NEZTRÁCEJTE ČAS. Možná ho později nebudete mít!

P. Josip Radić, chorvatský exorcista, který delší dobu pobýval v Medžugorji

(Aktuální kázání z neděle Božího Milosrdenství - přeloženo z video-záznamu zveřejněného na YouTube)

Jak všichni víte slavíme  s Církví - slavnost Božího milosrdenství. Ta slavnost je nového data, ustanovil ji Jan Pavel II.  Je jako svítilna, která osvětluje naší dobu ve které žijeme. Pomáhá nám, abychom sami pochopili v jaké době žijeme a co máme dělat.

Jak uvádí evangelista Lukáš – Ježíš při jedné příležitosti, když mluvil k zástupu, řekl: Pokrytci, tvář země a nebe dokážete posoudit a jak to, že tuto dobu neposuzujete? Ježíš tedy tohle tehdy říkal zástupům a dnes nám. Dále říká, že když se zvedá oblak na západu říkáte bude pršet a je to tak. Když vane jižní vítr, říkáte bude horko a bude. Jak to, že tyto věci rozlišujete a umíte posuzovat a čas ve kterém žijete posoudit neumíte?

Před několika dny řekl papež František: Ježíš Vzkříšením zahajuje poslední čas dějin, který může trvat tisíce roků, ale je poslední. My víme, že žijeme v posledním čase. Ale umíme ho posoudit, jak říká Ježíš? Víme my jaký je náš čas v této poslední době? Svůj čas může posoudit jen ten, kdo ho posuzuje opravdu očima víry, který posuzuje svoji dobu jako čas milosti. Jako velikou příležitost získat nebe. To ostatní ať by bylo jakkoli dobře myšleno nebo bezelstné je jen točení se v kruhu.

Jak proroci vidí dobu?

 Vezměme si jen proroka Milosrdenství Božího a to je svatá Faustina, která byla Janem Pavlem II. nazývána prorokem milosrdenství Božího. Co říká dnešní Slavnost o této době? Velmi jednoduše: Náš čas, čas ve které my žijeme, je časem Milosrdenství. Svatá Faustina píše ve svém deníku: Ptala jsem se jednoho dne Ježíše, jak On může snášet tolik zvráceností a zločinů a netrestat je? A On mi odpověděl: na potrestání mám věčnost. Nyní jim prodlužuji čas milosrdenství. Přesto, běda, jestli nepoznají čas mého příchodu. Při jiné příležitosti zapsala slova, která jí byla dána: Zapiš to – před tím než přijdu jako spravedlivý soudce, přijdu jako Král milosrdenství. Tedy jestli se ptáme této mystické duše, tohoto proroka této Slavnosti, kterou dnes slavíme, kterou Církev ustanovila, pak my žijeme v době Milosrdenství.

Co je Milosrdenství Boží?

Milosrdenství Boží je čas zvláštní milosti, mimořádná privilegovaná doba. Zvláště vhodná příležitost pro obrácení a zvláštní vztah k milosti Boží. Tedy ta doba ve které žijeme je mimořádná. Tedy doba Milosrdenství. Při jiné příležitosti sv. Faustina zapsala – to bylo na Slavnost Zvěstování, kdy se jí zjevila Panna Maria – 25.března 1936: ráno jsem spatřila Matku Boží, která mi kromě jiného řekla: Tvým úkolem je mluvit světu o velikém Božím milosrdenství a připravit svět na Jeho nový příchod. A nepřijde jako milosrdný Spasitel, ale jako spravedlivý Soudce. O, jak strašný je ten den! Je určen Den spravedlnosti, den hněvu Božího a andělé se před ním chvějí. Říkej duším o tom velikém Milosrdenství, dokud je ještě čas smilování. Budeš-li teď mlčet, budeš se v ten strašný den zodpovídat za veliký počet duší. Neboj se ničeho, buď věrná do konce. Já jsem s tebou. O, jak je milá Bohu duše, která věrně následuje jeho vnuknutí.

Tedy, Faustina jako prorok Milosrdenství nám sděluje, že žijeme v době Milosrdenství. To je naše doba. Zvláště Boží dobrotou naplněná doba obrácení a proměny života. Z toho vychází jedna otázka, která je velmi podstatná: Jak se my chováme k milostem, které přijímáme? Jak my využíváme milosti, které nám Bůh dává? To je otázka vycházející z času Milosrdenství. Jak se chovám vůči milosti, jak se chovám k času, který je mi darován?

Říká sv. Faustina: je veliká milost umět využít současný okamžik. Jak ho využívám? Ta otázka se vnucuje z toho, že je čas milosrdenství. Když žiji teď, jaký postoj zaujímám vůči milostem? Kolik jich promarňuji denně? Sama Faustina říká, že je život jako zahrada naplněná překrásnými, krásně vonícími květy a říká, že ona sama nezná, který nejdříve utrhnout... dny, které prožíváme jsou přeplněné milostmi. Říká ona: Jestli utrhnout lilii utrpení nebo růži lásky k bližnímu nebo  fialku pokory, ponížení. Nebudu jmenovat všechny ty poklady, které denně přijímám v hojnosti.

Každý den máme k dispozici poklady každodenního života – utrpení, pokoření, nemoci i možnosti sloužit bližnímu, všechny ty situace jsou plné milosti. Otázkou je, jak je využíváme. Co říká ona, to jsou slova proroků v každé době. I když je naše doba dobou zvláštního Milosrdenství, je jako každá doba plná milostí.

Faustina říká: O, dny plné šedi! Vnímám vás jako slavnosti!

Proč? Protože jsou časem, který nám dává příležitost hromadit zásluhy pro věčnost! Vnímám jak světci dokázali využívat každý čas. Uvedu jenom jeden příklad, který je sympatický, který je drahý. Na mnohé věci máme čas. Já vždycky rád vidím lidi, kteří dokážou využívat čas, a sbírají plody přírody, čistí les, sbírají dřevo a využívají je na topení... Jak jsou ti lidé užiteční a moudří. V těchto dnech jsem vycházel na modlitbu ven a viděl jsem lidi, jak sbírají mladou divokou zeleninu a jedí ji. Stejnou část louky procházejí postupně různé skupinky lidí a vysbírají do posledního hodnotného stvolu zeleniny. Krásné, jak dokážou být lidé horliví! Kéž bychom byli takto horliví o duši. Vidíte tato těžká doba nám nezabránila abychom byli horliví o jídlo. Ale nejvhodnější je tato doba pro péči o duši... Kdybychom byli jen částečně tak horliví.

Příklad: Naše doba, ať je jakkoli těžká, objektivně není těžší než situace jedné mladé ženy, která na vrcholu životních sil - bylo jí kolem třiceti roků - je v situaci, že jí čeká jistá smrt. To byla právě svatá Faustina. Tedy mladá, třicetiletá žena, smrt jí postihla, víme, že byla těžce nemocná. Bylo jí sděleno, což i sama věděla, že zemře.

Naše situace jistě není těžší od té její. Jak se ona dívá na svůj čas?

Ona říká, vidím, jak slabé jsou mé síly. Ale ani jediný okamžik života není nezajímavý. Protože každý okamžik – v jejím životě – je naplněný modlitbou, utrpením a prací. Když ne jedním pak jiným způsobem slavím Boha. Modlitba, utrpení a práce. Blaze jí! Blaze srdci, které má takové světlo! Takovou dobrou vůli. Ona říká, kdyby mi Bůh dal ještě jeden život, nevím jestli bych ho mohla lépe využít! Jistě nebyla ve snadnější situaci než je naše. Ona říká: neztrácím čas žádným sněním. Co ona považuje za snění? Obracení se k minulosti nebo budoucnosti. Pro ní není snění, když tento okamžik života využije na dobro, k Boží slávě... Ona říká: využívám každý okamžik jednotlivě, protože ten je v mé moci. Minulost mi nepatří, budoucnost nevlastním, ale přítomný okamžik se snažím využít celou duší. To je pohled víry na vlastní čas. 

Ne expertízy, odsuzování všeho od papeže, biskupů, ministrů, štábů, všechno ve jménu víry a pod maskou víry. Rozrušování sebe i druhých. A točení se dokola. Nedej Bože, aby ti někdo řekl něco co není podle tvého názoru! Zatímco čas darovaný pro duši a to je každý čas plyne. Podívejme se na příklad, jak využívala svůj čas svatá Faustina.

Druhý příklad

Mladý muž před zcela jistou tragickou smrtí. Je to ten o kterém jsem se vám už zmiňoval, Jack Fresh, kterého dělil měsíc a půl od popravy gilotinou. Řeklo by se: čeho se on ještě může v životě chopit? On nejen, že se v životě zaměřuje na ctnosti, nejen že žije, jako by nikdy neměl zemřít, ale je mimořádně duchovně ambiciozní. Nikdo z nás není v tak špatné situaci jako on. On se chce stát svatým a využít každý okamžik, který mu za ten měsíc a půl zůstává, aby se stal svatým. On zločinec, vrah. Chce jít přímo do nebe. On nechce zemřít nějakou, abych tak řekl normální smrtí, ale chce zemřít hanebnou smrtí. A nic ho nemůže zastavit v jeho duchovních ambicích, které mu Duch Svatý vdechuje, aby se stal svatým. A málo času mu zbývá. Opuštěný od všech. To on píše 15.8. na Nanebevzetí Panny Marie a bude popraven 1.10., tedy za měsíc a půl. Říká: Často se mluví o míře. Každá duše má svoji vlastní míru a mnozí lidé to užívají jako výmluvu, že nejdou kupředu, že nevyužívají čas.. Když vidíme dobré příklady řeknou: A ne, on má svoje a já zase svoje... To nám říká tento mladý dvacetiletý člověk. Krásně to řekla svatá malá Terezie: V Boží zahradě, že opravdu jsou i růže i lilie i drobné pokorné květinky, i tráva a všechno a když se Pán prochází po své zahradě tak se stejně raduje z těch malých i velkých květů, ale bude nám odhaleno jestli jsme fialky nebo lilie. Jestli jsme my opravdu to co jsme si o sobě mysleli.

My, jak říkají světci, když se nám jedná o to, abychom získali něco ve světě – získat peníze, sklidit zeleninu - to jsme my velmi schopní, ale když se jedná o duši, pak my řekneme, že nám stačí nějaký koutek tam někde vzadu v nebi... to je zajímavý přístup, že?! Když se jedná o to nejdrahocennější pak se spokojujeme s něčím velmi malým. A když se jedná o bezcenné pak jsme nekonečně horliví. Říká on dále: Já myslím, že až budeme jednou tam v nebi, že mnohé fialky pochopí, že mohly být lilie, jenom kdyby měly trochu více odvahy. Náš růst na zemi není omezený. Je možné růst do nekonečna, jen kdybychom se my z vlastního rozhodnutí nespokojovali s trochou lásky v srdci, s trochou pokory, s trochou dobroty, jen abychom se dokopali do nebe. A to je poněkud zarmucující. – Tentýž den píše dál: často přestaneme pokračovat vpřed, protože nechceme dát všechno a potom hledáme mnoho výmluv. Přijde okamžik, kdy řekneme ne. Možná to řekneme i nepostřehnutelně..., říká on. Velmi hluboké... Přijde chvíle, kdy řekneme: Nemám na to vůli, nechci. Najdeme si výmluvu. Nechce se nám vyjít z našeho sobectví. A to píše člověk  odsouzený na smrt. A dále píše  - o sobě on mluví: Já stále ještě kouřím 10 cigaret denně. Myslím, že cigareta není žádné zlo. A není. Jenom že když kouřím ukazuji, že je mi přese všechno tabák dražší než Ježíšova láska. - Stále slýcháme: Já piji kávu. Káva není nic špatného, žádné zlo, já dělám něco jiného – ani to není zlo – ale  jestli jsem si na něco tolik navykl, dokazuji, že je mi to dražší než Ježíšova láska. On pokračuje: Nechci říci, že nějaká cigareta má nějakou velkou vážnost, to není podstatná věc, ale já si tolik přeji tu cigaretu a kdybych měl dost dobré vůle, že bych přestal kouřit, ta oběť by Ježíšovi byla velmi milá! A ať se jedná o jakoukoli věc, která je dovolená, jestli ji máš velmi rád, pak ona se stává velmi důležitou. Proč? Protože když se jí zřekneš, můžeš Ježíšovi tou věcí projevit velikou lásku. Protože já si tolik přeji cigaretu, tedy ta věc má veliké místo v mém srdci. A jestli já jsem ochotný se jí odříct pro Ježíše, pak je to pro Ježíše veliká věc. A píše on dále: Ale Ježíš mne nechce mučit! Tak se lidé vymlouvají, že?! Bůh přece není mučitel! On dává odpověď na všechny předpokládané otázky: Ježíš mne nechce mučit, ale přeje si, abych Ho miloval více než všechno ostatní. A já toho stále ještě nejsem schopný, protože moje hříšná ruka vedená špatně vychovaným svědomí sahá po krabičce cigaret.  Měsíc a půl před smrtí se člověk, který chce být svatý  nedokáže odříct cigaret, ale prokazuje nesmírně velkou dobrou vůli. Dále říká: Velikost oběti není ve velikosti toho co obětujeme, ale ve významnosti, kterou této oběti přikládáme. Stvořitel vesmíru hledá lásku svých tvorů. On žízní po lásce! A dále píše: Jen odvahu! S trochou dobré vůle je možné dokázat všechno.  Tento mladý odsouzenec říká: Před deseti dny jsem kouřil 20 cigaret, teď kouřím 10 a za týden možná nebudu kouřit vůbec. Přál bych si to. Vždyť mi zbývá už tak málo času!!! A možná někomu z nás zůstalo ještě méně času, nevíme. A kdyby nám zůstávalo ještě i několik roků platí to o nás stejně: Zůstává nám tak málo času!

Ježíš nám říká: Pokrytci neumíte posoudit svůj čas. Tolik toho znáte, ale neumíte posoudit svůj čas! Svůj čas dějin. Slyšeli jsme, že je toto poslední čas dějin, ale znám posoudit čas svojí generace a svůj osobní čas? Pokrytci říká Ježíš. Komu? Neřekl to farizeům a písmoznalcům. Zástupu to řekl! Zabýváte se vším možným, bezpočet analýz, a co jsme udělali pro obrácení, proměnu svého srdce?

Tedy uzavřeme zamyšlení:

Všechny dobré i špatné situace přinášejí svoji milost. Čas, který o kterém Bůh mluví skrze své proroky, jak je dokázáno, jejichž plody jsou dnes vidět po celém světě, kterým můžeme věřit – čas, který Bůh nazývá časem Milosrdenství před časem Spravedlnosti – přináší zvláštní milost. To znamená, že je zvláště vhodné pro obrácení a posvěcení je právě ten čas ve kterém my žijeme. Není vhodnější. Kdo má vnitřní senzory vidí, že tento čas je zvláště vhodný pro obrácení a posvěcení. Tedy,  je potřeba všechno přijímat pro obrácení a posvěcení. Není potřeba hledět na to skrze jaké situace nám to přichází. My vidíme, že to přichází nejrůznějším způsobem – skrze nemoc, stáří, nespravedlnost, kterou snášíme, skrze pronásledování, pomluvy, kterým jsme vystaveni, skrze zlo, kterému čelíme, skrze zkaženost, skrze jednání... Ale my to vše můžeme poznávat, že jsou to jenom nádoby, skrze které nám přichází milost a vždycky můžeme poznávat příležitost k růstu.

Proto prosme Pána, aby se nedělo to, co se děje teď: hysterie, obviňování, nedůvěra, chaos, bláznění, ale aby se pečlivě rozpoznával Boží čas.

A společně se svatou Faustinou se modleme:

O, nejmilosrdnější Ježíši, nedokázala jsem vždy využít ty milostiplné dary, protože jsem příliš málo obracela pozornost na samotný dar a příliš na nádobu ve které jsi mi dával své dary. Můj nejsladší Učiteli, od této chvíle to bude jiné. Budu využívat Tvoje milosti nakolik bude moje duše schopná. Živá víra mi v tom bude pomáhat. V jakékoli podobě mi pošleš milost, přijmu ji od Tebe, neuvažujíc o nádobě ve které mi ji posíláš. Ať mi ji posíláš skrze nemoc, skrze nespravedlnost, skrze jednání, skrze člověka, svět, skrze démonské útoky... Říká: v jakékoli podobě mi pošleš milost, přijmu ji od Tebe, neuvažujíc o nádobě ve které mi ji posíláš... A jestli nebude vždy v mé moci přijmout je s radostí, učiním to vždy s odevzdaností do Tvé svaté vůle. Amen.