Jimmy Belabre, bývalý klient "Maryś meals", současný ředitel školy

První Mariina jídla – Mary's meals byla podávána v Malawi v roce 2002. Ale rodina MacFarlane-Barrow ze Skotska, od které všechno vzešlo, říká, že Mariina jídla jsou plodem Medžugorje.  Medžugorje navštívili poprvé v roce 1983 a potom v době války přiváželi humanitární pomoc ze Skotska, a potom se zrodilo globální hnutí pro pomoc nejchudším, které podporují mnozí lidé z celého světa, kteří se sjednocují v jednom cílu – aby každé  dítě dostalo každý den jídlo na místě vzdělávání, a tak by všichni, kteří mají více než potřebují se dělili s těmi, kteří nedostávají ty životně nejpotřebnější věci. Poskytováním denního jídla na místě vzdělávání, jsou uspokojovány bezprostřední potřeby hladových dětí, a jsou tak povzbuzované ke vzdělání, což jim v budoucnosti může pomoci jako východisko z chudoby. Novinky z této organizace byly představené na letošním Mladifestu 4.srpna. Své svědectví podal Magnus MacFarlane-Barrow, zakladatel Mariiných jídel, potom jeho přítel, fra Petar Komljenović, volunterka Zrinka Skelin ze Záhřebu a Jimmy Belabre z Haiti, bývalý klient „Maryś Meals“.

Jimmy Belabre se narodil na Haiti, v místě, kde vládne hlad a kde je snadnější stát se gangsterem než dosáhnout něčeho dobrého. „Naštěstí, tu byla Mariina jídla – jídlo a vzdělání, a já začal snít své sny, začal jsem si být vědom, že se mohu stát tím, co si přeji být.“ – říkal Jimmy na loňském Mladifestu v Medžugorji. Pravděpodobně si ani v těch snech nedokázal představit, že jednoho dne bude natáčet písně a spot v Medžugorji, a to se vloni po  závěru Mladifestu uskutečnilo ve Studiu 3 Radiostanice „Mir“  Medžugorje. I tento rok po závěru programu Jimmy navštívil prostory Radiostanice „Mir“  Medžugorje a při té příležitosti řekl: „Maryś Meals“ pro mne představují celý svět. Jak jsem říkal na Mladifestu, když mi bylo 10 roků chodil jsem do školy, ve které zajišťovali denní jídlo. Ale pouhé chození do školy nestačilo, abych se stal pozitivní osobou, jakou jsem dnes. Znám mnohé z mojí generace, kteří jsou dnes buď mrtví, nebo se zabývají nějakou nezákonnou činností. I oni měli příležitost chodit do školy, ale rozdíl je v tom, že jim škola, kterou navštěvovali nezajišťovala jídlo. Tak se, zatímco chodili na výuku, denně ptali co budou potom jíst. Někdy se ty děti a mladí lidé měli postarat i o svoje rodiny a museli proto opustit školu. Já jsem ve své škole dostával Mariina jídla a nemohl jsem se ani dočkat rána, kdy se že zase budu moci vrátit. Opravdu jsem cítil, že patřím k tomu místu. Kromě učení jsem mohl i jíst a uvažovat o své budoucnosti, protože pro mne, jako i pro mnohé mladé lidi z mojí společnosti, to jídlo  bylo jediné, které jsme ten den vůbec měli. Pak si člověk toho jídla opravdu váží“, vypráví Jimmy, a dodává, že nás přijatá pomoc učí pomáhat druhým, tedy, to co se přijme je potřeba určitým způsobem zase dávat druhým:

 „Vnímám, že musím být k dispozici svému národu a pracovat na tom, abychom novým generacím a mladým lidem zajistili nový život. To je nejlepší způsob, jak vrátit to co jsme přijali od Maryś Meals – a tím způsobem se starat, aby Mariina jídla musela sytit co nejméně dětí ve světě, aby tak nakonec mohl být dostatek pro každé dítě. Ve skutečnosti nemůže nikdy dost vynahradit tu pomoc, ale pokoušejme se.“

Jeden ze způsobů, jakým to tento mladý člověk dělá je jeho práce s mladými po ukončení vzdělání. Zejména, jak sdělil na Festivalu mladých, je pravděpodobně nejmladší ředitel školy na světě: „Ano,  je mi 28 roků! Navštěvoval jsem tu školu od svých 10 roků až do konce vzdělávání. Byl jsem tak nadšený, že jsem se mohl toho tolik naučit ve škole, že jsem se už jako student stal předsedou této školy, a po dokončení vzdělání mi bylo nabídnuto zaměstnání na škole. Souhlasil jsem, protože je i to jeden způsob pomoci mojí společnosti. Letos je to už pět roků co pracuji pro tuto organizaci. Ale já nejsem jen ředitel střední školy. To je velmi těžká práce, protože se musíme zabývat i vojáky, kteří patří k místním bandám. Mám na starost také vztahy s veřejností, a pomáhám i s vybíráním dobrovolných příspěvků. Školu navštěvuje 1049 žáků. Jsem šťastný, že mohu spolupracovat se svými bývalými učiteli a profesory, a všechno je to důsledek skutečnosti, že jsem mohl pokračovat ve vzdělání, protože jsem nehladověl, tedy, mohl jsem denně dostat jídlo.“  (obr.)