Jaký vztah je mezi modlitbou a půstem?

I když souvislost mezi modlitbou a půstem není v Písmu svatém specificky vysvětlována, společná nit, která svazuje to dvojí, se objevuje ve všech případech modlitby a půstu, které se objevují v Bibli.

Ve Starém zákoně se zdá, že půst s modlitbou byl spojen s pocitem potřeby a závislosti, nebo krajní  bezmocnosti před skutečností nebo před očekávaným nebezpečím. Modlitba a půst jsou spojené ve Starém zákoně v čase zármutku, kajícnosti či hluboké duchovní potřeby.

Připomínám, že se již můžete přihlašovat na SEMINÁŘ PŮSTU, MODLITBY A TICHA, který bude letošního roku organizován v listopadu v Medžugorji.

První kapitola Nehemjáše popisuje, jak se modlí a postí, pro své veliké rozrušení, když slyšel, že Jeruzalém byl zničen. Mnohé dny jeho modlitby jsou charakterizovány slzami, půstem, vyznáváním hříchů ve jménu národa a proseb k Bohu o milosrdenství. Výlev jeho modliteb byl tak intenzivní, že je téměř nepředstavitelné, že by si přitom udělal pauzu na jídlo a pití. Zničení Jeruzaléma pohnulo i Daniela, aby zaujal stejný postoj: „Obrátil jsem se k Panovníku Bohu, abych ho vyhledal modlitbou a prosbami o smilování v postu, žíněném rouchu a popelu.” (Daniel 9,3). Jako Nehemjáš tak i Daniel se postili a modlili, aby měl Bůh milosrdenství pro lid. Daniel říkal: „Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů.” (Daniel 9,5).

V několika případech ve Starém zákoně byl půst spojován s přímluvnou modlitbou. David se modlil a postil za svoje nemocné dítě  (2. Samuelova 12,16), plačíc před Bohem se vroucně přimlouval (tamtéž 21-22). Ester zapřísahala Mordokaje a Židy, aby se za ní postili, když se chtěla objevit před svým mužem králem (Ester 4,16). Viditelně jsou půst a modlitba úzce spojení.

V Novém zákoně nacházíme příklady modlitby a půstu, ale tam nejsou spojené s pokáním nebo vyznáním hříchů.

Prorokyně Anna „neopouštěla chrám. V noci i ve dne sloužila Bohu půstem a modlitbou.“ (Viz Lk 2,37) Pro tu čtařiaosmdesátiletou ženu, byla modlitba a půst součástí služby Hospodinu v jeho chrámu, zatímco očekávala přislíbeného Spasitele Izraele.

Také v Novém zákoně, se církev v Antiochii postila v souvislosti s uctíváním, když k nim Duch Svatý promluvil o vyslání Šavla a Barnabáše, aby pracovali pro Pána. Tehdy se modlili a postili, vložili ruce na ty dva muže a vyslali je. Podle toho, vidíme tyto příklady modlitby a půstu jako součást uctívání Boha a přání, zalíbit se Mu. Přitom nikde není ani náznak, že by Bůh dříve odpověděl na modlitby jestli jsou provázené půstem. Namísto toho, postit se a modlit poukazuje na upřímnost lidí, kteří se modlí, a kritický stav situace ve které se ocitají.

Jedno je jasné: theologie půstu je theologií priorit, kterými se věřící mohou vyjádřit v nerozdělené a intenzivní oddanosti Bohu a v otázkách duchovního života. Ta oddanost bude vyjádřená krátkodobým odříkáním  si zcela normálních věcí, jako jsou voda a nápoje, aby se těšili v čase z nepřetržitého společenství s Otcem. Skutečnost, že můžeme „silou krve Ježíšovy otevřeně… vstoupit do svatyně nad svatyněmi” (viz Žid 10,19), ať se postíme nebo nepostíme, je jednou z nejkrásnějších částí toho „lepšího“ co je naše v Kristu. Modlitba a půst nesmí být břemenem nebo jen povinností, ale oslavou Boží dobroty a milosrdenství k jeho dětem. (www.medjugorje-info.com)