Láska je vynalézavá

Kázání Fra Maria  Knezoviće

Slova svatého evangelia podle Marka.

Když se Ježíš po (několika) dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství (lidí) se s ním nemohli k němu dostat. (Proto) nad tím místem, kde byl (Ježíš), odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten (člověk) tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější - říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň, vezmi své lehátko a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!"

Bratři a sestry, kdybychom měli nazvat toto dnešní evangelium, jaký název bychom mu dali? Já bych dal název – láska je vynalézavá. Láska vždycky najde cestu k dobru. Láska vždycky najde Boha. Jestli je správně zaměřená. My tady zažíváme překrásnou scénu, kde se všichni zabývali sami sebou. Každý se tlačí, aby si privátně získal Krista pro vlastní potřeby, pro vlastní problémy. Ježíš byl přímo zajatcem těch shromážděných, kteří ho obklopovali ze všech stran. Pravděpodobně vyslovovali v srdci: Ježíši, na mne se podívej. A dále se v evangeliu děje jiná scéna. Objeví se lidé, kteří říkají: Já nejsem důležitý, je mnoho potřebnějších, zraněnějších. Je mnoho těch, kteří potřebují Pána více než já osobně. A spouštějí toho ochrnulého. Být ochrnulý to znamená být upoutaný na lůžko, odkázaný na pomoc lásky druhých. Jsi ponechán druhým a jejich dobrotě, pokud ji mají, nebo jsi ponechán sám. A oni ho střechou spouštějí před Pána Ježíše. To je tak krásné, když se nám někdy v životě podaří dát sebe na druhé místo a někdo druhý vedle nás může najít krásu, útěchu a svůj nový život, kde najdeme větší odměnu? Proto Ježíš také říkal: Nejhorší je, když lidé sami nejdou do chrámu, nejdou prosit o milost, a přitom druhým brání v tom, aby oni vešli. Ale tady vidíme opak: lidé přinášejí před Ježíše toho, který je potřebný. Ježíš zná jeho trápení. A tehdy před zraky všech těch lidí nejdříve říká: Odpuštěny jsou ti všechny tvoje hříchy! Tím tu chce říci není zdraví bez zdravé svobodné duše. ...Tedy Ježíš předně intervenuje, ujímá se vnitřních oblastí našeho života: duše, srdce, tvojí podstaty teprve potom, kdy mu řekl – odpouštějí se ti hříchy – říká, vezmi své lůžko a jdi.

-------------------------

Na počátku tohoto nového kalendářního roku se mne někdo zeptal – fra Mario, co pro vás v tom uplynulém roce bylo nejdojemnějšího. Já nejsem zrovna z těch, kteří si pamatují některé detaily, přestože každý detail je hodný úcty. Ono se toho mnoho stane, mnoho prožije, mnoho je krásného a mnoho je možná i křížů, ale mně v tu chvíli se v srdci stále ozývalo jenom jedno jméno – Sven Muller, Sven Muller...

O co se jedná. To se mi zdá i teď, že z toho minulého roku bylo nejsilnější svědectví, které jsem slyšel a zažil. Jedná se o mladíka ze Splitu. Je mu 21 roků. Překrásný, sympatický, podmanivý... Je s ním video na YouTube.  Zkuste si ho najít za domácí úkol. ( pomohu vám: fb.watch/i6ixiTl1qO/ )

Je mu tedy 21 roků! A bylo mu diagnostikováno onemocnění při kterém musí nechat všeho co má rád. Ne jenom co rád jí, ne jen sport, který má rád, ale se vším musí skončit.  Nějaká autoimunitní nemoc při které odcházejí ledviny, odcházejí části těla. To svědectví mladíka, který denně bere 23 léků a říká: Podle medicíny nemám žádné dobré prognózy... Já vidím stále před sebou výraz tváře Svena, toho podivuhodného svědka, když říkal: Ale přes všechna tato muka, kdybych mohl dále cítit tu krásu Božího pokoje, vnitřní naplněnosti Bohem, já bych si ani nepřál se uzdravit!

Poslyšte, když máte před sebou mladíka, který má své sny, zapsal se na fakultu, zabývá se sportem, má mnoho hobby, všechno co tě jen může napadnout... a pak najednou nemůže nic ani sníst něco masitého ani nic slaného... Těžké to je! Ale říká: ten mír Boží, který cítím, jsem ochotný vyměnit i za zdraví.

Vyjímečně se na některá videa podívám nejvíce dvakrát, ale tohle jsem sledoval opravdu víckrát, protože tohle je svědectví, že mezi námi žijí lidé, kteří přes všechny potíže pocítili milost Boží! Což potřebujeme větší důkaz, že člověk není jen tělo a zdraví není největší hodnota jak nám vtloukají celé roky do hlavy? Být zdráv! K čemu ti to bude, když nemáš to duchovní zázemí? K čemu ti to bude, když nemáš Boha? K čemu ti to bude, když jsi nepocítil zanícenost svého srdce!? Co má cenu na tomto světě?

Možná jsme někdy příliš ponořeni do své pozemské skutečnosti. Do svých nějakých obav, co bude s naším tělem, přežijeme, vydržíme? Co bude s hmotným? Jsme od toho unavení... Jsme unavení od sledování ceníků, příjmů a výdajů, počítání bankovek, a srdce nám zůstává prázdné.

A proto si vždycky najděme způsob a čas, jak to děláte i vy dnes večer. Vy jste přišli dveřmi do Božího domu. Přišli jste se svými problémy, se svými otázkami, se svým očekáváním. Ale když jsi v blízkosti Ježíšově, co ti může chybět? Nic! Jenom se modli, abys měl tu radost  a mír v srdci jako Sven. Aby‘ s při všech těch bolestech, všem tom utrpení znal – Můj Bůh mne miluje. Můj Ježíš se na mne dívá. On vidí moje potíže... O tom nepochybujme. Ale otázka je, jestli chceme být na prvním místě uzdraveni duchovně a ne jen tělesně. - Jdi, odpouštějí se ti hříchy, říká Ježíš.

Někdy se nám stane, že máme tu milost, to štěstí, že můžeme být pro druhé cestou k Bohu. A vy víte, že když si uděláte někdy čas a přijdete k nemocnému navštívit ho, že je šťastný, zvláště k osobám se zvláštními potřebami, jsou přímo nadšené... Porážkou této civilizace je, že na ulicích demonstrují nějaká sdružení za práva osob se zvláštními potřebami – to je moje hanba, tvoje hanba, že v naší době si dokážeme udělat dlouhé hodiny na to, abychom se procházeli s domácími mazlíčky a ani nás nenapadne zajít za sousedem na vozíčku a nabídnout mu, že ho vezmeme na procházku a zpříjemníme mu den. Nepoznáváme vedle sebe lidi, protože vidíme jen sami sebe. Uvědomujme si lidi kolem sebe. Udělejme si pro ně čas! Tím obohacujeme sami sebe, když děláme skutky lásky. Láska je vynalézavá.

(Přeloženo ze zvukového záznamu kázání fra Maria Knezoviće, mírně zkráceno)