Kázání fra Zvonimira Pavičiće, medžugorského faráře na 1. neděli adventní

Advent je na počátku nového církevního roku, je jako úvod do vánočního období, které má teprve přijít. Ve vánočním období slavíme první příchod Kristův, Jeho vtělení a narození v tomto našem prostoru a času. V Adventu se tedy připravujeme právě na toto veliké tajemství naší víry. Ale stejně tak, jak jsme řekli i na počátku, v Adventě se připravujeme i na ten druhý Kristův příchod, který On sám ohlásil. Příchod, který změní tvář tohoto světa, a bude soudit živé i mrtvé, tedy kdy konečně bude každému člověku zjevena sláva Nebeského království.

První část adventního období do kterého jsme vkročili, nás chce připravit na ten druhý Kristův příchod. Název Adventu (v chorvatštině - Došašće) znamená vlastně očekávání někoho, kdo přichází. Který jistě přichází, ale nevíme ani dne ani hodiny, kdy přijde. Jak Ježíš sám řekl: To ví jedině Otec Nebeský. Ale víme, že přichází, protože On nám dal své slovo. Nám tedy zbývá očekávat. Můžeme říci, že ve skutečnosti je celý náš život jedno veliké očekávání setkání s Pánem, ale v těchto mimořádných dnech nás Církev vyzývá k bdělosti. Chce nám připomenout, že je Kristův příchod skutečný a setkání s Ním nevyhnutelné a tedy potřebné se na ně zvláště připravovat. 

To je cíl tohoto času do kterého vstupujeme, bratři a setry – PŘÍPRAVA a OČEKÁVÁNÍ. Jako když víme, že nám přicházejí nějací hosté na návštěvu. Připravíme se včas, jestli jsme dobří hostitelé. Očistit dům, všechno připravit a potom připravení očekávat. Tím spíš, jestli je ten host někdo kdo je nám velmi milý, koho jsme dlouho neviděli, budeme pravděpodobně oknem vyhlížet na cestu do dvora, netrpělivě vyhlížet, kdy se objeví, kdy ho uvidíme. To je obraz Adventu: Netrpělivé a radostné očekávání Spasitele. Jeho nový příchod, kdy naplní svoje slova, kdy promění naše smrtelné tělo a všemu dá naplnění. A když takto kážeme a mluvíme, pak si povšimneme, že se mnozí křesťané bojí takových řečí. Dokonce nesouhlasí s tím, že adventní období je právě takové, že každý povzdech: Přijď Pane Ježíši, ve skutečnosti chce uspíšit Jeho příchod, aby konečně mohl zavládnout v našich srdcích i v celém našem světě, jako by nám tady bylo tak dobře, že nechceme se měnit, nechceme změny, jako bychom si nepřáli, aby ten čas nadešel, tedy aby se konečně naplnil. Taková nálada může být proto, že jsme více než jsme měli přilnuli k tomu hmotnému, k tomuto světu a jeho příjemnostem, k těm milým chvílím, které prožíváme, že bychom si i přáli ten Kristův příchod trochu oddálit, abychom si my mohli ještě trochu užívat.

Možná je tu pravdu těžko pochopit pro současného člověka, současný svět, který si přeje tu skutečnost očekávání překrýt blýskavými světélky, hlučnou hudbou, různými příjemnostmi, obchodováním, zábavami, jídlem a chce z tohoto času očekávání vytvořit sváteční období, které nemá potřebu očekávat kohokoli. A zvláště Boha, Spasitele, Vykupitele. Období, které je cílem samo o sobě. Vypadá to, že dnešní člověk , a to i křesťan, stále více očekává Advent, než je Advent pro něj časem očekávání, časem přípravy na Ježíšův druhý příchod a časem na slavnostní oslavy Jeho narození. Jako bychom neslyšeli Ježíšova slova, uváděná na počátku každého Adventu: Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání... Skutečně, bratři a sestry, musíme si dát pozor, abychom nechodili tam, kam nás druzí zvou nebo co nám říkají, že je dnes normální, ale potřebujeme chodit tím směrem, který nám ukazuje Bůh, který nám ukazuje svými slovy pomocí své Církve a Církev neúnavně uchovává vzpomínky na Ježíše, na Jeho První příchod i příslib Jeho Druhého příchodu. A ve společné modlitbě této neděle říká: Všemohoucí Bože,
očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista
a prosíme tě: posiluj naši vůli,
ať konáme spravedlivé skutky
a připravujeme se na setkání s ním,
abychom v den soudu stáli po jeho pravici
a vešli do nebeského království.
Abychom Mu šli vstříc spravedlivým životem.

Proto, bratři a sestry, je čas adventní, časem bdělosti a víry, kdy nejsme ospalí, kdy nezanedbáváme dělat to co nás Ježíš učí a požaduje od nás. Advent je výzvou ke spravedlivému životu. K bdělosti v modlitbě. Ježíš říká: Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka." A dále říká: Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu... Kdo bude moci pozvednout svoji hlavu v ten den, den svojí smrti? Jedině ten, kdo žil spravedlivě. Jedině ten, kdo miloval Pána, jedině ten pro koho byl Pán na prvním místě. Jedině ten bude moci pozvednout svou hlavu a připraveně vyjít Kristu vstříc.