Fra Miljenko Šteko o modlitbě srdcem pro Kongres

Drazí přátelé, tento kongres je věnován modlitbě. Já promluvím trochu o modlitbě srdce. Mnozí poutníci, když prvně přijedou do Medžugorje slyší nebo čtou o výzvě k modlitbě srdcem. Co by to mohlo být ta modlitba srdcem?

Katechizmus katolické církve na počátku kapitoly o modlitbě přináší slova sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Ona říká: „Pro mne je modlitba nadšení srdce, prostý pohled upřený k nebi, provolávání vděčnosti a lásky jak ve zkoušce tak i v radosti.“ To jsou její slova.

Potom je ve stejné kapitole uvedena otázka: „Odkud přichází modlitba člověka?“ A odpověď: „Písma někdy mluví o duši nebo duchu, nejčastěji o srdci, více než tisíckrát. Srdce se modlí. Jestli ono je daleko od Boha, modlitební výraz je prázdný“ – praví katechizmus a dodává: „V Novém zákoně, je modlitba živý vztah dětí Božích s jejich nesmírně dobrým Otcem, s jeho Synem Ježíšem Kristem a s Duchem Svatým.” Tedy,  Nejsvětější Trojicí.

Slova, která Ježíš řekl na adresu farizejů a písmoznalců jsou i dnes pro nás aktuální, když říká:  ‚Tento lid mě ctí rty, ale srdce jejich je daleko ode mne…“ (Mk 7,6)

K čemu jsou Bohu naše obřady a i naše modlitby a oběti, když jsme do svého srdce nepřijali slovo Boží a když je neplníme tak, jak si Bůh přeje, abychom tak přijímali Boha do svého srdce nebo poskytovali Bohu příbytek ve svém srdci?! Symbol srdce v biblickém jazyku poukazuje na nitro, na svědomí osoby, na to nejhlubší co v sobě člověk nosí a co je.

Bůh si nepřeje nic našeho, ale nás osobně – nás znovuzrozené, nás s novým srdcem, a ne se srdcem kamenným, jak říká Bible. Podle biblických vzpomínek, a dokonce i podle naší dnešní situace, je srdce střed člověka. Je to ústřední fyzický orgán, který pumpuje krev do celého organizmu, ale je s ním spojený i citový a též duchovní život. Je tady nějak přítomen celý člověk. Komu patří srdce nějakého člověka, tomu patří celá ta osoba. Jedním z největších lidských problémů je komu darovat svoje srdce. Dát ho někomu špatnému, znamená ztratit ho, ztratit sebe sama.

Pravděpodobně většina z nás měla příležitost vidět v nemocnicích a ordinacích nebo na internetu různé zdravotní letáky, které mají upozorňovat pacienty, aby se obrátili na lékaře včas, a ne až bude pozdě. Zejména jsou k tomu vyzýváni pacienti se srdečními problémy. Tak je možné vidět leták s nápisem: „Pět znamení toho, že vaše srdce nefunguje dobře.“ Pak jsou uvedena ta znamení… Někteří lékaři uvádějí v letácích dokonce deset znamení, která upozorňují na ohrožení srdce.

V Evangeliu můžeme číst, že i Ježíš upozorňuje na ta alarmující znamení, která ukazují na to, že něco není v pořádku se srdcem, že mu srdce tluče „nebezpečně“ , to je, že jeho majitel již téměř zesnul a odešel do věčného zavržení. Ta znamení jsou alarmem, že to znečišťuje a ubíjí člověka a jeho okolí. Ježíš upozorňuje, že bychom měli očistit zřídlo ze kterého vychází veškeré zlo, a to je srdce. Svoje posluchače vyzývá, aby ze svého srdce vyhodili ten nebezpečný obsah a uvolnili tak v srdci místo pro Boží slovo.

Drazí přátelé, Medžugorje je zpovědnice světa, výzva k obrácení a modlitbě srdce. Abychom se mohli modlit srdcem potřebujeme zpověď, svátost, která nás očistí, očistí naše srdce.

V té svátosti smíření, kdy přiznáváme, že jsme hříšní, svlékáme ze sebe oděv pýchy a kajícím srdcem znovu zavádíme přirozený pořádek vztahu mezi člověkem a Bohem, ale i mezi námi lidmi.

Často se můžeme stát obětí našich výmyslů a klamů, nadutého srdce, že jsme soběstační a vlastní mocí, vědomostmi, schopnostmi a manipulacemi tvoříme a uskutečňujeme život. Často nás na té špatné cestě podpírají ti kolem nás, kteří se zdánlivě obdivují našim úspěchům, mluví o našem vlivu tak přesvědčivě, že jsme jim ochotní uvěřit, protože lichocení lahodí našim uším.

Tady jsou pak i materiální výhody, které nás dokážou všelijak oklamat. Ale  stačí jediný okamžik nepozornosti, změněných okolností, projev zvrácenějšího a pyšnějšího, zkaženějšího a záludnějšího v pozemském mudrování, aby se všechno co je vytvářeno, co člověk vytváří, zmizelo a rozpadlo v prach. Stačí jen nějaká přírodní katastrofa, válka, neštěstí, aby všechno co je vytvořeno i co je uskutečňováno se vešlo člověku na dlaň, do jednoho pytlíku. A on pak už pozdě pochopí, že má z života zříceninu na tomto světě, a bohužel se takový chystá i na věčnost.

Ježíš říká: „... kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce..“ (Mt 6, 21).

V Medžugorji mnozí prožili to, co říká sv. Faustyna Kowalská: „Jen jedno je potřebné: aby hříšník jen trochu pootevřel dveře vlastního srdce…, říká ona, ostatní  vykoná Bůh…“

Tak se mnozí ve škole Panny Marie v Medžugorji naučili modlit ze srdce a definitivně se rozhodli svoje srdce darovat Pánu. Tím i nám všem svědčí o tom, že je Pán jejich pravý poklad. Oni, zvláště skrze modlitbu poznali, že v nové ekonomii milosti přichází Duch Svatý, který podpírá, uvádí do pohybu, vede ke světlu pravdy a k „lásce Boží rozlité v našich srdcích“ (Řím 5,5).

Církev nás učí, že se modlitba nezužuje jen na spontánní projev vnitřního hnutí, ke kterému může docházet v určitých okamžicích. Aby se člověk modlil, to musí i chtít. Protože nestačí jenom znát něco o modlitbě, vysvětluje Písmo svaté, ale je potřeba se také učit modlit. (srov. Dei Verbum)

Medžugorje se stalo školou modlitby. Královna míru, Blahoslavená Panna Maria, je žena dokonalé modlitby. Můžeme se modlit srdcem s Ní a také se modlit k Ní. Protože modlitba Církve je vedena Mariinou modlitbou a s Ní je spojena v naději, v hluboké naději.

Je tolik příkladů modlitby srdcem v Medžugorji. Zvláště těch, kteří tady na prudkém, letním slunci mozolnatýma rukama přebírají velká černá zrnka růžence s pohledem upřeným do dáli. Tolik očí, které se dotýká nebe, tolik rtů, které šeptají a rukou, které probírají zrnka, ztišení a za ním zastavený čas.

Až budeš mít příležitost, i ty se k nim připoj v modlitbě srdce.

Tak ať se stane! Buď pochválen Ježíš a Maria!