Kázání biskupa Košića v Medžugorji 25.2.2024

( Na fotografii vlevo medžugorský farář, fra Zvonimir Pavičić, biskup Vlado Košić a v pravo pod křížem apoštolský vizitátor, Aldo Cavalli )

Drazí bratři a sestry, v Božím slově této neděle se mluví o setkání s Bohem, ke kterému docházelo a i dnes dochází často na posvátných horách. V prvním čtení máme Abraháma, který jde na horu Moriat, protože Bůh ho tam posílá, aby přinesl Bohu oběť. On neví co bude, co se tady stane, nenese s sebou žádného beránka ani jiné zvíře, které by Bohu obětoval, ale jde se svým synem Izákem podle Božího slova. V evangeliu vidíme Ježíše jak vystupuje na horu Tábor, kde se proměnil před svými učedníky Petrem, Janem a Jakubem. Byli tady i zástupci starého zákona Mojžíš a Eliáš.

I tady v Medžugorji máme dvě posvátné hory na které poutníci rádi chodí, aby se setkali s Bohem v modlitbě.

Snad bychom si zde měli připomenout i tu nejdůležitější horu – Kalvárii, kde Kristus položil svůj život za nás na kříži. To ukazuje tu největší možnou lásku, protože zde je obětován sám Syn Boží. Jak praví svatý Pavel ve svém Listě Římanům: Bůh neušetřil svého jednorozeného Syna a vydal ho za nás všechny. Zatímco v případě Abraháma vidíme, že Bůh ušetřil jeho syna Izáka, protože nejdříve Amrahám slyšel Boží příkaz: Obětuj mi syna! On učinil všechno, aby ho obětoval. To je trochu mimořádné, řekli bychom, vždyť to je jediný syn, syn přislíbení, syn, kterého dostal ve svém stáří spolu se svou také starou, neplodnou ženou Sárou a prožil to jako naplnění Božího příslibu, že se takto stane otcem mnoha národů. On tomu uvěřil. Máme tři případy, kdy Abrahám byl vystaven zkoušce a pokaždé uvěřil. Poprvé, když mu Bůh řekl, aby opustil svoje rodiště a on odchází do neznáma do země, kterou mu Bůh ukazuje, i zde byl poslušný. A to mu Bůh při uzavírání smlouvy slíbil, že z něj bude veliký národ, že mu dá mnoho potomků. Přitoma on je už stařec a jeho žena je také stará a neplodná. Abrahám Bohu uvěřil, jak je psáno v Listu Židům, a bylo mu to přičteno za spravedlnost. Tedy on Bohu uvěřil, i když to vypadalo nemožné.  Bůh ve skutečnosti koná to co je nemožné! A to se ukázalo i v případě obětování syna Izáka. Tedy zde měl na hoře Moriat obětovat svého syna Izáka a on již pozvedá ruku, aby ho zabil, a anděl mu v tom zabránil: Vidím, že se Boha bojíš, protože jsi neodepřel ani svého jednorozeného syna. Mohli bychom říci, že v tom synu je celý Abrahamův poklad, všechna radost, veškeré bohatství jeho života. Ale jestli Bůh žádá to mé nejmilejší, abych daroval, pak to mám udělat!  Boha je zapotřebí poslouchat. A to Abrahám dokázal a proto mu Bůh slibuje: Přísahám sám při sobě, že z tebe udělám veliký národ, početnější než písek na mořském břehu a kolik je hvězd na nebi. Vidíte tedy, Abraham prokázal, že si opravdu zasloužil to jméno, že je praotec naší víry. Tak ho nazýváme ne jen my křesťané, ale i Židé a muslimové a proto se všechny tyto víry nazývají abrahámovské, protože pocházejí od tohoto praotce víry, který první věřil, že je Bůh jeden. A nejen to, že je zakladatel monoteizmu, ale i věřil Bohu bezvýhradně a daroval Mu všechno. Tak si zasloužil název Praotec naší víry.

Zde jsme na místě, kde se zvláště uctívá Blahoslavená Panna Maria a my Marii nazýváme svojí Matkou. Vlastně Ona je naše duchovní Matka. Ona je Matka naší víry. Tak jí rádi nazývají ti, kteří se zabývají Mariologií, protože Ona v Novém zákoně, jako Abrahám ve Starém zákoně, naplňovala neočekávané výzvy Boží. To co se zdálo být nemožné Ona přijímala. Proč ? Protože to přicházelo od Boha. Zdálo se jí být nemožné že by byla matkou, když je Panna! Jak zrodí Spasitele světa, Božího Syna? Jestli se tohle někdy stalo, aby Bůh sestoupil na zem... A Ona řekla: Ať se mi stane podle tvého slova. Ona se tedy pokořila, byla poslušná, věřila Bohu. Když je to skoro nemožné, absurdní, tehdy je právě potřeba sebe Bohu odevzdat a věřit Božímu slovu.

V evangeliu o proměnění Ježíše Krista na Táboru, my už vidíme Jeho Vzkříšení ke slávě, kterou bude mít u Otce až vstane z mrtvých. A když o tom mluví s učedníky Petrem, Jakubem a Janem, oni to nechápou. Nevědí co to znamená vstát z mrtvých, když ještě nebyl zabit. A když třetího dne zmrtvýchvstal, bylo to šokující. Tady to byl jen úlomek té věčné slávy, kterou měl u Otce ještě než se zrodil na svět, před vtělením, a která ho očekávala po vzkříšení. Ale tady musel projít Kalvárií. Musel projít odmítáním, odsouzením, mučením a zabitím. A On to přijal. Ale chtěl nějak povzbudit učedníky, alespoň tu trojici nejbližších učedníků, aby se nad ním nepohoršili až bude mučen, až bude pokořen, aby věřili, že je to cesta ke vzkříšení, do té nebeské slávy do které On patří. To byl jen malý úlomek. Mohli bychom říci, že učedníci ho takto neznali. Oni s Ním chodili po Palestině, poslouchali Jeho kázání, viděli Jeho zázraky, ale nevěděli jestli je to nějaký mimořádný prorok nebo vyslanec Boží, ale že je to sám Syn Boží a má Božskou slávu, to mohli teprve oni tři prožít na hoře Tábor. Svatý Pavel říká, že On skryl svoje Božství, že On sám svoje Božství ponížil, tedy zřekl se ho, aby oblékl lidství, aby nám byl podobný ve všem kromě hříchu, aby tak nás hříšníky spasil a dovedl do Božské slávy. To je ten zázrak Boží lásky. A to můžeme i my zde prožívat při mši svaté. Vždycky je to setkání při proměnění v naší relaci vztahu s Bohem, který nám uděluje svoji slávu, který nás obléká do té Božské slávy té záře, protože nám chce dát tu věčnou budoucnost.   

Ten výjev na Táboře bývá často znázorňován. Mezi apoštoly je i medžugorský patron, svatý Jakub. On kontemploval, byl zachycen v jakési extázi mystického zážitku, vidění Krista, který se zjevil ve své Božské slávě. Petr tady je jako zástupce moci a Jan jako představitel té lásky, kterou ho Ježíš zvláště miloval a kterou on Pánu odplácel a kterou ho oslavil. Mojžíš tu je jako zástupce zákona, Eliáš jako zástupce proroků a vše se klaní Bohu jedinému v Synu Božím, který zjevuje svoji Božskou slávu. Přitom, ale to trvá krátce. Mohli bychom říci, že i v našem životě ty záblesky setkání s Bohem, když se nás dotkne Jeho milost, mohou trvat krátce, pár sekund, ale člověk z toho žije. To je to, co nás naplňuje, co nám dává sílu, že se můžeme setkat tváří v tvář utrpení a nosit svůj kříž a žít na tomto světě plném zla a hříchu, nespravedlnosti a válek a přitom věřit ve vítězství Boží a přispívat k tomu vítězství vlastní obětí, pokorou, svojí spoluprací s Bohem a zejména s tím co žádá Bůh Otec, když na hoře Tábor bylo slyšet Boží hlas: Toto je Syn můj milovaný, poslouchejte Ho!

Poslouchejte Pána. To je náš úkol. My se s Ním rádi přátelíme. Rádi přicházíme i na posvátné kopce. Rádi Ho vyhledáváme i v eucharistii, ale posloucháme Ho? Bylo by to potřebné, i když odejdeme po mši, kde jsme se s Ním setkali, kde nám On dal prožít setkání svým Božským dotykem. Jsme my ochotni ne jen si užívat extáze, a podobných prožitků, ale i poslouchat Krista a žít podle Jeho slov?

Ať je to pro nás dnes poučení a když se zde modlíme k Panně Marii, která je Matkou naší víry, naší duchovní Matkou, ať je nám ku pomoci spolu se svatým Jakubem, apoštolem, který prožil Kristovo proměnění a nás ať Pán obdaruje setkáním s Ním, ze kterého budeme žít a který budeme vnášet do našich každodenních setkání, abychom i my na své tváři odráželi tvář Boží.

6. srpna se slaví svátek Proměnění Páně – to tady v Medžugorji obvykle končí Mladifest - nazývá se též svátek Boží Tváře na tváři Krista, protože On byl Syn Boží. Kéž i nám dá tu krásu a Božskou zář, jestli jsme s Ním a jestli ho posloucháme. Amen.