O slavnosti Seslání Ducha Svatého v Medžugorji předsedal večerní mši svaté vatikánský nuncius v BiH, arcibiskup Luigi Pezzuto

O slavnosti Letnic, 31. května, večerní mešní slavnosti v Medžugorji předsedal apoštolský nuncius v BiH, arcibiskup Luigi Pezzuto, za koncelebrace provinciála Hercegovinské františkánské provincie fra Miljenka Šteka, medžugorského faráře fra Marinka Šakoty a dalších kněží.

Arcibiskup Pezzuto na počátku mešní slavnosti řekl: „O této slavnosti Letnic, ve chvíli, kdy se znovu účastníme Eucharistie skutečným a ne jen virtuálním způsobem, jsem považoval za vhodné, aby se jako zástupce papeže v Bosně a Hercegovině, ujal iniciativy a přijel osobně ze Sarajeva mezi vás, abyste pocítili veškerou blízkost a lásku Svatého Otce Františka“.

''Nebyli jste sami v čase izolace kvůli pandemii, nejste sami nyní a nebudete sami ani v budoucnosti. Přirozeně, tady je přítomnost a blízkost Pána Ježíše a Jeho i naší Matky Marie, Královny Míru a Božího milosrdenství, kteří dávají plnost naší potřebě komunikovat s Bohem a s bratřími.

Proto dnes pozvedáme svoji modlitbu k Duchu Svatému, s důvěrou a spoléháním na přímluvy Marie, za celou Církev, za mír v našich společenstvích, v naší zemi a v celém světě'', řekl na počátku mše svaté apoštolský nuncius v BiH, arcibiskup Liugi Pezzuto. 

Kázání arcibiskupa Pezzuta přinášíme v plnosti:

Velectěný otče Provinciále,
velectěný otče faráři,
vážení bratři kněží
a vy všichni sestry a bratří ve víře

1. "... Všichni se naplnili Duchem Svatým". Tím způsobem tak prostým a bezprostředním, Skutky apoštolů v úryvku, který jsme četli a slyšeli, shrnují Tajemství, nebo spíše spasitelnou událost, Seslání Ducha Svatého. Bez mnoha slov: všichni se naplnili Duchem Svatým.

Ano, o Něm, o Duchu Svatém - dlouho opomíjeném v katolické teologii - dnes víme už mnoho. Ale známe to jako nějakou pohádku z mateřské školky nebo jako teorii, které se s velikou jednoduchostí učí děti v náboženství a dospělým osobám bývá hlásána učenými slovy.

Přitom bych si možná já měl začít více uvědomovat, možná bychom si my všichni měli začít více uvědomovat, co to vlastně znamená "být naplněn Duchem Svatým", abychom mohli pochopit všechny významné důsledky toho pro můj, pro náš život dnes. A potom, kdo je pro mne, kdo je pro nás ten Duch Svatý, kromě obvyklých katechetických a teologických formulací?

V tuto chvíli mne napadá otázka, kterou Ježíš položil těm svým:  "A vy, co říkáte vy? Kdo jsem já?"

Možná nám o Letnicích tohoto roku, na Seslání Ducha Svatého při pandemii „koronavirusu“, Duch Svatý klade stejnou otázku: Kdo jsem já pro tebe?

A Duch Svatý, jako nakonec ani Ježíš, nepotřebují naši odpověď - názor, jako se dává novinářům nebo těm, kteří připravují ankety, například, při volbách nebo předvádění zboží. Ježíše a Ducha Svatého nezajímá ani volební ani komerční soutěžení.

Ježíš a Duch Svatý očekávají ode mne i od tebe, odpověď srdce.

"Kdo jsem já pro tebe?" To znamená: jaké místo, nebo lépe řečeno, kolik místa má Duch Svatý v mém životě, v tvém životě?

Tedy: Co On opravdu znamená pro mne, pro tebe?

Vy dobře chápete, že odpověď na tuto otázku může být jedině absolutně poctivá a upřímná. Kromě toho, v této odpovědi nemůže nikdo mne nebo tebe nahradit. Ptá se osobně mne, tebe, každého, v tichosti vlastní nejhlubší intimity.

Pokusme se proto dát upřímnou a osobní odpověď, ve chvílích ticha, které nám nabízí liturgie Eucharistie. To je tedy první úkol, který nám Duch Svatý dává o těchto Svatodušních svátcích. 

2. Podobně jako Šimon Petr, který také ve jménu svých druhů vyznal víru v Krista, Syna Boha živého, tak jsme i my dnes pozváni vyznat zvláště  svoji víru v Ducha Svatého.

Při tomto druhém úkolu, dovolme, aby nás doprovázel veliký  filozof, teolog a kontraverzní osoba, Blahoslavený John Henry Newman, kardinál Svaté církve římské, který žil v 19. století.

Pro Newmana je Duch Svatý: "život světa", "život Církve" a "život duše".

a) Duch Svatý, život světa: jak je sladké vzpomínat na dobu, kdy jsme jako děti chodili na náboženství a učili se, že je všechno co existuje dílo Boha Otce: On je Stvořitel. Ale jakou energií Bůh Otec tvoří, uvádí do života, tedy působí, že existuje, udržuje existenci a souladný pohyb celého vesmíru i naší země, aby se staly „domovem“, „společným domovem"?

Ta síla je Duch Svatý, který se právem může nazývat "Duchem Stvořitelem", Duchem, který dává život, a to nejen na materiální,  ale i na duchovní úrovni. Jistě, On je i Duch Stvořitel našich duší. Tedy, vše co je stvořeno - včetně nás, lidských bytostí, které jsme jednota těla i ducha - je  stvořeno, v úzké a něžné závislosti na Duchu Svatém.

A právě v té závislosti, všechno stvořené nachází svoji stabilitu a jistotu: proto můžeme věřit Duchu Svatému a plně se Mu svěřovat.

b) Duch Svatý je "život Církve": pro Newmana, Církev je "jedním velikým svítícím majákem" na hoře. A kdo ho zapálil? Kdo ho udržuje, aby svítil?

Církev je zrozená a udržuje se naživu, díky přítomnosti a dílu Ducha Svatého. Proto právem říkáme, že "čas Církve" je v podstatě "časem Ducha Svatého".

Církev založil Ježíš, ale sám Ježíš ji svěřil Duchu Svatému, který je jejím pravým vůdcem. Petr je vůdce, ale jedině jestli zůstane v jednotě s Duchem, jestli zůstane v poslušnosti Ducha.

Jaká je tedy úloha Církve?

Církev se trochu podobá žebříku mezi nebem a zemí, který patriarcha Jakub viděl ve snu. Církev, pokračující ve Spasitelově díle, nedělá nic jiného než že obnovuje společenství mezi Bohem a člověkem.

Ale "žebřík" mezi nebem a zemí je jenom prostředek, aby se dosáhlo určeného místa. Proto není potřeba klást důraz na prostředek, ale na místo určení.

Dále, Církev působí jako činorodá a věrohodně správná cesta k Bohu,  ne když se obrací k sobě samé nebo ke "svému" Bohu, ale když se zapojí do tohoto díla a zaměří svoji pozornost na nekonečné množství mužů, žen a dětí, kteří jsou hladoví po hmotném i duchovním chlebě.

Tedy: Duch Svatý je motor, který pohání celé lidstvo do jeho vertikálního vzedmutí se k Bohu, zatímco „žebřík“ -  Církev je hybná páka tohoto vzedmutí, v tom smyslu, že Církev - které je dán dar plnosti síly Ducha Svatého – nabízí lidstvu jistou a pravdivou cestu, aby mohla dojít k cíli.

c) Duch Svatý je "život naší duše": On je "Utěšitel", neboli obránce a těšitel naší duše, který se v nás usídlil a převzal nejintimnější a nejhlubší díl naší bytosti.

To v nás vykonala svátost křtu!

Ale, jestli je pravdivá ta přítomnost Ducha Svatého – jako že je – pak můžeme říci, že nejen naše duše, ale i celá naše bytost je přetvořená v chrám téhož Ducha Svatého, v místě kde On přebývá a chce přebývat, ​protože je to Duch lásky.

Blahoslavený kardinál Newman, se v této souvislosti modlil: „V den Padesátidenní jsi se spustil z Nebe v podobě ohnivých jazyků věčného a nestvořeného ohně, díky němuž naše duše žijí a začínají být hodné Nebe.“

3. Nikdo nepochopil a nežil tajemství Ducha Svatého lépe než Panna Maria, zejména ode dne Zvěstování, ale od toho dne, procházeje vším tím, čemu Ona musela čelit společně se svatým Josefem, možná můžeme v naší zbožnosti k Ní, dodat i jiné  názvy,  kterými Ji vzýváme v litaniích, kterými se k Ní modlíme, a to jsou: Mario, Ženo povzbuzovaná jen Duchem Svatým.

Ten název, "Žena, kterou povzbuzoval jenom Duch Svatý", dokonale zapadá do mariánské spirituality, kterou rozvíjíme zde, v Medžugorji, kde uctíváme Marii jako Královnu Míru a Božího milosrdenství: mír a milosrdenství jsou dokonalé dary a vybrané plody přítomnosti a působení Ducha Svatého. (FOTO) /medjugorje.hr/