Historie jednoho kněžského povolání

Moje povolání je dar Boží. Byl jsem voják v Sovětském Svazu v roce 1978. Měl jsem dívku, plánoval jsem, že se ožením a založím rodinu.

Jednoho dne jsem se ocitl na moskevském letišti a měl jsem neobyčejný zážitek. Dnes je mi úplně jasné, co se tehdy stalo, ale tehdy jsem bal zcela rozrušený. Zažil jsem, určité naplnění - extázi duchovní Lásky. V jednom okamžiku jsem klekl a začal jsem se mocně modlit. Při modlitbě jsem došel k poznání, že mám nastoupit do semináře - že je kněžství moje životní povolání. Pochopil jsem, že je to Boží povolání a znamení, a byl jsem si vědom, že nemohu přehlížet jeho povolání a neodpovědět na ně. Byl jsem si jist, že On nejlépe ví, co je pro mne pravá cesta.

Zpočátku jsem to těžko chápal a přijímal, protože jsem měl jiné plány pro budoucnost. Před tím jsem nepřečetl jedinou duchovní knihu, ani jsem neministroval, neznal jsem ani žádného kněze, který by mne v tomto mohl vést. Nikdy v životě jsem se nesetkal s řeholníkem nebo řeholnicí. Začal jsem plakat a ptal jsem se sebe i Boha: Jak já mám být kněz? Cítil jsem se být příliš slabý na takové povolání, a v jednu chvíli jsem pomyslil, že Bůh možná udělal i chybu. Ale přes všechnu moji zmatenost mi Bůh od té chvíle začal soustavně radit v srdci. Následující dva roky jsem prožíval v přemýšlení o Bohu, v pátrání po Bohu, v pronikání do obsahu jeho slov. Čím více jsem vnikal do Božích slov a jeho Lásky, tím se mi stávalo jasnější a přijatelnější i moje povolání. Tehdy mi bylo 24 roků. Bylo to těžké období komunizmu, ale já jsem měl potřebu mluvit k lidem o Bohu a přibližovat jim Ho.

Byl jsem inženýr technologie. KGB mi nabídlo, abych zůstal u armády a byl hlavním inženýrem v továrně na výrobu zbraní. Nabízeli mi, abych byl plukovník, ale já jsem se rozhodl být Boží plukovník a v roce 1979 jsem vstoupil do semináře. Protože, Bůh věděl, že se komunizmus rozpadá a proto připravoval kněze, kteří mu pomohou s novou evangelizací.

Vzhledem k tomu, že jsem Polák, chtěl jsem být polský kněz. Protože je důležité znát mentalitu, kulturu, charakter a zvyky lidu, kterému sloužíš. Jsem šťastný, že jsem přijal Boží povolání a že je mi darováno být knězem.

My všichni se nejméně jednou ocitneme na nějaké životní křižovatce nebo v krizi. Proto je důležité, aby se věřící modlili za nás kněze a podporují nás svojí modlitbou.

Medžugorje prožívám jako znamení Boží milosti. V čase, kdy je Satan tak silný, je na druhé straně silné milosrdenství, které nám Bůh projevuje skrze přítomnost Panny Marie v Medžugorji. Proto se zodpovědností přijímám její poselství a snažím se na ně odpovídat.

(Otec Jožef, Polsko)