Následky působení zla a Zlého

Fra Ljubo Kurtović

Slova svatého evangelia podle Marka: Ježíš a jeho učedníci se přeplavili na druhý břeh moře do gerazenského kraje. Sotva vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Často ho totiž spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal – nikdo neměl sílu ho zkrotit. Po celé dny a noci (se potuloval) po těch jeskyních a po horách, křičel a tloukl se kameny. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!“ Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ Také se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. (Ti zlí duchové) ho prosili: „Pošli nás do těch vepřů. Nech nás do nich vejít.“ Ježíš jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do moře – bylo jich na dva tisíce – a v moři se utopilo. Pasáci vepřů utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho posedlého zlými duchy, který jich míval v sobě celý pluk, jak tam sedí oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. Ti, kdo viděli, jak se to stalo s tím posedlým a s vepři, jim to vypravovali. Tu začali Ježíše prosit, aby z jejich kraje odešel. Když nastupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby u něho směl zůstat. On mu to však nedovolil, ale řekl mu: „Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval.“ Odešel tedy a začal v Desetiměstí rozhlašovat, jak veliké dobrodiní mu Ježíš prokázal. A všichni se tomu divili.

Bratři a sestry, v evangeliu jsme vyslechli vyprávění dramatické události, kterou přináší evangelista Marek. Před touto událostí líčil jak Ježíš utišil bouři na moři, když putovali do Gerazimského kraje kam nás uvádí dnešní evangelium. Na různých místech v evangeliích čteme o tom jak těžko vstupuje Boží slovo do srdcí těch, kteří mu jsou nejbližší a to jsou apoštolové. Když Ježíš projevil Božskou moc utišením větru a vln na moři apoštolové se ptali, kdo je on, že ho i vítr a moře poslouchají. Pochybují. Naopak v dnešním evangeliu čteme, že zlý duch Ježíše poznal, ví kdo je On, zná Jeho identitu a říká Mu: Ty jsi Syn Nejvyššího. Ty jsi nás přišel mučit. Zlý duch se cítí být Ježíšem ohrožený. Dramatické je toto evangelium.

Možná by moderní psychologové, lékaři, možná dokonce i theologové, toto vykládali jako psychickou nemoc, něco patologického, schizofrenii, na rozdíl od duchovní skutečnosti, zlého ducha, kterého Ježíš vyhání, člověka osvobozuje a vrací mu důstojnost. Vrací mu mír.

My všichni víme, že zlo existuje. Nemusíme ho zakusit ani tak dramatickým způsobem, protože zlo je jako parazit a ten, když se chytí někoho nebo něčeho vysává krev, vysává život. Zlo není vždy tak zřejmé jak tomu bylo u toho posedlého v Gerazdě. Zlo je často nepozorovatelné. Nechce se zviditelnit, ale zanechává svoje následky, svoje symptomy... Když najde v našem životě nějaký stín nebo temnotu, vejde tam velmi snadno. I celý život strávíme tím, abychom zmenšili sílu působení zla ve vlastním životě. Stačí dojít ke světlu, k pravdě, aby zmizela temnota. To se snadno říká, ale my víme, že to snadné není. Není snadné vidět sebe před Bohem v pravdě. Člověk může žít v temnotě, v klamu a myslet si, že žije nejsprávnějším způsobem a neodhaluje zlo, které vysává život.

Jaké jsou ty symptomy, které zanechává zlo v našem životě?

Myslím, že jsme měli nebo budeme mít zkušenost, že ať děláme cokoli, cokoli prožíváme, cítíme pach smrti, jako bychom neměli vůli k životu, jako bychom byli v nějaké hrobce. Vidíme jakoby zlý duch vláčel člověka po hrobech, jak jsme o tom slyšeli v evangeliu. Ten člověk byl spoután okovy a řetězy a všechno zpřetrhal.  Symptomy a následky, které zanechává zlo jsou ve skutečnosti zpřetrhané vztahy. Člověk už není schopen žádného vztahu. A víme, že když nejsme spojeni s druhými, velmi snadno se staneme kořistí zla. Staneme se slabými, křehkými. Je snadné s námi manipulovat. Co by s námi bylo, kdyby i v našem životě nebyli druzí lidé, kteří nás přijali, podpořili. Tolik dobrého jsme, věřím, přijali od Boha právě prostřednictvím druhých lidí. A Bůh k nám chce přijít přes druhého člověka.

Bratři a sestry - jak jsem už řekl - zlo existuje, působí i Zlý působí, ale on je jenom stvoření. On není roven Bohu. Evangelium nemluví o tom, co všechno dovedlo toho posedlého do takového stavu. Nemluví o tom čím vším zhřešil, ale prostě popisuje, že ten člověk byl sám v sobě rozdělený, rozervaný, jakoby ho ovládaly nějaké nadpřirozené síly. My se můžeme klamat a to je i jedna ze strategií Zlého, ďábla, satana. Chce nás přesvědčit, že on neexistuje. Ale následky zla a Zlého my vidíme i v dnešním světě, bratři a sestry. I v dnešním světě chce ďábel všechno poplést. Světlo a tmu, dobro a zlo, den a noc, ale Bůh jak čteme na prvních stránkách Bible, oddělil den od noci, světlo od tmy, dobro od zla. Rozdělil Bůh i lidskou povahu na mužskou a ženskou... A Zlý jako by to chtěl všechno pomíchat. Můžeš být muž a nebo i žena. To je jedno. Ale ono není všechno jedno. Bůh vše stvořil podle svého druhu, podle přirozenosti se svým účelem. Bůh stvořil vše různorodé a ďábel chce udělat všechno relativní, jak dobré tak zlé. Zlý říká, že je vše dobré, hlavně, když člověk dělá co se mu líbí. Přirozeně, že zlo a jeho vnuknutí působí skrze myšlenky. On vnikne do našich myšlenek jako neviditelný plyn. Ovládne naše myšlenky, naše srdce i naše pohledy.

Vidíme následky, které zanechává zlo. Ten člověk se tloukl kamením, sebepoškozoval se.

Právě tato doba ve které žijeme, je charakterizována jako neurotická, depresivní doba. Deprese je vlastně sebepoškozování nebo agresivita zaměřená proti sobě samému. A právě v této době věda potvrdila, že je zlo zaměřeno proti člověku, proti jeho životu. Mnozí křesťané pletou pokoru s nepřijímáním sebe sama, nedůvěrou v sebe a nenávistí k sobě samému. To není z Božího Ducha, ale od Zlého. Někteří možná prožili život s traumatickými zážitky, zážitky odmítání, nenávisti, zvláště těch, kteří jim byli blízcí. Mohou mít takové pocity, že mohou říkat sami sobě: Já jsem ubohý, já jsem k ničemu, ale to nejsou Boží slova ani Boží vnuknutí, ale vnuknutí  zla a Zlého, který vysává náš život, bere nám mír. Bůh naopak říká: máš velkou cenu. Miluji tě! Cožpak to neřekl svým odchodem na kříž?! Jsme tak drahocenní, že sám Bůh platil cenu za náš život! Prolil svoji krev za nás. A bohužel se děje, že jsme my sami zodpovědní za svoje utrpení. Nitřně vzdycháme o pomoc, abychom se zbavili těch pocitů  sebelítosti, méněcennosti, ubohosti a na druhou stranu se přesvědčujeme, že  nám nikdo a nic nemůže pomoci. Potom se člověk cítí vnitru jako ukřižovaný. Došli jsme k tomu, který nám ukázal, že je láska a milosrdenství. Svými skutky nám ukázal, že je silnější než zlo, že je silnější než ta naše falešná přesvědčení, kterými ubíjíme sami sebe, kterými bereme život sami sobě.

Blahoslavená Panna Maria, která sem již více než 41 roků přichází, před několika dny řekla: Drahé děti, modlete se za mír, protože satan si přeje válku a chce nenávist. Nenávist v srdcích. Nenávist k sobě samým, nenávist k Bohu i mezi národy. To je působení Zlého, satana, který chce ničit. Blahoslavená Panna Maria se nebojí mluvit o Zlu, protože Ona rozdrtila hlavu hadu, Ona se nebojí říkat pravdu i tehdy, když my jí nevidíme, když zavíráme oči před všemi těmi následky, které se dějí v nás i kolem nás. Ona ve všech svých poselstvích, ať by její slova vypadala jakkoli dramatická a těžko přijatelná, vždycky objevujeme naději, světlo, jakoby naše oči chtěla obrátit k tomu kdo je zdroj světla a života. V posledním poselství ona říká krátkou větu: Vy jste moje naděje. Jestli poslechneme její slova, jestli budeme chodit cestou, která i Ona chodila,  a to je cesta důvěry, cesta odevzdanosti, cesta víry i když nikdo nevěřil, cesta naděje, když nikdo nedoufal. Ona zakusila, že je někdo, kdo má poslední slovo. Existuje Někdo, kdo je Vzkříšení a život, který i nás může vyvést z našich hrobů, z naší smrti a našeho zoufalství do života! Tak ať se stane. Amen.

(přeloženo ze zvukového záznamu kázání 30.1.2023, mírně upraveno)