Interview s biskupem Henrykem Hoserem ve svátek sv. Jana Pavla II.

SANJA: Otče arcibiskupe, chvála Kristu i Panně Marii a vítejte v našich Zprávách z Medžugorje (pravidelná čtvrteční relace Informačního centra Medžugorje virtuálně vysílaná pro zájemce v celém světě).  Znal jste Jana Pavla II.?

MONS. HOSER: Ano, znal jsem ho. Poprvé jsem ho viděl zdálky, když jsem byl ještě mladý člověk. On byl známou osobou polské Církve, a ne jen to. Zúčastnil se Druhého vatikánského koncilu, spolu s další velikou osobností z polské Církve, služebníkem Božím kardinálem Wyszynským, který už tehdy byl známý jako autor velmi významných knih, včetně knihy ''Láska a zodpovědnost''. Byl profesorem na Katolické univerzitě v Lublinu, ale později jsem už navázal osobní kontakt se Svatým Otcem v zahraničí, ne v Polsku. Poprvé jsem se s ním setkal v červnu r.1978, v Milánu na Kongresu rodin, při příležitosti 10. výročí encykliky Humanae Vitae, kdy kardinál Wojtyła uspořádal první konferenci a během přestávky při této konferenci se nám podařilo krátce pohovořit. 

A on mne později poznal ze zprávy nuncia, když jsem pracoval v Ruandě. Tam jsem zavedl rodinný pastorační program, který se zaváděl v celé zemi a ptal se kde jsem a co dělám. Setkali jsme se v Římě na Kongresu rodin v roce 1981při audienci, kterou dr. Wanda Półtawska domluvila pro polské účastníky. A konečně jsem se s ním setkal, když jsem působil v Ruandě. Svatý Otec tam přijel na pastorační návštěvu, kterou pořádal pro Tanzanii, Burundi a Ruandu. To bylo měsíc před vypuknutím občanské války v Ruandě. Tam jsem představil polské misionáře, kteří v té době působili v Ruandě. Tehdy tam bylo osm řádů z Polska, asi 100 lidí. A tváří v tvář, mezi čtyřma očima, jsme hovořili na téma rodin v Ruandě a situace v té zemi. Později mne ze své iniciativy jmenoval za odborníka na první Africké synodě na téma rodiny a rozvoje, což byl souhrn mojí zodpovědnosti. Tu byla také příležitost k setkání a rozhovoru s ním. Přijal všechny účastníky synody za svůj stůl, spolu s církevními soudci. Byl mimořádně otevřený pro kontakt s lidmi.

A na konec, když mě poslal do Ruandy jako stálého apoštolského vizitátora, kterým jsem i zde v Medžugorji, po genocidě v té zemi, jezdíval jsem jednou za tři měsíce do Říma. Vždy mne soukromě přijal na osobní audienci a přitom jsem obdivoval jeho schopnost naslouchání, protože on sám mnoho nemluvil při těch setkáních, jenom pozorně hleděl prozíravým pohledem na mne upřeným, poslouchal co říkám, a přirozeně potom reagoval při veřejných vystoupeních.

Nakonec mne Svatý Otec – to vzešlo z jeho nabídky -  jmenoval arcibiskupem a pomocným sekretářem v Kongregaci pro evangelizaci národů. Jemu vděčím za všechno. Tedy to byl takový kontakt učitele a učedníka. Cítím se být učedníkem Jana Pavla II.

SANJA: Co vás zvláště oslovovalo u Jana Pavla II. jehož svátek dnes slavíme?

MONS. HOSER: Z kontaktu se Svatým Otcem mne prvořadě dojímalo jeho veliká úcta k lidem se kterými se setkával, s kterými hovořil, může se říci, že se ke všem choval stejně. Jak se říká, jestli se jednalo o obyčejného kněze nebo o kardinála, jednal s nimi se stejnou důstojností. To byla jeho první vlastnost. Druhou jeho vlastností bylo, že poslouchal lidi. Měl fenomenální paměť. Tedy to co slyšel od lidí využíval ve svém poučování, ve svých reakcích na události ve světě, v Církvi, což pravidelně  komentoval. On dokázal mimořádně jasně a bohatě poučovat, zejména ve své knižní tvorbě... Pokud se jedná o jeho projevy jako kardinála nebo později jako papeže, to by byla ohromná knihovna ze  které všichni dnes můžeme čerpat, protože se ve svém poučování dotýkal všech aspektů života jednotlivých lidských bytostí a společenského života člověka. V jeho učení nacházíme obraz celé jeho epochy.

On byl papežem na přelomu tisíciletí. Na samotném počátku svého pontifikátu si za svůj program zvolil uvedení Církve a světa do třetího tisíciletí a v tom směru se ubíraly všechny jeho aktivity a projevy. On to činil v plnosti. Odešel k Pánu v roce 2005, pět roků po přechodu do nového tisíciletí. On je fascinující osoba, velmi duchovní a silný človjek, ale i velmi naplněný člověk, který uměl plakat i smát se. Měl zářný smysl pro humor, byl i mimořádně nadaný. Již jsem mluvil o jeho paměti, ale on i mluvil krásným jazykem, měl krásný hlas, krásně zpíval. Současně to byl člověk, který celou bytostí poučoval o tom v co věří a celou bytostí přenášel svoji víru a svoje vědomosti. Zanechal nám dědictví všeho toho čeho dosáhl za téměř 27 roků pontifikátu a všechna ona díla, která můžeme považovat za svůj největší poklad.

SANJA: Dnešní den papež Jan Pavel II. přednesl svoje první kázání. Řekl: ''Nebojte se! Otevřte se co nejvíce. Doširoka otevřete brány Kristu!'' Ta slova zaznívají tak mocně i dnes.

MONS. HOSER: Ano. Jedná se zde o odvahu být Kristův učedník. Svědčit za všech okolností kdo jsme, že svědčíme a kážeme to, co nás Kristus učil, a to za všech situací, nejen osobních, rodinných, nýbrž na široké úrovni politické, sociální, kulturní činosti..., abychom neztratili svoji jasnou identitu. To je jen jeden z jeho elementů, dodání odvahy: ''Nebojte se, ale otevřete doširoka brány Kristu''. Druhý element, který je úzce spojen s prvním, je mít odvahu otevřít se Kristu, který je pramenem naší svobody, a ne otroctví, a také se i otevřít Kristu v našem společenském životě, v našem středu. To určí, jakými hodnotami se sytíme, v které hodnoty věříme a jak poznáváme dobro a zlo.

SANJA: Svatý Jan Pavel II. byl mariánský papež, Totus Tuus bylo jeho heslo, přidal nám i Tajemství světla (k Růženci). Můžete nám něco říci i o té mariánské spiritualitě Jana Pavla II.?

MONS. HOSER: On byl mariánský papež,  mariánský od dětství. V dětství se zúčastnil poutě do Częstochowe se svým otcem, a později do blízké františkánské svatyně do Kalwarie Zebrzydowské blízko Wadowic. A to formovalo jeho mariánskou úctu, jeho vztah  k Panně Marii, tím spíše, že velmi brzy ztratil matku a zvolil si Blahoslavenou Pannu Marii za svoji matku.

Znal knihu Rozpravy o dokonalé zbožnosti k Blahoslavené Panně Marii Ljudevita Marie Grigniona z Montfortu, kterou nosil s se bou. Jako mladík, jako dělník v kamenolomu ''Solvay'' v Krakowě, se jí sytil, jí se vychovával, a později byl i v mariánské škole kardinála Wyszyńského, kterého podporoval v jeho mariánském programu pro celou naši zemi, celou naši vlast. Držel se učení Druhého vatikánského koncilu, osmé kapitoly konstituce Lumen Gentium a nauky svého předchůdce Pavla VI., který byl též mariánský papež. Napsal Marialis Cultus, svoji základní nauku o správné mariánské zbožnosti. Zbožnost k Blahoslavené Panně Marii šířil ve svých projedech a dokumentech, které  napsal, a které často končí modlitbou k Blahoslavení Panně Marii. Napsal i encykliku Redemptoris Mater ve které představuje tvář Blahoslavené Panny Marie z různých úhlů, zejména její velikou víru. Můžeme si jen představovat co ona vše znala a co jí všechno bylo ukázáno, a přesto i ona hledala svoji cestu a často nevěděla jaké s ní má Bůh záměry. Nezakoušela jenom radosti, ale i zármutek, tak ji nazýváme Sedmibolestná a mluvíme o jejích sedmi bolestech. Ty ukazují na bolestné okamžiky její víry, pevnost její víry. Maria je nám nablízku a když jdeme její cestou, nacházíme v ní průvodkyni naší víry.  

Svatý Otec svoje heslo, moto svého biskupství a kněžství – ''Totus Tuus'' určil Blahoslavené Panně  Marii, ''Celý jsem tvůj, Maria'', a to formovalo jeho srdce, jeho rozum a všechno jeho působení. Byl si vědom Mariiny úlohy v dějinách spásy a v životě Církve, a to je i jeho dědictví ze kterého se můžeme učit.

SANJA: Papež se oficiálně k Medžugorji nevyjadřoval, ale jsou svědci, kteří tvrdí, že bylo papežovi Janu Pavlu II. Medžugorje zvláště milé a že je nosil v srdci. Víte o tom něco?

MONS. HOSER: O tom neznám žádné podrobnosti jak papež hodnotil to co se děje v Medžugorji, ale vzhledem k jeho náklonosti k Marii, nevyloučil pravost těchto zjevení a velmi ho to zajímalo. Bohužel, jeho věk a nemoc mu neumožňovali, aby dokončil toto posouzení, aby vynesl některá rozhodnutí s tím související, ale podle toho co je slyšet ve zprávách, které krouží ve světě medií, předpokládá se, že byl velmi nakloněn procesu, který zde probíhal a který začal v době komunismu. Papeži bylo naprosto pochopitelné, že tyto události komunistický režim Jugoslavie pronásledoval a chápal z jakých důvodů k tomu docházelo. Toto byla hrozba ateistickému systému, který vnucoval  komunizmus zemím velmi nábožensky založeným jako Chorvatsko nebo Hercegovina, jako i jiným balkánským zemím, které jsou křesťanské. On uměl číst z těchto událostí i z mariánské perspektivy, a i zpíval v Officium parvum, 'přichází jako vycházející jitřenka, krásná jako měsíc, zářící jako slunce, strašná jako vojsko pod prápory''. (Pj 6, 10) To se vztahuje na Marii. Ona byla hlavní odpůrkyně systému, který byl nelidský, který byl ukrutný, který byl bezbožný. Všechno co se vztahovalo na Marii setkávalo se u něj nejen se zájmem, ale často i s podporou.

SANJA: Celá tato situace ve světě vyvolávaná pandemií koronaviru se odrazila i na Medžugorji a příchodu poutníků. Jak se na to všechno díváte vy?

MONS. HOSER: Pandemie je velmi težké období pro všechny, i pro zem, i pro farnost, i pro toto poutní místo, které je zaměřeno na přijímání a vzdělávání poutníků, kteří sem přicházejí, aby přijali duchovní pokrm. Momentálně je jich velmi málo, a co se toho týká máme veliké potíže se zajišťováním služeb pro  poutníky. Sdílíme stejné potíže jako Fatima a Lurdy, kde také není mnoho poutníků. Známé je, že každou svatyni a každé místo, kde je uctívána Blahoslavená Panna Maria, navštěvují mnozí poutníci, věřící, kteří přijíždějí. A když ti nejsou máte pocit syndromu opuštěného dítěte.

Zvláště děkujeme těm poutníkům, kteří přes všechny potíže s cestováním, přechodem přes hranice, rizikem nákazy, sem přijíždějí a bdí při Blahoslavené Panně Marii. Modlí se tady i tento náš program, který byl vytvořen v minulých letech a dále se v něm pokračuje. Dnes mají velikou úlohu naše media, která mne právě snímají a která jsou schopná přenášet celému světu jak v Medžugorji tluče Mariino srdce a jak všechny ty modlitby, které zde vysíláme k Nebi opravdu do Nebe vstupují. Momentálně jsme ve fázi poskytování virtuálních služeb našim poutníkům, ale i skutečným, pravým. Služeb těm, kteří přijeli z francouzského teritoria, které se nachází v jižní části Indického oceánu, tedy velmi daleko odtud, a jim se podařilo přijet přes všechny těžkosti.

SANJA: Polského papeže mnozí chovají ve svém srdci, zejména Chorvaté, kterým v těžkých chvílích projevoval blízkost a přinesl poselství míru. Jsme vděční i papežovi Františkovi, že nám poslal Vás jako apoštolského vizitátora pro farnost Medžugorje. A mnozí poutníci říkají právě to, že Vy jim připomínáte Jana Pavla II.!

MONS. HOSER: Poprvé slyším, že se mu podobám. Ale už jsem slyšel, že mluvím podobně jako on.  Jak jsem už řekl, jsem jeho učedník. Zhlédl jsem se v jeho tváři, v jeho způsobu řeči, především kvůli daru o který se apoštolové modlili, o seslání Ducha Svatého, aby mohli kázat s přesvědčením a plnou jistotou. Já také myslím, že bychom k lidem měli mluvit s přesvědčením. Jestli my pochybujeme, jestli užíváme jenom podmiňovací způsob a nekážeme hlavní pravdy, kterým učí Církev, pak lidé ve skutečnosti nevěří v to co říkáme. Musíme svědčit o tom co kážeme. Musí být jednota mezi slovy a skutky a to Jan Pavel II. prokazoval dokonale do svého posledního dechu.

SANJA: Svatý Jane Pavle II., přimlouvej se za nás, a Vám velmi děkujeme za rozhovor.

MONS. HOSER: Děkuji divákům a posluchačům (a čtenářům) a doporučuji je do přímluv Jana Pavla II. Jsme šťastní z jeho kanonizace, protože se stále více potvrzuje, kdo on byl a kdo je on pro nás. On na nás nezapomíná. On je s námi. On nám může vyprosit potřebné milosti, a současně nás védst klikatými cestami současnosti.