Fra Jozo Zovko / Nebe mluví dál, ale my jsme si zacpali uši

Výňatek z rozhovoru s medžugorským farářem z období počátku zjevení vedl fra Mario Knezović při příležitosti 42. výročí zjevení (radiostanice Mir Medžugorje – relace Agape)

Fra Mario: Fra Jozo, jak se máte? Roky míjejí, stále mnoho povinností, mnoho úsilí, ale zdá se mi, že přes všechny potíže to všechno zvládáte...

Ten život, který je utkán z Boží milosti, požehnání, blízkosti, lásky, spolupráce a našich odpovědí na to se vždycky snáší bezestrachu, bez zneklidňování se – jak? Odevzdáš se Bohu. Stejně tak i já.

Tedy před 40 roky jsem byl mladší, ale současně –vzpomínám- byly i kříže a potíže a tak je to dodnes. Je to jako plavba přes moře. Někdy jsou větší někdy menší vlny, ale moře je stále živé, stále v pohybu a stále je krásné, má svůj půvab.

Fra Mario: Ano, jistě je pěkné i to, že už déle než 40 roků mnozí poutníci, věřící přijíždějí do Medžugorje. Stále se fra Jozo říkalo a říká se, co říká i Ježíš, že podle plodů něco poznáme. Co mi můžeme, fra Jozo, říci, 40 roků po počátku medžugorského fenoménu - jak říkají někteří -  ale my říkáme medžugorského zjevení. Jaké jsou to plody a podle čeho my dnes můžeme poznávat Medžugorje, tedy co Bůh vykonal skrze Marii v Medžugorje.

Jestli máme na zřeteli všechny ty poutníky, kteří od počátku přicházeli a procházeli Medžugorjem s Ježíšem a s Pannou Marií, kdybychom měli jako kamera zaznamenat každého člověka, který přišel, tak to je nemožné. Každý člověk si odnášel milost a my jsme s ním o tom nemluvili. Každý člověk dostal požehnání a my jsme ho nesledovali tak, abychom o tom věděli. My jsme ty lidi provázeli jen jako k prameni. Každý člověk má svoji nádobku a on si nabere a odnese domů. Jak velkou má nádobu, tolik vody si donese. Tak je to s lidským srdcem. Přicházeli lidé s raněným srdcem a Panna Maria říká: já mám balzám. Můj Syn uzdravuje srdce. Přišli lidé se zkaženým životem. Panna Maria to odhalila a řekla já vám dokážu ukázat cíl, smysl vašeho života. To je opět její Syn, jeho nauka, jeho Církev. Jestli máme na mysli plody, které nastaly v našich duších, ty jsou nespočetné.

To nebylo jenom na počátku, ale začaly na počátku tak mocně, že se ty plody a lidé, kteří je přijali, postavily energicky proti pronásledování moci, která popírá nadpřirozeno, té materialistické moci, vládě, která člověka nešetří, ale pronásleduje, zavírá, odsuzuje... A všechno to bylo bezmocné před tak velikou milostí, která se vylévá. A oni to velmi dobře pocítili. Škoda, že Církev nebyla bdělá ve všech svých členech, aby poznala ty milosti a dary, to hnutí, tu lásku Boží. Ale nechávala, aby se to z různých stran sledovalo. Komunisté a režim se toho obávali. Zaměstnávali svoje špiony, aby to skončilo a nemohli. Jaká to byla potřeba milost, aby takové dítě mělo odvahu a podávalo svědectví. A sugerovali jim, jestli budete mlčet, tak nebudete pronásledováni ani vy ani rodiče. Jinak se budou muset vrátit z Německa, kde mají práci. Přijdou o cestovní pas. Ztratí právo na práci. To nebyla malá hrozba řekněme v rodině, kde bylo 8 dětí jako u Vicky. To byl jediný možný výdělek na pracích v Německu, kde její otec pracoval. A děti říkaly: Ne, nemůžeme mlčet nebo zapřít. A představte si, jaká je to milost když např. Hlavní estébák ze Splitu, který provádí kontrolu přijde a řekne: Mohu se u vás vyzpovídat? Tedy já jsem ochotný zanechat to, kvůli čemu mne sem poslali a chci se vyzpovídat. Tedy už nechci špehovat, ale chci přijmout tato poselství jako styl života... tedy obrátil se. Vzpomínám si na to jako dnes, když on s pláčem přišel a zastavil se před domem a tohle řekl. Byl to snad první člověk, který se na toto ptal. Mohu já zanechat svůj život, svoje hříchy? Představte si ty lidi, kteří začali přicházet zázračně k sobě a prostě přijímat poselství Panny Marie jako svůj životní styl a program.

Když hledíme na plody toho obrácení ty jsou veliké, mocné. Rovné těm v prvotní Církvi. Když se díváme i na fyzické plody, to jsou uzdravení, i ty jsou přítomné a byly zaznamenány. Já si velmi dobře vzpomínám na slepého člověka v mé farnosti – Jozo Vasilja, z Podkriževaca. On byl už dost roků slepý a uvěřil co děti vyprávěly a když slyšel co lidé říkají. Poprosil děvče, aby přineslo dědovi něco z toho místa, kde se zjevila Panna Maria. A dítě se diví: Dědo nahoře nic není! Jestli chceš nějaké ovoce, není tam. Jestli chceš nějaký květ, není tam. Vezmi co tam bude, trochu země, kamének, cokoli. Dívenka sledovala, kde jsou vizionáři, kde je Panna Maria. Vzala malou hroudu země do ručičky, kamínek, travičku a řekla: toto je z toho místa. Dal to do vody... Celou noc se modlil

Fra Jozo: to je zajímavý příběh a co se stalo s tím člověkem dál? Prohlédl on?

Člověk si umyl slepé oči a řekl manželce: Já tě vidím. A přišli lidé z vesnice a obdivovali jsme se a děkovali jsme Panně Marii za ten veliký dar. A tak pořadě. Lidé přicházeli a mluvili o přijatých milostech.

Otázka byla co můžeme říci o plodech. Tedy plody jsou na všech úrovních. Zejména na úrovni lásky, odpuštění, kajícnosti. Lidé poznali sebe a to je nejtěžší, při pouti na Podbrdu, na Križevaci, během růžence nebo kázání, při adoraci, byli prostě dotknuti milostí a museli kleknout před kněze a říkali: Chci se vyzpovídat. A tak 40 roků desítky a desítky kněží dnem i nocí zpovídají Církev, která se vrací svému Bohu, svému Spasiteli. Plody jsou veliké i s ohledem na duchovní povolání, která jsou také velikým znamením, protože Bůh je ten, který volá. Bůh nikdy nenechá Církev bez svých kněží, bez řeholníků, řeholnic...

Fra Mario: Ke kněžím bych se chtěl dostat ještě trochu později. Teď, fra Jozo, myslím musíme vyjádřit radost, že fíkovník, který přinášel plody nebyl podříznut. Tedy péčí Církve a papeže Františka do Medžugorje přijel arcibiskup Hoser a tím je svým způsobem řečeno, že Medžugorje je místem, kde se získávají plody, milosti. Je to dobré místo pro věřícího.

Ano. Ten fíkovník rodil plody, ale lidé byli téměř slepí a nerozpoznávali jsme je nebo někdy jsme byli i drzí a nejsme je chtěli přijmout nebo si jich nějak povšimnout, ale ten strom, který zasadila ruka Boží posekáno nebylo. A ve chvíli, kdy se zdálo, že je konec Medžugorje a zloproroci říkali: Už je konec. Už není světlo, už není východisko, stal se zázrak. Prostě Benedkt XVI. pohnut milostí řekl, aby byla založena komise. Tu komisi založil a převzal Medžugorje z našich rukou a z rukou domácích správců Církve a předal je do rukou těch ke kterým měl důvěru, svým biskupům. V tomto případě arcibiskupovi Hoserovi...

Fra Mario: Vy jste to jistě přijal s radostí.čil

Já musím přiznat, že jsem nikdy nepomyslil, že by lidé mohli Medžugorje ukončit. To nebylo možné předpokládat ze zjevení, z projevů Panny Marie. Ne, Ona s tím počítá nadále. A když lidé uzavírali ten kruh, že bude konec, tak prostě Bůh ty projekty, ty jejich hračky, popletl, ukončil jako mořskou vlnu na písečném pobřeží, kde si děti stavějí svoje hrady. Bůh projevil svoji lásku a svoji přítomnost, když zastavil lidi v jejich ambicích a uchránil to co založil.

Fra Mario: Ano, vy jste v současnosti v duchovní správě v Záhřebu v našem františkánském klášteře a nebudete mít možnost být v Medžugorji. Co byste si přál, aby nastalo v srdcích těch, kteří přijdou do Medžugorje, protože Panna Maria ve svých poselstvích stále říká: přijďte k mému Synu!

Ano. To co jsem od počátku měl v srdci a to je právě odpověď na volání Panny Marie. Panna Maria stále volá. Vzpomeňme na počátku děti zvala k sobě tím pohybem rukou, ale ony nevěděly máme, nemáme k ní jít a v jednu chvíli prostě utekly, aby doma vyprávěly co viděly, co se jim stalo. Ona lidi nenechává zklamané. Ona není nějaký klam, ale skutečnost, láska, zvláštní milost. Je dar Boží, rozpoznaný Církví, která se vydala za Pannou Marií,  která se modlí, která ji poslouchá, která se shromažďuje, která uvádí její slova do praxe. Existují i takoví lidé, kteří to nechtějí, kteří se cítí jistí díky tomu co znají, cítí se jistí tím, že funguje Kanonické právo, nebo morálka nebo Boží přikázání. Ne, to se lidem jen zdálo a my jsme o tom kázali, ale ten duch tomu chyběl. Něco farizejského se našlo v hloubi našeho srdce a srdce Církve, že Bůh prostě rozhodl otevřít nám srdce a řekl: Pozor, musíte ho očistit od všeho. Chci vám dát nové srdce. Myslím, že to je téma těch Mariiných poselství a našich kázání: pozvání a připravování cesty k procesu obrácení, tedy našeho návratu k Bohu. Abych přijal a uvěřil a abych uvěřil, potřebuji odmítnout hřích a hříšné návyky. Potom každou nenávist k bližnímu, protože takový člověk nemůže přijmout poselství, nemůže nosit ten obsah lásky ve svém srdci, protože nemá nádobu duchovní ve které by mohl přechovávat dar Boží, kterým je láska. Je potřeba očistit, proměnit styl života. Je tedy potřeba se vrátit k těm základním hodnotám ze kterých Církev žila dva tisíce roků. To je to o čem Panna Maria stále mluví. Jsou to hodnoty, které nemůže Panna Maria ani Ježíš proměnit. Jsou nezměnitelné a nezaměnitelné. To je právě Boží Slovo, svátosti, Církev, modlitba. To je modlitba! A tím způsobem člověk komunikuje se svým Bohem a napájí se milostí Boží, cítí se super, cítí se šťastný. Cítí se plný milosti Boží. Tedy už nežiji více já, ale ve mně žije Bůh.

Fra Mario: Je skvělé poslouchat tu vaší výzvu k návratu k těm základním hodnotám. Vím, že v jednom poselství Panna Maria mluvila o tom, že bychom měli vrátit to počáteční nadšení. Znamená to, fra Jozo, že jsme k tomu co se děje v našem okolí, v naší blízkosti, vlažní, lhostejní? Možná jsme se unavili nebo se nám to stalo zvykem... Jak vrátit to původní nadšení, znovu zapálit oheň Boží lásky v srdcích, která hořela v těch prvních letech na počátku pro Pána v Medžugorji?!

Člověk je vždycky v nebezpečí, že zapomene, vymaže z mysli. Člověk je vždycky v nebezpečí, že se unaví. Člověk je bytost omezená a častokrát si řekne: já to znám. Například: četl jsem Bibli. Když se ptáme při zpovědi, jestli četl Bibli, jestli zná smysl toho zjevení. Podobné je to i s poselstvími. Lidé se cítí dobře, požehnaně. Očekávají něco jako ti co očekávají viditelná znamení, tajemství. Oni nechali stranou svoji duši a vyptávají se, zkoumají jestli ví někdo něco o tom jaké bude tajemství. A když o tom začne kněz mluvit tak udělá špatnou službu svému bližnímu. Na nás není  vnikat do těch tajemství, jestli jsou to tajemství my o nich nemůžeme mluvit. My se můžeme připravovat na to co jednoho dne přijde, co Bůh dá. A další, člověk může udělat chybu i jinak. Nemodlí se, má ten nebo onen program a opustí modlitbu. Když bojujeme o duchovní hodnoty, pak je potřeba vynaložit veliké úsilí. Je mnohem snadnější na okamžik opustit modlitbu než se začít modlit. Je mnohem snadnější, aby se člověk nepostil než říci: dnes nebudu jíst, postím se. Nekouřím. Odříkám si to. Neberu drogu. Chci se pro to rozhodnout. Je to těžké, ale je to možné. A Panna Maria nám podává ruku a říká nám, že je to možné. Je možné začít nový život. Chtěl bych říci, že naše únava je cítit na každém našem kroku. Lidé, kteří se modlili se možná už nemodlí, kteří se postili se už nepostí. Lidé, kteří dennodenně byli vídáni na mši svaté – a to bylo zvláště v Medžugorji -  chodili na mši, už nechodí. Proč? Nemůžeme, máme hosty. Tohle nejsou hosté! To jsou poutníci, ti přišli jako dar! A my jsme za ně zodpovědní. My je máme  nakrmit, ano, ale především duchovním obsahem, zkušenostmi, které máme. Ne jen, že jim dáme pokoj a jídlo, ale to základní. Přišli kvůli Panně Marii a my jim v tom máme pomoci. A ta únava, která na nás doléhá, to je proto, že jsme počítali lidi pro statistiku, kolik milionů lidí navštívilo Medžugorje a zapomněli jsme na ten plamen, který je zapálený v celém světě.  Medžugorje zapálilo ten plamen, který hoří a neuhasíná. Panna Maria stále čeká a zve: Pojďte ke mně. Ona nemá alternativu. Jdu, vstanu a půjdu. Jdu, najdu Matku. Ona mne potřebuje. Její hlas je specifický. Její hlas je hlas Matky.

Dnes lidé vyhledávají předpovídání budoucnosti, různé kartářky, horoskopy, je možné zatelefonovat a dostanou odpověď. Vidí něco v televizi a zavádějí to do svých tradicí. Nikdy u nás nebylo, že by se ženich a nevěsta posypávali rýží při odchodu z kostela. Viděli to v televizi, udělá to jeden, udělá to i druhý a už se šíří zvyky, které jsou léčka. Ale tohle my nepotřebujeme. My potřebujeme víc než kdy jindy poslouchat poselství Panny Marie, která připomíná satana, jeho vliv, jeho projekty a říká nedejte se, vzepřete se! Hledejte pravdu. Bludy jsou nám nabízeny skrze různý obsah. Dnes je mnoho zastrašování. Panna Maria nás nezastrašuje, Ona v Medžugorji nemluví o strachu, ale o obrácení. O veliké milosti, která osvobozuje lidské srdce, lidský rozum, lidskou rodinu, aby nás osvobodila, abychom byli šťastní lidé.