Fra Miljenko Šteko: Žádná síla nemohla zastavit člověka na cestě k jeho Matce

Na počátku mešní slavnosti fra Miljenko Šteko řekl: ''Chceme slavit Boha kvůli naší svaté Církvi, která v Kristovu náměstku, Svatém otci Františkovi, poznala všechny plody Medžugorje a zde se stala zvláště přítomná skrze apoštolského vizitátora, arcibiskupa Henryka Hosera, který mi svěřil úkol, abych předsedal této dnešní večerní děkovné mši svaté a jehož pozdravy vám vyřizuji''.

Fra Miljenko Šteko ve své homilii řekl, že ''Maria i nás odkazuje na sílu Ducha Svatého, a ne na naše síly. Vede nás, abychom se otevřeli Boží milosti, zcela se jí odevzdali a dopustili, aby se milost projevovala v nás'', a potom se zaměřil i na ''tuto řeku milosti Medžugorja, která s Pannou Marií začala téci před 38 roky''.

- Proti svědkům, tehdejším dětem, povstal celý komunistický aparát a neumlčel je. Povstal i proti všem lidem, kteří hleděli "očima víry" a bosonozí se vydali z okolních míst a celé Hercegoviny k Medžugorji pod silnými dojmy, které si je podmaňovaly. Komunistický systém povstal zvláště silně proti kněžím, kteří přišli pomoci tehdejšímu faráři v této vesnici a všechny ty lidi vyzpovídat. Ale zbytečně povstával. Žádná síla nemohla zabránit člověku na cestě k jeho Matce. Ani postavené policejní hlídky, ani legitimování a zapisování jmen, výpovědi na pracovištích, hrozby na školách a fakultách. Ani veřejné ani tajné služby. Ani zastrašující rozsudky františkánů k dlouhým rokům vězení, ani jejich zadržování ve vězeních Mostaru, Zenice a Foče. Nic.

A vida nás po třiceti osmi letech. Co se to stalo v Medžugorji?! Co se to stalo v Hercegovině?! Co se stalo v zemi, která věří, miluje Blahoslavenou Pannu Marii, která životem svých rodin zrodila a dala tolik duchovních povolání?!, zeptal se fra Miljenko a zdůraznil, že tento kraj a národ byl vzrušen událostmi, které přesahovaly historii jeho života, možná i do dnes.

- Ale oči víry se nezavíraly. Náš národ putoval dál ve víře a radosti ze své duchovní potřeby, a s ním lidé z celého světa. V kolonách nezadržitelně putovali směrem k Medžugorji, směrem na kamenitý kopec Crnicu. Formovali a vyleštili každý kámen na té cestě. A ne jen tam, nýbrž na samotný vrchol hory Križevac, k zásvětnému kříži medžugorského farního společenství.

Tak mnozí se za úsvitu i za soumraku ptali: "Bože, co toto všechno znamená?!" A nástin odpovědi jim dávali poutníci z celého světa, jako mocné hlasy víry v tak početných řadách mládeže, lidí středních roků, a s nimi dětí, starci a stařeny, zdraví a nemocní. Všichni se jenom hrnuli. A první, co v Medžugorji hledali, byl kněz, aby se vyzpovídali. A tak tekly řeky milosti, zvláště při bohoslužbě tohoto medžugorského kostela, řekl fra Miljenko Šteko. A dodal jak se všichni, kteří jednou přišli, vraceli znovu a znovu a znovu, protože říkají: "V Medžugorji jsme našli mír!"

Fra Miljenko Šteko při večerní mši svaté v den 38. výročí mariánských zjevení v Medžugorji obrátil pozornost i k plodům Medžugorje v uplynulých téměř čtyřech desetiletích.

- O, Bože můj, kdo by mohl změřit všechny ty řady před zpovědnicemi tady?! Do kterého měchu by se mohly vejít všechny ty slzy Medžugorje, které jsme tady prolili?! Kam by se vešly, do které knihy, všechny životní obraty, které nastaly v Medžugorji?! Kdo by mohl zazpívat všechny ty písně, které se tady zrodily nebo tady byly inspirovány?! Kdo by mohl na jedno místo shromáždit všechna ta usmíření, všechny urovnané křivé cesty? Jaké by to bylo množství, kdybychom na jedno místo shromáždili všechny usmířené manželské páry a rodiny, všechny dříve znepřátelené lidi, kteří se usmířili?! Kdo by sebral všechny květy duchovních povolání, které zde vzkvetly!? A všechno ostatní, co tady dobře začalo nebo zde dobře skončilo, prohlásil fra Miljenko Šteko, který vysvětlil i to, jak se nás ''tady dotkl mír, který je touhou lidstva od počátku''.

Na závěr svojí homilie fra Miljenko Šteko řekl, že i ''my, ve svém životě, potřebujeme zázrak''.

-Zázrak duchovní obnovy. Obrácení. Znovu srovnat svůj krok na cestě se vzkříšeným Kristem, abychom Ho poznali v lámání chleba. V Eucharistii. Abychom znovu žili s Kristem, syceni jeho tělem a krví.

Medžugorje nás, během všech těchto roků, vracelo k původní křesťanské zbožnosti a praxi, znovu nás učilo modlit se a postit. Srdcem slavit mši svatou. Učili nás zde tak mnozí obrácení a svědci víry. Jejichž ústa šeptala modlitbu, jejichž ruce neúnavně probíraly zrnka růžence, uzavřel svoji homilii fra Miljenko Šteko, a v Medžugorji budou ústa i dále šeptat modlitbu, a ruce neúnavně probírat zrnka růžence, jako i v předešlých téměř 40 letech. (foto)