Ne, já se nebojím

Jeden  člověk nechal chlapce  samotného na letišti v čekárně. K odbavení cestujících přišel chlapec první. Dítě nastoupilo do letadla, usadilo se na volné  sedadlo. Chvilku se rozhlíželo kolem sebe. Pak si vzalo omalovánky a začalo v ní vybarvovat obrázky. Zatímco letuška sdělovala cestujícím pokyny, on klidně seděl. Chlapeček zůstal klidný i když se letadlo začalo vznášet. 

Během  letu se letadlo dostalo do veliké bouře, která s ním mávala jako listem ve větru. Chlapec dál klidně seděl na svém místě. Jedna cestující seděla proti dítěti a byla plná paniky. Zeptala se chlapce: “Cožpak ty se nebojíš?”

“Ne, paní, já se nebojím”, odpověděl chlapeček a dál se pokoušel vybarvovat omalovánky: “Pilot letadla je můj otec!”

Ať už jsou naše životní bouře jakékoli, když na nás dolehnou je podstatné si vzpomenout, že pilotem je náš Otec, ten který  odůvodněně posílá bouře na naše letadlo, abychom  Mu mohli uvěřit, že neexistují bouře, ze kterých nemůže najít cestu a východisko, abychom nalezli svůj mír.

Jen nezapomínejte, nikdo z nás neví jak dlouho bude naše cesta trvat. Pevně věřte dokud let trvá!

(podle zamyšlení Ankici Ostojićové uveřejněného na webu Medjugorje-info.com)