Světlo se přibližovalo

Vyprávění jedné poutnice:

Tentokrát jsem v Medžugorji po sedmé.

Když se můj muž po první návštěvě Medžugorje vrátil domů, byl proměněný. Nevěděla jsem proč. Tehdy jsme byli už pět, šest roků spolu. Všimla jsem si, že se změnil a velmi si přál, abych i já jela do Medžugorje.

V roce 2004 jsem sem přijela poprvé. Muž doufal, že i mne příchod promění, protože jsem nebyla vychovávána ve víře.

Jednoho večera jsem byla u Modrého kříže, byl tam i vizionář Ivan, můj muž se za mne modlil. Bylo kolem 21 hodin, všichni se modlili a zpívali, já jsem nevěděla co se děje, neuměla jsem se modlit, tak jsem se jen dívala do nebe, a najednou jsem uviděla nějaké veliké světlo jak se ze zhora přibližuje. Protírala jsem si oči, myslila jsem, že se mnou něco není vpořádku. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. A to světlo sestupovalo stále blíže a blíže a bylo stále silnější. Byla jsem velmi blízko Ivanovi i Modrému kříži, ale tehdy jsem nevěděla, že Ivan má mít zjevení.

A světlo se přibližovalo, mezi stromy a nad hlavy lidí, potom se třikrát silně zablýsklo a zastavilo se. Všichni byli potichu. Pomyslila jsem, že se skutečně něco stalo, nemohla jsem to vysvětlit, ale od té chvíle je můj život jiný.

Trávíme zde mnoho času. Mému synovi jsou dva roky a už byl čtyřikrát v Medžugorji. Toto místo je pro nás jako druhý domov. Pochopila jsem, že je něco víc než ten materiální svět, který vidíme, nemohu přesně vysvětlit co a jak, ale vím, že něco je. A to změnilo můj všeobecný pohled na svět.

Jestli jste tady prvně a nevíte co se tady děje, a co očekávat, a i když je vám těch modliteb možná příliš mnoho, stáhněte se do samoty a uvažujte. Když jste sami se sebou, uvidíte co vše poznáte, možná budete i překvapeni.