Lidé hledají pravdu v období pandemie

(Z emise Agape fra Maria Knezovića pravidelně vysílané v Radio stanici Mir Medžugorje.)

Fra Dario Galić

Fra Mario: Fra Dario, jak se máte? Vy jste jeden z františkánů, kteří jsou v duchovní správě našeho (františkánského) kláštera na Širokom Brijegu (pozn. Překladatelky: Jezdívali jsme tam s velkými skupinami poutníků na svědectví fra Jozo Zovka a modlili jsme se u hrobky františkánů zabitých komunisty při razii v roce 1945.)

Fra Dario: Mám se výborně! Zázrak!

-        A na jaké úrovni jste výborně. Jak se to projevuje kromě toho něžného úsměvu, který máte?

-        A, člověk mladý, radostný, veselý... Člověk v Boží milosti, v Boží přítomnosti, nic ho nebolí. Zázrak! Ptají se mne lidé: Jak se máte, otče, v této situaci. Odpovídám výborně. Nikdy jsem se neměl líp!

-        Byl jste už jednou v naší emisi a říkal jste, že jste se cítil příjemně a spokojeně, že jste měl příležitost vyjádřit právě to, co jste cítil jako vnuknutí v srdci.

-        Byl to pro mne milý zážitek. Nechci říci, že jsem se bál emise, ale poprvé v životě jsem byl v takové emisi. Celkově to pro mne bylo mimořádné.

-        Oznamoval jsem, že budeme dnes mluvit o tom co se to děje s našimi bratry křesťany v Evropě. Předpokládám, že nás budou sledovat právě oni ze zahraničí...

-        Můžeme i to.

-        Dobře. Dnes jste si přinesl Bibli. Můžeme začít s modlitbou a četbou Písma Svatého.

-        Dobře. Můžeme začít i modlitbou. Uděláme znamení kříže: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

-        Pomodlíme se 16. žalm:

Ochraňuj mě, Bože, utíkám se k tobě!

2Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“

3Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím , těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno:

4„Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy . Ani trochu krve v úlitbu jim nedám, jejich jméno nepřejde mi přes rty.“

5Hospodin je podíl mně určený, je můj kalich; můj los držíš pevně, Hospodine .

6Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!

7Dobrořečím Hospodinu, on mi radí, i v noci mě moje ledví napomíná.

8Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.

9Proto se mé srdce raduje a moje duše jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo,

10neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.

11Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. Amen.

-      Krásný žalm! Jakou větu byste zde zdůraznil. Mně nejvíce oslovuje, že náš osud je v Božích rukách! Žijeme v období, kdy mnozí opravdu pociťují i neklid, jako by nevěděli komu patří. Jsme tolik dezorientovaní. To nechci říct vystrašení. Možná jsme i špatně nasměrovaní.  Ale to zvolání verše žalmu, že náš osud, náš život je v Božích rukou je opravdu velmi významný.

-      Právě tak! Každá krize v dějinách ukazuje, kde se kdo ocitá. Krizový stav, nemoc, mimořádná situace, nejlépe ukazuje, co je v nitru člověka. Naše reakce na události, které nás přesahují v podstatě ukazují na koho vlastně spoléháme, o co jsme opřeli svůj život, komu jsme odevzdali svůj život. Tak já věřím, že ta krize, která je v celém světě, kterou lidský rod nepamatuje, ukáže pravou tvář mnohých. Kde se oni vlastně nacházejí, o co opřeli svůj život a na čem doposud svůj život stavěli jako jednotlivci, tak rodiny, národy, státy a kontinenty.

-      Tedy pro počátek je dostatečné říci posluchačům: Vše je v Božích rukou.

-      V Božích rukou je část a druhá část je na naší zodpovědnosti, v našich rukách. My nemůžeme mluvit o osudu, jak to dělají stará náboženství, tedy jiná náboženství, jako řecké náboženství. Když mluvíme o osudu, jak je to přeloženo v tom žalmu, tak to není myšlen osud ve smyslu co bude. Jak je to v žalmu krásně řečeno: V ruce držíš můj osud. V podstatě Ty držíš můj život, moji současnost i budoucnost – co s ním bude. Osud konec konců neexistuje. Osud je skutečnost, která není reálná. My máme možnost volby. Každodenně se rozhodujeme komu budeme sloužit, komu se budeme klanět, koho budeme následovat a kdo bude podstatný a významný v našem životě.

-      Hm. Tedy je Velikonoční období. Oslavili jsme největší křesťanský svátek – Vzkříšení. Právě to evangelium, které se čte na druhou neděli Velikonočního období je radostnou zvěstí o tom, jak Ježíš přichází mezi své učedníky, kteří jsou za zavřenými dveřmi. To mi právě připomíná toto období lock-downů, tedy učedníci vystrašení za zavřenými dveřmi, přichází Vzkříšený Ježíš a říká jim jenom dvě slova – zvolání “Pokoj vám!” Nakolik je to, fra Dario, vhodný obraz pro zachycení toho období ve kterém my žijeme a které všichni s nějak vykulenýma očima sledujeme?

-      V evangeliu jsou zavřené dveře a my dnes vidíme zavřené celé státy. Mnoho toho je zavřeno. Lidé jsou zavření ve svých domovech. Uzavřenost je zde ve slově Božím znamení strachu, paralyzovanosti. Učedníci se bojí o sebe o svůj život, protože stále ještě neuvěřili, že je Ježíš živý Bůh, že Ježíš vstal z mrtvých. Měli jednotlivá zjevení, jednotlivé zážitky s Kristem a jedna část společenství stále ještě nevěří dokud Ježíš Vzkříšený se nezjeví celému společenství a nezažene veškerý strach. My víme, že po Ježíšově pobývání s apoštoly a seslání Ducha Svatého se všechno mění. Apoštolové už nemají strach, vycházejí na ulici a nejsou paralyzováni tím, co bude s jejich fyzickým životem. Tak i dnes je svět nejhladovější, nejpotřebnější setkání s Ježíšem Kristem, živým Bohem, aby rozehnal ten strach, to uzavření, ta muka lidská a tíseň co se nahromadilo, a nadále se hromadí.

-      Hm. Když mluvíme o tom strachu, kde jsou příčiny toho strachu? Proč se lidé bojí? Řekněme, kdybychom se na to dívali zcela křesťansky, jak to říká sv. Pavel: Pro mne je žít Kristus a zemřít zisk. Dnes jako bychom jen bojovali, abychom přežili tělesně. Zapomněli jsme na duši. A mně se zdá, že je teď na scéně boj o duše a ne o těla.

-      Ten boj o duše trvá již 2000 roků. Od počátku Ježíšova díla spásy až do dnes trvá a bude trvat dokud Bůh určil. Ten boj o lidské duše je veden dokud Ježíš Kristus pod svým praporem, pod svým křížem, shromažďuje svoje apoštoly, kazatele, a tak i ďábel, satan shromažďuje svoje. To je reálná záležitost pro křesťana, který opravdu zná svoji víru, ví proč je na světě, ví co je dobro a co je zlo, co je pravda a co je lež, podvod. Takže v podstatě je boj mezi pravdou a lží. Bůh se snaží, hledá člověka, aby Mu byl spojenec v podstatě. Nemůžeme zapomenout také na to, že Boží Slovo, Boží milost vešla do světa prostřednictvím Blahoslavené Panny Marie, skrze její souhlas a přes souhlas sv. Josefa: ať se mi tak stane. A přes apoštoly, kteří přijali Krista a přenesli pravdu světu. Bůh tedy vstupuje do světa ne bez člověka, ne bez společenství a spolupráce. Dnes se to ukazuje zvláště na našem kontinentu, Evropě, kde jsou křesťané, nebo kde je Církev. A ten stav jaký je, je v podstatě ukazatel reálného stavu, protože to není náhoda. Neexistuje náhodnost v duchovním světu. Neexistuje náhodnost v ekonomickém světu. Neexistuje náhodnost v té nemoci, která se šíří světem.

-      Tedy, když uvádíme to slovo pravda, přirozeně z Ježíšovi perspektivy bude jistě psáno s velkým P. Ale nemůžeme se, fra Dario, vyhýbat skutečnosti, že i mnozí naši posluchači, kteří jsou nyní s námi spojeni v různých částech světa, nemohou zrovna snadno rozlišit co je pravda a co lež, co je manipulace a co podvod. Jako by se už nedovolovalo lidem, aby znali pravdu, ale jakoby museli přijímat to, co je nějaký všeobecný názor, kdo ví odkud pocházející – jenom to bych řekl. Jak lidem pomoci, aby poznali pravdu, protože možná i dnes večer se dívali na televizní noviny a jsou zastrašeni počtem onemocnělých... I my se na to reálně díváme, je nám líto každého nemocného. Je nám líto lidí, kteří ztratili své nejbližší...  Z druhé strany lidé opět slyší – zákulisní hry, z třetí – nejistoty o vakcínách..., z čtvrté opět umírání. Nevědí kudy kam.

-      Právě tak, docházíme k tomu, že se ukazuje pravá tvář, kde jsem stavěli na kom jsme stavěli svůj život nebo přesněji komu odevzdáváme svůj život. Komu my vlastně věříme. Protože můj dojem je, že my dnes večer tady v emisi nechceme nikomu vnucovat svoje názory. To je základní věc, každý má svoji svobodu absolutně nedotknutelnou. Někdo nám může chtít něco vnucovat násilím, že to musíme přijmout. Já mám dojem a je to možná i dojem někoho kdo nás poslouchá, že se došlo  k tomu, že je tato krize ovládána zejména politicky, a to znamená, že praví vědci, kteří se tímto zabývají roky, nemohou zveřejňovat skutečnosti, které mají zveřejnit. Alespoň já mám takový dojem. Jim se neponechá prostor. Podívejte se, kdo spravuje státy. To jsou politici, obhájci, tedy právníci... nejsou to odborníci, lékaři, vědečtí pracovníci, oni nemají několik roků výzkumů za sebou, nemají napsané čtyři knihy, ale oni ovládají situaci. Takže lidé se těžko orientují, protože není snadné slyšet jiný názor než ten, který je konsenzem domluven ke zveřejnění. Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale to je také v pořádku. Mám úctu ke každému jinému názoru. Na počátku krize v Chorvatsku náš (Bosensko-hercegovinský) premiér, pan Vujčić s médii v Chorvatsku domlouval, jak oni budou informovat o této krizi. To je při nejmenším podivné. Tedy vy tady jako novináři v rádiu a novináři obecně, redaktoři listů, máte úkol zkoumat fenomen a sdělovat skutečnosti. A jestli vám někdo z vrchu má říkat, co budete vy dělat, jak se budete chovat v této krizi, pak to je znamení, že ta krize je pod kontrolou. To znamená, že existují ti, kteří ovládají tuto krizi. Oni v podstatě znají kam ta krize vede. To je můj osobní názor.

-      Ano. To je ta chvíle kdy oni vlastní všechna media dodávají jim informace.

-      Přesně tak. Oni je musí informovat. A jinak budou trestáni, když nebudou zapadat do toho jejich systému. Tedy docházím k tomu, že je paralýza ve světě. Existuje nemoc, tu nemoc nikdo nepopírá. Ale existuje ještě i další nemoc, ještě druhá pandemie a to je pandemie strachu, paralýzy. A nemohu se osobně dost vynadivit takovým informacím, které dělají lidi ještě více ztísněnými, strhávají je do transu, strachu. Volala mi jedna paní ze Záhřebu - před čtyřmi, pěti týdny – že jí není dobře, že potřebuje pomoc. Dobře, trochu jsme pohovořili, pomodlili se... Ona mi řekla, že čeká na očkování. Dobře, když to někdo chce, svojí vůlí se proto rozhoduje... Volala mi za tři týdny. Už byla očkována. Ale říká: Mně zase  není dobře. Já mám strach. Umírám strachy jak mi bude! Tedy, jedná se o to - tady se to projevuje – na koho já spoléhám ve svém životě. Odevzdal jsem svůj život Pánu Ježíši Kristu, je On můj Pán, který rozptyluje veškerý strach, každou temnotu, každou tíseň, každou spoutanost, blokovanost, nebo poslouchám co mi svět servíruje a ukládám si to do vědomí a podvědomí a to mě dělá smutným. Strach mne ovládá, paralyzuje, klesá mi imunita a je mi stále hůř a hůř. Já v tom vidím určitý druh řízení chaosu. Kde chaos existuje, je řízený a má určitý cíl. Pomalu se ukazuje, že je cílem nedovolovat lidem, aby se svobodnou vůlí rozhodovali jestli se chtějí nechat očkovat nebo ne. Ze všech stran nám oni v podstatě vnucují, jak říká jedna doktorka srbské národnosti: Oni zpívají všichni jednu písničku a to – jak je vidět z mezinárodní zdravotní organizace – jediná možnost je všechny naočkovat. Tedy to znamená, že teď jsou spásou celého světa vakcíny. To podle toho co říkají ti odborníci - nositelé Nobelovy ceny,  tedy nejvyšší odborníci – kteří se zabývají výzkumem po celý život, je to velmi pochybné z více hledisek. Takže dochází k určité konfuzi řízeného, přehnaného a vnuceného strachu a z druhé strany, když někdo jinak uvažuje doléhají na něj sankce.

-      Tu je možná ten problém – četl jsem před několika dny studii – že by bylo potřeba zaujmout k tomu nějaké stanovisko. To je dobré, abychom řekli našim posluchačům. Ti, kteří si možná podle svého názoru vybrali vakcínu, nejsou žádní zrádci. Stejně jako ti, kteří se pro to nerozhodli, tak nejsou žádní podivíni. Ale potřebujeme dovolit lidem, aby znali pravdu, skutečnost co dostávají, jaké jsou následky, kdo přebírá zodpovědnost... To, zdá se mi, chybí v mediálním prostoru, abychom přijímali ty, kteří to učinili, ale abychom přijímali také ty, kteří mají strach ze samotného očkování. Ne jen teď i dříve. Říkají NE a proč je nutit. Říká se – není to povinné – a přitom nemůžete vstoupit do restaurace, nemůžete cestovat!

-      Tomu se říká diskriminace. Jedná se o to, že v chorvatské televizi  – nevím, možná nemám pravdu – vy vůbec nevidíte, že by tam zasedlo deset vědců, kteří se takovým výzkumem zabývají celý svůj život, a přinášejí tam své studie... Proč se neuvedou na jedno místo, aby argumenty předložili v diskuzi skutečnosti. Jim se prostor nedává. Z toho já vidím od počátku, že je to politicky diktovaná záležitost, kterou řídí ti, kteří vládnou státům. A na druhou stranu je pro mne osobně problémem, kde je v tom všem Církev. Tedy my nejsme v křesťanství navyklí šířit strach. Nejsme v křesťanství navyklí, aby naše víra šířila strach. Pán říká tehdy, když vstal z mrtvých: Nebojte se. Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Já jsem Cesta, Pravda a Život. Já jsem Alfa a Omega. Já jsem přemohl svět. Můj je čas, moje jsou věky. Tedy, já osobně vnímám, že velmi chybí odpověď křesťanské víry, podle Božího slova. Je řečeno: šiřte Boží slovo ať je to vhodné nebo nevhodné. Abychom vyzvali lidi k pokání, půstu, ne na očkování, myslím. Jestli se někdo chce nechat očkovat, ať se očkuje. Přitom církevní představení by měli křesťany vyzývat k pokání, půstu, ke konání zadostiučinění... Lidé se stále hrozí nad touto nemocí. Přitom jsou lidé zabíjení neustále. Lidi dvou měsíční, čtyřměsíční, šestiměsíční ve všech našich nemocnicích zabíjejí, neustále. Ne že by umírali od nemoci. To jsou zabíjeni. 

-      Promiňte, v těchto dnech vidíme (v televizi), jak malá holčička, dvouletá zneužívaná, zemřela od úderu od hlavy. Všichni se děsí, jsou smutní... A kolik je těch nevinných dětí zabíjeno?!

-      Přesně tak! Všichni se děsí. Ano, má nás to děsit, to je v pořádku. Ale potřebujeme se hrozit nad sebou. Jak říká Pán na křížové cestě těm jeruzalémským ženám: nad sebou plačte, nad svými dětmi. Děje se, že mi se nad něčím děsíme a lidi zabíjejí bez ustání v chorvatských nemocnicích. To často nejsou v nemocnice, ale jatky. Tam se trhá, zabíjí nenarozený život. Stále ještě žijeme v demokratickém světě a můžeme vše nazývat pravým jménem, tedy můžeme říci, že je potrat vražda. Ještě to můžeme říci a nebát se, jestli se neurazili druzí, kteří se domnívají, že je to jejich lidské právo. Tedy, tady bych se vrátil k tomu, že tu chybí jasný postoj církevních představitelů, kteří mají usměrňovat lidi, tedy křesťany, katolíky, ve směru víry. K pokání, oběti. Připomeňme si slovo Boží, jak je tam řečeno ve Starém zákoně (v Paralipomenon), že představitelé národa a kněží se vysmívali prorokům a Slovu Božímu a že je postihla moc zla. Tedy to, co se nám děje ve světě je plod naší volby, jak jsme před chvilkou uvedli. My si vybíráme, jestli jsme lidmi kultury života nebo kultury smrti. Momentálně je evropský kontinent kontinentem smrti. Vybírá si smrt. Vybírá zabíjení nenarozených, vybírá si zákony proti přírodě a to se bude vracet národům Evropa jako bumerang. Vrátí se nám ta zlá síla, kterou my přivoláváme. O čem se tu jedná? Protože křesťanství bohužel v Evropě slábne, moc zlého bude mít ještě větší moc nad Evropou, nad světovými organizacemi i evropskými, nad parlamenty a nad lidmi... To je prostě slovo Boží – Ježíš říká: Přijďte ke mně, učte se ode mne. Nebojte se. Já jsem přemohl svět! Učte se ode mne! Tedy naše síla není v nás. Naše síla není v nějaké vakcíně. Naše síla, především křesťanů, je v Kristu Pánu, kterého je třeba chválit, slavit, dávat Mu první místo ve svém životě. Bohužel ti lidé, kteří žijí za hranicemi, zejména v Rakousku, Německu a dále v Evropě, se v poslední době hrozí jednání různých lidí patřících k Církvi, kteří v podstatě zradili Ježíše. Nedávno byl Velký pátek, kdy jsme mohli v podstatě znovu uvažovat o tom jak Jidáš, jeden z Kristových apoštolů, jeden z učedníků Kristových, zradil Mistra. V podstatě ho nezradil jen Jidáš. Zradili ho i Kaifáš i Ananiáš, všichni představitelé náboženství, ukřižovali Syna Božího. Opustili ho. Proč?  Slovo Boží na jiném místě říká: Nezáleželo jim na slávě Boží, ale na slávě lidské. Tak bych i já osobně mohl popsat situaci v Církvi v Evropě a stejně tak i v chorvatské církvi, samozřejmě. Jak je možné, že je Kristus dále zrazován v samotné Církvi? V samotné Církvi! Velmi jednoduše. Samozřejmě to se všechno může prověřit o čem dnes večer mluvíme. Není normální a není v pořádku, že církevní lidé v evropských katedrálách, v evropském tisku, v televizi mluví proti církevnímu učení, protikatolickému a proti Božímu učení. Představte si – kardinál Mnichova říká, že on je pro to, aby bylo žehnáno nepřirozeným párům - společenstvím. Představte si to, a to je kardinál katolické církve! A není on jediný. Takových je mnoho. Mnoho zrazuje samotného Krista v Jeho Církvi. Zrazuje Božské učení a kvůli čemu? Stejně jako Jidáš, Kaifáš a Ananiáš. Nezáleží jim na slávě Boží, ale na slávě lidské. Oni mají komplex, že budou přijati v tomto světě.

-        Je to možná strach z veřejnosti ?

-        To je nevěra!  Musím to nazvat pravý jménem. To je nevěra! Tedy jestli já jsem ochotný opustit Krista Pána, Jeho Božské učení, ve své službě, abych se někomu zalíbil, to znamená, že já jsem ještě nikdy neodevzdal svůj život Ježíši Kristu. Já nevím, kdo je Ježíš. Potom Ježíš není můj Bůh. Ježíš není můj Pán. Ježíš není můj Král, jestli já jsem ochoten dát sebe druhému, nebo velebit něco co Kristu odporuje! A to se dnes děje v evropských městech a ve světě. Pán Ježíš dnes není ukřižovaný od pohanů, jen od pohanů těch, kteří napadají Kristovo Tělo a dělají skutky proti Bohu...On je dnes nejvíce napadán ve své vlastní Církvi. Zrazen je od těch, kteří přísahali, že dají svůj život za Krista Pána, že Mu budou patřit po celý svůj život a budou učit Kristovo učení jak je Zjevení přináší, protože buďme reální, upřímní. My nejsme vlastníci Slova Božího. My nejsme vlastníci Zjevení. My nemůžeme nakládat se Slovem Božím, jako se nakládá s nějakými zákony lidskými v demokracii! Tedy, v Církvi není demokracie jako je na tomto kontinentu.

-        Ano, a teď je veliká otázka jak se k tomu všemu došlo, ale to by bylo příliš široké...

-        Ale jednoduše! To co jsme zaseli to žneme! To žneme v Církvi, protože hřích zanedbání, hřích nehlásání, hřích nevydávání svědectví, hřích zapírání Ježíše! Stydět se za Krista Pána, protože je zapotřebí se líbit někomu jinému! Z té zrady se hromadí zlo! Ty potřebuješ ty lidi přesvědčit o křesťanské víře, o katolické víře, tedy podat jim svědectví života a ne jim dát proti-svědectví. To znamená dovolit, aby vlci rozháněli stádo.

-         Tedy už nám jeden posluchač píše, že je ve světě dost registrovaných potratů: 11 595 400. Díky za tento údaj. Fra Dario, sem při této emisi zveme opravdu různé hosty a já dovoluji, aby lidé vykládali svobodně svoje názory. Tak se i vás ptám - my posloucháme, co říkáte vy i druzí. Jakoby jsme ze všech stran napínali uši, jestli přece jen je někde nějaké řešení. Řešení je přirozeně Ježíš Kristus, ale jak bude věřící žít svoji víru v tomto náročném období, které nazýváme dobou pandemie. Jak žít, protože víme, že našim za hranicemi není lehko, když je omezený počet povolených shromážděných, když policie reguluje příchody na shromáždění, když jsou kněží uváděni do nemožných situací, kdy musí být spíše strážci pořádku než udělovatelé Božích svátostí a milosrdenství. Tedy, jak se v tom všem vyznat? Je před námi snad taková výzva, abychom žili téměř nějaké krypto-katolictví a sami bojovat, abychom uchovali to tajemství setkání s Bohem?

-        Ta situace ve které se nacházíme, jak jsme už řekli, je plod toho co naši dělali před 20, 30, 40 roky. Nebo spíše neudělali. Zlo není silnější než dobro. Tma není silnější než světlo. Jenom je náš problém, v katolické církvi v Evropě, je zanedbávání. Tedy není víra a nepracuje se. Kdo nepracuje, nemá víru. Kdo pracuje to znamená, že má víru. Protože ta víra ho vede ke službě a odevzdanosti. Řešení není ani trochu snadné! Ale řešením všech řešení je věrně dodržovat Boží přikázání. Odevzdat Kristu svůj život a modlit se k Bohu doma, v rodině, na pracovišti. Dodržovat Boží zákon. Zůstaň Bohu věrný tam kde jsi. A bojuj. Žádej o Boží milosrdenství, o sílu Ducha Svatého. Odstoupí od tebe veškerý strach, když vezmeš do ruky Bibli, když poklekneš k modlitbě jako otec a matka v přítomnosti svých dětí... Všechen strach bude zahnán. Protože buďme reální, upřímní: my nežijeme jenom v hmotném světě. My žijeme také v duchovním světě. A ten duch strachu, paralýzy, vidí ti démoni a ještě více tě paralyzují. Oni se posilují naším strachem a ještě více nás doslova zneužívají. Dnes to působí na mnohé lidi, protože neodevzdali svůj život Ježíšovi. Bojí se mnozí. Jako ta paní co telefonovala ze Záhřebu, říkala: Já jsem se nechala naočkovat, ale nejsem v pořádku. Jsem úplně paralyzovaná. Nemohu to, nemohu ono. Nemohu vyjít z domu. To znamená, že potřebujeme Boží milost. Zůstat věrný Kristu! Cokoliv se bude kolem tebe dít, na tobě je, abys zůstal Jeho v dobru i zlu.

-        Hm. Tady bychom se možná měli zmínit o mnohých kněžích, kteří bojují a za těchto okolností dělají co mohou, nabízejí Krista. Svým způsobem na sebe berou i lidské riziko a až do konce dělají co je Boží poslání pro ně. A je potřeba jim projevit uznání.

-        To v každém případě. A zejména biskupům, kteří se nebojí přinášet katolické učení. My se ocitáme, jak jsme už zmínili, v boji za duše. A kvůli zlu a hříchu, které lidé činili a činí, zavládlo zlo v mnoha mezinárodních institucích. Například jsou tu UN instituce a agentury – to jsou militantní New age agentury nového světového řádu, které vnucují šíření potratů ve světě... to jsou agentury, které vnucují LGBT ideologii... Proto naše odpověď je: Zůstaňme věrní Kristu! A nenechme se nechat svést a dávejme pravé odpovědi. Nazývejme věci pravými jmény. My katoličtí kněží nemůžeme dělat to, co mají dělat věřící laici. Otec je kněz ve svém rodině! A on kromě hmotných starostí se musí starat i o duše svých dětí a musí bojovat, aby ochránil své děti. Jestli to neděláš pak to znamená, že nemáš víru, že jsi neodevzdal svůj život Kristu. A ty zlé síly - musíme je nazývat pravým jménem - budou ještě více působit.  Protože, když se zlu nechá prostor, ono se šíří a ještě více prostoru zabírá, protože tu není odpověď dobra. Kněží se snaží a bojují – biskupové jsou v podstatě generálové vojska – jestli generál spí, pak i vojsko spí. Jestli generál vede vojsko, pak je vojsko bdělé. Tedy chci vyjádřit úctu a vděčnost všem biskupům v celém světě, kteří bojují za křesťanskou pravdu. To znamená Božskou Pravdu. A touto cestou bych rád vyzval i ty kněze, kteří se dosud snaží, aby to dělali i nadále. Protože my nebojujeme o tento svět, my bojujeme o nebe. My bojujeme o věčnost, abychom lidem dodávali odvahu na cestě k věčnosti, aby tady a teď byli těmi, kteří nosí Krista. Lidé od kněze očekávají, že jim přináší Krista, víru.

-        Ano, ano.

-        Ne aby byl stavitel, aby byl to či ono, ale očekávají od nás Krista. Nic jiného.

-        Ano, to je to co dnes možná není ani chápáno. Jako by lidé nějak od kněze, od Církve, očekávali, že my budeme epidemiologické centrum, že budeme dávat pokyny, jak má někdo přijímat vakcíny nebo nepřijímat. Jak se má nebo nemá léčit. Je-li pandemie nebo není-li. To není na nás nás. Na nás je, abychom v podmínkách, ať už jsou jakékoli, možná i válečné, nebo dobré a radostné, nabízeli evangeliu Ježíše Krista. Abychom jim říkali, že my hlásáme věčnost a ne ty pozemské věci. To Ježíš stále říkal, ale lidé Ho nechápali.

-        Jak krásně řekl před Pilátem: Mé Království není z tohoto světa. Kdyby bylo z tohoto světa, bojovali by moji učedníci, abych vám nebyl vydán. Tedy kněží a biskupové především, jsme povoláni, abychom hlásali obrácení, půst, výzvu k obrácení, ne abychom doporučovali očkování. Pokud jsme do toho zapojeni pak jsme zapojeni do nového světového řádu.

-        Možné ze své neznalosti...

-        Ano. Možná z neznalosti a to se nazývá hřích zanedbání. A ten hřích zanedbání, že někdo něco neznal a měl znát, je hřích, který se dost nevyplácí. Mnoho stojí. Měl jsi dělat a neudělal. Měl jsi hlásat a nehlásal jsi... krásně to říká prorokovi Ezechielovi: ...z tvé ruky budu požadovat duše. Budu žádat životy těch lidí. Není na nás klericích, abychom my hlásali vakcíny, spásu ve vakcínách, tedy říkat: Potřebujete se nechat očkovat. To není naše věc. A další věc: v těch vakcínách se nacházejí buňky a to jsou potracené děti. A proto, jestli já to podporuji, tak podle mého názoru – ale zdůrazňuji, že já jsem se nenechával vysvětit, abych hlásal vakcíny ani masky a žádný politický představitel na této zeměkouli mi nebude nařizovat jak my budeme vykonávat svoje náboženské obřady nebo jak budeme hlásat evangeliu.

-        V tom kontextu krátce po vánocích požešský biskup Škvorčević prohlásil, že se v tomto směru příliš ustoupilo a že nám kdejaký štáb začal nařizovat kolikrát a jak a kde můžeme plnit svoje poslání. Když knězi zakážeš, aby plnil svoje poslání to je jako když člověku řekneš: Nemáš právo dýchat!

-        Naše křesťanská víra to není luxus, to je život. Je potřeba ty, kteří se bojí nechat ať si zůstanou doma. Respektovat to vše. Ale je potřeba nechat na pokoji nás, kteří se chceme normálně chovat, to znamená v této situaci přijímat svaté svátosti, Boží milosrdenství a útěchu. My jsme tedy povoláni hlásat, že Ježíš Kristus je Bůh, že je Ježíš Kristu Pán. Že On je jediný náš Spasitel, osvoboditel od veškeré tísně, veškerého strachu a konec konců i strachu ze smrti. Tedy ne otročit novému světovému pořádku. Toto je nový světový pořádek! Ne, že nastane. On je už tady! A ty státy, které se zavázali, že budou očkovat svůj lid, přijmou nový světový řád tak v tom vytrvají a budou nás stále více nutit k očkování. Ale Bůh nám dal absolutní svobodu a to je naše důstojnost. My nesmíme dovolit, aby nám to kdokoli upíral. To není jejich právo. Bůh nás stvořil svobodné a křesťan se nesmí poddat tomu, aby oni nás jakýmkoli způsobem zotročovali, prvořadě náš rozum. Došli jsme tedy k určitému druhu víry - tohle je momentálně náboženství. Štáby jsou konference a rozhodují, nařizují nám, že jediná záchrana je v očkování. Tedy to je teď nové náboženství! Nestojí zatím vědci, neopírá se to o výzkum, ale věří se v to. Fandí se tomu, že tohle lidi zachrání.

-        Chápejme to takto: Pokud je vakcína správná pak je dobrá... Já nevím, fra Dario, jaké jsou vaše názory, proto jsem vás pozval, abychom si o tom pohovořili. Není dnes mnoho odpovídajících diskuzí v masmédiích, kde by mohli promluvit ti, kteří mají jiný názor, že ano. My tady mluvíme o jiném názoru. Lidé na něj mají právo, že. Nemusí nikdo souhlasit a dělat to, co si myslí fra Darjo, že ano.

-        Přesně tak. Biskupská konference USA dvakrát – jestli ne více krát- intervenovala a vyzvala katolíky, aby neužívali vakcíny od firmy Johnson-Johnson, protože tam jsou buňky potracených dětí.

-        A právě tato vakcína v těchto dnech přichází do Chorvatska.

-        Ano. Myslím, že Chorvatsko objednalo 900 000 atd. Stejně tak, biskupská konference USA se nechala slyšet i proti vakcíně z té druhé firmy. Jak se jmenuje Astra...

-        AstraZeneca.

-        Ano. O těch vakcínách také ohlašovali, že jsou tam buňky při potratech zabitých nenarozených dětí. Mně udivuje, že se neozývají morální teologové v tomto směru. Kongregace se ve skutečnosti ozvala a zmiňovala se o vakcínách, které jsou prověřené. A teď se tady vnucuje otázka, které jsou ty prověřené vakcíny a jak se podařilo pro ně získat to ověření...! to je veliká otázka. Jestli paní Alemka Markotić (známá chorvatská lékařka) prohlásila, že na nějakou vakcínu je zapotřebí 5 roků, jak je možné, že teď došly vakcíny za rok, za půl roku!?

-        Ale mluvilo se i o 12 letech!

-        Pak tady mnoho toho není jasného! Není zájem, aby to jasné bylo. – nový světový pořádek je tu! A on se vžije do té míry do jaké  státy dovolí, aby se vžil. Tedy státy Evropy a světa mají tajné smlouvy s UN, jak se mohou chovat při pandemie, jak budou informovat a momentálně se státy chovají tak jak se chovají. A jak říkám, my nevidíme vědce, kteří se tím zabývají celý život, nevidíme diskuzní setkání vědců. To nemůžeme vidět v našich mediích, jak bychom očekávali v demokratické společnosti. Různorodost... Víte o čem mluvím. Jak nám ti z LEVÉ strany stále vytýkají, že nerespektujeme různorodost společnosti...

-        Ano. To, to!

-        Že jsme takoví a onací, že vylučujeme druhé.

-        Tedy mluvím o totalitaristickém umlčování druhých názorů, kromě toho, který je právě IN (v modě). Tedy to co je momentálně nahlašováno, aby bylo IN. Přitom nesmíme zapomínat, že UN je největší šiřitel potratů ve světě. Mocně podporuje právo na potrat a mocně podporuje LGBT ideologii ve světě, tzv. Gender ideologii. To nikdy nejsou vládní sdružení. To jsou vždycky sdružení někoho jiného, která šíří takové zvrácené ideologie v celém světě, ideologie chápané ve smyslu nového světského řádu chápání člověka, což není chápání židovsko-křesťanské, ale je něčím zcela novým, konsensuálním...tedy řekněme, něčím domluveným. Jak bude člověk vypadat, jak se člověk bude chovat. Já osobně se domnívám, že toto je určitá cesta k ještě větší kontrole, ještě většímu otroctví, které je před námi, ale to se vžije do té míry nakolik my dovolíme. Nakolik se křesťané pohnou k pokání a modlitbě, budou žít podle své víry a nezaprodají se... – Dnes se lidé zaprodávají. Vědci se zaprodávají. Politici se zaprodávají. Jestli se my nezaprodáme, zůstaneme vytrvalí, svobodní ve své víře, ve svém rozumu, pak se toho zbavíme. Jako jsme se už osvobodili od tolika věcí, které na nás připravovali a ještě připravovat budou... Ale pod podmínkou, že zůstaneme na Kristově straně. On bojuje za svoje. A ty, kteří Mu dali svůj život,  On bude bojovat za ně a spolu s nimi. Bude je provázet životem. Ale Pán nemůže bojovat za ty rodiny, ty národy, státy a kontinenty, kteří jednají proti Němu.

-         Fra Dario, jak tak poslouchám váš výklad, úplně se divím sám sobě. Vedu tuto emisi už 20 roků a nikdy mne nenapadlo, že dojde do situace, že budeme muset bojovat za to, abychom mohli otevřeně mluvit o křesťanských názorech, abychom mohli mluvit o jiném myšlení. Že budeme natolik tlačeni k toleranci, snášenlivosti, respektování druhých lidí, že v naší relaci Agapé bojujeme s našimi věřícími, abychom mohli ve svobodě vyslechnout nějakého našeho hosta, co si on myslí. Já nikdy jsem za 20 roků nemohl uvěřit, že dojde do takové situace. Ani mne nenapadlo, že budeme muset zdůrazňovat, že křesťané mají právo na svobodu svědomí. Nemohu to pochopit.

-        Já musím přiznat, že nejsem překvapen, protože v angličtině i chorvatštině jsou už roky knihy a články o teorii spiknutí. Tedy existují programy a jsem rád,, že národy Evropy – jejich představitelé, ty programy prokoukly. Jako maďarský prezident Orbám, jako Poláci a další národy viděli kam toto směřuje. To je vlak na kolech, který jede svým směrem a to je nový světový řád, kde už nebude žido-křesťanská kultura a bude nějaká nová kultura. Ale bratři a sestry bude nová kultura, jestli my zradíme Krista. Jestli se my obrátíme zády ke své víře, Božským zákonům a přikázáním, ta kultura smrti a nový světový řád bude ještě více doléhat na svět a na Evropu jestli se křesťané nepohnou k modlitbě. Tedy nestačí, abychom se my kněží sami stavěli za evangelium. Touto cestou volám všechny vás, věřící laiky. My nemůžeme místo vás hlasovat při volbách, my nemůžeme místo vás trestat politiky, kteří jsou zrádci svého národa, kteří nás vydávají Istambulské konvenci, těm a oněm konvencím. Před námi jsou opět volby. My máme každé dva roky možnost měnit lidi. Odstraňujte takové lidi. Lidi bojujte, tohle je džungle! Svět je mimořádně nebezpečný a problematický. Jestli my ponecháme opratě moci těm, kteří se ani Boha nebojí, ani v Boha nevěří a ani jim nezáleží na lidech. Jestli jim ponecháte moc, a postavení, pak oni vás nelitují, ani nás nebudou litovat svým jednáním. A proč vy je litujete při volbách?

-        Ano. Teď mne napadlo, když mluvíte o těch lidech a konvencích, vzpomněl jsem si, že jeden člověk říkal: Tehdy, když nás 400 000 podepsalo, nebyli jsme důležití. A teď, když je nějaká tisícovka, je to důležité. To se nazývá manipulace, panování chaosu... Nejlepší je to takto nazývat. Ale oni jsou nepodstatní. Oni jsou tady naprosto nepodstatní! Kdo je tady podstatný, to je Kristus Pán a křesťané, kteří se mají rozhýbat, aktivovat ve společenstvích, nábožensky, politicky, na všech nejrůznější úrovních. Protože vy, drazí věřící, kteří žijete v Kanadě, vy víte, co jsou to tam tzv. Antidiskriminační zákony. Tedy v Kanadě je kněžím zakázáno hlásat pravdu antropologie o člověku. Vy skončíte ve vězení, fra Mario, jestli v Kanadě budete hlásat křesťanskou víru. Tam nemáte svobodu slova. Tam máte svobodu jen natolik nakolik vám dovolil stát.

-        Ano. Myslíte na to, jak se říkalo, že svátost manželství je svazek mezi mužem a ženou?!

-        A, to je jiná věc, ale i to. Gender ideologie - vy nemůžete říci, že to není normální. Nebo spíše, že je to špatné, že je to zlo, že je to protipřirozenosti, že je to proti naší víře, že je to proti přírodě. To nebudete moci říkat ani zde, kde my momentálně sedíme. Jestli my zradíme Krista, jestli Církev bude pokračovat ve zrazování Krista, jestli my hlásáme vakcíny... Já už nevím co hlásáme. Kardinálové, není mi to jasné, počínaje Vídní, přes Munchen a tak dále. Ti biskupové bojují za záležitosti, které jsou proti přírodě a proti Bohu. Tedy jedná se o totální zradě Božího řádu a Božího zákona a na pozadí toho všeho je cosi co se nazývá nevěra. Tím je řečeno: Já jsem nepochopil, kdo je Ježíš Kristus. Já jsem Mu neodevzdal svůj život a já chci, aby se mně sloužilo. Ne, abych já sloužil Kristu a abych svoje ovce dal za ovce svoje a abych svůj život dal za Krista Pána a za Jeho Království.

-        Hleďme ho! Tak uvolněně mluvíte, že jsme neudělali ani hudební pauzu. Tak teď si vyslechněme píseň „Jak krásné je to jméno“ samozřejmě jméno Ježíš.  - A teď budeme pokračovat další částí emise Agape. - Fra Dario, vidíme, že je ta naše doba stále nějaká neklidná! Ale já bych teď rád, připomněl Ježíšova slova: Přišel jsem na zem vrhnout oheň! A jaký oheň to je teď na zemi? Co to znamená, když Ježíš říká: Přišel jsem na zem vrhnout oheň!

-        Kromě toho, že Ježíš řekl, že přišel vrhnout oheň, říká také: Přišel jsem přinést meč! Rozdělení! Víra a nevěra provázejí Krista Pána tři roky zatímco On káže. Víra a nevěra. A tam říká slovo Boží: Kdo uvěří, budou spaseni. Kdo neuvěří, budou odsouzeni. Ti sami sebe vydají na odsouzení, tedy do zkázy. Naše cesta je cesta víry v Krista Krále, vítěze, kterého ani smrt nemohla zastavit, ani kříž nemohl jeho Božské lásce zabránit, aby nás spasil, osvobodil. Proto my máme pohled upřený na Krista Pána. Ne se stydět za svého Pána. Nestyděl se můj Pán Ježíš za mne, když přišel na tento svět. Když se pro mne narodil, pro mne žil, pro mne byl popliván a bit, byl ukřižován, položen do hrobky... Všechno to pro mne, abych já zde na zemi jako Jeho stvoření se teď obrátil proti Němu, svým jazykem - s politováním musím říct, že v našem národě je rozšířené rouhání se Bohu na všechny strany – abych ho zrazoval svým životem... K tomu já nejsem povolán. My k tomuhle nejsme povoláni, abychom byli zrádci. My jsme povoláni ho následovat v Jeho životě, v Jeho skutcích, v Jeho lásce, v jeho milosrdenství, v Jeho pravdě. Piláta nezajímá pravda. Vládce tohoto světa nezajímá pravda. Ptá se Pilát: A co je to pravda? Nás musí zajímat pravda. Jestli jsem já věřící křesťan, já jsem zodpovědný za to, co jsem přijal. Já jsem zodpovědný jako otec a matka za svoje děti a děti svých dětí i za svoje pravnoučata. Já jsem za to zodpovědný. Nesmíme patřit mezi ty, kterým je všechno jedno. To znamená, že musíme znát smysl svého křesťanského života. Náš největší problém není síla zla a hříchu. Náš největší problém je, že nevíme, kdo je Ježíš Kristus a kdo je On pro mne a z neznalosti Boha – jak říká prorok Oseáš - můj lid hyne v neznalosti. On nezná a přesto hyne. Tedy neznalost mne neomlouvá. Neznalost mne nezachrání a nezachraňuje lidi od zla a hříchu ani od vězení. Na nás je abychom upřeli pohled na Krista, ne hledat záchranu v člověku. Jak říká prorok Oseáš: Proklet člověk, který se spoléhá na člověka a lidskou sílu považuje za svou záchranu. Tedy my nejsme voláni k tomu, abychom hledali spasení ve státu, spasení ze strany národních korupčních organizací nebo z New age a organizací takových a makových. Naše spasení je pod křížem na kolenou. Tedy Boží milost, kanál Ducha Svatého, se jak říká svatý Petr po seslání Ducha Svatého: Obraťte se, vyznejte svoje hříchy, nechte se pokřtít. Sestoupí na vás Duch Svatý. Tedy Boží milost, Boží síla, bude stát i za těmi národy a za těmi jednotlivými lidmi, kteří Mu opravdu předali svůj život. To je naše cesta, naše pravda a náš život: Kristus Pán. Jeho milovat – Pán říká, jestli zachováváte má přikázání, vy mne milujete. Tedy to je náš jediný Spasitel, naše jediná Cesta. Nejsou jiné cesty!

-        Hm, nějakým způsobem, jako by se projevovala ta nedůvěra. V tomto období slýcháme ten příběh, jak se Ježíš po Vzkříšení připojuje k těm učedníkům, kteří jdou do Emauz. Provází je a oni ho nepoznávají. Kristus se stal cizincem. Oni se Ho ptají: což jsi ty jediný cizinec... Fra Dario, nezdá se vám, že se Kristus stal svým způsobem cizincem ve svém světě?

-        A ne jen ve světě. Kristus je cizinec i ve své Církvi. Když my hlásáme nový světový pořádek, když na to přistupujeme, a spolupracujeme s těmi lidmi... My nemůžeme spolupracovat se Zlem. Tedy ti, kteří šli za Kristem, jeho apoštolové, nemohou dělat kompromis s hříchem a se zlem. Tedy například – nemůže křesťan katolík být na veřejnosti pro potraty a jít ke svatému přijímání. To je pohoršení, to je svatokrádež. A vídám naše kněze, biskupy, jak podávají svaté přijímání našim politikům, kteří veřejně prohlašují, že jsou pro potraty. To je  právě případ současného amerického prezidenta.

-        Který chce říci, že je právě katolík, ano, ano.

-        On veřejně odporuje jak Bohu tak Církvi.

-        A byl jeden biskup, který mu nepodal svaté přijímání!

-        A byl i jeden kněz, který dostal podporu svého biskupa, ano. A já bych položil otázku: kolik našich biskupů odepře svaté přijímání politikovi, starostovi, který o sobě prohlašuje, že je katolík a veřejně podporuje potraty? Přál bych si vidět takového biskupa a takového kněze v chorvatské církvi, který takovým lidem odepře svátost. Takoví lidé se vylučují ze společenství s Kristem a ze společenství s Církví. Tedy naše cesta je nedělat kompromisy. Lidé, světci, jsou nekompromisní lidé. Tedy dnes se může všechno. Máte františkánské kláštery v Evropě, ve kterých se konají ZEN meditace – transcendentální meditace. Máte lidi, kteří se zabývají pověrami v Církvi, ale my jsme křesťané katolíci. Jdeme tam i tam, k věštcům, kartářkám, k jiným náboženstvím, léčíme se Rejki a dokonce i jeden vysoce postavený člověk v Římě se léčil metodou Rejki. Představte si to! To je naše realita nevěrnosti Kristu. To je kompromis. To se nazývá relativizmus, jak říká krásně náš penzionovaný papež Benedikt XVI.

-        Akademie zla se šíří každý večer. Zapněte si jen komerční soukromé televize, ti věštci mají každý večer určený čas a chudáci jim telefonují a oni jim vezmou veliké peníze, podvádějí je, přirozeně... A dokud se této pandemie nezbavíme, ta je mnohem nebezpečnější než cokoli jiného. To je magie ve skutečnosti.

-        Zlo, pověrčivost, blokuje rozum. Obrátit svoje myšlenky, svého ducha, k něčemu co není Kristus Pán, tomu se odevzdat, chodit na takové seanse, to znamená odevzdat se ďábelské moci. Já znám některé naše politiky, kteří chodili na takové seanse. Navštěvovali člověka, který je učitel  Rejki a on pro ně koná seanse. Někteří z těch politiků jsou stále ještě u moci. Takže naši mocnáři, jak říká Písmo svaté,  jsou zodpovědní za situaci lidu a lid je zodpovědný za ty, které pozdvihl k moci. Písmo svaté to říká krásně: Kvůli výsměchu prorokům a slovu Božímu, ze strany starších lidu a kněží, dolehla odplata, přišlo zlo na izraelský lid. Tedy kvůli tomu, že svět i náš národ, odmítá Boha přijde odplata. Svými hříchy nesvoláváme Boží trest, že by to prvořadě sesílal Bůh. My svoláváme síly Zla. K tomu my nejsme povolaní. To se nazývá kompromis. Hřích je kompromis! Ty jsi povolaný milovat Krista a následovat ho důsledně. V Jeho slovech, v Jeho způsobu jednání, v Jeho hlásání. Pak bude Bůh při tobě. To je naše poenta, naše poselství z dnešního večera. My nejsme povolaní dělat kompromisy se zlem a s hříchem – já budu krást, já podvádět, zabíjet, já spáchám potrat, já spáchám únos – já to a já zas ono! A jsem dál dobrý člověk, protože jsem udělal nějaké dobré věci, které mne chrání...?! Tomu se říká kompromis.

-        Víme, když se v Chorvatsku odhalilo, kdo jsou to vlastně Zednáři, kdo to všechno vede, od státního obhájce až po některé polikliniky atd. Otázkou je, kolik katolíků po tom odhalení ve skutečnosti řeklo nebudu chodit k těm lidem, nepůjdu na tu polikliniku, protože je to všechno postaveno na nějakém podivném vztahu k zednářství propojeného se zločiny a všemi těmi sítěmi. V tom jsme velmi tolerantní ve špatném slova smyslu.

-        Ano. K tomu bych řekl: Slovo Boží překonává tento svět. Člověk nasycený slovem Božím, tedy křesťanskou vírou a katolickým učením, ten ví co může dělat a co ne. On ví, jaký je jeho směr a jeho cíl. Smysl jeho života. To není kompromis s hříchem, kompromis s tímto světem. To vede ještě do většího trápení. Vezměme si třeba muslimy tady v Mostaru, například truhlář. Přijde k němu někdo, kdo chce objednat stůl pro hernu. A je mezi muslimy člověk, který říká: Já nedělám stoly pro herny.

-        To všechna čest!

-        A já nevím, kolik katolíků by bylo ochotno tohle odpovědět... Tedy my ničíme sami sebe. Podívejte se – ty herny to jsou instituce na ničení duše i těla i rodin. To je naše prokletí, kde my ničíme sami sebe. Tedy projděte po našich městech, vesnicích a dívejte se, kolik jich je. A herna to je prokletí a peníze z herny jsou prokleté. Z těch nevzejde nic dobrého. Ty s ďáblem přišly a s ďáblem i odejdou. Dokud nepochopíme, že musíme ze svého středu vykořenit kořeny zla, bojovat každý na svém místě ať ve městě, ve vesnice, v místním společenství za to, aby se odstraňovalo to, co ničí duše, těla rodiny, to co nás všechny společně ničí, do té doby se lidé nepohnou. Víra pohne tímto světem. Naše síla je v Kristu Pánu! Jeho milosrdenství! V Duchu Svatém! Tedy není síla v nás. Není síla v lidech, Není síla ve svazech, uniích... To říká krásně Pán prorokovi ve Starém zákoně: Opusť Egypt. Ten ti nepomůže! My dnes hledáme pomoc z prava i z leva, z Bruselu i z Washingtonu. Bůh zná na kterou stranu my nevoláme o pomoc. Ale oni ti nepomohou. Naše pomoc je jedině v Kristu Pánu. On je Bůh, On je Král, On je Pán! A kdo Jemu odevzdává svůj život, ten ví, kdo On je! A při Něm není strach. V lásce a víře, strachu není!

-        A víme, jak Jidáš zradil Krista – polibkem. Jak to vždycky čteme: Jidáš k Němu přijde a Ježíš mu říká: Což polibkem zrazuješ Syna člověka, Syna Božího...

-        To znamená být blízko a přitom být daleko.  Tedy být blízko, být narozen v křesťanské katolické rodině a nikdy nepoznávat Krista. To je opravdu smutné a je to opravdu časté, zejména v našem křesťanském národě. Musíme přejít od tradice a zvyků k osobní víře. Dokud se toto nestane, osobní odevzdání, pak nestačí přijmout svátosti a být pokřtěn. A říkat si: Já jsem dobrý člověk. To nestačí! Osobní odevzdanost Bohu a žít denně svoji křesťanskou víru! Tedy, můj každodenní život ukazuje komu já patřím. Komu sloužím? Komu ty sloužíš! Ježíš říká sám o sobě: Syn člověka nepřišel na svět, aby Mu bylo slouženo, ale aby sloužil. Aby dal svůj život za mnohé. Za koho já dávám svůj život každodenně, za koho žiji, za koho umírám? A to ukazuje můj všední každodenní život. Kde jsem se svojí vírou a kde bez víry.

-        Ano. Stále opakujete: bylo by potřeba se více modlit.  Ale jednou jsem se setkal s jednou osobou, která pečuje o naše pozemské záležitosti a o zdraví a já jí říkám, ať lidé prosí Boha, to je první způsob, jakým můžeme řešit problémy. A on hned máchnul rukou a říká: A jdi s tím! Prosit Boha? To jsou pohádky pro malé děti a staré babky. – To pak začnete vnímat, že patří mezi lidi, kteří proměnili víru v Boha a chození do kostela v nějaký folklor. Když nevěříme, tak co hledáme v kostele?

-        Přistupováním ke svátostem bez odevzdání svého života Ježíši Kristu nepřijmeme Ducha Svatého a Boží milosrdenství. Tedy Pán Ježíš se na kříži až do smrti zcela odevzdal. Jestli já jdu k Němu a neodevzdal jsem Mu svůj život, On se neodevzdá mně. Jestli já svým životem jdu vstříc Jemu, který se vydal za mne, teprve tehdy má svátost smysl, svaté přijímání má smysl, jestli já svůj život vydávám Pánu Ježíši, ve své rodině, v mezilidských vztazích, se svými dětmi, na svém pracovišti, ve svém každodenním životě. Tehdy já ukazuji komu patřím, jsem-li připraven ke svatému přijímání nebo ne. Jestli ne, pak potřebuji dopustit, aby mi Pán obmyl nohy. Jestli jsem se pošpinil, tak abych vstal a ne zůstal ležet. Jako ten ztracený, marnotratný syn. Já se potřebuji vrátit - jak říká slovo Boží – on se vzpamatoval a vrátil se do domu svého otce, který ho radostně očekává, aby mu umyl nohy, navlékl prsten, aby mu oblékl nové šaty, obul novou obuv. Tak se Bůh raduje, když se člověk k Němu vrací. Ale jestli se svátosti přijímají povrchně, v tradičním smyslu - jako nějaký folklor, abychom to vykonali – z takové víry není nic! Taková víra kdysi byla v Evropě, momentálně není už ani ta. V roce 2019 v německé církvi půl milionů lidí opustilo křesťanství, tedy tradiční víru, masovou víru. Ta nestačí. Jestli jsem nepřešel na osobní vztah s Kristem, pak mne bouře tohoto světa, zlo tohoto světa zlomí a já se zlomím. Hřích mne znetvoří, vezme mi radost, lásku, mír, smysl života a já se ocitnu v tonutí vlastní osobnosti. Tedy to, že jsme pokřtěni nestačí, jestli se my křesťané nenapravíme, neodevzdáme svůj život Kristu, pak nebude změna. Nebude změna v politickém, hospodářském ani náboženském smyslu.

-        My teď otevřeme telefonní linky pro posluchače. Věřím, že mají co komentovat a na co se ptát. Již nám mnozí píší své dotazy. Nestihneme to vše přečíst, ale už zítra bude záznam tohoto vysílání na YouTube. Někteří píšete, že dochází k přerušování. Zřejmě vás poslouchá mnoho a technika je přetížená. To není naše chyba. My děláme všechno proto, abyste mohli dobře slyšet. Ale zřejmě dojde k tomu, že jednoho dne to někdo jedním kliknutím všechno smaže...