Fra Jozo Zovko, bývalý medžugorský farář, medituje nad poselstvím z 25.4.2014

Ze zamyšlení fra Jozo Zovka, bývalého medžugorského faráře, nad poselstvím Panny Marie z 25. dubna 2014 (pro celosvětovou modlitení skupinu fra Jozo)

Minulé poselství Panny Marie z 25. března nám pomohlo svátostně prožívat Postní období, zejména ve svátosti smíření, která nám pomohla dojít do osobního vzkříšení, osobní proměny. Všichni, kteří přijali a žili poselství, kterým jsme vyzýváni vyzpovídat se ze svých hříchů, cítí velikonoční radost a nedocenitelný, hluboký, velikonoční pokoj. Do tváří křesťanů usmířených s Bohem a bližními se vrátil velikonoční úsměv a projevilo se vědomí společenství s druhými. Kostely přeplněné křesťany a velikonoční písně a liturgie, svědčí o Církvi, která se obnovuje a omlazuje. Panna Maria nás nyní vyzývá k daru otevřeného srdce pro Boží milost, která se vylévá a projevuje v celé Církvi skrze naše světce, ale nejvíce skrze Blahoslavenou Pannu Marii. Ona je plná milosti, jak jí řekl archanděl Gabriel v Nazaretě, a stala se Matkou Církve a Matkou naší. Ona nám přinesla milost Ježíše, který je pramen všech milostí a dárce naší spásy a odkazuje nás na Ní slovy - Hle, Matka tvá! ( J 19,27 )

Maria je spoluvykupitelka lidí a Matka Církve. Maria a Církev vytvářejí novou rodinu. Ona je za nás zodpovědná slovy, která o ní řekl její Syn Ježíš z kříže „Ženo, hle, syn tvůj!“ ( J 19,26 ) Ji, Matku, odkazuje na nás, a nás odevzdává jí. A skrze ní ta nová rodina je nezničitelná. Zrodila se z kříže, utrpení a smrti Pána Ježíše. Proto ona může říci svým dětem, aby se otevřely milosti, kterou Bůh dává podle ní a skrze ní. Jako se květ otevírá doteku slunečního paprsku, který mu přináší světlo a teplo, tak naše srdce cítí teplo její lásky. Pociťujeme čistotu a svatost Matčina srdce a duše, a tak se snadno otevíráme její lásce.

Ptáme se, proč nemáme zážitky toho tepla a mateřské lásky ve svém životě? Když nemáme zážitky tepla a lásky, je to znamení, že nežijeme s ní, že jsme ji nepřijali k sobě, do své rodiny, protože pro život s Pannou Marií je potřebný zážitek. Nestačí teoreticky přijmout nauku a dogma Církve, ale je důležité žít tu pravdu víry o čemž nám svědčí apoštol Tomáš. Všechno to, co mu řekli svědci, nebylo dostažující, aby uvěřil. Požadoval i osobní zkušenost. On přinesl všechnu svoji bolest a tíseň, nedůvěru a pochybnosti, a vyznal je před společenstvím apoštolů a učedníků. Ježíš přichází před zraky všech a pomáhá mu. Osvobozuje ho jeho bolesti a nejistoty. Církvi, která oslavuje svátky blahoslovené Panny Marie a trvale seznamuje děti s pravdou o ní, se ctnostmi a svatostí života, s dary a milostmi, které přicházejí skrze ni, se křesťan otevírá a ona je za něj paprskem pravdy a tepla, které v něm probouzí víru.

Rodina, která uctívá Pannu Marii, která se k ní utíká modlitbou, dotýká se její přítomnosti a tak se uskutečňují slova Písma svatého - učedník ji vzal k sobě do své rodiny. S jakým žárem o ní mluvil a učil svatý Jan Pavel II. Ona byla živá v jeho zbožnosti a růženci, který se jako papež každý den modlil a tak se projevoval. Při jedné příležitosti, když mu msgr. Grilo, biskup v jehož diecézi pláče krvavými slzami socha Královny Míru z Medžugorje, přinesl ukázat tu sochu a vyprávěl mu svůj zážitek, papež vzal tu sochu a políbil ji před všemi italskými biskupy a ponechal si sochu po celou noc ve svém pokoji. Kamkoli putoval a kdekoli kázal, políbil Mariinu sochu na znamení lásky a úcty k Panně Marii, kterou Církev uctívá. A konečně nám ho Církev dává za vzor jako světce. Jeho příklad nám je stále jako podnět, abychom se otevírali milostem, které přicházejí skrze Matku Církve.

Královna Míru nás v tomto poselství vybízí, abychom byli modlitbou a láskou, jako znamení pro všechny, kteří jsou jako Tomáš, jakýmkoli způsobem vzdálení od Církve, tedy společenství, které má zkušenost s tím, že Ježíš Zmrtvýchvstal a s oslavenými ranami se zjevil. Všichni Ho mohli vidět a slyšet a tak Ho poznat a uvěřit Mu. Bez modlitby není možné tu zkušenost předávat, protože bez tepla a lásky jsme vždy bez úspěchu. Toto poselství je nový překrásný podnět, který může jedině Matka dát svým dětem. Jsme přesvědčení, že každý ctitel Královny Míru a každý poutník, který žije modlitbu a miluje Kristovým srdcem, mění kolem sebe svoje drahé a všechny ty se kterými se setkává. Nejčastěji nenosí žádný kopec knih a nešíří je jako klíč k tomu, aby se člověk otevřel a vrátil do společenství, které ho čeká, protože mnohem více a důležitější je osobní zkušenost a svědectví víry. Svědci jsme velkého množství těch, kteří jsou daleko od Boha a jeho lásky, od jeho Církve. Tolikrát jsme smutní pro jejich nevěru a vzdálenost od Církve. Přitom, každý z nich nosí v hloubi nitra důvod, kvůli kterému nemůže věřit, a proto je důležitá naše trpělivost a vytrvalost v modlitbě za tyto bratry. Jak je důležitý tento obrázek z Jeruzaléma, kde se všichni společně modlí a nikoho neodmítají. Apoštola Tomáše neodmítli ani nekritizovali a nepřehlíželi, ale modlili se o milost setkání se Zmrtvýchvstlým. On může měnit naši nevěru a tíseň, pochybnosti a trápení v radostnou víru. Toto poselství je pro nás velikonoční vyzvání k aktivnímu prožívání naší víry a modlitby.

 Dnes je potřebné odpovědet na tuto výzvu Matky, která nás vytrvale povzbuzuje, abychom byli modliba a láska. Jako Tomáše proměnilo setkání s bratry a Ježíšem a on se stal velikým svědkem a mučedníkem pro Vzkříšeného Krista Pána, tak ať i naše letošní setkání modlitební skupiny "Pohođenja" (Navštívení) bude naší obnovou a proměnou našeho vztahu k Bohu a Církvi, našega srca i naše vjere prema Gospi. 

Drazí bratři a sestry, i toto poselství nás uvádí k poznání nakolik je důležitá modlitba a život podle poselství, která nám již třiatřicet roků dává naše Matka. Zůstaňte věrní a otevření milostem a darům.