I když jsou tyto obrazy strašné, Ježíš nás nechce zastrašovat

( Z kázání Fra Ljuba nad evangeliem 33. neděle v Medžugorji )

... Nádherný Jeruzalémský chrám byl v sedmdesátých letech rozbořen Římany. To Ježíš sám prorokoval: Nezůstane ani kámen na kameni. Chrám – dům Boží. Ježíš často mluví o chrámu, chrámu vlastního těla, které bude také zničeno, zabito, zažije hanebnou smrt na kříži, ale bude obnoveno, vstane k novému životu a učiní vše nové!

Jsou to strašné obrazy, které Ježíš užívá v tomto evangeliu. Když posloucháme tato přirovnání může i nás zachvátit strach, ale i zvědavost. Můžeme upadnout do pokušení zaměřit svoji pozornost špatným směrem. Starat se o data o dobu, kdy se to stane. Všichni by se chtěli připravit na ten den. A mnozí doposud v lidské historii prorokovali, předpovídali o tom Soudném dni, o konci světa a mnohokrát se zklamali, když konec světa nenastal. Ježíš řekl: Nikdo neví, kdy bude ten Soudný den, jenom Otec to zná.

A my bychom se na ten Den chtěli připravit, abychom ho uvítali připraveni. Ale Ježíš chce říci: Nemusíme si dělat starosti o budoucnost, ale potřebujeme se starat o přítomnost. Ježíš dal odpověď, protože řešení není v budoucnosti, ale v současnosti. Jsme v pokušení vymýšlet si ve své fantazii o budoucích událostech o Soudném dni, namísto toho, abychom se snažili žít věrohodně a oddaně svoji víru. Jsme v pokušení obracet svoji pozornost i k nějakým vnějším znamením místo, abychom uměli pokleknout na kolena a otevřít Mu svoji duši.

Dělo se to dříve, děje se to i dnes v našem životě. Děje se to i zde v Medžugorji. Je pro nás mnohem snadnější hledět na slunce jak se točí, nějaké podivuhodné, podivné fotografie něčeho na nebi a tak obracíme pozornost k tomu vnějšímu místo toho, abychom obraceli k sobě k svojí duši, k svému srdci, abychom dovolili, aby nás Boží světlo, Boží milost, pronikla, abychom se vynasnažili vidět sebe pravdivě před Bohem.  To je mnohem významnější. Jedině tak budeme připraveni na příchod toho Dne, protože všichni – jak říká Slovo Boží – budeme stát před Soudem Božím. A přijmeme to, co jsme si vydělali tělem v době tohoto života, který je nám darován. A život je nám darován jen proto, abychom ho vrátili tomu od koho jsme ho přijali, Bohu. Daroval nám i tento čas. Každá doba má i svoje břímě - jak se říká – i svoje trápení, svoje kříže. V lidských dějinách bylo mnoho neštěstí, křížů, nevině prolité krve, válek, pandemií, zabíjení, nenávisti... I my prožíváme svoji dobu, která není bez neštěstí, bez nebezpečí, bez potíží. Když hledíme na tuto dobu mnozí řeknou: přiblížil se konec. Brzy nastane Soudný den. Ale to ví jenom Bůh. A my si s tím nemusíme dělat starosti. Mnohem důležitější je starat se o vlastní obrácení.

Panna Maria také, když se mluví o Fatimě, dala tři tajemství. Tady v Medžugorji vizionáři mluví o deseti tajemstvích... Ježíšova slova a obrazy, které užívá - apokalyptická tajemství - mohou v nás vyvolávat zvědavost, chceme vědět o co se jedná, kdy se to stane, jaká jsou to znamení, jaká jsou to tajemství. Ale pak jdeme špatnou cestou. Protože pro Království Boží, pro Boha se nerozhodneme v budoucnosti. Můžeme se rozhodnout dnes. Teď a tady můžeme pracovat na tom, abychom prosili o Boží milost, aby zvětšil naši víru, aby On uzdravil naši víru a naši důvěru. Abychom žili opírajíc se o Něj. Jedině tak můžeme očekávat Soudný den. Ne ve strachu a chvění. Jak říkal svatý Augustin: Jakou bychom to měli lásku ke Kristu, kdybychom Ho očekávali se strachem, s obavami. I když jsou tyto obrazy hrůzné, Ježíš nás nechce zastrašovat. Přeje si námi zatřást, probudit nás!  Nás lidi, abychom se zaměřili na to jediné co je důležité.

Slyšeli jsme i svatého Pavla, v druhém čtení z Listu Soluňanům... I v té době si mnozí mysleli, že i sami se dočkají toho dne konce světa, Soudného dne. Tak si to falešně vysvětlovali. Říkali si: Ať budeme dělat cokoli, bude to zbytečné. Lépe nedělat nic a čekat na ten Soudný den, protože i tak bude všechno ztracené. A Pavel na to upozorňuje: Vidím, že někteří z vás maří čas. Žijí zahálčivým životem. Nic nedělají. A říká: Kdo nepracuje ať ani nejí! Protože jsme stvořeni, abychom pracovali a byli spolupracovníky Božími. Rád nás vykupuje a dává smysl našemu životu a našemu poslání, které nám Bůh daroval. Proto, Ježíš říká, když užívá to podobenství o talentech : Cosi udělal s těmi dary, které jsi přijal od Pána? Zakopali jsme je nebo jsme je vložili a pracovali s nimi?

Zajímavé je, že dnešní evangelium končí slovy: Svojí vytrvalostí se zachráníte. Není nic trvalejšího než nevytrvalost. My víme jak je těžké být vytrvalý. Panna Maria ve svých poselstvích mnohokrát říká: Buďte vytrvalí ve svých modlitbách! Buďte vytrvalí v dobrém! Vytrvejte, drahé děti! Protože někteří nevytrvají - říká Ona -  když myslí, že je Bůh nevyslyšel. Ale i tehdy, když Bůh hned nevyslyšel naši modlitbu, On připravuje naši duši pro milosti, které On rozhodl, že nám dá, které nám On chce dát, a to ne kdy my chceme, ale až On rozhodne.

A On nám dává jenom, když my sami bereme svoji modlitbu vážně. On dává jenom tehdy, jestli my vytrváme. Ježíš neříkal – vy se pomodlete tuto modlitbu – jako by modlitba byla nějaká formule, nějaká magie, která působí expres. A Ježíš říkal: vy se modlete takto a zanechal nám jednu jedinou modlitbu, která k nám mluví o našem skutečném vztahu k Bohu, a to je vztah dítěte. A dítě má důvěru ke svému Otci.

I evangelium z této soboty vypráví příběh vdovy, která přichází za jedním soudcem, který je nemilosrdný. Má tvrdé srdce. Ale ona se rozhodla: Já budu vytrvalá, já ho budu prosit, aby on řešil můj případ. A ten soudce se rozhodl řešit ten její případ ne proto, že by měl milosrdné srdce, ale proto aby se zbavil té ženy, aby ho neobtěžovala. Tím chce Ježíš říci: Podívejte, co říká tento soudce? A nakolik více obdaruje váš Otec, který je na nebi Duchem Svatým, Jeho silou, Jeho milostí, světlem, všechny ty, kteří vytrvají, kteří se nenechají zviklat.

Bratři a sestry, tento náš život zde na Zemi není bez zkoušek, neštěstí... A tak to i musí a má být! Svatý František říká: Nikdo se nemůže nazvat Božím přítelem, jestli neprošel ohněm zkoušky neštěstí. Prověřenost vaší víry rodí vytrvalost. Potřebná je nám zkouška a neštěstí, aby nás očistily od všeho toho lidského, povrchního, pomíjejícího, pozemského, aby zůstalo to Boží.

Když se zadíváme na životy světců – nikdo ze světců si nežil pohodlným životem, pohodovým – bez kříže, bez pronásledování, bez trápení... I když se podíváme na samotné Medžugorje, ani ono neprošlo bez odporu, bez toho aby se někteří lidé proti němu stavěli negativně. Jak říkám, mnoho se negativního mluvilo i proti Medžugorji... Ale potřebné je i to. Potřebné je i to, aby co je Boží zůstalo a co je lidské odpadlo.

Tak je to i v našem životě. My víme, že když nás navštíví nějaký kříž, neštěstí, pak jsou i naše modlitby upřímnější, hlubší, vroucnější. Kříž je k tomu, aby nás probudil, povzbudil, abychom viděli jak je tento život tady významný. Jak je život drahocenný. A nakolik je život významný nám ukázal sám Bůh, který vzal na sebe toto naše tělo, tento náš osud, naše břemena a naše muka, aby nás vykoupil. Ale nemůže nás vykoupit bez našeho souhlasu. Bez našeho ANO. Bez naší důvěry a odevzdanosti do Jeho vůle.

Ať nás tedy ani toto dnešní evangelium nezastraší, ale povzbudí k vytrvalosti. Jestli jsme i padli musíme umět vstát. Protože dokud bojujeme, jsme na dobré cestě. Je jedno přísloví, které říká: Lépe je po dobré cestě klopýtat než po špatné cestě běžet. V duchovním životě a ve vztahu s Bohem se obvykle nedějí veliké skoky, ale malé krůčky. A tak jdeme kupředu a rosteme ve víře.

I Blahoslavená Panna Maria, plná milosti, Matka Boží, rostla a pokračovala na cestě víry. Nevěděla všechno, co jí čeká zítra ani jaké všechny budoucí události jsou na její cestě, jako ani my nevíme co nás čeká zítra. Život je plný překvapení, my nejsme pány života. Nemůžeme si dokonce naplánovat život, ale můžeme žít ve víře s Bohem, přes všechno trápení, temnotu, přes všechny ty špatné proroky, kteří mluví o Soudném dnu... Dokažme ten Soudný den očekávat v míru, důvěře a lásce k našemu Pánu, který nepřišel soudit, obviňovat tě, ale spasit. Amen.

 (přeloženo ze zvukového záznamu)