Fra Mario Knezović / MEDŽUGORJE – plody, diskuze, zpochybňování, milosti... část 1.

(Přeloženo ze zvukového záznamu Relace Agape Radiostanice Mir Medžugorje)

Tentokrát chci, drazí posluchači, předložit jedno téma, které by mohlo mít název -

Medžugorje v průběhu čtyř desetiletí milosti, rozepří, dohadování, obrácení a radosti. Ale i potíží. Věřím, že to pomůže nám všem, abychom si v určitém světle pravdy a nestrannosti začali tušit jaká je to milost, jaké tajemství se to nám všem v naší době zjevuje, co se to děje před našima očima. Víme, že oficiální zjevení Církve je uzavřeno smrtí posledního apoštola, ale i naše doba má svá poselství, znamení času ze kterých musíme a máme číst, že jsme povoláni vydat se k Pánu.

Je těžké, drazí posluchači, najít v nitru Církve aktuálnější, živější, žhavější a chcete-li i kontraverznější téma než to, které mluví o zjevení Panny Marie v Medžugorji a událostem o stále ještě zcela neujasněném fenomenu zjevení a všeho toho co se děje kolem Medžugorje. Proto šiřte tuto emisi a doporučujte ji dalším. Uvedu zde postoje jak těch, kteří mluvili pro Medžugorji tak i těch, kteří byli proti zjevením, různé teologické diskuze papežských a biskupských komisí. Snad jedině témata pojící se s pontifikátem papežů všeobecně přitahovaly tolik zájmu masmédií uvnitř církevního prostoru jako Medžugorje.

Medžugorje za více než čtyři desetiletí prochází svojí pouští, zkouškami, pochybnostmi, prověrkami, zpochybňováním, schvalováním. A tu náročnou cestu charakterizuje hluboká víra, duchovní vzlet, proudy poutníků, množství konvertitů, návrat ke svátostnému životu, zvláště zpovědi a eucharistii, což je velmi významné.

Po celou tu dobu se tu táhne ta biblická myšlenka, kterou vyslovil Gamaliel ve Skutcích apoštolů, která zní: Ale jestli je to dílo Boží, nebudete ho moci zničit, abyste se nedostali do války i s Bohem. To říkají skutky apoštolů.

Kromě hlasů a pocitů věřících se sledovaly - což je dobré - i zprávy komisí, které se zabývaly případem nazývaným fenomen Medžugorje. Tím začneme tento přehled zahrnující čtyři desetiletí těchto mariánských zjevení v Medžugorji, jak dosvědčují vizionáři.

Jaké vlastně byly ty první dny a co řekla poslední komise o tom, co je nám doposud dostupné?

Poslední komise, kterou založil papež Benedikt XVI. pracovala pod vedením kardinála Camila Ruiniho od 17. března 2010 do 17. ledna 2014. roku. Podle dostupných pramenů – na oficiální zprávu ještě čekáme – ta komise si všimla velmi jasných rozdílů mezi počátky medžugorského fenoménu a jeho dalšího rozvoje. A tak se rozhodla vyjádřit dvěma různými ohodnoceními o dvou různých fázích. Ty fáze jsou následující: Prvních sedm „údajných zjevení“ jak se oni vyjadřují, ke kterým došlo od 24. června do 3. července 1981. a všechno to co se stalo později. Členové komise a odborníci se po čtyřleté činnosti vyjádřili 13 hlasy za uznání nadpřirozenosti prvních zjevení, tedy prvních sedm dní. Jeden člen hlasoval proti a jeden odborník se zdržel hlasování. Protože byly i dohady a pochybnosti, že děti měly halucinaci nebo psychické poruchy, je důležité zdůraznit, že komise potvrdila, že šest mladých vizionářů bylo psychicky normálních, že byli překvapení zjevením a v tom co říkají, že viděli, byli upřímní a nebyl žádný vnější vliv ze strany františkánů a farnosti ani žádných jiných osob. Komise zdůrazňuje, že vizionáři vytrvale vyprávěli o tom co viděli přesto, že je policie zajala a že jim vyhrožovala smrtí. Na dřívější připomínky, že se může jednat o podvod satana, komise také odmítla hypotézu o démonickém původu zjevení, tedy i tu se záležitost ujasnila. Je známo, a to se mohlo vyčíst zejména z listů místních biskupů Pavla Žaniće a Radka Periće, že bylo věřícím zabraňováno odjíždět organizovaně na zjevení.  V tom bylo farářům bráněno a nemohli oficiálně organizovat návštěvy Medžugorje, přestože to mnozí přes to doporučení dělali. Proto se komise vyjádřila pro zjevení a kolem zákazů odjezdů do Medžugorje, stejně tak 13 hlasy pro, aby se v Medžugorji ustanovilo vedení, které bude zodpovídat přímo Svatému Stolci. To bylo tedy rozhodnutí, že se farnost změní ve svatyni papežského práva. Všechna ta rohodnutí vedla k tomu, že do Medžugorje přijel polský arcibiskup Henrik Hoser – pokoj jeho duši- víme, že minulý rok zesnul, a to se všechno stalo po tom co papež František prostudoval zprávu Ruiniho komise o názorech kongregace pro nauku víry. Tak v březnu roku 2017 Henrik Hoser přijel do Medžugorje a byla mu svěřena mise zvláštního vyslance Svatého Stolce, aby získal hlubší přehled o pastorační činnosti v Medžugorji a především o potřebách věřících, kteří přicházejí na poutě, aby navrhoval možné pastorační iniciativy pro budoucnost. Ten úkol arcibiskup Hoser přes zanedbatelné úpravy pověření vykonával až do své smrti 13. srpna roku 2021.

Protože podle důvěryhodných pramenů tzv. Ruiniho komise rozdělila běh událostí na dvě etapy: Tedy prvních sedm dnů a ostatní dny. Je důležité v hlavních rysech vylíčit ty první dny zjevení, aby se mohly později uvést výroky těch, kteří to schvalovali a nebo zpochybňovali.

Ten první den zjevení byl svátek sv. Jana Křtitele. Jak svědčí vizionáři kolem 18 hodiny viděli ve vesničce  Podbrdo na kopci zvaném Crnica krásnou mladou ženu s dítětem v náručí. Ten první den toto viděli Ivanka Ivanković, Mirjana Dragičević, Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović. Tentokrát jim Ona nic neřekla, jenom rukou dávala znamení, aby se přiblížili, ale oni ustrašeně utekli i když si hned mysleli, že je to Panna Maria.

Dalšího dne 25. června šly děti podle domluvy opět ve stejnou dobu k Podbrdu. Uviděly opět Pannu Marii, jak dosvědčují. Tehdy nebyla s Dítětem v náručí. Byla nepopsatelně krásná, radostná a usměvavá. Rukama jim, jako první den dávala znamení, aby se k ní přiblížily. Děti sebraly odvahu a šli k ní. Hned padly na kolena a začaly se modlit otčenáš, zdrávas Maria a Sláva Otci. A Panna Maria se modlila s nimi jenom Zdráva Maria ne.

Třetí den byl významný tím, že Vicka při odchodu z domu vzala s sebou lahvičku svěcené vody a tou jí pokropila říkajíc (Cituji): Jestli jsi Panna Maria zůstaň s námi, jestli nejsi, jdi od nás! Panna Maria se nad tím jen pousmála a zůstala s dětmi. Jinak Panna Maria i tohoto dne kolem 18 hodin byla na Podbrdu. Podle jejich prohlášení byly radostní, ale jejich radost byla smíšená se strachem kvůli nejistotě co všechno z toho bude, ale přesto všechno děti cítily, že je nějaká vnitřní síla přitahuje k Panně Marii.

Co že bylo čtvrtého dne?

Čvrtého dne se Panna Maria zjevila dětem třikrát. A při té příležitosti se jí na ledacos ptaly a Ona odpovídala. Pro kněze řekla, aby kněží pevně věřili a ať chrání víru lidu.

Pátý den, 28. června onoho 1981. roku byla situace dynamická. Zejména od časných ranních hodin se začali shromažďovat věřící ze všech stran. Podle určitých odhadů se jich dopoledne shromáždilo kolem 15 tisíc. Téhož dne se tehdejší farář, fra Jozo Zovko vyptával všech dětí na to co viděly v těch několika uplynulých dnech. V podvečer, opět kolem 18 hodin se Panna Maria znovu zjevila. Děti se s ní modlily a Panna Maria jim vzkázala: Ať se lid modlí a pevně věří. A ohledně kněží odpověděla ať pevně věří a druhým v tom pomáhají.

Šestý den, svátek sv. Petra, 29. června, se do záležitostí kromě tehdejší policie začalo míchat i zdravotnictví. Děti byly odvezené do Mostaru na lékařské vyšetření. A po vyšetření byly prohlášeny zdravými. Cituji: „Nejsou blázni děti, ale ten kdo je sem přivezl.“ Lidé, kteří toho dne na kopec přicházeli bylo více než kdy předtím. A jak přišly děti na obvyklé místo a začaly se modlit, hned se jim zjevila Panna Maria. Při té příležitosti Ona pozvala celý svět k víře.  Cituji: „Ať lid pevně věří a ať se nikoho nebojí“. To bylo již třetí poselství, které Panna Maria poslala skrze vizionáře. V té době je zejména důležité, že řekla nebojte se, protože vládl strach. Komunistická represe, policie, již bránila lidem v příjezdu sem a podobně.

7. den zjevení, 30. června, byl mimořádně významný. Pravděpodobně díky tehdejšímu represivnímu komunistickému systému – dvě dívky vylákaly vizionáře na výlet. A ve skutečnosti je chtěly odvést daleko od místa zjevení a zdržet je dokud neprojde čas zjevení. Přitom ale i když byly děti daleko od Podbrda ony v době zjevení jakoby podle nějakého vnitřního vedení žádaly, aby mohly vystoupit z automobilu. A jak děti vystoupily a pomodlily se, Panna Maria se k nim z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů přiblížila a přišla na setkání s nimi a modlila se sedm Otčenášů.  To byl první signál, že zjevení Panny Marie není vázáno na místo, ale na vizionáře. Není důležitá lokace, protože si tehdy lidé mysleli, jestli děti nebudou moci chodit na Podbrdo, skončí tím i zjevení Panny Marie a že tak dětem bude zabráněno, aby vídaly Pannu Marii.

Tedy to jsou informace svého druhu o prvních dnech zjevení, které do jednoho celku spojuje papežská Ruiniho komise, která se domnívá, že by mohly být vnímány jako věrohodné a že tyto dny že budou uznány jako pravdivá, věrohodná setkání vizionářů s Pannou Marií.