Homílie apoštolského administrátora H. Hosera při mši svaté o Slavnosti Všech Svatých

Překlad homílie z biskupovi mše svaté na vnějším oltáři farnosti Medžugorje:

Drazí bratři a sestry,
měsíc listopad, poslední měsíc liturgického roku, začíná slavností Všech svatých. Kdo jsou světci? Jak je můžeme popsat? Dokážeme-li si jich vážit?
Světci jsou poutníci. Putovali po cestách lidského života a došli do cíle. Ten cíl je Nebe. Oni tam bydlí. Tak se oni stali našimi průvodci na té cestě a mohou nás vodit cestou, kterou dokonale dobře znají.
Kromě toho, každý z nás má svého osobního průvodce. To je především náš svatý patron. Dostali jsme jeho jméno, které definuje naši osobní identitu. Někteří z nás mají ještě jedno jméno, které přijali při biřmování. Ten světec je ochránce naší zralosti ve víře.
Naši životní průvodci mají svoji cestovní příručku, svoji zeměpisnou mapu. Jedná se o text dnešního Evangelia. To jsou Blahoslovenství, která zaznamenal svatý evangelista Matouš. Čtyři z těch Blahoslavenství uvádí i svatý evangelista Lukáš. Blahoslavenství vedla světce ve všech situacích jejich pozemského života. Snažili se být milosrdní, mít čisté srdce, být šiřiteli míru. Přijímat urážky a pronásledování. Svatý Lukáš zdůrazňuje hodnotu těch, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, těch, kteří pláčou - oni budou utěšeni.
Jsou dva druhy světců. První se vztahuje na lidi, kteří jsou známí pro heroickou povahu svých ctností. Nazýváme je vyznavači. Další kategorie jsou mučedníci, kteří prolili svoji krev, aby vydávali svědectví o Kristu.
Ale co světci ve skutečnosti dělají pro nás? Zajímají se o nás? Odpověď je jednoduchá: oni jsou naši věrní průvodci na naší cestě svatosti. Neodpočívají, stále pracují a zasahují podle potřeby. Svatý Dominik před smrtí řekl: "Neplačte, budu vám užitečnější po smrti a budu vám pomáhat účiněji než v životě." Svatá Terezie z Lisieux řekla totéž jinými slovy: "Svůj čas v Nebi budu trávit tím, že budu konat dobro na zemi."
Světci se vždycky přimlouvali za Boží lid. Lidová zbožnost svěřovala jejich ochraně kostely, vesnice a města, dokonce i celé státy. Každému se připisovala nějaká "specializace" v souladu s níž pomáhají v situacích různých neštěstí a potřeb. Vzýváme je při určitých nemocích. Například svatého Blažeje, patrona Dubrovníku, při nemocích krčních a podobných. Je mnoho takových  příkladů.
Ale, drazí přátelé, úloha světců tímto nekončí. Oni se za nás přimlouvají u Boha. Oni jsou naši obhájci a proto Milosrdnému Bohu plnému lásky přednášejí naše prosby, naše touhy, naše problémy, naše bolesti a naše radosti. Oni se modlí s námi a za nás.
Tady vám musím říci něco o pokladu Církve. Každý hřích, ať lehčí nebo (nedej Bože!) těžký - smrtelný, můžeme srovnat s dluhem. Komu nebo čemu něco dlužíme? My jsme dlužníci Boha a jeho Spravedlnosti. Když spácháme hřích, zadlužujeme se i vůči svým bližním. A ještě hůře, stáváme se dlužníky, kteří svůj dluh nejsou schopni vrátit.
Kdo tedy bude splácet to, co dlužíme spravedlnosti? Splatil to sám Ježíš Kristus, ale i všichni svatí spolu s Ním. Oni platí drahocenou a nesrovnatelnou valutou - svými zásluhami, které nazýváme i "pokladem posvěcení". Ježíš na sebe vzal i hřích světa. On zažil osud všech hříšníků, protože hřích vede do smrti, dokonce i do smrti věčné. Spravedlnost má neúprosnou logiku. Ježíš a světci, když splácejí naše dluhy, konají ohromný skutek Milosrdenství. Tím způsobem milosrdenství provází spravedlnost.
Slavností všech svatých začíná měsíc listopad a modlitba za naše zesnulé. Další den si připomínáme naše věrné mrtvé. Během celého týdne, který následuje, máme možnost získat úplné odpustky pro osoby za které se chceme modlit. Tento rok, kvůli pandemii, papež František těch osm dnů prodloužil na celý měsíc. Musíme tedy vysvětlit, co je ten odpustek, tedy, indulgence.
Každý hřích, který spácháme s sebou nese dva následky. Jeden je naše vina. Když litujeme, když se kajeme a přistoupíme ke svátosti pokání, vrací se nám nevinnost, ale následky našich hříchů existují a trvají. Škoda je způsobena. Ten, který ji spáchal na sebe přebírá následky, tedy trest. Věčný trest je smazán svátostí pokání a smíření.
Ale jsou tady i časné tresty, které musíme převzít na sebe během pozemského života nebo v Očistci. To je trápení a těžkosti všeho druhu. Do toho se připojí i poklad Církve. Církev má moc platit náš dluh připisováním hodnot (tedy zásluh) nahromaděných v pokladnici světců, ale musíme si být vědomi za jakých podmínek můžeme dosáhnout odpustek neboli indulgenci. Využijme to z lásky k našim drahým zesnulým, kteří netrpělivě čekají naši pomoc!
Drazí bratři a sestry, jsme šťastní, že máme tolik přátel v nebi! Buďme ve stálém kontaktu s njimi a za všech okolností je volejme na pomoc, děkujme jim za dobrotu a příklad života, který již opustili. Oni se neustále a neúnavně za nás přimlouvají.
Kolik jich je? To nevíme. Svatý Jan je viděl: "veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; " (Zj 7, 9)
Veleben buď Bůh ve svých andělech a ve svých svatých. Amen.