Já jsem duchovní povolání Panny Marie

fra Goran Azinović (Glasnik Mira, č. 6, 2018)

Na několika místech v evangeliu nacházíme scénu jak Ježíš povolává svoje učedníky. On nepovolává učené nebo slavné osoby svojí doby, ale maličké, nepatrné a bez splečenského vlivu. Bůh, když povolává nehledí na vnějšek. On hledí na lidské srdce, protože si přeje, aby Ho člověk přijal srdcem, aby mu ve svém srdce dal příbytek, aby i sám svým srdcem vytvářel díla, která patří věčnosti. Bůh volá apoštoly, protože je zná, obrátil k nim pohled, známá mu je dobrota jejich srdcí, kterými budou ve světě nosit jeho Radostnou zvěst.

Jaké je to kněžské povolání?

Je to povolání stejné jako ostatní povolání? Volá Bůh každého kněze stejně?  Nebo snad má pro každého z nich zvláštní způsob? Otázek je bezpočet, ale je jedna skutečnost. Kněžské povolání se ozývá v hloubi srdce, kde je Bůh zvláštním způsobem přítomen. Bůh je ten, který nás volá a my jsme ti, kteří odpovídají na povolání.

Ve své době známý francouzsko-rumunský spisovatel a dramatik Eugene Ionesco prohlásil: „Když zazvoní telefon, běžím k němu v naději, pokaždé zklamané, že mi telefonuje Bůh nebo alespoň jeden z jeho andělů!“ Ale s Bohem se takto nesetkáváme! Knězem se stává ten, který uvěřil v Boží lásku, ten, který jako sv. Pavel volá: „Vím, komu jsem uvěřil.“ Kněz je ten, který se odevzdává opakováním slov Panny Marie, plných důstojnosti a vřelosti, ale i jistoty: „Hle, zde jsem!“ Kněz patří Kristově lásce, která ho stvořila a právem můžeme říci: „Kdo nás může odvédst od lásky Kristovy?“ Láska nás pojí s Kristem, který je sám pravá láska.

Jak mnohé nás přitáhla čistota a krása přítomnosti Panny Marie zde v Medžugorji. Kolik sem matek a otců přišlo modlit se za svoje děti. Všechny modlitby a všechny ty prolité slzy přinesly plody.

Toto místo je mimořádné ne jen proto, že se tady zrodila mnohá povolání, ale proto, že tu byla mnohá povolání vymodlená. Znám přítele kněze, který povolání pocítil v Záhřebu, ale později se dozvěděl, že se za něj jeho matka často modlila právě v Medžugorji. On sám často rád zdůrazňuje, že jeho povolání se zrodilo v blízkosti Panny Marie.

Bůh, kromě toho, že volá v hloubi srdce, jsem si tím jistý, že volá i na určitém místě a v určitou dobu. Moje povolání vzklíčilo v Medžugorji a s velikou radostí a vděčností mohu zvolat: „Já jsem Mariino povolání. Bůh mne tady v Medžugorji povolal skrze svoji Matku.“

Nikdo s jistotou nemůže potvrdit kolik je těch, kteří pocítili jeho povolání, kolik je povolání zrozených na tomto místě, ale jsem si jist, že každý zná přesně místo a čas svého povolání. A kdybychom měli každý dávat nějaké znamení na místo, na kterém každý z nás pocítil povolání, jak by potom teprve vypadalo toto Mariino nádvoří, její „rodiště“ duchovních povolání.

Vzpomínám si přesně na den, kdy mne a bratra matka pozvala, abychom s ní jeli na Mladifest. Řekla nám, že musíme jet, abychom to viděli a prožili. Chodili jsme na základní školu. Když jsme vešli do modlitebního prostoru, byl tam veliký nával a mši tehdy měl mně tak drahý kněz, teď už zesnulý, otec Tomislav Vlašić. Kvůli tomu množství lidí jsme se ani nemohli přiblížit k oltáři. Zůstali jsme u zdi Dvorany Jana Pavla II. tam jsme seděli a obdivovali jsme krásu těch okamžiků. Byl jsem nadšený. A tehdy jsem si pomyslel s trochou smutku – jak jsem daleko od oltáře, že nic nevidím, a jak bych si přál být blíže. V tu chvíli jsem začal snít o tom, abych byl co nejblíže k oltáři, protože mne k tomu místu něco mocně přitahovalo.

Když jsem byl tehdy v Medžugorji, zůstal jsem daleko. Ale od té doby i můj následující příchod do Medžugorje přinášel blízkost. Každým novým příchodem jsem byl blíž a blíž k oltáři. Až jsem jednoho dne u téhož oltáře slavil svoji primiční mši svatou.