Fra Miljenko Stojić / JSME OCHOTNÍ NOSIT SVŮJ KŘÍŽ, ABY NÁS PŘIVEDL KE VZKŘÍŠENÍ ?

Drazí bratři a sestry,

Je mnoho hlasů kolem nás - že tomu tak je za to musíme poděkovat současným komunikačním prostředkům, které zaplnily každý koutek na zeměkouli. Ale přesto všechno nám tohle nepomohlo, aby bylo více dobra, více pravdy, více toho hodnotnějšího na této Zemi. Včechno opět zůstává na jednotlivci a na jeho rozhodnutí. Může jít plně Boží cestou, může to dělat jen občas a může také prostě všechno odhodit. Bůh nikdy nikoho nenutí! Nenutil ani Jidáše, aby se obrátil na jinou cestu, i když věděl co udělá.

V tomto duchu postupuje i  prorok Jeremiáš z dnešního prvního čtení se svými současníky. To bylo v sedmém století před Kristem. Byla velmi těžká doba pro Izrael. Útočili na něj ze všech stran. Přitom si nebyli všichni v Izraeli vědomi toho nebezpečí. Jdou si dál svou cestou jakoby se nic nedělo a Jeremiáš je na to upozorňuje. Události došli ke svému vrcholu! Jeremiáš nemluvil k svému národu vlastními slovy. On byl prorok. Tím se stal, protože své srdce otevřel Bohu, který toho mnoho učinil pro jeho národ. Jeremiáš to zná a nezapomíná na to. Chtěl by, aby i druzí takto postupovali. Bohužel teprve, když se stalo zlo, někteří prohlédli a jiní ani tehdy. Obviňovali Boha, že se to tak stalo. Měl je chránit, měl jim pomáhat. Oni na to mají právo, protože se někdy i modlí, chodí do synagogy a podobně... V současnících Jeremiáše snadno poznáváme sebe ať žijeme kdekoli na této zeměkouli. I k nám Bůh neustále promlouvá. I nám Bůh neustále podává svoji ruku. Zastavíme se v Jeho přítomnosti nebo si půjdeme dál jako jsme chodili doposud?

Slavnost Vzkříšení pro nás bude skutečnou slavností jenom tehdy, když  k té chvíli přijdeme obnovení. Některá naše cvičení ve zbožnosti nejsou důležitá. Důležité je jak se chováme.

Obyčejně uvažujeme, že dnes už nejsou proroci. To je špatně. Oni jsou všude kolem nás jenom je potřeba je poznávat a chtít je přijmout. Největší prorok mezi námi je KRÁLOVNA MÍRU! Už desetiletí k nám mluví a napomíná nás, abychom se neřítili do propasti! Ona dobře ví, co nás čeká a proto nás chce ochránit jako naše pravá matka. Nemávejme nad tím rukou. Vybízelo nás k tomu i množství jiných proroků, především těch, kteří slyšeli její hlas a šli za ním. Já bych řekl, že jsou to zbožní členové našich rodin. Bránili víru, bránili lásku k národu, bránili všechno co nám poskytuje naše křesťanství. A tam, kde jsou takoví lidé, tam všechno kvete. Náš Západ bohužel to všechno odhodil a proto je dnes ve velkém nebezpečí. Z toho ho mohou vytáhnout ti, kteří slyšeli Boží hlas, hlas KRÁLOVNA MÍRU a tak se otevřeli prorockému volání.

Jeden zklamaný věřící se ohlásil v masmédiích následovně:  Chodil jsem do kostela asi 30 roků. Za tu dobu jsem slyšel asi 3000 kázání. Nemohu si vzpomenout ani na jedno. Proto myslím, že je ztráta času chodit každou neděli do kostela. K tomu různí lidé přidávali svoje komentáře. Jeden člověk tam napsal: Jsem už 30 roků ženatý. Za tu dobu moje žena připravila přibližně 32 000 jídel. Mohu přiznat, že si  nedokážu vzpomenout na celý ten jídelníček a přesně ani na  jedno z těch jídel, ale kdyby mi má žena nepřipravovala jídlo byl bych teď fyzicky mrtvý. Stejně tak, kdybych nechodil do kostela, byl bych duchovně mrtvý.

V životě je opravdu důležité dokázat dávat všechno na správné místo, protože teprve tehdy můžeme říci, že jsme úspěšní. Omyl je, že se úspěšnost měří množstvím peněz, které vlastníme. Mohou se nám stát veliká neštěstí, přijít těžké nemoci, a nebude zázrak, jestli se nám to podaří řešit nebo když se zázračně uzdravíme. Větší zázrak je už, když se nám podaří to přijmout a jít správně dál po této Zemi. Bůh nás tomu neustále učí slovy, která slýcháme při mši svaté nebo si sami přečteme někde v tichosti. Sami v životě nikdy nepůjdeme správným směrem. Tato Země je přespříliš hříšná, aby to tak mohlo být, ale půjde to jen jestli se naše kroky sjednotí s Božími kroky. Pán Bůh stále kráčí touto Zemí a hledá svoje přátele. Navazuje s nimi úzké vztahy, aby oni potom se dokázali o tu blízkost dělit s druhými.

Zadívejme se do svého srdce, mění-li se ono zázračně během tohoto svatopostního období. Kolik je v něm blízkosti. Nakolik poznáváme druhého člověka i Boha vedle sebe? Jsme připraveni nosit svůj kříž, aby nás on potom dovedl ke vzkříšení. Kdykoli půjdeme Boží cestou budeme muset snášet i různé výčitky. Proč by to bylo divné? I Ježíšovi toho mnoho vytýkali. Slyšeli jsme v evangeliu: On koná dobro a lidé se snaží v tom všem najít podvod. Nemohou snést, že někdo není jako oni připoután k tomu pozemskému. Řekneme-li, že je zlo pomlouvat druhého člověka, řeknou nám co je nám do toho, že přece nemluví o nás. Řekneme-li, že je zlo prodávat drogu, řeknou nám, že my ji nemusíme kupovat. Řekneme-li, že je špatné chodit do herny, řeknou nám, že tam chodit nemusíme. Řekneme-li cokoli, mají odseknutí vždycky připravené. Jestli jsme bázliví pak to spolkneme a neuděláme co vidíme, že udělat máme. Pravý křesťan není člověk, který se do ničeho nemíchá. Pravý křesťan je člověk, který promlouvá prorockým hlasem. Nedopustí sobě chodit po špatných cestách a napomíná druhé, aby to nedělali. Jak se zachováme, když se dostaneme do takových okolností, závisí na tom jaký systém hodnot  jsme vytvořili v sobě ve vlastním životě. Ten může nést pečeť křesťanství a nebo nejrůznějších současných myšlenek. Pro co se rozhodneme? Křesťanská řeč je vždy soudobá, protože nás vede k pravým hodnotám. Přežila tisíciletí, přežije i čas do konce světa. Proto není podivné, že jdeme stále vpřed a počet křesťanů vzrůstá. Dosáhli jsme jednu miliardu a čtyři sta milionů. Všude křesťanství bují jenom ne na tomto našem Západě, který se proto rychle blíží ke svému konci. Ty různé moderní hodnoty přicházejí i odcházejí. Není to nic zvláštního. Vždycky byly náhražky místo pravých hodnot, které je nemohly nahradit, proto jsou odmítané. Člověk nepotřebuje být velmi moudrý, aby tohle všechno pochopil. Potřebuje být jen otevřený moudrosti Boží.

Drazí bratři a sestry, jsme v polovině Postního období. Plody máme na dosah ruky. Dodejme si odvahu, vezměme je, přijměme je tím způsobem za své a tak obnovujme sebe i svět kolem sebe. Amen. 

(přeloženo ze zvukového záznamu)