Je možné očekávat brzké uznání Medžugorských zjevení?

 / Ivan Ugrin, Glasnik Mira, č. 10, říjen 2017 /

Mezinárodní teologickou komisi pro Medžugorje založila v roce 2010 Kongregace pro nauku víry na podnět papeže Benedikta XVI. Výzkumné radě předsedal kardinál Camillo Ruini, penzionovaný papežský vikář pro město Řím a kromě dalších se na práci komise podíleli i chorvatský kardinál Vinko Puljić ze Sarajeva a Josip Bozanić ze Záhřebu. Komise svoji práci uzavřela v lednu roku 2014 a jejími členy byli i naši domácí odborníci z oblasti teologie, a to řeholní sestra Veronika Nela Gašpar z Rijeky, pater Mihály Szentmártni z Říma, důstojný pán Franjo Topić ze Sarajeva, též pater Mijo Nikić ze Záhřebu. Od roku 1992 Nikić přednáší psychologii, náboženskou psychologii a dějiny náboženství na Jezuitské Filosofické Fakultě v Záhřebu. Na Jezuitském Teologickém Institutu přednáší eschatologii. 

Přinášíme rozhovor s paterem Mijem Nikičem o Medžugorji. Je to první interview s členem výše jmenované komise v prostoru chorvatských masmédií.

Očekává se, že papež František brzy vynese rozhodující slovo ohledně Medžugorských zjevení. Jeho zvláštní vyslanec, polský arcibiskup Henryk Hoser, se vyjadřoval pozitivně o pastoračních skutečnostech v oné farnosti ze které pochází šest vizionářů, kteří svědčí, že se jim již 36 roků zjevuje Matka Boží. Jak vy to vidíte? Jsme blízko církevního uznání Medžugorje?

Otázka církevního uznání Medžugorje je stále ještě komplexní otázkou. Skutečnost, že někteří vizionáři stále ještě tvrdí, že mají zjevení, brání autoritě Církve, aby k tomuto fenomenu vyjádřila svůj definitivní postoj a vynesla konečné rozhodnutí. Přitom však, jak se zdá, jsou některá rozhodnutí přesto na obzoru. Ty se týkají pastorační péče o početné poutníky, kteří neustále do Medžugorje přijíždějí a hledají mír pro svojí duši. Jak jste uvedl, polský arcibiskup Henryk Hoser několikrát pochválil pastorační působení františkánských kněží, kteří spravují farnost svatého Jakova v Medžugorji, jako i chování poutníků, kteří se tam setkávají a prožívají zdravou zbožnost, v jejímž centru je Ježíš Kristus a Jeho paschální mysterium. Také je zdravá a pro Církev přijatelná zbožnost k naší Nebeské Matce, která se tam žije. Podle toho by bylo možné očekávat uznání Medžugorje jako světového mariánského poutního místa, které přináší velké a dobré duchovní plody na základě zdravé svátostné zbožnosti a veliké důvěry v mocnou přímluvu Blahoslavené Panny Marie.

Církevní uznání nebo neuznání zjevení v Medžugorji bude možné vynést teprve tehdy až samotná zjevení skončí. To říká jak zdravý rozum tak i církevní tradice. Přirozeně, pokud se mezitím objeví nějaké zjevné manipulace nebo nějaké jiné, pro Církev nepřijatelné, události, církevní autorita se v tom případě, může vyjádřit i dříve bez čekání na skončení údajných zjevení.

Co se týká medžugorských událostí, doposud nejsou známy žádné takové, pro Církev nepřijatelné, události. Naopak, jedná se o velmi dobré duchovní plody, jak dosvědčuje již jmenovaný Papežský vyslanec, arcibiskup Hoser. A kdy dojde k církevnímu uznání Medžugorje, tedy vyjádření konečného postoje Církve, o tom rozhoduje sám papež. On to učiní až usoudí, že je dostatek argumentů pro takové závažné rozhodnutí.

Z dosavadních reakcí a výroků papeže Františka je možné dělat závěr, že je dost pochybovačný k údajným zjevením a podobným událostem. Před časem v rozhovoru s Argentinským rabínem Abrahamem Skorkou, tehdejší kardinál Buenos Aires, Jorge Maria Bergoglio, prohlásil: "Momentálně cítím nedůvěru k případům uzdravení, zjevením a vizím, všechno jsou to věci, které mne uvádějí do obranného postoje."

Známé je také prohlášení papeže Františka, že má raději Marii jako Matku a ne jako šéfovou nějakého poštovního úřadu, která denně distribuuje telegrafické vzkazy v určenou dobu. Toto obrazné vyjádření papeže Františka některé lidi rozrušilo a udělali si z toho závěr, že sám papež je proti medžugorským zjevením. Papež František tím prohlášením chtěl potvrdit pravdu o Marii, že Ona je přednostně Matka Ježíšova a Matka naše a že každé prožívání Marie, které je zabarveno senzacechtivostí, je pro něj i pro Církev nepřijatelné.

Papež si přeje, a to je i jeho povinnost, zachovat čistotu mariánské zbožnosti. Podle toho máme být trpěliví, protože papež František chce mít jasné důkazy před tím než vynese takové významné rozhodnutí.

Jak byste tedy vyložil ochotu Svatého Otce a Mezinárodní teologické komise - které jste se i vy účastnil, v jejímž vedení byl římský kardinál Camillo Ruini - že je prvních sedm dní zjevení věrohodných, na základě čehož by se pokračovalo v dalším zkoumání medžugorského fenomenu? Něco takového, pokud je mně známo, se v souvislosti se soukromými zjeveními doposud ještě nikdy v Katolické církvi nestalo...

Papež František v rozhovoru s novináři vysvětloval, že Komise, kterou založil papež Benedikt XVI., aby prozkoumala "fenomen" medžugorských zjevení, dospěla k závěru, že prověřený "případ", je třeba sledovat ve dvou částech: první část se týká prvních sedmi zjevení, která se jeví jako věrohodná. Druhá část, tedy ostatní zjevení, která stále ještě trvají zanechává určité pochybnosti. To měl pravděpodobně na mysli papež, když mluvil o tom, že je pro něj nepřijatelná úloha Marie jako "pošťačky", která chce na sebe upoutat pozornost věřících. Papež chce zdůraznit skutečnost, že Maria chce být to, co sama o sobě řekla, a to je, že Ona je služebnice Páně, která velebí Boha, který shlédl na Ní, svou nepatrnou služebnici. Podle toho zjevení nejsou ke slávě Panny Marie, nýbrž ke slávě Boha, který vykonal veliké věci v Marii i skrze Marii, jak čteme v Písmu Svatém.

O prvních sedmi dnech zjevení Panny Marie v Medžugorji papež František řekl, že je možné je ještě dále zkoumat. Papež několikrát opakoval, že Ruinierova komise vykonala svou práci velmi dobře. Papež je svobodný ve svých rozhodnutích a on bude mít také poslední slovo, ale protože se takto pozitivně vyjádřil o práci Komise, je možné očekávat, že při vynesení konečného rozhodnutí o medžugorském fenomenu se bude opírat o závěry Komise. O těch já tady mluvit nemohu, nýbrž jen uvažuji o tom, jak by papež mohl reagovat na medžugorské události. Je zřejmé, že papež František si přeje ještě více informací o pastoračním a liturgickém životě, neboli o zbožnosti, která je vedena v Medžugorji. Arcibiskup Hoser podal velmi pozitivní posudek a prohlásil, že se tam praktikuje zdravá zbožnost založená na hlubokém svátostném životě a klanění před Nejsvětější svátostí oltářní. To znamená, že v centru zbožnosti je Ježíš, náš Spasitel a Vykupitel, což si i Svatý Otec přeje.

A co je s dalšími několika tisíci dnů, které uplynuly od prvního zjevení 24. června 1981 až do dnes? Tři ze šesti vizionářů tvrdí, že stále ještě mají každodenní zjevení. Další tři vidí Pannu Marii alespoň jednou do roka. Kolem Mirjany Dragičević Soldo se každého druhého v měsíci shromažďují na Podbrdu tisíce lidí... Pravidelně při té příležitosti předává poselství Panny Marie, jako i každého 25. v měsíci to dělá Marija Pavlović Lunetti...

Skutečnost, že zjevení trvají tak dlouho zneklidňuje mnohé a vzbuzuje  pochybnosti. Papeži Františkovi zvláště vadí, že ke zjevením dochází v přesně určenou dobu a prakticky kdekoli se vizionáři ocitnou. Je třeba zde poznamenat, že i ve Fatimě Panna Maria oznamovala dětem datum, místo a čas dalšího setkání s ní. Přitom ale ta setkání byla málo početná a nějak přesvědčivější.

Panna Maria má svobodu v tom kdy a jak často se bude někomu zjevovat. Přitom Církev ve svém posuzování se musí řídit vlastními kritérii, která jsou teologicky-pastorační povahy, ale je třeba se také řídit podle kritérií zdravého rozumu a hloubkové psychologie, která se zakládá na křesťanské antropologii. V tom kontextu je možné tvrdit, že jedna část poselství pochází od Panny Marie a druhá může být odrazem vlastních přání a potřeb, které si osoba nevědomě spojuje, jakoby pocházely od někoho jiného, v tomto případě od Panny Marie, ale ve skutečnosti pocházejí od vlastní psyché, tedy z její podvědomé části.

Potvrzení uvedených možností máme u velikého učitele duchovního života, sv. Ignáce Loyolského, zakladatele řádu Jezuitů. On ve své knížečce "Duchovní cvičení" přinesl "Pravidla pro rozlišování duchů". V osmém pravidle nám Ignác dává moudrou radu co máme dělat, když zažijeme útěchu bez důvodu, útěchu, která pochází od samotného Boha. Ignác praví, že i v tom případě máme s velkou bdělostí a obezřetností zkoumat a rozlišovat pravý čas takové útěchy, dokud působí, od toho času, který následuje, ve kterém duše zůstane ještě zahřátá a stále ještě cítí dobro a důsledky minulé útěchy.

"V té druhé době, zvláště po vlastním uvažování, a na základě návyků a v důsledku získaných pojmů a soudů, pod vlivem dobrého nebo zlého ducha, dokáže duše často vytvářet různá rozhodnutí a názory, které nevzešly bezprostředně od Boha, našeho Pána. A proto je potřeba je dobře prozkoumat před tím než jim úplně uvěříme a začneme je prožívat.

V tomto osmém pravidlu druhého týdne duchovních cvičení Ignác prokázal dokonalou kvalitu hloubkového psychologa a mistra spirituality. On geniálně uvedl, že i v tom případě, že se sám Bůh zjevuje duši, ona musí být opatrná v rozhodnutích, která vytváří v takovém rozpoložení. A důvod té oprávněné opatrnosti spočívá ve skutečnosti, že osoba nemůže jasně rozlišit okamžik, kdy Bůh odstoupí a kdy přestane duchovní útěcha. I když je duše zahřátá duchovní útěchou, musí si být vědoma, že všechno, co jí napadne v tom dalším období, nemusí nutně pocházet od Boha, nýbrž může být plodem lidského uvažování, fantazie, touhy, obav a očekávání. Proto je potřeba všechny ty inspirace dobře zkoumat před tím než je začneme uvádět ve skutek.

Může se uvedené osmé pravidlo svatého Ignáce použít na druhou část medžugorských zjevení, která doposud nejsou předmětem zkoumání, tedy, která nemají tu závažnost prvních sedmi dnů zjevení?

Jsem hluboce přesvědčený, že by toto osmé pravidlo rozlišování duchů mohlo vnést mnoho světla a řešit veliké dilema v otázce nejasností v soukromých viděních a zjeveních o kterých jsme přesvědčení, že mají mnoho dobrého a přijatelného, ale i něčeho co nám vadí nebo co není zcela v souladu s naukou Církve. Je zapotřebí vyloučit přístup černobílé techniky a zavést více citlivosti a niancí do přístupu k soukromým viděním a zjevením.

Je možné, že v takovém autentickém soukromém zjevení bude jedna část poselství od Boha daná a jako taková přijatelná pro jednotlivce i pro celou Církev, jako je výzva k obrácení a modlitbě, a přitom druhou část poselství je potřeba zamítnout, jako něco co s Bohem nesouvisí, co Ho dokonce i uráží a co odporuje nauce Církve. Proto je potřeba dobře rozlišovat duchy a tudíž kriticky prozkoumat obsah soukromých zjevení. To nemohou učinit samotné osoby, které měly zjevení, nýbrž to musí konat církevní osoby, které jsou kompetentní ve své oblasti a které dokážou soucítit s Církví, které mají v sobě Ducha Božího.

Toto osmé pravidlo sv. Ignáce o rozlišování duchů nám chce říci i to, že je možné, že nějaké soukromé zjevení bude opravdu autentické, tedy od Boha dané, a že v něm budou obsažené i nějaké nepřijatelné věci, které vizionář nebo vizionářka dodala ze sebe nebo, které se ďáblovi podařilo podsunout, když skončilo poselství Boží. Ignác Loyolský nám dosvědčuje, že je to možné. On to sám na sobě zakusil. Když studoval theologii a filosofii, aby se stal knězem, začal prožívat veliké nutkání, aby se jen modlil a postil. Protože si myslel, že taková ušlechtilá přání pocházejí od Ducha Božího, úplně se jim odevzdal. Přitom, když zpytoval své svědomí, když prováděl reflexi svého života, viděl, že velmi zaostává ve studiu a že takto nestihne dokončit studia teologie, a to znamená, že nebude moci být vysvěcen na kněze, a byl přesvědčený, že ho k tomu Bůh volá a připravuje.

Tehdy udělal závěr, že to velké nutkání k modlitbě, které mu znemožňovalo hlubší studia, nepocházejí od Boha a on je zavrhl a začal více studovat neustupujíc od modlitby, ale věnoval jí nyní rozumný čas. Domnívám se, že použitím této Ignácovy metody rozlišování duchů by se mohly smířit dosud nesmiřitelné strany jak u nás tak všude ve světě, kde není vše tak jasné co se týká obsahu poselství, která jsou daná v soukromých zjeveních.

Co je podle vašeho názoru, hlavním poselstvím Medžugorje v této naší době?

Hlavní poselství Medžugorje je výzva k obrácení. To obrácení se v Medžugorji nejvíce uskutečňuje skrze svátost svaté zpovědi, tedy zejména svátosti pokání a usmíření. Kolem kostela sv. Jakova v Medžugorji je postaveno mnoho zpovědnic ve kterých se zpovídají lidé v různých jazycích a tak získávají mír do duše. Medžugorje je dnes největší zpovědnicí pod širým nebem. Zatímco je svátost smíření ve velké krizi, v Medžugorji je těžké najít dostatek kněží, aby stačili přijímat množství věřících, kteří se chtějí vyzpovídat právě tam. Kromě svátosti smíření se obrácení uskutečňuje také skrze půst, modlitbu a dobré skutky, k čemuž všemu Panna Maria prostřednictvím vizionářů vybízí věřící i celý svět.

V poselství z 2. října 2017, jako v každém, které přijímá vizionářka Mirjana, Blahoslavená Panna Maria vyzývá k modlitbě za kněze. "Děti moje, nikdy nezapomínejte modlit se za své pastýře." Jak vy hledíte na to naléhání Panny Marie v kontextu nedávno započatých nedorozumění mezi mostarským biskupem a hercegovinskými františkány ohledně rozdělení farností, což z velké části ovlivnilo dosavadní úporné popírání všeho co se děje v Medžugorji místním biskupem Ratkem Perićem?

Uvedená výzva k modlitbě za pastýře je plně v souladu s Ježíšovou výzvou k modlitbě za dělníky na vinici Páně. Panna Maria si přeje totéž co si přeje i sám Ježíš, a to je, aby Jeho učedníci i všichni věřící byli jedno a aby žili v míru a lásce. Hercegovinský případ je bolestnou ranou hercegovinské církve a je pochopitelné, že Panna Maria si přeje mírnit tu ránu a proto vyzývá věřící k modlitbě za pastýře Církve.

Arcibiskup Hoser během svého pobytu v medžugorské farnosti pochválil pastorační praxi. Zvláště si povšiml jak v kostele sv. Jakova a kolem něj se zpovídá množství věřících, a povzbudil i nás, novináře, kteří jsme sledovali jeho tiskovou konferenci k účasti na některém z mnoha seminářů, které se konají ve farnosti. Jestli se nemýlím, pak 18. mezinárodní seminář manželských párů, který se v Medžugorji bude konat od 8. do 11. listopadu povede právě vy společně s medžugorským farářem, fra Marinkem Šakotou. Jaký je váš osobní přístup? Vy věříte ve zjevení Panny Marie v Medžugorji?

Svůj osobní názor a postoj k medžugorskému fenomenu nemohu veřejně vyjádřit, protože jsem byl členem Mezinárodní teologické komise, která zkoumala tento fenomen. Příjmu názor Církve, protože věřím, že ji vede Duch Svatý a že její nejvyšší autoritě vnukne pravé myšlenky a rozhodnutí.

Spolu s medžugorským farářem fra Marinkem Šakotou povedu Mezinárodní seminář pro manželské páry na téma: "Ať vaše láska stále více roste". Ta slova sv. Pavla jsou výrazem Boží vůle a současně i nejlepší recept na štěstí. Osoba, která nesobecky miluje nemůže být depresivní. Láska je nejlepší a nejjistější znamení dobrého duševního zdraví.

Na Semináři se budu snažit interdisciplinárním (psychologicko-duchovním) přístupem co nejvíce pronikat do mystéria člověka a ukazovat jak člověk může nejlépe realizovat sebe skrze autentickou nesobeckou lásku. Člověk je stvořený k obrazu Božímu, a Bůh je láska, podle toho, čím více se přiblížíme Bohu skrze lásku, tím více budeme takoví jaké si nás Bůh představoval a stvořil. Název jedné mé přednášky bude "Kdo zůstává v lásce, ten zůstává v Bohu a Bůh zůstává v Něm".

Medžugorské výročí se slaví 25. června, den po prvním zjevení, kdy se vytvořila skupina šesti vizionářů. Jaké je podle vašeho názoru jejich úloha ve všech těch událostech a jsou oni věrohodnými svědky a šiřiteli úcty ke Královně Míru, jak se jim Ona představila právě 25. 6. 1981?

Na počátku medžugorských zjevení vizionáři působili jako kompaktní skupina. Nyní vystupují spíše jako jednotlivci. Po smrti fra Slavka Barbariće, oni už neměli dále adekvátní duchovní vedení a tak dělali co mohli a uměli. Všem je potřebné duchovní vedení, tedy i vizionářům. Bůh ctí lidskou svobodu, a v té svobodě, jestliže není duchovní vedení, může člověk zbloudit a vydat se špatnou cestou. Jestli jsou vizionáři poslušní Církve, pak to, co je od Boha ponese dobré ovoce.

Zdá se, že Mariánská zjevení od Lurd až po tato se stala nezanedbatelnou součástí působení Boží Prozřetelnosti v současných dějinách spásy. Mnozí věřící ve svatyních ve kterých došlo k setkání "Nebe se zemí", svým způsobem nalezli mír, obraceli se a obnovovali víru a důvěru v Boha. Nestačí nám ke spáse to, co zjevil Ježíš!? A přesto je téměř neuhasitelná ta potřeba lidí, kteří touží po mimořádných zážitcích i ve svém náboženském životě. Proč je to tak?

Oficiální Boží zjevení je ukončeno smrtí posledního apoštola. Podle toho, všechno to podstatné pro spásu, co si Bůh přál říci lidem, je už řečeno a zapsáno v Písmu Svatém. Není nové zjevení, které by bylo závazné pro všechny věřící. V tom smyslu je možné říci, že pro naší spásu je dostačující to, co Ježíš učil a co pro nás učinil. V Něj věřit a jít Jeho cestou znamená být na cestě spásy.

Ježíš je Syn Boží, jediný Spasitel světa. Ten, který vychází od Boha a který nás jediný může dovést k pravému Bohu. Sám o sobě řekl, že je Cesta, Pravda a Život. Kdo jde Ježíšovou cestou, ten jde do ráje. Jde tam kam odešel Ježíš, aby nám připravil místo, abychom i my, kteří věříme v Něj byli s Ním. Přitom kromě uvedeného veřejného zjevení, které zavazuje všechny, kteří věří, existují i soukromá zjevení. Taková zjevení nejsou závazná pro všechny věřící, ale ta, jestli jsou autentická, obsahují velmi dobré konkrétní výzvy k přijetí a prožívání toho obsahu víry, který nám je již zjeven ve veřejném zjevení. Podle toho je dobré vzít vážně na zřetel i soukromá zjevení, která Církev přijala jako autentická, i když nezavazuje své věřící, aby je bezpodmínečně přijali a podle nich se řídili. Je třeba přiznat, že i mezi věřícími jsou přehnaně zvědavé osoby, které mají sklon k sensacionalismus a vyhledávání mimořádných zázračných událostí. Takové osoby se někdy přespříliš upoutají na soukromá zjevení a potom je přijímají a šíří více než obsah veřejného zjevení. Takové věřící je třeba vychovávat a někdy je přivádět k rozumu, aby nezbloudili a přespříliš se nevzdálili od pravé víry, abychom se nevydali špatnou cestou. V tom nám mnoho pomáhá zdravý rozum a věrnost Církvi, kterou vede Duch Svatý.

Připomínáme si 100. výročí mariánských zjevení ve Fatimě pro tři vizionáře - z nichž dva, František a Hyacinta, jsou již svatí, a o svatořečení Lucie se vede beatifikační proces. Těch zjevení bylo celkem sedm od 13. května do 13. října 1917, kdy desetitisíce lidí v údolí Iria viděly a veřejně svědčili o slunečním zázraku. Papežové, jeden za druhým, od Pavla VI. přes Jana Pavla II. a Benedikta XI. Až po současného Františka, navštívili fatimskou svatyni a slavili tam mše. Je možné očekávat, že by již brzy mohl do Medžugorje připutovat Kristův náměstek na zemi a jaká jsou vaše očekávání ohledně dalšího statusu Medžugorje v rámci vatikánské hierarchické struktury?

Fatimská zjevení Církev uznala a proto uvedení papežové přijížděli do Fatimy a dokonce uznali za svaté dva vizionáře, a o Lucii, která nedávno zemřela se vede beatifikační proces. Přitom je potřeba říci, že i fatimská zjevení zpočátku narážela na velikou rezervovanost a dokonce i protivenství ze strany oficiálních představitelů Církve. Věřící to rychle přijmou a uvěří, ale Církev musí být opatrná na to, aby se do její zbožnosti a spirituality nevloudily věci, které mohou ohrozit pravou víru jejích věřících.

Je zajímavé si povšimnout, že ze tří fatimských vizionářů jenom Lucie viděla, slyšela a mluvila s Pannou Marií, zatímco Hyacinta viděla a slyšela, a František jenom viděl, ale neslyšel, co Panna Maria říkala. Ale ta skutečnost přesto Církvi nevadila v tom, aby uznala Fatimská zjevení za věrohodná. Podle toho je možné, že i v medžugorském fenomenu budou věci, které nechápeme, ale které neohrožují pravou víru. Ale jestli některý papež přijede navštívit Medžugorje, to je těžké říci.

Papež František již v Bosně-Hercegovině byl takže je málo pravděpodobné, že by on mohl navštívit Medžugorje, a kdo přijde po něm, to ví Bůh, a my, jestli nám Bůh dá, abychom v té době žili, to uvidíme. Je možné očekávat, že se Medžugorje stane mariánskou modlitební svatyní, jestli se tam i nadále bude odvíjet zdravá zbožnost jako doposud. A na eventuální uznání mariánských zjevení bude potřeba ještě velkou trpělivost, protože Církev v takových otázkách nespěchá.

Uskutečnila se již všechna fatimská tajemství? Jako předseda Kongregace pro nauku víry mluvil kardinál Josef Ratzinger o zastrašujícím obsahu tajemství a přitom zdůraznil, jak se modlitbou Církve a věřících může eventuálně hrozící zlo zmírnit nebo úplně odstranit. V co bychom z tohoto vyjádření mohli doufat ohledně budoucnosti této naší současné civilizace?

Ve fatimských zjeveních byly zastrašující tíživé situace, které hrozily především Církvi a potom celému světu. Jestli se lidstvo neobrátí přijde další válka, ještě horší než ta první, oznamovala Panna Maria dětem ve Fatimě. Jsme svědky toho, že se to stalo. Ve Druhé světové válce bylo mnohem více obětí než v První.

V jedné vizi fatimští vizionáři pochopili, že veliké nebezpečí hrozí Svatému otci a že on bude zabit. Potom co se stalo papeži Janu Pavlu II. 13. května 1981, právě na výročí Fatimských zjevení chápeme, že se ta vize nejpravděpodobněji vztahovala na uvedeného papeže, když byl raněn na Náměstí sv. Petra v Římě. Přitom však on nezemřel, ale přežil a ještě dlouho vedl Církev. Podle toho hrozící nebezpečí, která vizionáři ohlašují se nemají brát doslova, že se to nevyhnutelně tak také stane. Je zapotřebí to chápat jako nebezpečí, která by mohla nastat, jestli se svět neobrátí.

Modlitba a pravé obrácení srdce mají moc proměnit moc slepého osudu. Boží Prozřetelnost je nadřazená nad neúprosným osudem. Bůh řídí lidskou historii a On má poslední slovo o tom jak a kdy tato historie skončí. Současně On ctí lidskou svobodu, která se, bohužel, může rozhodnout i proti Bohu, a to znamená i proti dobru člověka samotného.

Vnímajíc co se všechno děje v tomto světa, zdá se, že tato naše civilizace spěje k zániku. Na vědecko-technické úrovni jsme dosáhli vrcholných výsledků, ale na morálně-etické úrovni jsme se moc nerozvinuli. Zaostali jsme v kultuře srdce. Není pravá solidarita s chudými a trpícími. Hlavní problém, který generuje všechny ostatní problémy je neobrácené lidské srdce a z něj, říká Ježíš, vychází všechno zlo. Nový a lepší svět vytvoří jenom obrácená srdce. Vizionářům, kteří nás k tomuto vyzývají můžeme a smíme věřit.

Zázrak se Sluncem v údolí Iria se stal před sto lety, přesněji 13. října 1917. Je-li to ono znamení, které silně charakterizovalo fatimská zjevení, nebo jaké je hlavní poselství Panny Marie z Fatimy?

Podle toho jak já to chápu, hlavní poselství Panny Marie z Fatimy je výzva k obrácení, aby člověk neskončil v pekle, ale aby přišel do ráje, pro který je stvořen. Když se Panna Maria zjevovala dětem ve Fatimě, první otázka, kterou Lucia položila té překrásné ženě byla: "Odkud přicházíš?" Panna Maria odpověděla: "Z nebe". Moderní člověk, zdá se, zapomněl, že kromě tohoto nebe po kterém létají satelity a letadla, existuje ještě jedno neviditelné nebe, jedno místo, lépe řečeno, stav ve kterém kraluje Bůh, ve kterém se radují spasené duše. Ještě více jsme zapomněli, že existuje i peklo jako stav krajní tísně a nevýslovného věčného utrpení kvůli ztracenému životu na zemi. Ani kněží už nemluví tolik o té hrůzostrašné skutečnosti, která čeká ty, kteří přezírají lásku Boží a kteří nemají otevřené srdce pro bratra v neštěstí.

Ale Ježíš o peklu mluvil několikrát. Dokonce jednou řekl, že je lepší ztratit vlastní oko, jestli tě svádí k hříchu, než s oběma očima dojít do pekla. Ty, kteří nebudou mít lásku k chudým, nemocným, uvězněným, Ježíš je v Soudný den neuzná za svoje, a řekne jim: "Jděte ode mne prokletí do ohně věčného, který je připravený pro ďábla a anděly jeho... opravdu, ani mně jste neučinili co jste neučinili jednomu z těchto nejmenších. Oni odejdou do muk věčných, a spravedliví do života věčného!"

Panna Maria ve Fatimě ukázala dětem peklo. Děti potom konaly veliké oběti s úmyslem, aby se lidé obrátili a aby nedošli do pekla. Panna Maria ho ukázala dětem s úmyslem, aby si lidstvo začalo být vědomo nebezpečí, které jim hrozí a aby se obrátilo a nepřišlo na to místo věčných muk. Bůh stvořil ráj, a peklo vytváří každý sám sobě jestliže přehlíží Boží lásku a zemře ve svém egoizmu nemajíc lásku ani k Bohu ani k člověku. Maria jako dobrá matka upozorňuje svoje děti, aby se včas obrátily k Bohu a tak se vyhnuly peklu a přišly do ráje, kde je místo pro všechny Boží děti. Přitom do toho ráje se nejde automaticky, nýbrž skrze víru, která je činorodá v lásce!