Fra Slavko Barbarić, který žil srdcem, se za nás přimlouvá v Nebi

Když myslíme na fra Slavkovo dílo a působení, každopádně se nám v mysli vybaví slovo srdce, které často užíval ve svých mluvených i psaných projevech: modlete se srdcem, postěte se srdcem, slavte mši srdcem, klanějte se srdcem…

On to mohl říkat a psát, protože všechno dělal srdcem – žil srdcem, modlil se srdcem, druhé přijímal srdcem, pomáhal srdcem, dával se srdcem, a všechno srdcem přeplněným důvěrou v Pána a v Královnu Míru. A tak fra Slavkovo srdce rozdělené na kousíčky pro druhé lidi, přestalo tlouct 24. listopadu 2000 mezi 14. i 13. zastavením, na Križevaci, když se vracel po dokončené pobožnosti křížové cesty, kterou vedl pro farníky a poutníky.

Toho chladného odpoledne a večera toho dne zpráva o nenadálé fra Slavkově smrti zmrazila srdce jeho přátel, medžugorských poutníků po celém světě. Každý se ptal: Jak je to možné?! Ještě toho rána nahrál emisi pro Radiostanici „Mir“, slavil mši svatou, promlouval k poutníkům! A už další den, v pravidelném poselství předaném prostřednictvím vizionářky Marije Pavlović-Lunetti z 25. listopadu Panna Maria zahřála  srdce svým poselstvím: „…váš bratr Slavko se zrodil do Nebe, a přimlouvá se za vás.“