Jak nejlépe využít tento Advent?

Tomislav Ivančić

Měli bychom dělat něco konkrétního.

Nejdříve si připomeňme co znamená slovo Advent. Znamená příchod. Adventus – latinsky. Ale kdo to přichází? Všichni řeknete: Ježíš. Ale ne, to máš přijít ty! Ty jsi očekáván v Adventu. Ježíš už přišel a čeká na tebe u dveří, říká Písmo svaté, u dveří Tvého srdce, Tvé bytosti.

Co tedy máme dělat v Adventu? Rozhodně si pořiď adventní věnec se čtyřmi svícemi a dej ho na viditelné místo v domě. Postupně každou adventní neděli zapalme další svíčku. A čtyři je znamení plnosti – čtyři strany světa.

To znamená, že postupně vykopáváš studnu a nakonec je studna vykopána až k vodě. Ta studna je jen symbolická. Žádná praxe. Co tedy? Rozhodněte se, že tento Advent budete kopat studnu, ale ne jen do poloviny a přestat, ale až do konce kdy vytryskne voda. Co to znamená?

Budeš se každý den rozhodovat, že si uděláš půl hodiny času, ale to rozhodnutí ať je pevné jako slib na život a na smrt. Všechno může z plánů vypadnout, ale to rozhodnutí rezervované půl hodiny to nesmíš zanedbat. V té půlhodině si nejdříve přečti několik vět z Lukášova evangelia nebo mešní čtení z adventní neděle – evangelium nebo čtení. Po sedmi minutách uvažuj nad textem, přiznej svoje hříchy, že jsi dosud nebral slovo Boží vážně, lituj toho, že jsi to nedělal. Lituj, že jsi dosud zůstával mimo to Boží slovo, nevěnoval jsi se mu a ono bylo potřeba je zasít. A po 15 minutách se spontánně modli, aby v tobě působil Duch Svatý. Vzpomeň si na svůj křest a biřmování, vzpomeň, že tehdy Duch Svatý na tebe sestoupil v plnosti. A dovol mu, aby skrze Ducha Svatého do tebe vstupoval Boží život a aby vzplanul, aby ožil. Ať tě udělá svatým. Na závěr poděkuj Bohu, že jste se stali přáteli. Půl hodina rychle uplyne. Ty se rozhodni pro tu půl hodinu. Vím, že každý kdo to čte si pomyslí:  jakou půl hodinu! Kdo to má vydržet!?

Ale rozhodni se!

Udělej to v životě pro svoji duši a pro Boha! Pro evangelizaci je nutné vykopat tu studnu v duši, aby vytryskla živá voda, setkání s Bohem. O tom mluvil nádherně papež Jan Pavel II. Mluvil o tom i papež Benedikt XVI.  – setkání s živým Bohem! Setkání s Ježíšem Kristem! Jedině to setkání může být evangelizací. Jedině z toho setkání může vzejít nový svět, nový náboženský život, nová generace věřících. Tedy udělejme to! Proč jsme tak líní? Proč se proto nerozhodujeme? Říká se, že je nejtěžší v tomto postmoderním světě ve kterém nyní žijeme, že nikdo už nemá ideál. Nikdo nemá sílu k ničemu, ani pro svobodu, ani pro ideály ani pro nic jiného v životě, aby se obětoval. A dále už není mezi lidmi společenství. Nastal veliký individualizmus. A v tom individualizmu stálé hledání požitků a požitků… a politici to stále podporují, a to znamená ničení člověka – nemorální život. Neposlouchat duch a svědomí. Poslouchat tělo, pudy, vášně – to znamená ubíjet sám sebe.

Zlo je v tom, že my máme děláme jako bychom všechno měli. Nic nepotřebujeme. Nepotřebujeme ani Boha, ani věčný život, ani Církev, ani modlitbu. Nic nepotřebujeme. Je nám všechno jedno.

A papež Benedikt prohlašuje, že to co se dnes děje ve světě se netýká jen světa, ale i nás věřících. Ani my nejsme imunní. Ani my nežijeme mimo svět. Prostřednictvím radia, televize, novin, informací, přes to poddávání se cigaretám, alkoholu, drogám, té bezuzdnosti, to vstupuje do každého z nás! A přes ty zákony, které jsou proti člověku – rozvody, potraty, manipulace s embryi… To všechno jsou hrozné věci proti člověku. A jestli my nebudeme stát proti tomu, kdo jiný?! Proto potřebujeme sílu Ježíše Krista.

A jestli druzí upadají do zla, chceš snad i ty? Dobře, jestli jsi se proto rozhodl, to je tvoje věc. Ale já a moji přátelé ne. My jdeme vpřed!

(přeloženo ze zvukového záznamu)