Mějme otevřené oči, abychom nepřehlíželi jak se o nás Bůh s láskou stará!

Chvála Kristu, zdravím z Brumova-Bylnice a rozhodl jsem se, že vám napíšu krátké svědectví z konce naší pouti do Medjugorje.

To co píšu je duchovní svědectví i když to tak na první pohled nevypadá.

My jsme nejeli do Medjugorje za exstatickými zážitky, ale hluboce duchovně prožít Velikonoce, což se také díky vám povedlo. A duchovní radost nám nemohla vzít ani taková věc s polámaným autem, kde se navíc Pán opět postaral, ostatně tak jak to v každodenním životě celkem neustále zažíváme .

Odjeli jsme na Velikonoční neděli a cestou jsme se stavili ještě okoupat se v moři (jen někteří a v různé míře ) a pak přes poutní místo chorvatů Veprič jsme jeli domů. Před nočním přejezdem jsme se chtěli ještě projít po Záhřebu. To už jsme nestihli, protože naše auto vypovědělo služby 20 km před Záhřebem cca v 19.30.
Ve státní svátek na Velikonoční neděli! Volal jsem asistenční službu, asi na počtvrté poslali i odtah, který přijel po hodině a půl. Odtáhnout do servisu jsme odmítli, protože by jsme tam byli minimálně ještě 2 dny než to spraví. Tak nás dotáhli na nejbližší benzinku a odjel. Zeptal jsem se paní na pumpě, jestli tam někdo nerozumí autům, ale byly tam jen 2 ženy. Nicméně se nabídla že zavolá mechanika. To mi bylo divné, kde by ho teď na státní svátek vzala, nicméně dojel klučina i s diagnostikou a asi 2 hodiny to zkoušel opravit. Celou dobu nás pozoroval nějaký jiný pán, co nás uklidňoval a jemu dokonce radil. Nicméně závěr byl špatný - neopravitelné bez objednávky speciálního dílu. Nechal jsem mu klíče od auta a měli jsme najitý autobus ze Záhřebu do Vídně a pak přestup na vlak a domů, pán se nabídl že 4 odveze a 2 tam zůstaneme, pak zaúkoloval i automechanika a tak jsme stihli koupit posledních 6 lístků na ten spoj a stihli odjet do Vídně. Lístky byly drahé, protože tak na poslední chvíli už nechtěli dávat žádné slevy studentům. Do Vídně jsme dojeli o 30 minut dřív někam na okraj, ptal jsem se řidiče co moc neuměl anglicky jestli i odtam se dá přestoupit na vlakové nádraží což řekl že vůbec, tak jsem čekal na hlavním nádraží ve Vídni, kam to ovšem nejelo a už jsme jeli do cílové stanice Berlín. Další zastávka byla Praha, naštěstí jel přes Brno, kde jsme ho umluvili aby nás vyhodil na benzince, a pak už jsme přímým vlakem dojeli až domů. 
Nebyli doma v 02 hodin, ale ve 12, takže jsme nestihli žádnou naši mši. Každopádně to byl velmi radostný návrat domů. Na mechanika jsem měl mobil a psal že auto by mohlo být hotové o víkendu. Koupili jsme si s dcerou co ještě nikdy neletěla lístky z Bratislavy do Záhřebu a v sobotu letěli. Bylo domluveno, že nás mechanik v 8 hodin vyzvedne na letišti. Psal v pátek večer že to skutečně opravil. Nicméně jsme doletěli do Záhřebu, 8 hodin nikde někdo, stejně jako v půl deváté, a to už byla zkouška víry, kdy jsem sám přestal věřit že auto ještě někdy uvidím.
Naštěstí to byla jen balkánská nedochvilnost a po deváté hodině automechanik skutečně dorazil a vyzvedli jsme si auto. Po návštěvě ZOO de jsme zmokli jsme se vydali na cestu a zítra po 22 hodině jsme byli všichni doma i s autem.
Někteří řešili jak se nám to mohlo stát když jsme se vraceli z takového poutního místa. Já v tom vidím ale tu neuvěřitelnou Boží prozřetelnost a pomoc, protože na celé trase 1 000 km to bylo vlastně to jediné místo odkud jsme se dokázali dostat tu noc domů.
Modlitby z Medjugorje nás nesli, že to byla velmi humorná cesta i přes všechny její obtíže.
Požehnané cesty vždy a všude s Pánem přeje rodina ppoutníků z Brumova - Bylnice