Homílie arcibiskupa Henryka Hosera ze mše svaté 4.srpna

4. den 31.MLADIFESTU vedl mši svatou apoštolský vizitátor pro Medžugorje, biskup Henryk. Tentokrát nás bouře vyhnala z liturgického místa za vnějším oltářem a celebranti a část lidu se uchýlila do kostela. Biskup Henryk velmi statečně kázal i za bouřlivého větru... Na závěr mše byl odměněn aplauzem.

+  Henryk Hoser sac

Drazí bratři a sestry,

Drazí účastníci Festivalu mládeže,

Drazí poutníci,

Toto je 31. 'vydání' Festivalu mládeže v Medžugorji, tehoto roku pod heslem: „Přiďte a uvidíte“.

Kdo první vyslovil ta slova? Byl to sám Ježíš Kristus! A stalo se to hned po Kristově křtu v řece Jordán, kde křtil sv. Jan Křtitel, a provázeli ho dva učedníci. Jistě byli ještě mladí a hledali životní cestu: komu věřit? Koho následovat?

Když Jan Křtitel ukázal na Ježíše, nazýval Ho Beránkem Božím, ti  dva učedníci pochopili, že se jedná o někoho velmi důležitého. Kromě toho, do dnes vyslovujeme tato slova při každé mši svaté, před svatým přijímáním: "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa"!

Ze zvědavosti šli za Ním. Když je Ježíš uvidí, ptá se jich: "Co hledáte?" A oni řekli: "Mistře, kde bydlíš?" Ježíš jim odpověděl pozváním: "Přijďte a uvidíte." A tak jsme došli k heslu letošního Festivalu.

Když se nám někdo zdá být zajímavý, když nás dokonce i zaujme, chceme vědět ne jen jak se jmenuje, ale i odkud pochází, odkud přišel a kde žije, jakou má adresu. A když nás pozve k sobě, rádi takové pozvání přijmeme. Protože příbytek nám umožňuje lépe poznat jeho obyvatele a říká o něm toho mnoho. Dokonce i slavné osoby se pyšní svými domy a rády je předvádějí na internetu!

Abychom někoho lépe poznali, potřebujeme se s ním setkat. Nestačí kontaktovat telefonicky, e-mailem nebo na sociálních sítích. Důležité je místo setkání. Takovým místem setkání je právě Medžugorje. Jeden z poutníků mi řekl : "Tady v Medžugorji je cítit přítomnost"! Čí přítomnost?  Přítomnost Boha, přítomnost Ježíše a přítomnost Marie, naší Matky.

Ve světě ve kterém žijeme, je stále těžší se setkat v realitě, a stále je lehčí kontaktovat ve virtuálním světě. Je stále těžší se setkat s někým komu můžeme věřit, komu se můžeme otevřít, a říci i všechno co nás bolí. Proto se upuštěnost stala nemocí této civilizace.

Když Bůh tvořil člověk, vyslovil slova, která jsou trvale aktuální: "Není dobré, aby člověk byl sám" (Post 2,18). Člověk je ve své povaze společenská bytost. Proto osamocenost člověka trápí v různé intenzitě, v každém čase a období.

Velikým časem a místem setkání je mše svatá. Právě ona je nejdůležitějším okamžikem každého dne v Medžugorji. Během mše svaté jsme pozvaní ke dvěma stolům. Ke stolu Slova Božího a ke stolu Eucharistie. Každý den se můžeme sytit z těch stolů. Nakonec, člověk nežije jen z pokrmu pro tělo, ale potřebuje - a to velmi! - pokrm pro duši, rozum a srdce.

A co nám to dnes nabízí stůl Božího slova? Toto je úryvek z knihy proroka Jeremiáše ze Starého zákona. Ten veliký prorok, který říkal pravdu kvůli které byl pronásledován, zakusil  bolestnou osamělost. Bůh mu říká: „Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“ (Jr 30, 12-14,17). Ale Bůh ho těší a říká: „Ale já tě zhojím, rány ti vyléčím.“

Drahý  příteli,

důvody osamělosti jsou velmi různorodé a nezávisí vždy na nás. Trpí osoby bez péče, osoby bez rodiny, často nemocní, protože nemoc izoluje. Trpí sirotci, trpí děti jejichž rodiče se rozvedli. Ale jsou i druhy osamělosti za které jsme si sami vini. Uzavírání se před druhými, sobeckost, uvažování jenom o sobě samých, lakomství a mnohé jiné chyby vytvářejí osamělost.

Mnozí mladí trpí osamělostí. Proč? Protože nevědí jak žít, nemají komu věřit, jsou ranění a uzavření do sebe, protože jsou také vykořisťovaní nebo podvedení, trpí různými nespravedlnostmi. Cítí se být zklamaní, upadají do smutku a deprese. Chybí jim důvěryplní vůdci, protože je ani nehledají.

Přitom věřící by se neměl cítit opuštěný. Jestli se modlí slova modlitby Páně, "Otče náš", když má takového Otce, může a má se k Němu obracet s každou věcí, otevírat Mu svoje srdce a odhalovat  nejskrytější myšlenky. Může mluvit s Matkou naší a Matkou Kristovou, s naší Utěšitelkou, Královnou míru.

A ty rozhovory s Bohem nejsou nic jiného než modlitba. Veliký polský básník, Adam Mickiewicz, napsal: "Pane! Co jsem já před Tvojí tváří? – Prach a nic; Ale když jsem se Ti vyznal ze své nicotnosti, Já - prach, budu mluvit s Pánem” (Letnice, IV.část). Modlitba je právě „rozhovor“ s Bohem! On nám dá sílu, daruje optimizmus a naději, ukáže nám pravý smysl života. On nás pošle k druhým.

Nežijeme pro sebe: žijeme pro druhé! To nás naučí žalmy, nejkrásnější modlitby, které opakoval sám Ježíš Kristus, celá Církev se je modlí každý den.

Druhé jídlo ze stolu Božího Slova, která je nám dnes nabízeno je pravda o lidském srcdi. V neanatomickém smyslu, srdce je centrem lidské osobnosti: tam se setkávají myšlenky, záměry, pocity a lidské svědomí. Čistota srdce určuje hodnotu osoby. Přehnaně se staráme o čistotu těla, používajíc tolik hygienických a kosmetických prostředků, a jsou jich plná obchodní centra.

Ještě více by bylo třeba pečovat o čistotu srdce, která je ještě důležitější. A Kristus nám dnes dává lekci o čistotě srdce.  Nedělá srdce nečistým to co přichází zvenku: nejenom nějaký pokrm, který je považován za nečistý, ale dokonce ani vnější zlé vlivy našich čidel, kterým se čisté srdce dokáže vzepřít.

Ježíš říká svým: „Neznečisťuje člověka to co vstupuje do úst, ale co z úst vychází – to ho znečišťuje.“

Učedníci příliš nerozuměli o co se jedná a Ježíš jim to vysvětluje, jako znalec lidské povahy: „Cožpak nechápete: všechno co vstupuje do ústHomílie , jde do žaludku a pak se vyhazuje do záchodu. Naopak, co z úst vychází, pochází ze srdce,  to člověka znečišťuje.“

I dále vysvětluje: „Ze srdce vycházejí zvrácené myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstvo, krádeže, falešná svědectví, nadávky. To člověka znečisťuje. Ale jíst neumytýma rukama to člověka neznečisťuje.'' (viz Mt 15, 19-20).

My se odsuzujeme na osamělost, když se přestaneme modlit. V Písmu svatém najdene mnohé modlitby, které mohou posloužit jako vzor. Například taková modlitba mladé královny Ester, která má vykonat hrdinný skutek, aby spasila druhé. Přitom jí kvůli tomu hrozí smrt. Proto se obrací k Bohu těmito slovy:  Můj Pane, králi náš, Ty jsi jediný! Přijď na pomoc mně, která jsem sama, která nemám jinou pomoc než Tebe, protože nebezpečí moje je v mé ruce. A nás osvoboď svojí rukou a přijď na pomoc mně, která jsem sama a nemám než Tebe, o Pane! Všechno Ti je známo. Znáš moji tíseň. Bože, nadevše mocný, vyslyš mé beznadějné volání a zbav nás z rukou zvrácených, a osvoboď i mne od mého strachu!“ ( viz Est 4, 17)

Ale nejdůležitější je naše osobní modlitba od srdce k srdci. Jestli to srdce není čisté, je potřeba z něj odstranit smetí o kterém Ježíš říká. Tak mnoho, dokonce i přehnaně se staráme o čistotu těla: koupele, sprchy, mýdla a šampony, krémy a emulze. Ale ty srdce nečistí.

Je způsob: to je svátost uzdravení, nazývaná svátostí smíření a míru. To je svátost odpuštění hříchů a posily pro lepší životní cestu. Tato svátost je současně i Eucharistie, z druhého stolu mše svaté: pravý pokrm pro duši a posilu srdce každého z nás. Užívejme ji často a nebojme se. "Potřebujete být silní!", volal sv. Jan Pavel II.

Přeji vám, abyste našli tyto poklady během pobytu v Medžugorji a srdečně vás zdravím: Vzhůru srdce!

Amen