co nejvíce zdržet v tom obchodním centru a tím povzbuzují ke koupi po které je člověk na chvíli šťastný a potom opět upadá do deprese, protože hmotné věci nemohou člověka nikdy zcela naplnit.

Často je také ve vánočních blahopřáních nebo každodenních rozhovorech slyšet slova o tom, že zdraví je nejdůležitější. Kdo má méně, říká, že je nejdůležitější mít dost peněz pro život. Kdo jsou osamělí, zejména myslím na staré lidi, děti se jim vzdálily a nechtějí navštívit svoje rodiče, ti si přejí více pozornosti svých bližních. To všechno uvedené nám může přinést trochu více spokojenosti, ale nemůže nás učinit trvale radostnými. Pravou radost přináší jedině Pán Ježíš Kristus. A On nechce jen přijít na tento svět, On nechce, aby Ho lidé jen obdivovali, On chce vejít do mne, do tebe, do nás všech. Chce naplnit tento svět láskou. A od Jeho příchodu před 2000 roků dějiny už nejsou stejné. Staly se dějinami spásy a svět začal být jiný, protože touto zemí před 2000 roky chodil Bohočlověk, Ježíš Kristus, jehož narození opět očekáváme. To je radostné poselství dnešní liturgie. To je radostné poselství Adventu. A nemůžeme nebýt radostní, jestliže věříme, že v Ježíši Kristu z Nazareta se uskutečnilo vše co říkali proroci a hlásali statisíce roků před Jeho narozením. Ježíš je s námi v našem všedním životě, v našem povolání, v našem zaměstnání, v setkáních, plánech a v našich modlitbách.

Bůh vždycky dělá první krok a ostatní je už na nás. Janovi učedníci (v evangeliu) položili tři otázky. Co máme dělat!? A co mám dělat já? Hod Boží je za dva týdny a jsem já připravený? Možná nemám čas na rodinu, muže, ženu, na děti, pro staré rodiče… Možná jsem se ještě nevyzpovídal nebo je ještě něco jiného co mi brání v tom setkání s Pánem.

Jan odpovídal té první skupině a radil jim, aby vyšli ze sebe a dělili to co mají. Přišli za Janem i výběrčí daní – víme, že nejsou oblíbení v žádném systému, v žádném státě - ptali se co máme dělat my. On jim odpověděl: Máte být spravedliví. Nevybírejte více než je vám určeno. Nežádejte od lidí víc než vyžaduje zákon. Vojáci se ptají a co my máme dělat? Jan jim odpovídá, že mají jednat poctivě. Nikomu nepůsobte násilí. Nikoho falešně neobviňujte a buďte spokojení se svým platem. Když se díváme na tyto tři skupiny uvedené v evangeliu, pravděpodobně jich bylo i více, které se ptaly co mají dělat, stejně tak se můžeme ptát i my ve svém srdci: Pane, co já mám dělat nebo lépe co jsem ještě neudělal, aby tyto Vánoce byly pro mne ty nejkrásnější v životě.

Tato třetí adventní neděle, jak jsem už řekl, je nedělí radosti a my všichni zde máme ještě jeden důvod k radosti, který jsme neměli již 43 roky, a tím je, že Vatikán vydal notu s názvem Královna Míru. V té je prohlášeno, že medžugorská spiritualita je zdravá a pozitivní a že je možné jí klidně šířit po celém světě. Dále je řečeno, že je v Medžugorji mnoho pozitivních plodů jako jsou mnohá obrácení, uzdravení, duchovní povolání, prohloubení duchovního života, nové začátky duchovního života, usmíření manželských párů a obnova manželského života, návrat ke svátostnému životu a mnoho dalších plodů, které nejsou zde uvedené. Řekl bych, že je přes 50 000 000 plodů, protože tolik je těch, kteří sem přišli a každému Ježíš dal nějaký dar.

Panna Maria se zde představila jako Královna míru a Mír je plod prožívané lásky, která je nejvyšší a nejkrásnější ctnost. Tady se mluví o lásce, která se odevzdává lásce Boží a je projevována v bratrské lásce, která se vyhýbá sporům, nesoudí nikoho a každému odpouští.

Panna Maria v poselství z 19. února 84. roku říká: Vy jste na Zemi rozdělení, ale vy všichni jste moje děti. Jak muslimové, pravoslavní, katolíci, židé, všichni jste stejní před mým Synem a přede mnou. Všichni jste moje děti. Panna Maria ve svých poselstvích nedává sebe nikdy do centra, ale usměrňuje nás ke společenství s Bohem. Já jsem s vámi a před Bohem se přimlouvám za každého z vás, aby se vaše srdce otevřelo Bohu, to je lásce Boží. Říká Ona v poselství z 25. března roku 2000. Tato nota uvádí různé jiné údaje, když mluví o Ježíši Kristu, o Duchu Svatém, o vizionářích, o Medžugorji v počátcích, cíli atd. Závěrečná věta a podpis toho, který stojí za touto notou: Nejvyšší kněz, papež František při audienci níže podepsaného prefekta a to je kardinál Viktor Emanuel Fernandés spolu s tajemníkem doktrinálního úseku Dikastéria pro nauku víry schválil dne 28. srpna 2024 roku tuto Notu a uložil, aby byla zveřejněna.

A proto vy všichni, kteří přicházíte celé ty roky sem do Medžugorje i všichni ti, kteří byli zde od počátku 24. června 1981 až do dnešního dne, cítíme radost, že Vatikán poznal plody i blízkost panny Marie zde v Medžugorji a schválil svobodné šíření medžugorské spirituality po celém světě.

Slyšeli jsme, že v samotné Notě jsou uváděny mnohé plody, kterých je zde nesmírně mnoho a všichni kněží, kteří zde v Medžugorji působili od počátku až do dnes, neměli čas, aby se tím zabývali a sklízeli plody. Oni sázeli, pracovali, Duch Svatý je zaléval a některé plody byly i sklizeny. Proto bych se s vámi rád o jeden z nich rozdělil.

Je to svědectví sestry Marie Crusis, jak dostala povolání v Medžugoriji a stala se řeholnicí Misionářek lásky díky Panně Marii Medžugorské, Královně míru. Říká toto: V roce 1987 jsem pracovala v investičním bankovnictví pro americkou burzovní makléřskou firmu. O víkendu jsem často chodila pomáhat do kuchyně pro chudé, kterou vedly sestry Matky Terezie. Někdy jsem chodila na adorace a modlila jsem se růženec u sester. Jednoho dne během tiché adorace jsem požádala Ježíše, aby mne naučil se modlit. Protože jsem se neuměla modlit a nevěděla jsem co ta mám dělat. I když jsem vychována jako katolička a chodila jsem do klášterní katolické školy zapomněla jsem jak se modlí růženec a pamatovala jsem si jen jednu nebo dvě Boží přikázání. Po hodinové adoraci jsem vyšla z kaple a nebyla jsem ještě u východu, když mne jeden mladý volontér jménem David dal do ruky knihu s názvem otevři své srdce Panně Marii, Královně míru. Když jsem dojela domů začala jsem číst a snažila jsem se uvádět do praxe to co Panna Maria učila o modlitbě a to je zasvětit se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Modlit se k Duchu Svatému každé ráno. V knize bylo napsáno, že je zapotřebí se modlit růženec každý den. Modlit se srdcem a to znamená s láskou. Začala jsem chodit každý den na mši svatou a každý měsíc se zpovídat. O rok později jsem odjela do Medžugorje, kde jsem byla od 1. do 7. října 1988. roku. Panna Maria mi pomohla, abych se postila a odpověděla na povolání Panny Marie, abych se stala řeholnicí. A dále mne každodenně vedla a usměrňovala. Bez Ní bych nebyla tím čím jsem dnes, Misionářkou lásky.

Bratři a sestry toto jen jeden z mnohých příkladů, které nám ukazují jak se Bůh zde v Medžugorji zvláštním způsobem dotýká lidských srdcí. Matka je zde a všichni, kteří zde na kolenou, aby žádali od Boha milost, dostali jí. Přitom, jestli nedostaneme vždycky to co žádáme, nemusíme se poddávat zklamání. Dostaneme něco lepšího, protože Bůh zná lépe než my sami co je pro náš život lepší a kvalitnější. Panna Maria nás často tady vyzývala, abychom se modlili srdcem a modlit se srdcem znamená modlit se s láskou. Ty modlitby, které jsme se doposud modlili jsou dobré, můžeme se je modlit dál. Jenom by bylo potřeba něco dodat. Pokaždé, když uděláme znamení kříže říci Pánu těmito nebo podobnými slovy: Ježíši Krista, já věřím, že Ty jsi tady. I já jsem tady. Vím, že mne miluješ, protože Ty jediný jsi dal ze mne život. Já miluji Tebe a ty modlitby, které se budu teď k Tobě modlit se modlím z upřímné lásky. – Takové modlitby jdou Ježíšovi přímo do srdce. Ale ty modlitby ve hvězdách, nebo CD modlitby, jak je někteří nazývají, když stále „meleme“ nějaká slova o nich platí co řekl Ježíš: Nebude každý kdo mi říká Pane, Pane, moci vejít do království nebeského. Je to lepší než nic, ale když se na okamžik zastavíme a začneme se modlit s láskou, ty modlitby jsou silnější a mocnější, protože Ježíš se modlí spolu s námi.

Tedy bratři a sestry, jsme v polovině Adventu, cítíme v sobě již nádech té skryté radosti, která se každým dnem stává silnější čím víc se nám blíží slavnost Kristova narození, rozhodněme se každý den udělat o jedno dobro víc a o jeden hřích méně. Rozhodněme se, že v těch dnech, které se k nám blíží a jsou to veliké dny, že s lidmi, kteří s námi žijí, se kterými se setkáváme v zaměstnání, snad na benzínce, v prodejně, uděláme něco dobrého. Žádná negativní slova, jen pěkná slova. Žádné klení, žádné pomluvy, žádné výmysly a žádné odvracení se od Boha. Toto je čas otevírání se milosti Boží. Kdokoli byl tady v Medžugorji ten milost dostal. Bůh není skoupý, nemá uzavřené srdce, že by nechtěl dávat. On se nemůže ani dočkat, aby naplnil náš život, naše myšlenky a plány svojí láskou.

Pane zachvať náš život, naše srdce, aby skutečně radost zachvátila celou naši bytost, naše tělo i našeho ducha. Ať se tak stane. Buď pochválen Ježíš i Maria!

(Přeloženo ze zvukového záznamu)