Z Mladifestu - svědectví mladých manželů o misií v Ugandě

V odpolední části programu Festivalu mládeže, 3. srpna podávali své svědectví manželé Giorgio a Marta Scarpioni.

Po obrácení v Medžugorji, část svého života zasvětili nejchudším dětem v Ugandě. Jsou zodpovědní za některé humanitární projekty, zvláště ty pro těžce mentálně hendikepované děti. Pracují v pastoraci mladých a přijímají mladé dobrovolníky z celého světa. Giorgio zdůraznil, že Pán skrze ně udělal veliké dílo. Otevřeli misionářský dům při komunitě menších bratří v Ugandě. Mladým vyprávěl i o období života, kdy měl krizi víry: „Před mnoha roky jsem měl v životě jeden ošklivý zážitek, který způsobil, že jsem se vzdálil od Boha. Ztratil jsem víru a tehdy jsem našel jeden leták na kterém byla pozvánka na pouť do Medžugorje. Bylo ještě jedno volné místo, a tak jsem poprvé přijel do Medžugorje. Stačila mi zpověď, mše svatá a adorace. A řekl jsem Bohu následující: Už jsem Tě jednou ztratil, ale teď Ti slibuji, že Tě už nikdy nechci ztratit“, řekl Giorgio a dodal, jak jednoho večera, 2. srpna odvezl  Martu na kopec zjevení a požádal ji o ruku: „A tak jsme se rozhodli, že budeme chodit spolu a že první roky svého manželství budeme věnovat misiím. Chtěl bych vám říci něco osobního. V mém životě se stalo, že jen jedny otevřené dveře způsobily, že se otevřely mnohé brány lásky a milosrdenství. Ta misie dnes má rodinný charakter. Chtěl bych otevřít dveře našich misií mladým, manželským párům, které chtějí přijít a udělat si zkušenost s naším způsobem života s chudými, zážitek Afriky.“

Marta podala své svědectví, že po první pouti do Medžugorje, pocítila, že jí tady někdo chtěl mít, aby začala cestu s Pannou Marií: „Medžugorje nám  pomohlo v růstu našeho srdce a ve všem tom, co jsme prožívali. Tyto misie by nebyly, kdybychom nebyly mi spolu. A když nastal okamžik, kdy jsme měli říci ano projektu, který nám nabídl přítel františkán z Afriky, vzpomínám si, že jsem prožila období velikého strachu. Bylo mi těžké, že rozesmutním svoji rodinu, opustím přátele, zaměstnání, které jsem měla velmi ráda, už tehdy jsem pracovala s dětmi se zvláštními potřebami. Milostí Boží jsme řekli ano“.