Kázání apoštolského nuncia v Bosně a Hercegovině, Luigi Pezzuta, při půlnoční mši svaté uvítání Nového roku 2019 v Medžugorji

Do roku 2019 tisíce poutníků, kteří byli v Medžugorji vstoupilo slavením Eucharistie, které předcházelo modlitební bdění v kostele sv. Jakova.

Poutníci se sjeli ze všech stran světa, naplnili modlitební prostory v Medžugorji, tedy kostel, Dvoranu Jana Pavla II., a mnozí zůstali ještě i venku, přestože bylo chladno. Tak daleko od spěchu, hluku, petard... v modlitbě vstoupili do Nového roku.

V 17 hodin byla, jako obvykle v Medžugorji, modlitba růžence, a potom byla slavena i večerní děkovná mše svatá, které za koncelebrace 36 kněží, předsedal fra Vjekoslav Milićević. Po mši komunita Cenacolo předvedla vánoční představení Živé jesličky.

Mešní slavnosti na přelomu roků předsedal a kázal apoštolský nuncius v Bosně a Hercegovině, mons. Luigi Pezzuto, za koncelebrace apoštolského vizitátora se zvláštní úlohou pro farnost Medžugorje, mons. Henryka Hosera, provinciála Hercegovské františkánské provincie, fra Miljenka Šteka, medžugorského faráře fra Marinka Šakoty a dalších 102 kněží.

Kázání Jeho Excelence mons. Luigiho Pezzuta uvádíme v úplnosti:

Velevážená Excelence,

Předrazí spolubratří kněží,

Předrazí řeholníci a řeholnice,

Milovaní bratři a sestry ve víře.

Ukončit jeden rok, abychom začali nový. Zdá se, že je to neúprosná cesta, které se nikdo nemůže vyhnout. Ale pro věřícího to takto není. I čas je dar Boží a jako takový je ho potřeba žít, pamatovat si ho a procházet jím. To je dimenze ve které jsou ve hře naše rozhodnutí, člověk zažívá vlastní omezení, ale především prožívá zkušenost s Boží Prozřetelností, která přichází od Otce, který je na nebesích. Rozhodně je to čas spásy. Přitom je to však i doba, kterou je potřeba prožít v nadšení, plánování, lásce a milosrdenství.

Počátek nového roku nás, jako i obyčejně, povzbuzuje, abychom všechnu svoji pozornost obraceli k Marii "Theotokos", k Marii Matce Páně, kterou my, na tomto svatém místě, uctíváme jako Královnu Míru.

Proto nás Eucharistie, kterou slavíme, vyzývá, abychom se zastavili v duchu, abychom meditovali, modlili se a převzali naši osobní a společnou zodpovědnost za hodnotu "míru", a to je již i dnes výzva pro celé lidstvo.

Na té cestě rozjímání a především obrácení nás samých v "tvůrce míru", jsme bráni za ruku a vedeni papežem Františkem, který i tohoto roku chtěl zaslat všeobecné Církvi svoje zvláštní Poselství při příležitosti oslavy Světového Dne Míru, 1. ledna tohoto 2019. roku.

1. Svatý Otec se, řekl bych, velmi odvážně dotýká jednoho nelehkého tématu, ale současně je rozhodný ve svém přístupu k obsahu a strategii při rozvíjení souladné a nestranné společnosti.

Jedná se o téma "politiky" o které papež František doufá, že je "dobrá". Proto on vytvořil slogan: "Dobrá politika je ve službě míru".

Ale je otázka: co je a v čem spočívá "dobrá politika"?

Odpověď na tuto otázku není snadná. Během století byly dány odpovědi, ne vždy důsledné, zdravé, osobní a společenské antropologie, jak na filozofické tak i na praktické úrovni. Podle té strategie a politiky "dobrá politika je hledání moci za každou cenu".

Jak vy tak já, víme, že to není "dobrá politika", protože "hledání moci za každou cenu přináší zneužívání a nespravedlnost". To nás učí dějiny.

Jaký je tedy koncept "dobré politiky", odpovídající zdravému rozumu, a navíc, osvětlený vírou a křesťanskou zkušeností?

Odpovím slovy samotného papeže Františka: "politika je důležitý prostředek pro rozvoj civilizace a lidské činnosti(...), ale má být "prožívána ve službě lidského společenství".

V tom smyslu, pokračuje Papež, "politická funkce a zodpovědnost jsou výzvou pro všechny ty, kteří získají mandát pro službu svojí vlasti." A pokračuje: "Jestli je uskutečněna spolu se zásadní úctou k životu, svobodě a důstojnosti osoby, pak se politika opravdu může stát drahocennou formou lásky".

2. Kromě toho, podle papeže Františka, a my s tím zcela souhlasíme, "dobrá politika" jako "drahocenná forma lásky", zahrnuje všechny společenské skupiny v dvojím smyslu: za prvé, všichni občané čerpají z dobrých politických aktivit; za druhé, "dobrá politika" je výsledek rozpoznávání darů a schopností každé osoby, která má nabídnout svůj originální příspěvek ve světle a naplňování sebe sama."

Mezi různými společenskými skupinami je třeba dát přednost mladým, zvláště na našem bosensko-hercegovském prostoru, ale řekl bych i ve všech zemích, které vytvářejí oblast Balkánu a celého světa.

Veliký problém mladých současnosti - problém, který je v kořenech všeho zla, je "pokušení upadnout do nedůvěry. Když" - říká papež - "plnění politické moci směřuje jen k zachování zájmů jednotlivce, je budoucnost vystavena nebezpečí, a mladí mohou být pokoušeni k nedůvěře".

Opravdu, jsme svědky ne vyjímečných situací diskriminace, ve kterých se omezují nebo vylučují určité kategorie osob, mezi nimiž na prvním místě jsou mladí lidstva. Omezovat, diskriminovat, znamená dvě věci: z jedné strany popírat "možnost spolupráce na jednom projektu", aby se rozvíjela budoucnost; a z druhé strany znamená eliminovat mír ze svědomí kvůli konkrétnímu nedostatku perspektivy budoucnosti, což vede k zoufalství nebo tísnivému hledání perspektivy, která je někdy i utopií, mimo zem vlastního původu. To je zlověstný fenomen vystěhovalectví mladých, jehož důsledkem je ochuzení intelektuálních, pracovních, uměleckých a dalších kapacit uvnitř již křehkých národů s obtížemi na kvantitativní i kvalitativní úrovni.

Je tedy potřebné, aby mladí byli zapojeni do díla rozvoje budoucnosti každé národnosti, svěřením jim důvěry a zajištěním potřebného prostoru pro jejich činnost, aby oni mohli být protagonisty růstu a rozvoje vlastní země. Ale od mladých se žádá nadšení a disponovanost pro to, aby byli protagonisté, a ne jen pasivní konzumenti blahobytu své země.

3. Je ještě jedno téma v Papežově poselství o kterém se nemůžeme nezmínit. Jedná se o otázce spojené s migrací a emigranty.

Papež František poznává hluboký pramen emigračních fenoménů dneška v teroru, který je vykonáván na nejzranitelnějších lidech, a "který nutí k exodusu celé národy, v hledání nové země míru".

Teror vyhání lidi, dělá je křehké na dusi i na těle, dohání je, aby někdy dělali extrémní rozhodnutí, která jsou v rozporu s lidskou důstojností a spravedlností.

Proto i ono přísné upozornění papeže Františka světu politiky: "Není možné podporovat politické projevy - říká papež František - ve kterých je snaha obviňovat migranty ze všeho zla a chudé zbavit naděje". Namísto toho, v přístupu k migračnímu fenomenu, je třeba mít na paměti úctu ke každé osobě, úctu k právu a všeobecnému dobru, jako i úctu ke stvoření, na základě etiky a morálního svědomí.

Drazí bratři a sestry,

Myslím, že není lepší způsob, jak uzavřít tuto řeč než použít slova samotného papeže Františka: "politika Míru" (...) vždycky je možné ji čerpat z ducha chvalozpěvu "Magnifikat" kterým Maria, Matka Krista Spasitele a Královna Míru zajásala ve jménu všech lidí: "Milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. (...)pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky." (Lk 1,50-55). AMEN