Jedna ze sobotních katechezí, které se v době koronavirové šíří z Medžugorje k poutníkům internetem:

Medžugorje se právem nazývá zpovědnice světa. Zde miliony lidí nalezli svůj mír. A kde? To ve zpovědnici, kde nastává setkání hříšného, malého člověka s milosrdným Bohem. Zpovědnice v Medžugorji jsou stále plné - kromě této doby pandémie - ale přesto poutníci přicházejí, i když v malém počtu, a chtějí se znovu smířit s Bohem. Několikrát jsem se ptal poutníků co je to přitahuje, že se znovu vracejí do Medžugorje. Odpovědi byly vždy podobné a zněly: tady zvláštním způsobem cítím  Boží lásku a blízkost Panny Marie.

Každý si přeje mír ve svém srdci i ve své duši. To Bůh vtiskl do srdce člověka, aby toužil po míru. Míru je možné dosáhnout jedině, když je člověk spojen s Bohem. A proto hledání jednoty s Bohem, přibližování k Bohu je možné jedině, jestli jsme otevření obrácení a pro obrácení jsou dva aspekty.
První je odvracení se od hříchu a druhý je zaměřování myšlenek, slov, skutků k Bohu. Odvracení od hříchu je první krok. Je zapotřebí přistoupit k radikálnímu ukončení všeho toho, co nás zatěžuje, a to i s nejdrobnějšími hříchy, protože drobné hříchy, jsou jako malé kamínky, které například můžeme vhazovat do velikého pytle. A po měsíci nebo dvou nebudeme moci ten pytel ani zvednout, protože i ten je těžký. A veliký hřích je jako veliký kámen, který stojí na naší cestě k Bohu a proto je ho zapotřebí odstranit.
Druhý pozitivní aspekt je obracení vlastní tváře k Boží tváři. A obrátit svojí tvář k Boží tváři znamená přijmout Boží vůli. My se každý den modlíme: buď vůle Tvá. A co je to Boží vůle pro nás? Co si to Bůh přeje pro každého člověka. Bůh si pro každého člověka přeje spásu. Proto, když se modlím Otčenáš nebo když se odevzdávám Pánu svými modlitbami, je důležité dopustit, aby Jeho Duch Svatý vstoupil do každého dílu naší bytosti jak do myšlenek, citů, plánů i fantazie, do celého našeho působení.
V historii Církve byla veliká obrácení. Mnohá jsou zapsána i v Písmu svatém. Mnohá Ježíš vyslovil i ve svých podobenstvích. A jedno, které se nějak nejvíce vrývá do paměti, které nás hned napadne, je podobenství o marnotratném synu nebo o Milosrdném otci, který radostně přijímá svého syna.
Ztracený syn to jsme my všichni. Syn jednoho dne přichází k otci a řekne, dej mi to co mi patř,í a my víme, že se jmění dělí, když je otec na konci svého života  (ta věta by se mohla vykládat: chtěl bych, abys byl mrtev), ale otec přejde kolem té věty a dá mu polovinu jmění, protože ho má rád. A Písmo říká, že on vzal, co mu patří a odešel do daleké země. Být ve vzdálené zemi v Bibli vždycky znamená, být vzdálený od Boha. A on promarnil všechno svoje jmění a živil se jako hlídač prasat. Hladověl, byl by se rád najedl toho, co žerou prasata, ale ani to mu nikdo nedával. A přicházíme ke klíčovému momentu, kdy on se setká sám se sebou, vidí že takhle už nemůže dál, je zklamaný a říká: vstanu a půjdu k svému otci a řeknu, že jsem zhřešil proti němu i proti Nebi. Proč se mladší syn chce vrátit? To proto, že v sobě nosí i zkušenost s otcem, který je dobrý. A klíčová jsou ta dvě slovesa: vstanu a půjdu. A on začal už tady tu cestu svého vnitřního obrácení.
Na druhé straně máme otce, který nikdy nezapomněl na syna. Vycházel každý den před dveře svého domu a ptal se, kde je ten můj syn, není mu zima, má co jíst a jestli se mi někdy ještě vrátí?
Jednoho dne po mnoha letech mu hlásí služebníci – Hele, tvůj ztracený syn. Vrací se! V otcovi je nesmírná radost, není tu žádné odsouzení. Přikazuje služebníkům: Dejte mu prsten, šat a dejte mu sandály... A to jsou znamení, že si přeje znovu vrátit syna do svého domu. Z druhé strany syn se cítí být nehodýn toho a říká: přijmi mne jako jednoho ze svých služebníků. Je si vědom své chyby a lituje. Přitom otec mu říká: Nejsi ty sluha. Ty jsi syn!
Obraz tohoto otce je obraz Milosrdného Otce, který nám odpouští pokaždé, když se k Němu vracíme, když se vracíme ke svaté zpovědi a když si přejeme vykonat takový krok k obrácení.
Na druhé straně máme toho staršího syna, který je žárlivý, který nepřijímá svého bratra. A říká svému otci: Tvůj syn se vrátil. Neříká můj bratr se vrátil... a tak podobenství zůstává otevřené a nevíme co bylo s tím starším synem, jestli vešel do domu nebo zůstal venku.
My se tedy můžeme poznat v tom mladším synovi, když tak často utíkáme od otce, když utíkáme od církve, když děláme těžké hříchy, ale stejně tak se můžeme poznat v tom starším synu, když nechceme druhému odpustit. A to se zvláště vztahuje na ty, kteří jsou co nejčastěji v kostele a myslí, že máme zaručeno spasení, protože jsme členy Církve a potom jsme v nebezpečí, že budeme odsuzovat ty, kteří se obracejí. Tak člověk musí být opatrný ve svém životě a ve svém postupu, protože nikdo nemá spásu zajištěnou. My jsme všichni nedokonalí. Proto je tato naše životní cesta boj až do království nebeského, kde nás čeká Pán.
A ne jenom toto podobenství o Milosrdném otci a marnotratném synu, ale například setkání Ježíše se Zacheem nám také ukazuje jak je Bůh milosrdný ve vztahu ke každému člověku a dovoluje a přijímá každého člověka, který se mění.
Tak jak Zacheus slyšel, že Ježíš prochází jeho krajem, ten Zacheus, který byl celník, byl "nadcelník", byl šéf více celníků, kteří okrádali svůj národ, a byl zakrnělý, jak říká bible. A to se nevztahuje jenom na jeho tělesný vzrůst, ale i vnitřně.  A přitom on v Ježíšovi nachází naději. Neví  jak se s ním setkat a tak vylézá na fíkovník. A Ježíš přebírá iniciativu, jako vždy Bůh přebírá iniciativu. Od rajské zahrady, kdy volá Adama, do dnešní doby nabízí vždycky spasení. A řekl: Zachee sestup rychle dolů, já chci dnes přebývat ve tvém domě. Zacheus sletěl z toho fíkovníku! Sletěl z něj a přijal Ježíše a říká: vrátím každému dvojnásobně, čtyřnásobně, koho jsem podvedl a stává se podobně jako ten marnotratný syn, živým údem, živým svědkem, Ježíšovy lásky.
A řekněme i třetí obrácení, které se vrývá do paměti, je to obrácení svatého Pavla, který pronásledoval křesťany ze všech sil, jak se říká. Velmi inteligentní člověk. A přitom na cestě do Damašku se setkává se Vzkříšeným Pánem, zaplavuje ho světlo, on oslepne, a to je mu znamením, že se z něj stane nový člověk. Po třech dnech znovu vidí a z toho horlivého pronásledovatele křesťanů se stává tím, kdo chce šířit evangelium v pohanském světě.
Každé obrácení má dva kroky. První krok je důležitější. Ten se nazývá zrození nebo v teologii základní rozhodnutí pro Boha. Každý z nás musí dříve nebo později kleknout před Ježíšův kříž a říci: Pane, já končím se starým způsobem života a přeji si spolu s Tebou se vydat do nového života. Druhý krok je cesta a nazývá se metanoia, tedy obrácení. Každý večer před spaním, bychom měli vykonat zpytování svědomí a říci Pánu všechny své hříchy, kát se za ty své hříchy, lehnout, usnout, a druhý den, je-li možno, začít nový den.
A těmito dvěma kroky se vydáváme a chodíme svým duchovním životem. První je mnohem významnější, protože je to zrození. Ale je důležitý i ten druhý, obrácení každodenní. My jsme povolaní pracovat na sobě a ne na druhých.
Je mnohem snadnější napravovat svého muže nebo ženu, ředitele, faráře, profesora, nevím, kohokoli ve veřejném životě než pracovat na sobě. Když chceme pracovat na vlastním obrácení, to bolí. Bolí přiznat, že nejsem upřímný, bolí přiznat, že dělám malé a možná i nějaké veliké hříchy, bolí uznat, že nejsem autentický svědek. To všechno bolí. Přitom ona bolí každá operace a po operaci je člověk zdravý a každá svatá zpověď je jako taková operace při které Ježíš odstraňuje hřích, čistí nás od hříchu a dává nám nový život v Duchu Svatém.
V Medžugorji to pocítily miliony lidí a přicházejí stále kromě, jak už jsem řekl, této doby pandemie, dva tři měsíce, aby pocítili tento mír, jak o tom mnozí svědčili. Já tady cítím plný duchovní mír, a mír může získat jenom ten člověk, který je zcela otevřený, který je upřímný a který klade sebe jako otevřenou knihu před Pána. My všichni jsme jako otevřená kniha do které se píše a komu dovolíme, aby do té knihy psal, pak kniha bude jeho. A proto dovolme Pánu, aby psal svými písmeny do naší knihy, abychom i my mohli být poznatelní v Království nebeském až se jednoho dne s Ním setkáme. Amen. Buď pochválen Ježíš i Maria.