Neztrácejme naději

Aktuální adventní zamyšlení nad poselstvími Panny Marie z Medžugorje

Fra Ljubo Kurtović

V říjnu nás Panna Maria vyzývala k modlitbě, která osvobozuje od strachu z budoucnosti. V tomto poselství nás znovu posiluje v uvědomění si její přítomnosti s námi. Bůh skrze Pannu Marii koná své dílo celá ta léta v každém srdci, které se mu otevře.

Mariiny výzvy a poselství jsou vždy plné optimismu, světla a naděje. Její poselství otevírají pro budoucnost a nevracejí do minulosti. Liturgický čas církevního roku, který právě prožíváme, je poznamenán čekáním. Je to doba, ve které bychom měli posílit svou naději, abychom byli svědky naděje, lásky a radosti.

Možná se v nás vynořuje otázka: Co bude s tímto světem? Co bude s námi? Jak tohle všechno skončí? Proč nás i celý svět, postihla tato pandemie? Proč tak velký chaos se spoustou nezodpovězených otázek?
Můžeme i tento problém přežít s Bohem, spolehnout se na jeho sílu a milost? Nebo se snažíme vlastními silami a poznáním všechno vyřešit?

Jak řekl emeritní papež Benedikt XVI. v encyklice Spe salvi: „Svět bez Boha je svět bez naděje.“

Naše naděje je založena na víře v Boha, k němuž nás vede Panna Maria. I tato doba adventu v sobě zahrnuje dimenzi naděje. Jediným velkým pokušením svatých bylo pokušení proti naději. Víra a naděje jsou naprosto identické. Jak píše francouzský básník Charles Péguy, vkládajíc tato slova do Božích úst: „Není divu, říká Bůh, že ve mě věří. Stačí, když pozorují má stvoření a uvěří. Láska - ani ta mě nepřekvapuje, neboť pro ně je zisk, když se navzájem milují, tím si prospívají. Ale naděje, naděje mě překvapuje!“

Ďábel nás chce vždy přivést do zoufalství, beznaděje a pocitu, že už není smysl, že se není třeba snažit a že je všechno nesmyslné a marné.

Naděje není pasivní čekání, že Bůh něco udělá, ale aktivní síla, která nás nutí nikdy se nevzdávat a dělat to, co můžeme a doufat, že Bůh vždy na konci čeká, aby vše učinil novým a lepším.

To, co musíme udělat, abychom se naučili naději, je to, co učinil Ježíš: probdít celou noc v modlitbě. Modlitba je prostorem učení se naději a prostředkem k oživování ctnosti naděje v nás. Bůh nás vždy slyší a bere naši modlitbu vážně, i když nás nikdo nechce slyšet.

Ježíšovo evangelijní upozornění je vždy svěží a aktuální: „ Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“ (Lk 21, 34-36).

Proto plní optimismu radostně vykročme k vrcholu této doby adventní, abychom radostně očekávali Pána, který nás chce obejmout svou láskou. On už přišel a prošel po zemi konajíc dobro. On svou smrtí a zmrtvýchvstáním vykoupil celý svět, celý lidský rod, každého člověka, osobně tebe i mě. Ale nyní se chce znovu v nás narodit, ve svém společenství, v každém jednotlivci. Připravme mu cestu a vyrovnejme mu stezky, protože už je blízko!

Modlitba

Panno Maria, Matko naděje, svojí přímluvou v nás oživ ctnost naděje, abychom znovu mohli začít cestu k novorozenému Ježíšovi, který přišel, abychom měli život, a abychom ho měli v plnosti.
Maria, ty jsi naše Hvězda jitřní. Ty jsi věřila, i když už nikdo nevěřil. Doufala jsi přes všechnu beznaděj i v nejtěžších chvílích pod křížem na Kalvárii. Tobě svěřujeme všechny, kteří ztratili naději, kteří jsou pokoušeni proti naději, všechny zoufalé a beznadějné, kteří už nevidí smysl svého života. Ať na tvou přímluvu, Maria, pocítí sílu světla a pokoje, který daruje Pán svým příchodem mezi nás. Amen.

(Z Fatym. Com, upraveno)