Fra Petar Ljubičić, který má zveřejňovat medžugorská tajemství se zúčastnil 2. Kongresu o Medžugorji

S velkou radostí a láskou zdravím všechny, kteří budou toto sledovat. Medžugorje je pro mě místem milostí a zázraků, místem modlitby, zázračných obrácení, místem, kde mnozí našli to, co hledali celý život. Medžugorje je místem míru, oázou pokoje. Když sem někdo přijde - vždy má touhu se znovu vrátit. Proč? Protože se tu stalo něco zázračného. Nebe se otevřelo, přišla k nám naše nebeská Matka Marie, Královna míru.

Právě mír je ta drahocennost, kterou všichni potřebujeme. Bez míru, nemůžeme být radostní, šťastní a spokojení. Mír je největší hodnota, která spočívá v plnosti života, plnosti radosti, plnosti štěstí. Abychom měli mír a mohli být šťastní a dělat šťastnými ostatní, je potřebné - jak nám říká Panna Maria - obracet se každý den, pevně věřit v Boha, konat pokání a modlit se srdcem, modlit se s láskou. Kdo to zde na tomto místě milosti pochopí, pochopil všechno, pochopil hlavní poselství, které Medjugorje dává všem.

Mnozí jsou vděční Bohu, že sem přišli, našli víru, našli smysl svého utrpení, svých křížů a celého svého života. Proto mnozí říkávají: Bez Medžugorje bych si nedokázal představit svůj náboženský a  pravý, skutečný život. Od té doby, co jsem byl tady a modlil jsem se na Kopci zjevení, na Križevaci  nebo v tomto nádherném,  prostorném medžugorském kostele,  jsem se stal přesvědčeným, opravdovým věřícím. Proto musíme být Bohu vděční za všechno, co se tu stalo. Zde se stala zázračná obrácení. Jenom drahý Bůh ví, kolik milionů lidí přišlo, kolik jich nalezlo pokoj v srdci a kolik se jich rozhodlo žít novým životem.

Znám spoustu těch, kteří tu byli, protože jsem tu osobně byl deset a půl roku. Nikdy nemohu zapomenout na těch deset a půl roku svého života. Neznal jsem vizionáře předtím než  se začala zjevovat Panna Maria. Několik prvních dnů jsem tu nemohl být, protože jsem připravoval biřmovance - první, druhý a třetí třídu střední školy - na biřmování. Když jsem sem přišel pátého dne - a přišel jsem večer s jedním knězem – on měl příležitost mluvit s Vickou a Ivankou. Byl otevřený, já jsem jen mlčel a poslouchal. Zeptal se Ivanky: „Ivanko, je Panna Maria tak krásná, jako jsi ty?“ A Ivanka vypadala velmi hezky... Ona se usmála a řekla: „Můj důstojný pane, kdybys ty viděl Pannu Marii, přál bys si hned zemřít, abys ji znovu viděl! „To jsem si zapamatoval, to se mi nějak vrylo do paměti.

Vizionáři jsou ti, které si Panna Maria vybrala, které si Bůh vybral, aby nám jejich prostřednictvím dal poselství. Ani oni sami to nemohli očekávat. Pro ně to bylo náhlé a neočekávané. Mně osobně právě to pomohlo. To zažili naši věřící, chlapci a dívky, kteří zde žili. Já jsem ani na okamžik nemohl pomyslet, že si oni vymýšlejí, že nevědí, co se děje. Oni - zdraví a normální - viděli, měli ten dar,  tu milost vidět něco nadpřirozeného, ​​něco, co není z tohoto pozemského světa, a to nám předali. „Viděli jsme Pannu Marii.“ Pokud to řekne zdravá, normální osoba, co můžeme jiného než jí dát důvěru a uvěřit, že to tak skutečně je.

Vždycky jsem miloval naši nebeskou Matku Marii, a zvláště když jsem tady byl a zažil tolik poutníků, kteří se mi osobně svěřili, kteří mi řekli, že Panna Maria jim v životě opravdu pomohla a že bez ní si nedokážou představit svůj budoucí život. Proto jsem Bohu osobně vděčný za všechny ty milosti, za všechny ty dary, za všechny ty zázračné události, které se zde na tomto místě dějí.

V době této pohromy, která postihla tento svět, která postihla mnohé - a mnozí již odešli na věčnost - jsme pozváni, abychom brali vážně tento čas milosti, tento čas obrácení, čas modlitby, čas naší duchovní očisty, čas našeho rozhodnutí pro Boha.

Poutníci říkají, a to rád slyším: „Medžugorje je skutečně milostiplné místo, kde můžeš zažít, že tě Bůh miluje a má s tebou svůj plán. A to ti pomáhá se obrátit. “Medžugorje je místem velkých, nesmírných obrácení, a to je to, co si i Panna Maria přeje, protože když je člověk obrácen, když je naplněný Boží milostí, připravený na všechno. Dokáže si odříkat, může konat podivuhodné věci. Víra spočívá právě v tom, že se otevřeš Bohu, že se nu odevzdáš, důvěřuješ mu a necháš se jím vést. Proto je především podstatné a důležité, že když sem přicházíme, abychom rostli ve víře, té velké ctnosti, bez níž není ani pravé obrácení, ani pravá modlitba.

Když nás Panna Maria volá a učí nás modlit se srdcem, neznamená to modlit se ze zvyku, mechanicky, ale s láskou, s důvěrou, s jistotou, s čistým srdcem, tak jak to Bůh od nás očekává. Modlit se srdcem, pevně věřit v Boha znamená mít jistotu, že Bůh vyslyší  naše modlitby a že nám dá to, kvůli čemu přicházíme sem, na toto místo milosti.

Především pro mě bylo důležité vidět, že lidé, kteří sem přijdou, snadněji činí pokání.  Ti, kteří možná nežili svou víru tak, jak by měli, zde našli milost, která jim pomohla věřit v Boha a začít se modlit srdcem, jak si to přeje Panna Maria. To lidi proměňuje. Jsou lidé, kteří roky chodili na mši svatou, ale neprožívali ji srdcem  ani s láskou. Nechápali, že je to slovo Boží, které jim je dáno a že je zde Ježíš Kristus, Božský Spasitel, který se za nás obětuje, který nám dává všechno a očekává od nás, že mu odplatíme svojí láskou, svojí věrností.

Tady,  jako nikde jinde, jsem zažíval úžasné zpovědi. Muž přijde a říká: „Panna Maria na mě čekala dvacet, třicet, čtyřicet let, abych právě tady udělal  to, co ode mě Bůh očekává, abych tu zanechal celý svůj hříšný život a abych začal žít milostiplným životem.“ To nelze vyjádřit těmito ubohými slovy, takže mnozí říkají: „To, co jsem zde zažil, nemohu vyjádřit slovy, protože jsou na to příliš ubohá. Já to prožívám, snažím se to žít a ukazovat ostatním, že dnes můžeš být opravdový přesvědčený věřící - katolík. “

Znám mnoho kněží, kteří říkali, že měli v životě okamžiky krize, ale když tady zpovídali a viděli, jak se lidé modlí, jak vnímají a setkávají se s Bohem, i v nich se stalo něco zázračného. A říkají, že si ještě více  zamilovali svoje povolání a že začali být ochotnější obětovat se za své bratry a sestry. A zde více než tisíc lidí - z nichž mnohé osobně znám, protože jsem tu byl deset a půl roku - objevilo povolání sloužit Bohu a bratrům a sestrám. Mnozí, kteří žili téměř bez Boha, říkají, že se zde setkali s Bohem,  našli Boha a že se rozhodli být úplně Bohu a zasvětili se Mu v kněžském nebo řeholním životě. I to je znamení, že Bůh je zde zvláštním způsobem aktivní. Podivuhodné.

Vždy byli nějaké problémy, potíže, různé nemoci, ale tato pohroma postihla většinu lidí. My jsme pozváni, abychom i toto využili pro vlastní dobro. Řekl bych těm, kteří přicházejí a kteří jsou zde v myšlenkách a srdcem: Proměňujme každý okamžik života na okamžik spásy pro sebe osobně a pro naše bratry a sestry. Bůh nám dává svou milost nejen v Medžugorji, ale i po celém světě, kdekoli se člověk otevře, uvěří v Boha, jemu se odevzdává, očekává od něj pomoc a zázrak. Proto každý člověk může každý okamžik svého života měnit v okamžik spásy pro sebe a pro všechny své bratry a sestry. To je můj vzkaz  a myslím, že to je přesně to, co si přeje i naše nebeská Matka. Ona sama nám řekla: Chci vás všechny mít v ráji, drahé děti! Žijte tak a přijďte ke mně s darem svatosti.

[Toto je poselství ze dne 13. listopadu 1986 a zní přesně takto: „Chci, aby každý z vás, který byl u tohoto pramene milosti, přišel do ráje se zvláštním darem, který mi odevzdá, a to je svatost. “]

Pokud se snažíme být svatí, ke všem dobří, modlit se za obrácení všech - to je nejjistější cesta ke svatosti, ke spáse. Žijme tento život a on nám byl darován, abychom si jím  zasloužili věčnost, nebe, pro které jsme stvořeni.